Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Kwoky

Kwoky

Jan Němec / 32 let / IT support a tester / Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentáře

« Novější Starší »

Kane & Lynch 2: Dog Days

  • PC 60
I hra objektivně obyčejná může být zábavná. To je přesně tenhle případ.

Kane a Lynch jsou dva šmejdi. Ti se dostanou do křížku s jinými šmejdy a hodně se to podělá. A od toho momentu se vás všichni snaží zabít - mafiáni, policie, armáda, zásahovka, dokonce i ti, co se s vámi předtím přátelili... Prostě všichni. Není to dobrý.

Tahle hra je čistokrevná střílečka v tom smyslu, že se v ní střílí prakticky pořád. Těch pár nestřílecích pasáží má velmi dobrou atmosféru očekávání věcí příštích. Když se chvilku nestřílí, tak je jisté, že se bude velmi brzy střílet o to víc. Přijdu do místnosti, naběhnou nepřátelé, zabiju je... přijdu do další místnosti, naběhnou další nepřátelé... no asi si to umíte představit. Je to hloupé, ale nějakou záhadou to funguje.

Hodně se mi líbily zvuky a grafika celkově. Sice jsem si musel vypnout třes kamery a blikání, protože mi z toho začínalo být blbě, ale jinak má hra syrovou atmosféru smradlavých uliček a fakt jsem se chvílemi cítil znechuceně. Po ulicích se válejí odpadky, všude jsou všelijaké nápisy... smysl pro detail autorům rozhodně nechyběl. Ambientní ruch také velkou měrou přispívá k tomu, že si připadáte jako uprostřed velkoměsta. A střelba opravdu zní jako střelba, což mě mile překvapilo.

Solidní výběr zbraní trochu maskuje fakt, že většina z nich je naprosto nepřesná, což je v mých očích asi největší mínus hry. Druhý zásadní problém vidím v systému krytí, který funguje jen někde, což mi párkrát zatopilo. A vlastně nechápu, jak se mohly tyhle dvě věci dostat do finální hry, když na to narazíte hned na začátku. Asi to tak tvůrci udělali záměrně.

Jestli si chcete na 4 až 5 hodin oddechnout, užít si strhující přestřelky a děj "všechno je v kýblu, musíme se odsud dostat", tak je to dobrá hra. Pokud budete hrát s parťákem co-op, tak si ještě nějaké to procento přičtěte, protože máte možnost skupinky nepřátel organizovaně přepadat z boku nebo zezadu, což je skvělé zpestření.

Pro: Akce, syrová atmosféra zmaru, grafika a zvuky

Proti: Dost primitivní děj, nepřesné střílení, jen částečně funkční systém krytí

+18+19 / -1

Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas 2

  • PC 70
Je neuvěřitelné, jak moc mě dokáže střílečka nudit. A dokonce i v případě, že není špatná.

Přitom tady je všechno dobře. Vojáci jsou moderní, zbraně účinné, prostředí pěkné, navíc je možné využívat i taktické prvky. Jenže je to pořád to samé dokola. Nedokázal jsem se srovnat s tím, že je v každé úrovni několik desítek teroristů, všichni po zuby ozbrojení a precizně rozmístění. Prostě se mi nechce věřit, že by takové mise, jako v téhle hře, měl řešit tříčlenný tým. A úkolem je pokaždé všechny vystřílet, přesunout se jinam a tam to znovu vystřílet.

Jestli tady něco nejde, tak je to "Rambo" postup. Tady je nutné mít informace a poté je využít ve svůj prospěch. Dokud je to třeba 3v5, tak je to super. Kouknete dírou pod dveřmi, označíte elektronicky dva zlouny. Parťáky postavíte ke dveřím a řeknete jim, aby dovnitř vtrhli s použitím trhaviny. Sami stoupnete ke druhým dveřím a prsknete tam flashbang. One two three... go go go, a než nepřátelé stihnou mrknout, tak jsou mrtví. V těchto momentech je hra velmi dobrá.

A pak jsou momenty, kdy jste v otevřeném prostoru, začnou nabíhat nepřátelé a je to třeba 3v20. Tak tyhle momenty nejsou vůbec fajn a i na nejlehčí obtížnost jsem je musel častokrát opakovat. Parťáci někdy střílejí jako bohové a jindy jsou úplní retardi.

V jádru tedy jde o obstojně vypadající (až na rozpliznutí po zásahu), dobře ozvučenou a stylovou střílečku. Taktická část je slušná, ale parťáci jsou věčně vzadu a než něco udělají nebo někam doběhnou, tak je to věčnost. Později ve hře jsem se už neobtěžoval s nějakými rozkazy a řešil jsem si všechno sám, protože bych se nedočkal. Také mi tu chybí nějaké plánování postupu. Termovize z vrtulníku je časově omezená (velmi krutě) a podpora základny žádná. Děj je jen chabá kulisa pro nekonečné střílení. Tichý postup lze zvolit jen tam, kde to hra výslovně zmíní, protože všude jinde vás nepřátelé okamžitě zahlédnou a je z toho Saigon.

Multiplayerovou část jsem zkusil jen tak naprázdno a vypadá hodně dobře. Co-op by mohl být super.

Pro: když funguje taktická část, je to super hra; různorodé prostředí, pocit ze střílení je solidní

Proti: nesmyslně velké přestřelky, pomalí parťáci, v podstatě je potřeba vždy prolézt celý level a všechny zabít, děj je nepřehledný, chybí titulky

+11+12 / -1

Scanner Sombre

  • PC 70
Studiu Introversion se podařilo mě zatraceně zaujmout. A nevyužít toho.

Mechanika prozkoumávání světa pomocí multibodového skenování mě dostala. Je to velmi originální a zatím nikde jsem to neviděl. Svět kolem mě byl temný a nezajímavý. Ale jakmile jsem podržel tlačítko myši, najednou se začal vykreslovat a "vybarvovat" a přesto si uchoval svoji tajemnost. Scanner Sombre si od začátku hraje s fantazií a nechává hodně prostoru pro vlastní interpretaci. To může působit jako lenost vývojářů - přece jen nemuseli dělat žádnou grafiku, ale tuhle myšlenku jsem hodně rychle zapudil. Ze hry je cítit, že si s tím fakt dali práci a je to promyšlený design. Jednotlivé prostory jsou různé a neopakují se. Kromě úzkých chodeb jsou zde také impozantní jeskyně, některé i s krápníky.

Nejlepší je zvuková stránka. Ať už parádní podkresová hudba, tak hlavně zvuky jeskyně. Právě zvuky roztáčely moji představivost na plné obrátky a do herního světa mě to vtáhlo během okamžiku.

Jenže... Během hraní jsem se celkem nudil, protože kromě procházení chodbami se tu nic neděje. Hra je také striktně lineární, takže plyne bez zádrhelů, ale kazí to dojem z prozkoumávání. A nakonec děj, který je velmi otevřený a v podstatě je na vás, jak si ty jednotlivé věci poskládáte do sebe. To nemám moc rád.

Cítím v tom potenciál jako kráva a rád bych si zahrál další podobnou záležitost. Jen ať to není walking simulator, ale spíš 3D adventura. Prostě aby v tom světě něco bylo, jinak je to brzy nuda. A prosím, ať není nutné to tlačítko pořád držet. Na konci už mě bolel prst. Dohráno cca za 2 hodiny.

EDIT: Tak jsem se právě dočetl, že není nutné držet levé tlačítko myši, ale stačí kliknout na kolečko a skenuje to samo. (fuck...)

Něco k ději:
Když jsem si to zpětně procházel v hlavě, tak mi vyšlo, že vaše postava prochází jeskyní ve vzpomínkách. Je to někdo, kdo v jeskyních pracoval, možná dokonce zavinil nehodu horníků. Teď leží v nemocnici v kómatu (to je čistě moje fantazie) a ve vzpomínkách se snaží vzpomenout, co se tam odehrálo. Nebo už je možná mrtev a jeskyněmi prochází jeho nešťastný duch. Nakonec ale výčitky přestanou být podstatné a zůstává pouze zoufalství nad tím, že již neuvidí svoji milovanou rodinu.

Pro: Skenování, zvuky skvěle vytvářejí atmosféru, propracované prostředí

Proti: Je nutné držet neustále tlačítko, děj není vysvětlen, svět je poměrně prázdný

+13+13 / 0

Grand Prix Circuit

  • PC 70
Už nevím, jestli byl Grand Prix Circuit úplně první, ale rozhodně mám na něj nejsilnější vzpomínky jako na "první PC hru". Pokud si ji zahrajete dnes, tak to bude nejspíše v krásné EGA grafice s 16 barvami. Já to hrál ještě v CGA, tedy v kombinaci růžová, tyrkysová, černá a bílá. To byl hnus. A bylo mi to jedno :)

Rád bych napsal, že tahle hra zestárla se ctí, ale bohužel to tak není. Grafika je z dnešního pohledu otřesná, zvuky psychedelické, tratě nerealistické (i když podle reálných předloh), výběr aut malý a soupeři špatní. Takže 20 % a jdeme dál. Nebo ne?

Ne tak docela. I když se to nezdá, tak GPC poskytuje výzvu, kterou si hráč může sám "vytvořit". Máte na výběr z pěti obtížností a už na třetí je potřeba si sám řadit. Abyste uspěli, je potřeba zajet dobrou kvalifikaci, protože jinak se budete horko těžko probíjet polem jezdců kupředu. Můžete si ale nastavit závody na více kol a třeba se rozhodnout, že na začátku minutu postojíte a pak si během závodu dáte ještě povinný pit stop. A pak jsou to nervydrásající chvíle, protože i v téhle arkádě se dá ladit projíždění zatáčkou na milimetry a dokonce, což jsem zjistil až po letech, se dá taky dostat smyk ve vysoké rychlosti. Tady bych znovu zdůraznil... bavíme se o hře z roku 1988!

A druhá výzva bylo závodění s ostatními hráči. To k nám takhle přišla návštěva, zajela rekord tratě a já jsem pak třeba týden bojoval s tím časem a snažil se ho překonat. To byl aspoň multiplayer :)

Asi největší vlnu nostalgie ve mně vyvolávají tratě. Je jich 8 a každá jako by vyprávěla svůj samostatný příběh. Starý Hockenheim dnes již zarostlý lesem, (hodně) stará konfigurace Silverstonu, Monza s úplně špatně udělanou Parabolicou, polozapomenutý Detroit, dnes již zdemolovaný okruh Jacarepaguá, stále stejná Suzuka (esíčka po startu jsou i v GPC oříšek) a Kanada. Nejsměšnější je Monako, které realitě odpovídá opravdu jen na mapě, jinak při jízdě bych to nepoznal.

Když zapomenu na všechno, co ohlodal zub času, tak jediná moje skutečná výtka směřuje na nereálná jména jezdců. Zase na druhou stranu nevím, jak to máte vy, ale u mě byl Travis Daye vždycky sympaťák a Bruno Gourdo sebestředný parchant :) Aspoň takhle na mě ta jména v dětství působila.

Dnes hra již nemá co nabídnout. Můžete si ji stáhnout, vyzkoušet, zavzpomínat a zase odložit. Celý šampionát (na 3 kola) se mi podařilo dojet za 48 minut čistého času, což je tak akorát na to, aby se člověk z těch zvuků nezbláznil.

Pro: Je to kus dětství, výzvu si hráč může vyrobit sám, skutečné (ehm) tratě

Proti: Hra opravdu hodně zestárla, zvuk motoru začne být po pár minutách otravný

+20+20 / 0

Only If

  • PC 40
First person adventura, která nutí hráče přemýšlet jinak a přitom ho neustále trestá a musí opakovat stejné pasáže dokola. Některé věci se mi líbily moc (např. hlasy mluvené přes zeď), něco mi silně vadilo (absence titulků, QTE). Je to hodně psychedelické, vlastně jsem to vůbec nepochopil. Autoři mohli trochu ubrat ze šílenosti a bylo by to mnohem stravitelnější.

Pro: Místy velmi dobrá atmosféra

Proti: Je to zmatené a frustrující

+8+8 / 0

Frozzd

  • PC 60
Frozzd je vcelku zábavná hříčka založená na jednoduchém principu. Na začátku se dokonce tváří jako lehká, ale to je jen zdání. Ve druhé polovině umí i pěkně kousnout. Což je taky důvod, proč jsem tuhle krátkou hru (cca hodina) hrál natřikrát.

Level design je jednoduchý, technické zpracování také, ale nijak mě to neurazilo. Prostě to splnilo svůj účel. Aspoň trochu nápaditější jsou nepřátelé, které postupně potkáte a musíte se naučit, jak je porazit. Obvykle to jde opatrnějším postupem, ale kolem některých je potřeba lítat jako blázen, aby se netrefili. Jen je škoda, že jsou všichni mrazivě modří.

Zamrzelo mě, že fyzika občas zlobila a paňáca odletěl kam neměl. Jednou dokonce úplně mimo level, což znamenalo restart. Obtížnost ve dvou levelech je až moc vysoká, protože nejen, že musíte bojovat se šmejdem z vesmíru, ale navíc se vám ochlazuje skafandr a horkého kakaa je kolem dost málo.

Pokud hledáte hru na krátké pobavení a snesete trochu frustrace, pak to zkuste.

Pro: Neobvyklý koncept gravitace, zajímaví nepřátelé i závěrečný bossfight

Proti: Neuspokojivý konec, fyzikální bugy, trochu vyšší obtížnost

+8+8 / 0

Dex

  • PC 60
Dex mohla být hrozně super hra. Zasazení do světa blízké budoucnosti, kde všechno řídí korporace a lidi jsou jen loutky, to celé opepřené otázkami okolo augmentací, terorismu, morálky a lidství samotného. To na mě fungovalo a hra mě v tomhle směru chytla a nepustila.

Bohužel je zde tolik nedoladěností, že to celkový dojem sráží hodně dolů. Asi jsem byl ze začátku nějak oslepen, protože všechny ty věci mi docházely až postupně, i když byly vidět a cítit od samého začátku.

Děj je vcelku zajímavý, hlavně se mi líbí postavy a jejich role v celé té skládačce. Škoda, že jsou právě postavy poměrně ploché a o hlavní hrdince nevíme vůbec nic. Hra se ani nesnaží nějak předat hráči informaci, co je vlastně zač, neproběhne žádná osobní krize, žádný pohled do minulosti, nic. Jak se s takovou postavou mám sžít, to je mi záhadou. Některé dialogy jsou dost mimo, takže nemá cenu hledat v tom nějaký hlubší smysl. Je to škoda, protože některé "příběhy" byly zajímavé. Ale nedotažené. Jako by věci, co uděláte, neměly žádné následky do budoucna. Jaký má pak smysl se nějak rozhodnout, když se to neprojeví?

Animace jsou hrozné. Nevybavuju si, kdy naposledy jsem viděl tak špatně rozpohybované postavy. U NPC bych to překousl, ale i Dex se hýbe hrozně nepřirozeně a trhaně. Při srovnání se starým Prince of Persia se dostavuje pocit trapnosti.

Souboje. Panenko skákává, hráli to autoři vůbec? Kvůli zvolenému systému soubojů jsem neustále mrtvý. Můžu mít nalevelováno jak chci, můžu mít augmentace, ale když narazím na tři týpky a z nich jeden má samopal nebo elektrický obušek, tak je se mnou ámen. Když vytáhnu pistoli, tak do něj musím vystřílet celý zásobník a to ještě do hlavy. A mezitím do mě kumpání kopou a boxují, takže ze souboje odcházím polomrtvý. Pokaždé. Snížení obtížnosti nepomohlo, dokonce jsem si nevšiml vůbec žádné změny. Také mě "baví", když vstupuji do dveří a z druhé strany obrazovky do mě někdo střílí. Já už jsem dávno "za rohem", ale přesto se po krátkém střihu objevím uvnitř budovy mrtvý. Tlesk tlesk (facepalm).

Hackování. Jako jo, zajímavý pokus. Ale když tu podělanou minihru musím opakovat desetkrát, prostě proto, že jsem nenaleveloval hackování a dal jsem to radši do odolnosti (která je ve virtuálním prostoru k ničemu), tak to není zábava. V podstatě celou polovinu hry jsem balancoval skill pointy mezi hackování a boj na blízko, protože jinak bych neměl vůbec šanci nikam dojít. Dex vám v půlce může klidně říct "hele, dávals ty body špatně, dál se nedostaneš", což je průšvih. Zapomeňte na střelné zbraně, zapomeňte na odolnost, zapomeňte na všechno a rvěte body do hackování, jinak se prostě zaseknete a dál to nepůjde. Až později, když je postava už "silná", tak je trochu prostor vylepšit i ostatní věci, jenže když si vylepšíte střelné zbraně, tak vám je hra na konci stejně sebere.

Hudba mě ze začátku zaujala, ale pak mi došlo, že bych velkou část takové hudby dokázal vytvořit taky. Slabé. Orchestrálky jsou o něco lepší.

Přesuny po světě a inventář by se taky daly udělat lépe, ale budiž. Ale že v levelu není poznat, co je aktivní plošinka a co je jen pozadí, to je otrava. Mnohokrát jsem umřel při skoku na plošinku, která ve skutečnosti plošinkou nebyla.

A konec? Totálně zmršený. Uspěchaný. Po wtf pasáži se "zkouškou" Vrána těsně po rozhovoru se mnou umře. A pak následuje hackovací minihra, ve které se mám "správně rozhodnout", ale hra mi možnost výběru dala tak blbým způsobem, že jsem to přehlédl. Nejzásadnější rozhodnutí celé hry a já jsem ho přehlédl, chápete?! A celé to končí kraťoučkým outrem. Jako sorry, ale tohle si Dex nezasloužila. Dramaturgicky to šlo mimo a vůbec to nefungovalo.

Takže suma sumárum. Hra mě chvílemi velmi bavila, svět se mi líbil a questy také. Postavy ujdou, ale mohly dostat více prostoru. Soubojový systém je špatný, animace ještě horší, hackovací minihra se rychle ohraje a levelovací systém je zde vlastně úplně k ničemu, protože stejně musíte jít jednou konkrétní cestou, jinak se zaseknete v postupu. Proto hodnotím tak nízko.

Hráno s českým dabingem, který mi přišel dobrý. Někteří dabéři by mohli mluvit rychleji, ale celkově jsem byl s namluvením spokojený.

Dal bych si kebab :)

Pro: Na začátku zajímavý děj, nápadité úkoly

Proti: Animace, souboje, hackování, málo svobody při vylepšování postavy

+16+16 / 0

Mini Metro

  • PC 70
Velmi chytlavá hra. Nainstaloval jsem ji na zkoušku a vypínal jsem ji až za hodinu a půl. A druhý a třetí den jsem šel spát hluboko v noci, protože jsem tomu prostě chtěl přijít na kloub.

Hra je to zábavná, ale frustrující. Zábava plyne z postupně rostoucí obtížnosti a neustálé nutnosti reagovat, balancovat, přemýšlet, zkoušet a sledovat výsledek. Frustrace přichází po každém restartu, protože level se velmi pomalu rozjíždí a nejde to urychlit. A další vlna frustrace přichází v momentě, kdy se najednou všechno změní, protože se někde na úplně retardovaném místě objeví nová stanice a celá ta (zábavně) postavená síť se vám zhroutí jako domeček z karet.

V zásadě se snažíte po celou dobu rozložit zátěž rovnoměrně tak, aby se doprava nikde "nepřehřála" nebo aspoň ne na moc dlouho. Problém je v tom, že nikdy nevíte, odkud ta zátěž přijde. Najednou se objeví stanice a za chvilku je plná a musíte ji řešit. No na prd. Rozhodl bych politicky, že na daném místě prostě metro nebude a obyvatelé budou jezdit autobusem :)

Hru se lze naučit a "přechytračit", ale je to také silně o náhodě. Když jsem koukal na mapu, kde v pravém horním kvadrantu bylo 8 stanic a z toho 7 koleček, tak s tím prostě nic neudělám, ani kdybych se rozkrájel. Chtělo by to mít možnost změnit tvar stanice. Podařilo se mi vychytat pár postupů, jak problémy odsunout na později, ale hra poskytuje tak málo prostředků, že konec přichází poměrně rychle.

Pokud vlak stojí ve stanici, tak s ním ručně nepohnete (mlátí vzteky pěstí do stolu). Nemůžete si vybrat, kde budou vlaky nechávat přebytečné cestující pro jiné linky, takže se vám to přehřeje jinde, než jste čekali. V levelech se spoustou vody dostanete jen 4 tunely a víc ani ťuk. A v podstatě je to jen pořád to samé dokola, i když s drobnými obměnami v různých městech, což hru aspoň trochu zpestřuje. Chtělo by to nějakou custom game, kde bych si mohl parametry nastavit sám.

Ve hře jsem strávil 9 hodin a ještě to asi nebude konečné číslo. Je to dobré, ale chtělo by to ještě trochu doladit. A podle mého se rozhodně nejedná o strategii, ale jde čistě o logickou hru.

Mezerníkem jde hru PAUZOVAT!

Pro: Chytlavý koncept, je zábava sledovat vliv vašich zásahů, je to výzva

Proti: Až příliš velký prvek náhody, raketově rostoucí obtížnost po cca 600 cestujících, nedostatečný tutoriál, pomalý začátek

+18+18 / 0

Warcraft III: The Frozen Throne

  • PC 90
Moje naivita opět utržila těžkou ránu. Po dohrání základní hry jsem se pustil i do datadisku a čekal jsem, že budu mít za dva dny dohráno. Ani v nejmenším jsem nečekal, že s hrou strávím měsíc a většinu herních seancí "na dvě hodiny" budu končit hluboko po půlnoci. Protože "ještě jednu misi a jdu spát"..., no znáte to.

Je zajímavé, že všechny mise jsem si užil. U některých jsem hned na začátku brblal a nadával, ale po dohrání jsem musel uznale kývnout hlavou a uznat, že to v Blizzardu udělali fakt dobře. Autoři se snažili z dostupného žánru a enginu vyždímat maximum, takže jsou zde mise "standardní" - postav a znič, hodně dobré prolézací mise (s omezeným počtem jednotek) a pak pár misí, které se úplně vymykají, jako je dobývání Lordaeronu, což je v podstatě DOTA, nebo diablovková kampaň za orky. Zatímco původní hra byla v mých očích v podstatě "přeskinovaný Starcraft", FT vnímám mnohem barvitěji, vícevrstevnatě, což je důvod, proč hodnotím tak vysoko. Hlavním tahounem je příběh, ve kterém mě opravdu zajímalo, jak to bude dál.

Paradoxem pak je, že finálový souboj působí ploše, jednoduše. Celou dobu to vypadá, že Illidan je největší bourač široko daleko, oddělá kdejakého silného soupeře. A nakonec dojde Arthas trochu se s ním "pomečuje" a pak ho jedním říznutím sundá. Ten souboj měl trvat aspoň o dvě minuty déle.

Frozen throne ve mně zanechal pocit, že i když jsem ho dohrál, stejně to není konec. Takový jako svíravý pocit v břiše, že tu hru musím nějak pokořit, zneuctít... něco jako když jsem speedrunoval Project I.G.I.. Jenže tam se to stalo tak nějak samo. Tady mám chuť to udělat naschvál :) Tak dobře je Frozen throne vymyšlený a vybalancovaný, že v tom chci najít nějakou chybu :) Možná bych se toho zbavil, kdybych strávil pár set hodin ve World of Warcraft :)

Velmi dobře jsem se bavil a jen jednu misi jsem musel opakovat 4x, protože bych potřeboval 4 kompletní armády a měl jsem jen dvě. Jinak byla obtížnost nastavená tak akorát stylem "těžké, ale aby se z toho hráč nezbláznil". I po tolika letech od vydání má tento (zatraceně dlouhý) datadisk stále co nabídnout.

Pro: Různorodé mise, zajímavý příběh, výborně nastavená obtížnost

Proti: Závěrečný souboj

+19+19 / 0

Drive!Drive!Drive!

  • PC 50
Arkádové akční šílenství. Závodění na více tratích současně (až čtyřech) má svoje nepopiratelné kouzlo. A i když jsem se první polovinu hry bavil velmi dobře (klidně na 80 %), později začaly vylézat na povrch věci, které mi dojem značně pokazily.

Tratě jsou pěkné, protože se na každé "planetě" mění prostředí, objevují se kusy jakési mimozemské architektury a také se mění barevné pozadí. Jenže tratě jsou poskládané jen z poměrně málo dílů, takže určitý stereotyp se dostaví tak jako tak.

Graficky je hra stylizovaná až skoro na úroveň začátku 90. let, takže bych se skoro bál použít slovo "textury". To ale neznamená, že by se na to nedalo dívat, pouze slouží svému účelu. Bohužel i v maximálním nastavení jsem měl pocit, že je všechno rozmazané a zejména průlety nad mapou tak vypadají dost škaredě. Vizuálem u mě hra tedy moc nezabodovala. Zvukovou stránku bych také označil jako slabší. Zvuky nárazů jsou dobré, motor nějak vrčí, turbo sviští, ale že by mě to nějak víc zaujalo, to se říct nedá. Hudbu jsem nějak odignoroval, vůbec si nevzpomínám, že by tam nějaká byla (dohráno předevčírem).

Co tuhle hru posílá do kytek, je samotný princip závodů. Ovládáte auto na jedné dráze a na ostatních za vás jede počítač. A tenhle počítač dělá všechno pro to, abyste se co nejvíc propadli dozadu. K tomu připočítejme velmi silný catch-up (nebo chcete-li rubber banding), takže jakmile jedete rychle na prvním místě, soupeři jedou ještě rychleji. Hra v takových momentech dokonce podvádí, kdy vás soupeři předjíždí v zatáčce takovou rychlostí, kterou ta zatáčka vůbec nejde projet. Takže základní logika "jedu co nejrychleji" tady nemá moc efekt a spíš je to o štěstí, jestli se vám podaří načasovat předjetí těsně před konec závodu, kdy už vás nikdo nestihne předjet zpátky.

Samozřejmě nejhorší situace nastává, když to počítačová demence nezvládne a vy se přepnete na jinou dráhu zrovna v momentě, kdy už padáte do vesmíru. Hru navíc kazí nepříjemné bugy, jako je zasekávání ve zdi nebo zastavování při dopadu. V takových momentech jsem měl chuť rozkousat klávesnici a draly se mi z úst hlášky z opravy traktoru Lakatoše ("Já to nebudu dělat", "Neřešitelný problém hoši" a občas i "Ku*váááá! Do pi*éééé!").

Akce, chaos, zběsilost a neobvyklost - to jsou hlavní argumenty, kterými se hra snaží zaujmout. Pokud na to slyšíte, tak by vás hra mohla bavit. V opačném případě jděte o dům dál.
+6+6 / 0

Edge

  • PC 90
Hra podle mého Gusty. Dohráno 2016.

Mám hrozně rád, když je hra od pohledu jednoduchá, ale při hraní zjistím, že je v tom víc než jen to. Zkrátka když se ukáže, že tutoriál není kompletní ukázka celé hry, ale postupně se přidávají další prvky a je to až do konce výzva. A taková hra je přesně Edge.

Přitom moje první krůčky byly neslavné. Opustil jsem tuhle hru už v devátém levelu, protože mě vytáčelo přepadávání. Často je potřeba držet šipku správnou dobu, aby se krychlička udržela tam, kde potřebujete. Stačí podržet krátce, nebo moc dlouho, a je po vás. Při druhém hraní po dvou letech jsem tomu ale nějak přišel na kloub, přepadávání jsem omezil a najednou mě to začalo bavit. Jasně, padání mě úplně neopustilo, ale naštěstí jsou zde poměrně rozumně rozmístěné checkpointy.

Dohrál jsem všechny levely (normal, extended i bonusové) a musím říct, že jsem se bavil čím dál víc. Celkem jsem v téhle hře strávil 11 hodin, což na takovou "blbinu" není vůbec málo. Užil jsem si skvělý leveldesign, humor, trochu frustrace a hlavně zábavu. A velmi jsem si oblíbil i hudbu, která je takové minimalistické elektro - někdy rychlé, někdy pomalé.

Jestli máte rádi výzvu a chcete porazit všechny nápady, které sem autoři vložili, a pokud překonáte nezvyklé ovládání, tak si to jistě užijete stejně jako já.

Pro: Skvělé levely, hudba ke hře skvěle pasuje, je to výzva, která frustruje jen trošku

Proti: Je nutné si osvojit přesné ovládání

+10+10 / 0

Warcraft III: Reign of Chaos

  • PC 85
Kouzelná strategie. Pamatuju si, jak jsem kdysi v hluboké minulosti koukal v Levelu nebo Excaliburu na screenshoty z nějaké early verze této hry a obdivoval krásnou grafiku. A k tomu komentář, že zde budou mít velkou roli hrdinové jako v RPG, kterým půjdou vylepšovat statistiky. A kroutil jsem hlavou nad tím, jak je něco takového možné. Upřímně jsem si myslel, že je to prostě nesmysl a že to nejde. Pletl jsem se.

Poprvé jsem hrál W3 určitě dávno po vydání, možná v roce 2006 nebo tak nějak. S kamarády jsme tehdy na LANu hráli různé speciální mapy, zejména Tower Defense a pak nějakou variantu s hrdiny. Vyhráli jsme to snad dvakrát asi z dvouset pokusů, ale stejně jsme to zkoušeli pořád dokola a vedle Counter strike 1.6 to byla naše nejhranější záležitost. Normální zápasy jsme hráli snad jednou a pak se vrátili zase zpět ke "kravinám". A nezapomenu na mapy, kde se posílaly jednotky z nějakých obchodů, uprostřed se potkaly a měly spolu bojovat. Jenže těch jednotek tam pak bylo tolik, že ať jsme měli PC, jaké jsme chtěli, bylo to úplně jedno a museli jsme čučet do moře, kde jsme měli aspoň nějaká fps (na bojišti to bylo tak 0,2 fps a to vážně nepřeháním). Argument pro nákup nového PC "aby na tom jel Warcraft 3" se zdál být směšný... Ale nic jiného se nám tak nesekalo, jako tohle :)

Až v roce 2018, po solidní shodě náhod, jsem si zahrál poprvé i všechny kampaně. Tedy abych nelhal - kampaň za lidi jsem už hrál někdy kdysi, protože jsem si některé věci vybavoval. Ale ostatní kampaně jsem hrál opravdu poprvé. Na mě tahle hra působí jako fantasy Starcraft. Zdálo se mi, že mise jsou v principu podobné, děj je podobně hrdinský, technická stránka je o mnoho mil dál, ale jinak je to z jednoho těsta. A ti hrdinové jsou tam tak nějak přirozeně doplnění. Už ve Starcraftu byly speciální jednotky, tak ve W3 jsou ještě o kousek speciálnější.

Příběh je solidní tahoun, ale není nijak zvlášť objevný. Některé dějové zvraty se mi hodně líbily. Ještě kdyby tu tak byla možnost volby. A škoda, že některé linie byly vysvětleny jen povrchně. Rád bych se toho o tomhle světě dozvěděl mnohem víc.

Technická stránka dnes už neohromí, ale koukat se na to pořád dá. Na hodně vysoké úrovni je hudba a zvuky. Líbil se mi i český dabing, který sice nebyl dokonalý, ale rozhodně se dá považovat za jeden z těch lepších. A hlavně - je to zábava. Jednotky jsou dobře vymyšlené, hra je vybalancovaná a snížení počtu jednotek (díky supply capu) znamená menší armády a větší důraz na mikro (což je moje smrt). Ale i tak jsem to zvládl. Mise jsou místy frustrující, ale žádnou jsem nehrál víc než třikrát, takže obtížnost není až tak přehnaná.

Těším se na další strategii od Blizzardu. Bude to sice zase "na jedno brdo", ale mně se tohle brdo líbí. Jen houšť.

U credits jsem se hodně pobavil.

Pro: Zajímavý děj plný zvratů, dobře vymyšlené a vybalancované jednotky, hrdinské schopnosti hru velmi zpestřily, humor

Proti: Jednotky neprojdou mezi budovami, mírný stereotyp v postupu misemi

+23+23 / 0

Adam's Venture: Episode 3 - Revelations

  • PC 40
Poslední epizoda je ze všech nejslabší. Je nejkratší, puzzly v druhé polovině jsou frustrující a nezábavné. Záporák je bohužel nezajímavý a trpí samomluvou (nesnáším, když se záporák musí "vykecat", aby vysvětlil svoje záměry).

Je pravda, že flashback zpět na začátek (do Oxfordu) byl fajn. Ale zase... logika příběhu je úplně mimo, puzzly jsou naskládané za sebou "jak to vyšlo" bez nějaké hlubší myšlenky. Ne, prostě takhle ne.

Za vrchol diletantství pak považuju profesorův dabing, který je snad natočený mobilem. Při rozhovorech je to hrozně rušivé.

Pro: Oxford

Proti: Frustrující puzzly, nelogičnosti, malá herní doba, dabing profesora

+4+4 / 0

Adam's Venture: Episode 2 - Solomon's Secret

  • PC 50
Indiana Blb s kolegyní Hezkou Krávou pokračují ve svém "dobrodružství".

Druhá epizoda je hodně podobná té první, jen je trochu delší. Příběh je horší (místy za hranicí únosnosti), ale snad ve třetí epizodě dojde k nějakému naplnění. Oproti jedničce je tu mnohem lepší design prostředí a grafika je také trochu zajímavější. Bohužel co je opět na prd, tak jsou puzzly. Zase jsou tu asi 3, které se opakují, a k tomu sem tam nějaký unikátní. Krucinál, nemohli vymyslet ještě dva nebo tři druhy, aby to nemlátilo tolik do očí?

A Evelyn... akorát mě pořád peskuje, nepomůže, neporadí. Jak to okomentoval jeden youtuber: "Oh, yay, she comes with me this time. So I get to listen to her the entire game."

Jsem zklamán. Čekal jsem, že si autoři odnesou ponaučení z první epizody a druhou udělají líp. To tak úplně nevyšlo.

Pro: Hezčí grafika než v první epizodě, zajímavé lokace

Proti: Nudné hádanky, nezajímavý příběh, Evelyn je chvílemi nesnesitelná, místy nelogické

+5+5 / 0

Mirror's Edge

  • PC 80
Pamatuju si, že jsem Mirror's edge hrál nějak krátce po vydání a strašně moc se mi to líbilo. Dohrál jsem asi tři mise, pak mě nadšení opustilo a já šel hrát něco jiného. A protože letos je v Herní výzvě kategorie, kde mám hrát za ženskou postavu, tak jsem si řekl, že bych tenhle restík mohl smáznout.

Mirror's edge je neskutečně stylová hra. Vnímám to jako směsku reality a představ. A je fakt, že čím víc převládají v daném místě ty "představy", tím se mi hraní líbilo míň. Tak nějak jsem vnitřně chtěl, aby ten svět dával smysl, aby dodržoval pravidla, která si sám stanovil. A ono to tak občas nebylo. Zato ty reálné části jsou udělané skvěle. Parádní budovy a většina pohybů hlavní hrdinky byly to, co mě u hry drželo.

Celkem mě zaujal i příběh, který je tu bohužel jen "na ozdobu". S tím si autoři mohli vyhrát víc. Vlastně spousta věcí je tady takových... nevyužitých. Umím si představit, že by do hry vyšel datadisk podle připomínek hráčů a lidi by za to autorům utrhali ruce. Bohužel, nic takového se nestalo.

Takže proč vlastně hodnotím tak vysoko? Je to proto, že mě to i přes všechny výhrady bavilo. Většinou. To běhání, skákání a lezení je prostě super. Když se k tomu přidá ještě trocha stresu (když máte policii za zády), tak to nemá chybu. Tempo se střídá s citem, takže máte chvíli na vydechnutí a pak následuje další akční vložka. Střílecí pasáže už ale tak super nejsou a i když mají ve hře své místo, tak v mých očích byly prostě "divné".

Grafická stránka hry mě taky dostala. Hrozně se mi ta hra líbí a skoro nemůžu uvěřit, že už je tak stará. Město je ale na můj vkus dost mrtvé a moc čisté. Jinak paráda.

Těch 5 hodin jsem si užil. Rychlostní rekordy lámat nehodlám a rozhodně začínám pokukovat po nákupu druhého dílu.

Pro: Grafika, architektura, atmosféra, skvělý pohyb a pocit z pohybu, výborná hudba

Proti: Některé pasáže hry jsou frustrující, příběh mohl být lepší, část pohybů je přehnaná

+26+26 / 0

InFlux

  • PC 20
Na téhle hře je všechno špatně. Katastrofální kamera (jako tohle fakt někdo pustil do světa s tím, že to myslí vážně?!), drbnutá a bugy prolezlá fyzika (základní fyzikální principy jako setrvačnost - kdo by se tím zatěžoval?) a kuličku nejde rozumně ovládat. Kdyby aspoň ty puzzly dávaly trochu smysl, ale ani to ne. Jediné, co trochu stojí za řeč, je grafika a hudba, které bych označil za solidní. Zbytek je nudná hrůza hrůz. Ruce pryč. Milionkrát víc jsem se bavil u Spectraball a ani to nebyla nijak světoborná záležitost.

Pro: Grafické ztvárnění prostoru mezi levely, solidní hudba

Proti: Všechno ostatní

+5+5 / 0

Sniper: Ghost Warrior 2

  • PC 75
Na pár dní jsem měl možnost se vžít do kůže amerického odstřelovače a nebylo to vůbec špatné. Už z dema jsem pochopil, že by to mohla být hra pro mě a nespletl jsem se.

Hra obsahuje 10 misí, což není mnoho, ale mise jsou poměrně dlouhé (jedna na cca půl hodiny) s tím, že jedna mi trvala i přes hodinu. Takže hned na úvod musím říct, že s herní dobou okolo 6 hodin jsem maximálně spokojený a bylo to tak akorát.

Hlavně v prvním a třetím aktu jsem si užíval plížení a přemýšlení o dalším postupu. Když mě hra nevodila za ručičku, tak to bylo asi nejlepší. Jakmile je s vámi parťák a přesně říká co a jak, tak jen mačkáte spoušť a je to trochu jak "whack-a-mole", což nebylo nic moc. Ale když jsem měl možnost sám se v klidu rozhlédnout, odpozorovat vzorce chování stráží a pak je jednoho po druhém "odbachnout", tak to mě opravdu bavilo. Na některých místech sice zahaprovala AI, ale dalo se to překousnout. Zato ryze skriptované části mi zvedaly mandle, protože když jsem udělal něco jiného, než hra očekávala, tak se stalo něco, co u mě vyvolalo facepalm.

Příběh hry mě oslovil. Je jednoduchý, nejsou zde žádné složitosti ani nečitelné zvraty, takže máte čas si užívat změny prostředí a jít přímo za svým cílem. Linearita ze hry smrdí na sto honů, ale nějak mi to nevadilo. Jen občas, ale ne moc často.

Pochvalu zaslouží i zvuková stránka, protože hudba i zvuky jsou na vysoké úrovni. U her menších studií si občas připadám při střelbě trapně, ale tady všechno vypadalo a znělo jak mělo. Herní mechanika s větrem a balistickou křivkou byla příjemným zpestřením, které jsem si užil dosytosti, protože jsem kvůli Herní výzvě 2018 hrál na nejtěžší obtížnost. To doporučuji i vám, protože se pak nezobrazuje žádná nápověda a musíte si na správné zamíření přijít sami. To má své kouzlo, které se na nižší obtížnosti vytratí.

Škoda jen, že hra trpí technickými nedostatky (výpadek zvuku, chybně spočítané statistiky, zasekávání v objektech, různé podivnosti při Alt+Tab a další). Designéři mohli svoje nápady ještě trochu učesat, protože v některých místech jsem se musel nechápavě chytat za hlavu.

Multiplayer jsem zkusil jen chvíli a nebylo to vůbec špatné. Sice byli všichni zkušenější, takže jsem byl hodně často mrtvý, ale když už se mi podařilo někoho zabít, tak to byl super pocit. Hlavně když jsem s obrovským štěstím nepozorovaně přeběhl na stranu soupeře a tam s pistolkou nablízko vykostil 3 nepřátele :)

Celkově vzato je to dobrá hra. Není dokonalá a skoro mohla být, ale hrát se to dá. Chce to trochu tolerance a užijete si to. Doporučuji hrát 1 až 2 mise denně.

Pro: Grafika a design prostředí, hudba a zvuky, pocit ze střelby, čitelně a stylově odvyprávěný děj, vliv větru a vzdálenosti na střelbu

Proti: Technické problémy, některé pasáže s parťákem, AI se občas zachová divně

+7+7 / 0

Color Assembler

  • PC 80
Color Assembler mě překvapil. Velmi pozitivně tím, jak je hra "hladká". Prostě relaxační logická pohoda, kterou můžete hrát u večeře, v jedné ruce myš, v druhé chleba a lámat si hlavu nad dalším zadáním. Navíc grafika je na takovou "blbinu" silně nadprůměrná (když zrovna některé prvky nejsou přesvícené), hudba dokonce famózní. Cítíte z toho hodnocení 90+? Já taky.

Ve hře je celkem 9 (resp. 12) prvků, které nějakým způsobem upravují barvy jednotlivých koleček. A až přijdete na to, co který prvek dělá (a že to u některých není tak jednoduché), tak je pak musíte poskládat ve správném pořadí, aby vyšla na konci barva, kterou po vás hra chce. Jak prvky přibývají, obtížnost roste. Do levelu 69 (z celkových 84) jsem došel jen s malými nápovědami, ale 69-84 jsem dohrál kompletně s návodem, protože už jsem se nechytal. Hra začne ke správnému řešení vyžadovat sekvence 4 nebo 5 prvků v řadě za sebou a to prostě normální člověk nemá šanci vymyslet.

Takže moje hlavní výtka je, že hra neobsahuje žádné "záchytné body", že by řekla "jo, tohle máš dobře". Mnohdy jsem si lámal hlavu horem spodem, abych pak zjistil, že správné řešení je úplně jiné a v životě bych na něj nepřišel. Dokonce jsem už už plánoval, že si naprogramuju skript, který by to řešil za mě. Jenže ty poslední levely jsou takové, že bych to ani nenaprogramoval. Řekl bych, že hra měla končit u levelu 69 a zbytek nabídnout jako DLC pro tvrdé fanoušky.

Ještě jednou musím zdůraznit, že se mi hrozně líbí celkové zpracování hry. Prvky se líně povalují, odrážejí se gumově od okrajů a do toho ta okouzlující hudba... Nebýt vysoké obtížnosti, hodnotil bych mnohem výš.

Pro: Hudba, vizuální zpracování, skvělé první dvě třetiny hry

Proti: Krvavá obtížnost poslední třetiny hry

+15+15 / 0

Quantum Conundrum

  • PC 75
Quantum conundrum je krásná ukázka, jak se dá udělat super hra, která ale několika drobnostmi dokáže skoro zabít celý zážitek. Když jsem ji hrál před více než pěti lety, tak jsem s tím neměl nervy, skončil někde v polovině a napálil hře 60 %. Až v rámci Herní výzvy 2018 jsem zjistil, že tahle hra vyšla skoro přesně v den mé registrace na DH. Tak jsem si řekl, že se hecnu a dohraju ji. A navíc jsem si díky tomu vyzkoušel streamování na Twitchi.

Začalo to velmi dobře. Hra je totiž logická a vtipná, což mám rád. Graficky Quantum Conundrum sice neolsní, ale stylizace je zvládnutá pěkně. Levely se mi vesměs velmi líbily a přepínání dimenzí mi přešlo poměrně rychle do krve. A pak se to stalo a já pochopil, proč jsem to tehdy nedohrál. Kombinace tří faktorů dělá z téhle hry místy frustrující zážitek:

1. Zasekávání v objektech. Hledáte cestu, běháte, skáčete a najednou se dostanete na nějakou bednu nebo kabel nebo něco jiného, kde s vámi hra nepočítá. A tam se seknete a nejde se hnout. Vůbec. Takže musí nevyhnutelně následovat restart levelu, což je neskutečný opruz.

2. Platforming. Jakmile se dostanete do levelu, kde je potřeba skákat po nějakých objektech nebo plošinkách, je to porod. Fyzika hry je totiž nevypočitatelná a zatímco někdy se pohnete pomalu, jindy vaše postava vystřelí dopředu a samozřejmě přepadne, což znamená okamžitou smrt. A to taky není zábava.

3. Level design. Levely jsou skvělé. Ale některé ne. V levelech, kde je jen jedno řešení a vy na něj nepřijdete, tak se prostě kousnete a máte smůlu. Pak nezbývá než mrknout na walkthrough a to není cool. Neznamená to, že je hra těžká, to netvrdím. Obtížnost je tak akorát. Ale prostě občas je potřeba vymyslet něco nového, což může být problém.

Takže ve finále to probíhá tak, že se 10 minut dobře bavíte, pak se 5 minut bavíte přímo královsky a pak se stane jedna z těch tří věcí výše a člověk má chuť to vypnout. To je hrozná škoda, protože jinak je to dobré. Dimenze a objekty jsou zajímavé, délka hry je tak akorát, dobře jsem se bavil i u drobných vtípků a k zahození není ani zvuková stránka.

Doporučuji hrát zhruba v hodinových sekvencích.

Pro: Dobře vymyšlené levely, zábavné hlášky, zajímavé prostředí

Proti: Zasekávání v prostředí, nezvládnuté skákací pasáže, některé levely

+11+11 / 0

Samorost 2

  • PC 70
Po dohrání jedničky v řádu minut jsem se pustil do dvojky a očekával jsem výrazně delší zážitek. Pravda, delší byl, ale čekal jsem víc. Hru jsem nakonec i se třemi zákysy a opakováním pitomého závěru s prdovým palivem dohrál asi za hodinku a dvacet minut. Čekal jsem dvojnásobek.

Hra je roztomilá, nutí k uchechtávání. Spousta věcí je zde jen proto, aby vás prostě pobavila nebo potěšila, což se mi hodně líbilo. Bohužel puzzly často předpokládají, že kliknete na něco a pak je krátký okamžik, kdy máte kliknout ještě na něco dalšího. Tento princip mi dělal problém a já hledal aktivní místa ve špatnou chvíli. Proto jsem se taky i v takto krátké hře několikrát zasekl a musel jsem nakouknout do návodu.

Takže mám se Samorostem vlastně podobný problém jako s Machinariem. Je to hezká, stylová a milá hra, ale herně mi to úplně nesedlo. Trojku si ale zahraju s velkou chutí.

Záznam streamu

Pro: Zajímavý svět, vtipné situace, logické hádanky...

Proti: ..., které ale hodně závisí na správném načasování, takže se řešení dá snadno přehlédnout, krátké

+18+18 / 0

Samorost

  • PC 60
Kratičká adventurka, která mi zabrala přesně 18 minut. Věděl jsem, že to bude krátké, ale že až tak? Hádanky byly nápadité i celkem vtipné. Bavilo mě klikat na všechno kolem a sledovat, co to udělá.

Líbí se mi grafická stylizace, ale rozmazané "textury" už moc ne. Rušilo mě to. Je ale fakt, že už je tu cítit ten rukopis, který znám z dalších her studia Amanita. Takže jako startovní bod je to fajn. Ne nijak světoborné, ale to snad bude druhý díl, který si dám hned zítra.
+19+19 / 0

Medal of Honor

  • PC 50
"Nový" Medal of Honor. Těšil jsem se, až si tuhle hru zahraju a nikdy dřív jsem si na ni neudělal čas. Až teď.

TLDR: Kdyby autoři udělali radši film, bylo by to lepší. Jakmile hráč udělá něco nežádoucího, hra se zachová jako hysterická ženská.

Dlouho se mi nestalo, abych u hry už během instalace a prvního spuštění začal sypat sprostá slova z rukávu. Nutnost zkopírovat CD key ze Steamu do instalátoru by mi nevadila, ale že se to zkopíruje samo a ještě blbě, tak to mě teda nas*alo. První spuštění... KU*VA! Omylem jsem přeskočil intro, protože tam byl nějaký jebnutý citát, který jsem stihl přečíst dvakrát, a k němu tlačítko Skip. Tak jsem to skipnul. No jasně, že mi pak začátek hry nedával smysl. Tak jsem se projel autem v úvodní sekci, vrátil se do menu a pustil to znovu. DOPI*E! Ta intro sekvence v autě nejde přeskočit. To je nějaký pošahaný vtip, že něco jde a něco ne? Začínám si myslet něco o debilech a to jsem ještě nezačal hrát!

A začínáme. Samozřejmě výbuchem, střelbou a úprkem, jak jinak. Přece by hodný americký voják nezačal střílet jako první, že? Čečenci v Afghanistánu pomáhají Talibanu?! No ty vole, to bude jízda. Kdo s kým, jak, proč? Hra nic nevysvětluje, tady máš zbraň a bojuj, červe.

Pokouším se střílet, ale nemůžu nic trefit. To proto, že tahle hra je konzolový port a nikoho nenapadlo zkusit si to taky na tom pos*aném PC zahrát. Takže v menu nastavuju nejnižší citlivost, na myši upravuju DPI a ve hře je to pořád moc. Navíc v menu je myš šílené pomalá, a to už začínám mít chuť vyhodit něco z okna. Nakonec to řeší úprava INI souboru, kde je výchozí hodnota citlivosti 35. Nastavuji 5 (7x méně!!! DOPI*E!) a už to jakžtakž jde.

Jenže stejně nic nevidím, protože úhel pohledu je nastavený hrozně nízko. Ve hře to samozřejmě nejde změnit, úprava INI souboru to taky neřeší. Takže stahuji nějaký prográmek, který to upravuje za chodu. Pustí se prográmek, odchytí spuštění hry a nainjektuje mu nastavenou hodnotu pro FOV. Připadám si jak cheater, co zapíná aimbot. Ale nedělám to proto, že bych chtěl, ale z nízkého FOVu se mi po třetím zhlédnutí intra udělalo kapičku nevolno. Hodina v haj*lu, hra je konečně v použitelném stavu.

Jak se záhy ukazuje, jde o koridorovou střílečku, ve které je spousta postav a hra mezi nimi postupně přepíná. Problém je, že postavy mají přezdívky, není jim pořádně vidět do tváře (většinu času jim koukáte na zadek), nejsou zde ani žádné rozhovory mimo bitvu, takže v podstatě není šance vědět, kdo je kdo. Prostě jsem na bojišti s nějakými cizími lidmi, kterým mám věřit, že mě budou krýt a já budu krýt je. To by mohlo fungovat, jenže hra pochopitelně chce, abyste většinu nepřátel zabili vy. Takže vaši parťáci jsou kreténi, kteří sedí za šutrem, pořvávají na vás nesmyslné instrukce (protože jste zrovna jinde, než hra předpokládá) a čekají, až to pozabíjíte. Což je "moc příjemné" hlavně v momentech, kdy na vás nabíhají nepřátelé ze dvou směrů, tak si hlídáte pravou stranu, protože vlevo sedí zakempení vaši bombarďáci. Leda ho*no! Poklidně si střílíte vpravo jednoho teroristu za druhým a najednou vám zleva přiletí dávka do kožichu! A ču*áci tam sedí a čumí a vy žerete hlínu. Hoši, ku*va, jste tam tři - to nejste schopní to pokrýt? Oni vůbec kluci parťáci asi prodělali školení vojenské taktiky od Bořka stavitele. Tolik nesmyslných postupů, co jsem ve hře viděl, nedokážu zpracovat. Jestli bude válka, tak chci být od takovéhle AI co nejdál. I když zase nechci křivdit - občas se podaří i logický postup. Bohužel ty nelogické jsou mnohem víc vidět a strašně to ruší. Zato fyzicky jsou na tom kluci dobře. Zatímco oni bez problémů vylezou na jakoukoliv zeď, já musím vždycky počkat, až mi dají "buddy boost".

Příběh hra nemá. Prostě někde jste, tam to vystřílíte, pak jste zase někde jinde, tak to vystřílíte i tam, a tak pořád dál. Jen se mění prostředí a občas se hra snaží být zajímavá nějakou vsuvkou (odstřelování, jízda na čtyřkolce, ostřelování z letadla či vrtulníku), ale ani tyhle momenty nejsou nic, co by vás ohromilo. Všechno už tu bylo a tady je to vesměs udělané dobře (a dobře je za 3). Až zase na pár logických nesmyslů nebo chujovin v ovládání. A tomu všemu velí generál "rozkopali mi bábovičku".

Co mě ale s*alo úplně nejvíc, tak jsou věci, které tam tvůrci najebali jen proto, aby se jim hra nerozsypala pod tíhou hráčovy inteligence. Takže zde najdete oblíbené neviditelné zdi, které jsou naprosto všude. Obzvlášť napřesdržku je to ve chvíli, kdy někam zkoušíte skočit, ono to nejde. Pak se váš parťák vykecá a vleze přesně do toho místa, kam jste skákali. Tak to zkusíte znova a najednou to jde. No TYPI*O! Hra vám občas zpomalí chůzi, vypne zbraně a podobně, jen abyste náhodou svým mozkovým myšlením nepos*ali autorům nějakou připravenou scénu. Ach jo.

Další výborná věc, ze které jsem se málem posmál, jsou protivníci. To, že jsou většinu času dementní (rádi kempí uprostřed otevřené krajiny, proběhnou kolem vás a nevšimnou si vás a podobně), to už nemám sílu komentovat. Ale když neuděláte, co po vás hra chce, tak jeden z protivníků získá nadpřirozenou schopnost 100% aimu a jakmile vás zahlédne, tak do vás nasype 10 kulek a je z toho instakill. Hra vás tak potrestá za to, že jste se snažili ji rozbít a neposlechli jste příkaz. Občas jsem se bavil tím, že jsem se tohohle aimbota snažil dostat a párkrát se mi to i povedlo. Je moc fajn bojovat proti takovému šulínovi na easy obtížnost.

Kdyby mi někdo dal do války takové zbraně, jako mají protagonisté v téhle hře, tak bych se mu vysmál do ksichtu. Zbraně jsou jako vzduchovka na pouti - někam míříte a střílí to jinam. Nabíhají na vás vlny nepřátel, máte zamířeno, sypete to do nich z M249 a na jeden zásobník zabijete tak 4. Ehm... A proti vám se spawnují neustále noví a noví nepřátelé, z nichž snad každý pátý má RPG s nekonečnou zásobou munice. Ehm podruhé...

Musím pochválit druhou polovinu hry, která má spád a je i trochu zajímavá po stránce "děje", kdy bojůvky jednotlivých postav pěkně zapadají do sebe a vy tak vidíte bojiště z různých pohledů. Závěr je pak sice patetický, ale ještě to není tak zlé a ze všech hrůz v téhle hře by to bylo to nejmenší. Výborná byla mise cca uprostřed hry, kdy vašemu týmu docházejí náboje, kryt postupně ubývá a už to vypadá fakt špatně. Škoda, že pak přiletí pomoc. Kdyby tam všichni umřeli v zoufalém boji, byla by to neskutečně silná scéna. Takhle opět bohužel nic. Nesmím ještě zapomenout na fakt, že sice všichni řvou, jak nemají náboje, ale když si někomu řeknete, tak vám doplní na maximum. Cha cha cha :D

Grafika je místy moc pěkná a místy se mi zdála naprosto hnusná. Hlavně začátek mě odrazoval a pořád jsem se utěšoval, že jsem si jen zapomněl nastavit maximální detaily. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tam ty maximální detaily už mám! Venku v poušti hra vypadá moc hezky, líbil se mi i lesknoucí se sníh. Jinde je to přinejlepším průměr. A ano, jsem si vědom, že už jde o 7 let starý titul. Aspoň, že ty zvuky střelby byly povedené. A masivní plus ode mě MOH dostává za radiovou komunikaci, která by měla být podle reálné předlohy. Kluci si umí říct důležité věci opravdu rychle a dabing byl taky pěkný. Neuškodilo by v hlase projevit víc emocí, ale budiž.

Takže shrnuto a podtrženo. Pokus udělat singleplayer v této hře dopadl blbě. Pokud neděláte přesně to, co tvůrci zamýšleli, budete se ve hře neskutečně trápit. Současně uvidíte všechny její nedostatky. Takže pokud si to fakt chcete užít, dejte obtížnost easy, při boji nespěchejte, poslouchejte, co vám říkají parťáci a hlavně se nesnažte nic vymýšlet. Jakmile něco vymyslíte, dostanete od hry facku, což není zábava. Já jsem bohužel přemýšlel, proto je z toho nakonec takový hejt. Prostě nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce - ani v životě, ani ve hře. Aspoň že v MOH nejsou jebnuté QTE. To by byla poslední kapka a určitě bych to nedohrál.

Pro: Vyslovené klady má hra pouze dva - rádiovou komunikaci a jednu konkrétní misi

Proti: Hra trestá za hráčovu invenci, hloupá AI nepřátel i parťáků, všudypřítomné neviditelné zdi, problémy s nastavením

+15+16 / -1

DeathSpank

  • PC 75
Kdyby mi tuhle hru Ronik nedoporučil pro Herní výzvu 2017, tak bych si jí asi nikdy nevšiml. Přitom by to byla hrozná škoda.

Jestli můžu u DeathSpanka něco vyzdvihnout, tak je to skvělý humor. Pokud máte rádi parodie, absurdní a černý humor, je tohle něco pro vás. DeathSpankovi není nic svaté, obyvatelé herního světa jsou magoři a úchyláci a vy jim plníte roztodivná přání (sbírání hovínek jednorožců je ještě to normálnější ze seznamu). Vaše postava to všechno kolem komentuje a občas pronese větu, které se prostě nejde nezasmát. Někdy mě dostaly i názvy předmětů nebo "jména" postav.

Hra mě v první polovině bavila i herně - jako akční "diablovka". Ve druhé polovině už to tak slavné nebylo, protože běhání sem a tam přestávalo být zajímavé. Naštěstí herní svět není příliš velký, takže se to dalo vydržet. S tím souvisí i hudba, která je povedená, ale někdy kolem té poloviny už se oposlouchá a začíná být trochu otravná.

Kdybych měl ještě hledat nějaké chyby, tak mi úplně nesedl inventář ani vývoj postavy. Všechno je zde podřízeno tomu, aby hráč moc neřešil, co má jeho hrdina na sobě, ale aby hlavně běhal, sekal a plnil úkoly. To je na jednu stranu fajn, člověk se nezdržuje blbostma. Na druhou stranu bych si občas tu postavu trochu chtěl přizpůsobit. Tady to jde reálně jen volbou jiné zbraně. Celou hru jsem sekal na blízko. Zbraně na dálku mi připadaly nepoužitelné a nějaká magie tu asi taky je, ale neměl jsem potřebu ji zkoušet (hrál jsem na nejnižší obtížnost, tak asi proto). Možná, kdybych dal těžší obtížnost, tak bych to musel využít (podobně jako třeba lektvary v Zaklínačovi).

Po technické stránce mě hra i přes svůj věk nijak neurazila a neměl jsem s ní žádné problémy. Byla cítit trochu rezerva v ovládání, které by si ještě nějaké ladění zasloužilo. Celkově jsem však spokojený. Dobře jsem se pobavil a hru si po většinu času i užil. Víc jsem ani nechtěl.

Dohráno se 100 % achievementy a všemi side questy za 10 hodin.

"Koukání do menu je fajn, ale mohl by sis taky zkusit zahrát tuhle hru."

Pro: Skvělý humor, pěkná stylizovaná grafika, velmi zjednodušený vývoj postavy

Proti: Hodně běhání sem a tam, trochu krkolomné ovládání, velmi zjednodušený vývoj postavy

+10+10 / 0

NotGTAV

  • PC 90
Tahle hříčka, to je taková malá kravinka. Z traileru to může vypadat jako primitivní indie "kejda", kterých je na Steamu plno. Ale zdání klame.

Šel jsem do hry bez jakýchkoliv očekávání a dostal jsem solidní porci zábavy. Hra je postavená na principu klasického "hada", ovšem tady je to okořeněné absurdním humorem. Když k tomu přidám pusou dělané zvuky a hudbu, které jsou nejen vtipné, ale i poslouchatelné, tak jsem se bavil opravdu dobře. Občas jsem se zasmál i nahlas. Skvělé strávená půlhodina. Bloody liberal democrats :)

Pro: Zábavná blbinka, super hudba a zvuky

Proti: Velmi krátké, je to "jen" had

+14+14 / 0

Wolfenstein: The New Order

  • PC 75
Nového Wolfíka jsem si užil, ale ne tak, jak jsem myslel.

Je neuvěřitelné, že Return to Castle Wolfenstein vyšel před 16 lety. Z New order je cítit, že se autoři snažili zachytit to, co kdysi v RTCW fungovalo, a přenést to do moderního kabátu. Hned na úvod můžu říct, že se to povedlo. Je zde zajímavý příběh, pěkné renderované filmečky a moc pěkně vytvořené postavy. Také grafika a pocit ze střelby uspokojily moje očekávání.

Pokud bych měl hru nějak vystihnout, tak bych asi řekl, že je zběsilá. Hned na úvod autoři zařadili misi typu "křest ohněm", takže nečekejte pomalý start. Pěkně doprostřed boje a nezbývá než plnit příkazy řvoucího kolegy a absolvovat všechny herní mechaniky. Je to vůbec první hra, ze které jsem si z tutoriálu skoro nic nepamatoval, protože byl tak akční, že jsem na to neměl čas. V momentě, když už jsem doufal, že bude chvilku klid, následuje pasáž s přestřelkou, dalším křikem a nakonec pořádně napínavou pasáží s další přestřelkou a dalším bojem o život. Až pak se pustí úvodní titulky... ufff. Úvodní titulky hodinu po začátku... Takhle šílený úvod jsem snad nikde předtím nezažil.

Byl jsem v šoku. Z rychlosti, zběsilosti a také brutality. Krev ve hrách mi nevadí, ale ve Wolfensteinovi jsou postavy uvěřitelné a přirostou vám k srdci. A když je pak někdo kuchá, pálí zaživa, střílí do nich, řeže do nich... a vy to sledujete z bezprostřední blízkosti, to na mě bylo trochu moc. Smrt je všudypřítomná, což je mnohdy skvělé pro atmosféru (viz třeba pasáž ve vlaku), ale když se sadisticky chovají naprosto všichni s hákovým křížem na uniformě, tak mi to připadalo přehnané.

Na jednu stranu se hra snaží působit trochu realisticky, aby za chvíli přišla další scéna over-the-top. Ocenil bych víc, kdyby byl odboj trochu víc skrytý, utajený, všichni se víc báli... Tady je ten příběh spíš jen taková kulisa, protože do mise dostanete zbraň a už to kosíte a mydlíte, co se do nich vejde. Když si už myslíte, že je to moc, tak se objeví nějaký megarobot nebo výbuch nebo něco takového a celá situace dostává až směšně absurdní podtext. A i když chápu, že to byl autorský záměr, tak mi to nějak nesedlo.

Oceňuji, že bylo možné některé úrovně projít potichu. Bohužel jen některé, protože kolikrát tam bylo prostě naskriptované, že o vás všichni ví hned od začátku. Pak nezbývalo než vzít těžký kulomet do každé ruky a BANZAAAI! Střílecí pasáže jsou skvělé. Zbraně parádně "kopou", mají krásně propracované modely, zvuk střelby zní dobře, nepřátelé se chovají dobře. Jen jsem prostě cítil, že bych to raději řešil jinak. A v momentech, kdy to šlo řešit jinak než akcí, bylo vidět, že AI zase tolik inteligence nedostala. Nejvíc mě asi zklamala část ve vězeňské administrativní budově, kde po mně šli 3 nepřátelé najednou, já se jim schoval za desku stolu a oni ji prostě nebyli schopní obejít.

Mohl bych pokračovat dalším výčtem věcí, které jsou dobré, ale mám k nim výhrady. A taková je pro mě celá hra. Grafika je krásná, ale chybí antialiasing a některé textury jsou tak hnusné, že to bije do očí. Leveldesign super, ale na některých místech bych autory nakopal (dvakrát jsem těžce bloudil). Příběh dobrý, ale některé pasáže hrozně přehnané. Střelba super, ale pořád jsem řešil náboje, takže jsem běhal po bojišti a mačkal E pořád dokola jak pošuk. A tak dále a tak dále.

Snad jen dvě věci můžu pochválit zcela bez výhrad. Postavy - jsou zapamatovatelné, sympatické nebo naopak správně odporné a skvěle namluvené (i německy a polsky). A druhá věc je atmosféra totálního teroru, kde nemůžete nic, aniž by o tom někdo věděl a rozhodoval. To byl pěkně nepříjemný pocit.

New order můžu určitě doporučit všem, kteří rádi hrají rychlé FPSky. Pro milovníky pomalejších her to moc není. Pokud se smíříte s trochu přestřelenými scénami a situacemi, tak si to určitě užijete. Je to totiž jízda.

Pro: Příběh a postavy, grafika, pocit ze střelby, různorodá prostředí, hudba

Proti: Místy hodně brutální, přehnané situace a s tím spojené nepřehledné střídání tempa, nutnost pořád sbírat něco ze země (náboje, zdraví, brnění), nelogičnosti z přehnanosti

+20+21 / -1