U Fall Guys velice záleží, jakým způsobem hru pojmete. Můžete hru brát jako oddechovku, kterou může svou stylizací připomínat, nebo si zarytě pojedete pro výhru ve stylu battle royale.

V momentě, kdy si hru zapnete sami, se váš herní styl pravděpodobně nakloní spíše k try hard stylu, kdy se snažíte překonat veškeré překážky různých podob. Zdaleka největší překážkou však není padající podlaha nebo falešné dveře, ale spíše neohrabanost vašeho Fall Guye. Počítejte tedy, že značnou část vaší hrací doby budete bouřlivě burcovat svého neohrabance, aby se konečně zvedl, přeskočil, doskočil, vyhnul nebo prostě jen zkrátka splnil úkon, který mu zadáváte, než promáčknete klávesu skrz vaši klávesnici, potažmo i stůl...

Zvrat nastává v momentě, kdy se k vám přidá partička kamarádů. Hra dostává úplně jiný směr a s přáteli se rázem cesta stává důležitější než cíl. Krkolomné pády jsou najednou zábavou a ne frustrací (o to víc, pokud padá právě váš kolega). Vaše spoluhráče poznáte díky šipce nad jejich postavičkou, takže vaší škodolibosti bude za dosti učiněno. Můžete jejich neštěstí často i dopomoci dobře načasovaným držením nebo strčením. Ve finále totiž musí být jenom jeden vítěz... tím nemusíte nutně být vy, ale hlavně jím nesmí být váš spoluhráč, abyste to neměli stále na talíři!

Závěrem bych chtěl všem doporučit, aby si ke hře obstarali i pár spoluhráčů, sólo kola jsou po čase nudnější a přílišnou snahou a touhou vyhrát si můžete pokazit zážitek z jinak nápadité hry.