Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Kwoky

Kwoky

Jan Němec / 32 let / IT support a tester / Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentáře

« Novější Starší »

Mad Max

  • PC 70
SPOILER ALERT!

Tenhle komentář bude dlouhý. Bude dokonce tak dlouhý, že kdyby byl o polovinu kratší, tak furt bude moc dlouhý. Cítím, že na hře Mad Max se dá ukázat a vysvětlit hodně věcí, které se mi na hrách líbí, i které nesnáším. A rozhodl jsem se to tentokrát vypsat opravdu všechno, protože by byla škoda to pořádně nevytěžit. Tak jdem na to.

Novodobý film (2015) jsem ještě neviděl a nějak to ani nemám v plánu. První film (1979) se mi vůbec nelíbil a zdál se mi nudný. Teprve druhý díl (1981) mě naprosto dostal. Surová akce s minimem triků, opravdu riskantní kaskadérské kousky a hustokrutopřísný Max, to byla kombinace, kterou jsem si velmi užil. Třetí díl (1985) bych pak řadil jako trochu slabšího brášku druhého dílu. Dovolím si srovnání s Terminátorem, u kterého byl první díl jiný, druhý díl bohovský a třetí "jako dobrý no". A teď mě napadá... "Mad" Max vlastně vůbec není mad-šílený. Je jen pekelně mad-nasraný (Gibson si podobně nasranou roli zahrál i v mém oblíbeném filmu Odplata). Nedává to ale navenek znát, protože ho ten vztek vnitřně pohání a kdyby začal řvát, tak zbytečně upustí svou sílu. A to nemůže, dokud nebude po všem.

Zpět ke hře. Svět okolo Maxe je totálně v hajzlu, všechno je špatně. Sucho, boje, všechno jen rezaví a rozpadá se. Na světě zůstali jen násilníci, magoři, fanatici a zrůdičky. Panoptikum postapo jako blázen. A je zde úplné minimum žen a dětí, což mi později připadalo fakt divné. Nejvíc poté, co se do vás jediná hezká ženská zamiluje a chce s vámi strávit zbytek života. Platí tu pouze právo silnějšího. A ten nejsilnější, Scrotus, to všechno řídí z nejhnusnějšího městečka široko daleko. Veškerá krása nebo radost ze života byla vymýcena. Všem jde jen o holé přežití a ti největší zmetci to ovládají čistým násilím. Žádné vydírání, politikaření, mafiánské praktiky, vyhrožování, nic. Prostě tě nemáme rádi, tak tě zabijeme. Nikdo se s vámi nebaví, všichni hned vytahují nože a auta obalená bodci a jdou po vás. S tímto primitivním mindsetem k vám bude přistupovat většina postav. A na mě to působilo dost destruktivně. Všechno kolem je nepřítel, všechno se vás snaží zabít, všude jsou pasti. A pak jsem omylem přejel celou skupinku civilistů hledajících vodu. Měl jsem chuť vystoupit a omluvit se jim. Pohřbít je. A pak se obrazně jít vybrečet do polštáře. V tu chvíli mi bylo až zle z toho, do jakého nastavení mozku mě hra dokázala dostat.

A najednou kde se vzal, tu se vzal, do tohoto fyzicky i morálně zničeného světa přichází Maxíček s jediným cílem - získat zpět svoje staré auto, které mu ukradli. Tady se musím pozastavit nad tím, jak je celá ta zápletka příšerně plochá. Max totiž zahajuje doslova křížovou výpravu proto, že nemá rád šestiválec, ale chce osmiválec. Ano, takto hra prezentuje základní motivaci hlavního hrdiny. Vůbec mu nejde o záchranu světa, záchranu zbytku dobrých lidí. Jen dostat auto a ujet pryč. Cestou potkáte pár lidí, pro které něco uděláte a oni udělají něco pro vás. Ale Max to nedělá proto, že by byl dobrý člověk. Je to čistě obchod s jediným cílem - přiblížit se svému autu. S takhle sobeckým a sebestředným hrdinou se dá jen těžko sžít a s tou jeho motivací se ztotožnit. Jako chápu, že ne vždycky musí mít hlavní hrdina čisté úmysly a vyšší cíle, ale tohle bylo na mě trochu moc. Max tvrdošíjně odmítá cokoliv, co nevede k jeho snu. Což je paradox až na půdu, protože většinu času dělá všechno, jen ne to, co je potřeba.

A tím se dostávám k tomu, co je úplně nejvíc kontroverzní - herní náplň. Jedna věc se tvůrcům nedá upřít - je tady pořád co dělat a člověk si může zábavu vyrobit sám tím, jaké aktivity si zvolí. Výběr to není špatný. Ničení konvojů je pořádná výzva a adrenalin. Musel jsem se na každý takový souboj psychicky připravit, protože může trvat i deset minut (to když dojde munice, nebo vás donutí vystoupit a opravit auto). Dobývání táborů je ještě delší a začíná pečlivým plánováním (odpozorováním obrany, její likvidací a následným proniknutím dovnitř). Tábory mě bavily asi nejvíc, jen byly strašně lineární. Vážně, kdo ty slepence stavěl, tak by měl dostat cenu za nejméně praktické stavby ever. Kdo rád sbírá šrot, tak se vyřádí v desítkách různých lokací při dohledávání každičkého kousku. Všechny aktivity jsou tu jako droga - na dosah ruky a s okamžitým pocitem odměny. Stačí půl minuty někam jet a šup, je tam něco ke splnění. Hra těžce spoléhá na systém odměn, které zatraceně dobře fungují. Dostal jsem se i do stavu, kdy jsem byl rozhodnutý kompletně vyčistit jednu celou oblast úplně od všeho (nepovedlo se, nenašel jsem dva kousky šrotu), postavit v základně všechny upgrady (povedlo se) a vyčistit celý svět od těch zlých lidí.

A jak jsem tak koukal na mapu, na tu krásně zelenou oblast bez nebezpečí, tak mi došlo, že TOHLE je tahle hra... že o to tady celou dobu jde - zdržet mě těmihle mechanikami a aktivitami tak, abych to hned nedohrál. Občas je někde requirement na nějaký skill či upgrade auta, čím vás hra nutí ke grindu. Na začátku plíživě a nenápadně, později už úplně naférovku a bez obalu. Jsou tu ještě čtyři další takové oblasti, které taky musím vyčistit, abych mohl říct, že je to za mnou. Ale proč bych to dělal? Pro dobrý pocit? Nebo snad pro další šrot a skillpointy, abych si vylepšil postavu a auto, když už další upgrady vlastně ani nepotřebuju? Vylepšovat se tu dá opravdu hodně věcí, ale jen poměrně málo z nich má citelný vliv na hraní. Vlastně stačí všechno vylepšovat tak nějak průměrně, aby Max nikde nenarazil na nějaký zásek. Ne, vykašlal jsem se na to, nechal ostatní oblasti rudé jako sovětskou vlajku a konečně začal plnit příběhové a vedlejší mise. Ale stačilo by, abych se rozhodl všechno vylepšit a čekalo by mě dalších X hodin grindování šrotu, abych si to mohl dovolit. A hra s tím počítá, míst na "sbírání" a "plnění aktivit" je tu tuna. Možná i několik tun. A po nějaké době jsem prostě grindovat odmítl s tím, že už toho bylo dost. Naštěstí jsem tou dobou už byl tak silný, že mi to vydrželo bez problémů až do konce.

Ten systém odměn na konci ztratí na síle. Ze začátku je úspěchem každý stržený strašák, protože ten svět kolem neovládáte. Je tu všudypřítomné riziko, že vás dostanou, a člověk si musí rozmyslet každý krok. Později už to nefunguje, protože nepřátelé už nejsou hrozba, strhávání strašáků se mění na přehlídku akrobatických triků a motivace plnit nějaké další nepotřebné úkoly jde prudce ke dnu. Jakmile dobyjete první tábor s pěti lebkami, víte, že už nic těžšího nepřijde. Už jste tak silní, že svět patří vám i s hordou nepřátel u zadku. U každého tenhle pocit "síly" nastane v jinou chvíli. U mě se to stalo asi po 20 hodinách.

Příběh je slabý, ale jak jsem se snažil vyjádřit výše, je to jedno. Tahle hra není o příběhu. Jsou zde sice příběhové a vedlejší mise, ale jejich plnění celkovému zážitku nic moc nepřináší. Za vedlejší mise jen dostanete upgrade (zase). A příběhové mise jsou solidní po hratelnostní stránce (nějaká změna od stále se opakujícího grindu), ale jinak dost debilní. Nejdřív se spřátelíte s pár lidmi, což je ale pro příběh úplně k ničemu (jen objevíte nové lokality pro grind). Pak se najednou dostanete bez boje do Gastownu, kde jsem teda očekával brutální řežbu. Gastown se mi povedlo dostat na 0 threat asi za půl hodiny, což mi přišlo hodně praštěné. Threat je totiž cosi jako vliv Scrotuse v dané oblasti. A tohle působilo dojmem, jako kdyby Scrotus seděl doma a já jsem mu mezitím řádil na zahrádce. A Scrotus na to v klidu kouká, žádná protiakce se nekoná. Neznám trapnějšího záporáka. Přece když ovládám území a začne se mi tam rozlejzat nějakej hejsek, tak tam pošlu bandu hrdlořezů, aby mu to vysvětlili nožem do oka. Ale tady ne. Max strhává strašáky, dobývá tábory, kamarádíčkuje se s veliteli pevností a Scrotus sedí doma na prdeli a mezitím asi čumí na televizi. Akorát až mu Max vleze až do obýváku, tak pak mu teprve dá přes držku. Fakt záporák jak noha toto... A pak si dáte už jen tři poslední mise a je konec. Takže po stránce děje a nějakého přesahu je to opravdu bída s nouzí.

Docela dost chvály si zaslouží soubojový systém. Sice máte brokovnici a sniperku, ale jejich použití je značně omezené (nedostatek nábojů). Takže většinu bojů řešíte pěkně pěstmi a občas nějakou tou chladnou zbraní. Nejdřív stačí být jak veverka na steroidech a máchat všude kolem sebe. Když jsou nepřátelé ve skupinkách po třech, tak to stačí. Ale později jsou skupinky větší (šest, ke konci klidně dvacet) a tam už to nejde. Navíc někteří nepřátelé mají i nové schopnosti, na které musíte reagovat. Ale není to žádná věda. Jen se stačí k některým neotáčet zády a na jiné zase neútočit jako první. Velice rychle mi přešel do krve systém "nejdřív musím blokovat, pak zaútočit". Ovládání soubojů je dost jednoduché, takže zbyde i dost času se kochat tím, jak Max všechny kolem mrzačí. Občas vám hra předhodí i nějakého toho bosse, kterého je potřeba umlátit nějak chytřeji, což souboje pěkně zpestřuje. Nebo je potřeba reagovat na jeho útoky mnohem rychleji než obvykle. Souboje pěstmo byly tedy asi to nejlepší, co se ve hře objevilo. Boje v autech mě bavily o něco méně, protože se točí téměř neustále kolem harpuny. To je sice originální a bezva zbraň, ale přebíjení trvá věčnost a používá se pořád a na všechno. Občas jsem si ty bojůvky užíval, ale později jsem se jim už vyhýbal a radši ujížděl pryč. Závody jsou pak v podstatě způsob, jak vás donutit absolvovat aspoň nějaké souboje v autech, plus jde zase o grind, tentokrát pro získání aut do sbírky (zcela zbytečné).

Většinu času vás v autě doprovází parťák a mechanik Chumbucket, což je sympatická postava a má dost dobré hlášky - asi jediný trochu humor, na který tu lze narazit. Reaguje na vaši jízdu, na okolí, na nepřátele a umí opravovat auto v pustině. Takže skoro nejde si ho neoblíbit. Jen mu trochu rupne v kouli, když mu Max řekne, že dál pojede bez něj - má k vašemu autu prostě příliš silný vztah. Druhým kámošem na cestách je pak pes Dinky Di, který kromě toho, že je uoztomilouškej, tak umí hledat miny. Což je činnost, kterou jsem si moc neoblíbil, takže jsem Dinkyho nechával doma. Pejsánka jde převážet jen v bugyně, načež jsem narazil na zvláštní designové rozhodnutí. Při použití fast travel vám hra hodí vždycky základní auto Magnum Opus. Takže vznikaly takové kopance, že jsem vyjel s bugynou do krajiny, použil fast travel a bum, stál vedle mě Magnum Opus a bugyna nikde. Trochu mi to zamotalo hlavu, než jsem to pochopil.

Ještě se na chvíli zastavím u herního světa. Písek, skály, občas nějaký starý most... Zní to nudně. Na první dojem to nuda i je. Ale svět je to opravdu pěkný. Při hledání pozice na odprásknutí snipera nebo obhlédnutí tábora jsem se přistihl, jak mě ten leveldesign baví. Zkoušel jsem procházet a projíždět nejrůznější cestičky, kolikrát i hodně perverzní (oblíbená kratochvíle "šplh kolmo po skále pomocí nitra"). Některé tábory jsou postavené na ruinách starých továren a jiných zařízení, takže je kolikrát i na co koukat. Škoda, že jakmile splníte úkol, zbyde už jen prázdné torzo a ten svět "umře". Tedy z pohledu hratelnosti jde jen o čištění mapy. Jakmile máte vyčištěno, přesunete se jinam a tam si dáte znovu to samé dokola. Svět je tedy z mého pohledu dost nevyužitý. Dal se naplnit i mnohem zajímavějším obsahem. Stereotyp občas naruší silná písečná bouře, před kterou je fakt dobré se schovat. Bouře je efektní, být uvnitř déle než 10 sekund je silný zážitek. Jen by to nemuselo trvat tak dlouho. Občas jsem zalezl a šel si udělat kafe. A když jsem přišel zpět k PC, tak bouře ještě trvala.

Překvapilo mě, jak je hra dobře optimalizovaná. I na 2560*1440 a s maximálním nastavením vždy stačily jen 2 GB VRAM a většinou jsem měl na GTX 1070 přes 100 fps. Při přejezdech se občas plynulost trochu zakuckala, ale zase se to během pár vteřin srovnalo, takže počítám, že to byly momenty, kdy hra načítala novou lokaci. Mimochodem "čekací" loadingy zde prakticky nejsou, snad jen na začátku a při smrti. Grafika je i přes nízkou náročnost dost povedená, kolikrát i vyloženě kochací. Pravda, existují i hezčí hry, ale já jsem byl spokojený. Jen nevypnutelný efekt "Depth of field" mi vyloženě kazil dojem a místy bych jen kvůli němu označil vzhled za hnusný či vyblitý. Ale není to fér hru takhle odbýt hnusným slovem jen kvůli jedné vadě, která je ještě navíc dost subjektivní.

A teď pozor. Pokud mě znáte, tak napíšu něco, co budete považovat za šílené. Ale cítím to tak. Mně tahle hra připadala krátká. Moment, moment, nevolejte Chocholouška, není to akutní případ. Nemyslím to tak, že by mi doba, kterou jsem ve hře strávil, připadala malá. To ani omylem. Takhle dlouhé hry téměř nehraju, protože na to nemám čas. Takže cca 30 hodin je sakra velká porce. Problém je v tom, že teď na konci mám pocit, že 20 hodin byla jen jakási předehra (příprava, upgrady, pochopení herních mechanik) a až pak se začalo něco dít, nějaký děj, vyšší smysl. A právě tahle fáze, kdy už o něco jde, byla krátká. Hra má jen 15 příběhových misí, každou zhruba na půl hodiny. Takže když si odmyslím ten sbírací a grindovací bordel okolo, zbývá mi nějakých 8 hodin "jádra" hry. A to mi nestačilo. Chtěl bych víc. Ten svět si zaslouží další úkoly, další postavy, další příběhy. MOAR!

Podstatné je, že jsem se bavil. Když jsem se náhodou nebavil, tak jsem šel prostě dělat jinou aktivitu a zase to bylo ok. Hra obsahuje obrovskou spoustu obsahu, který je v podstatě nedůležitý, a proto jsem toho plno prostě vynechal. Toho důležitého tu moc není, ale uvědomil jsem si to až se zpožděním, když ten příběh utekl moc rychle. Takže po většinu herní doby jsem si to užíval a proto hodnotím poměrně vysoko. Jsem rád, Maxi, že jsem tě poznal. Jen si asi příště trochu pečlivěji rozmyslím, než nainstaluju nějaký další podobný openworld.

Pro: Příběhové mise / Pěstní souboje / Dobývání táborů / Grafika a optimalizace / Zajímavý svět a atmosféra / Chytlavý systém odměn / Parťákovy hlášky

Proti: Spousta nepodstatných aktivit a upgradů na zabití času / Krátký děj / Všechny postavy jsou agresivní magoři / Maxova sobecká motivace / Hlavní záporák je idiot

+25+25 / 0

The White Chamber

  • PC 65
Mňo... Tohle bylo hodně čudné...

Hrál jsem to v pokoji, ve kterém seděla mamka a koukala na televizi. Doufám, že se nedívala ke mně na obrazovku nebo aspoň neměla brejle. Protože by si myslela, že jsem se zbláznil. Krev, končetiny, víc krve, vydloubnuté oči, další krev, hnijící tělo v lednici, ještě mnohem víc krve... Fakt chuťovčička. Paradoxně to, že na začátku hlavní hrdinka vyleze z rakve, je v porovnání s tím zbytkem naprostá nuda :)

Jde o solidní adventuru, která jde spíš cestou jednodušších puzzlů a snaží se moc nefrustrovat. Většinou úspěšně. Trochu mě mrzelo, že jsem cestou sebral pár věcí, které jsem nakonec vůbec nepoužil a jen mě mátly. Ale většina míst je logická a hlavně se tu nekoná žádný intenzivní pixelhunting. Když jsem se zasekl, obvykle stačilo projít všechny lokace znovu a buď mi to došlo, nebo jsem objevil nějaký mindfuck, který tam předtím nebyl. Do návodu jsem koukal až v druhé polovině hry, kdy už jsem chtěl vědět, jak to dopadne a tlačil mě čas.

Příběh musím trochu zkritizovat. Jde o hru typu "Zjistíte, co se stalo?", takže to na příběhu dost stojí. A já jsem to dohrál, viděl všechny konce, přečetl dva návody a stejně pořádně nechápu, vo co go. Základní pointa je jasná - já jsem ten zlej, ale detaily mi unikly. Že by celá hra byl takový meta-mindfuck? Ani by mě to nepřekvapilo.

Nejvíc se povedla atmosféra, která se mnohdy blíží třeba takovému Horizontu události. Brr. Občas mě hra zvládla fakt silně znechutit. Kvalitní zvukový podkres, příjemný dabing a nižší obtížnost je to, co u mě tuhle hru táhne hodně nahoru. Potěšily mě i kvalitní české titulky. Bohužel podivný příběh s nevygradovaným koncem, horší vzhled hlavní hrdinky a pár zásekových míst mi zážitek pokazilo. Dá se to dohrát přibližně za 2 hodiny, což je tak akorát, aby ze vší té krve člověku nehráblo.

Pro: Atmosféra / Dabing / Grafika prostředí / Zvuk a "hudba" / Nižší obtížnost a logická řešení

Proti: Příběh jsem moc nepochopil / Grafika hlavní postavy / Pár záseků

+8+8 / 0

Rise of the Tomb Raider

  • PC 70
Hodnotím poměrně vysoko, protože je to hra na vysoké úrovni. Má ale v mých očích opravdu horu nedostatků. Celou druhou polovinu hry a znovu při koukání na závěrečné titulky, kde bylo asi 20 designérů, mě napadala jedna věta: "Opravdu to takhle bylo udělané schválně?".

Na začátku jsem byl poměrně nadšený. Všechno fungovalo dle očekávání a užíval jsem si grafiku, promakané prostředí, vylepšování postavy i děj. Jen mi to připadalo trochu moc over-the-top, ale byl jsem ochotný to překousnout. Oceňuji některé změny, jako menší množství QTE, naopak jsem vůbec nepochopil crafting. Nakonec to nevadilo, protože všechny ty druhy šípů byly stejně na nic. Vytváření šípů na levém tlačítku myši mi připadá jako solidní úlet.

A čím déle jsem hrál, tím víc mě tahle hra prudila. Pochopil jsem, že hraju vlastně znova to samé jako v díle z roku 2013. A že v tom nádherném prostředí je všechno dopředu nalajnované. Pokud jsem šel po "plánované" trase, tak Lara umí skočit pětimetrové skoky bez rozběhu, viset za jednu ruku, lézt půl hodiny nahoru jen po rukách a tak. Ale jakmile zkusím jít jinudy, nepřeskočím ani půlmetrový zátaras, nevylezu ani na kámen, nic. Takže jsem vlastně nehrál, jen mačkal klávesy v tom pořadí, které mi autoři určili. Ono by to nebylo tak zlé, kdyby se to netýkalo i třeba skoků nad propastí. A tak jsem padal a padal. Zkusil jsem skočit na místo, kam by se Lara normálně třikrát vešla, ale autoři tam nedali možnost chycení, tak Lara prostě spadla. Když budu slušný, tak řeknu, že mi takové situace nehorázně pily krev. Laru naopak musím spíš pochválit - na ní mi toho vadilo opravdu málo.

Děj, resp. zápletka, mi přišla chabá. V podstatě od začátku je všechno jasně dané. A bylo tam mraky nelogičností. Jestli byl účelem test, kolik toho vydržím, tak asi moc ne. Vyjmenovávat to nemá smysl. Jsou to takové malichernosti, které třeba někomu jinému vadit nemusí. Ale pokud se v dramatické chvíli musím smát, tak mi to kazí zážitek.

Kdo proboha vymyslel šípy na lezení? To byla snad nejblbější věc, jakou jsem kdy ve hře viděl. Rozbíjelo to akorát tempo hry a často jsem padal kvůli podivnému ovládání.

Pokud tohle všechno pominu, tak je RotTR akční adventura s velkým důrazem na to "akční", která je sice většinou zábavná, ale na můj vkus překombinovaná. A ten krásný rozmanitý svět je naplněný obsahem, který je zajímavý jen pro sběrače, což nejsem. Na začátku jsem prozkoumával, pak jsem pochopil, že to nemá cenu, a jel jsem jenom děj. A ten mě zklamal. Chtěl jsem hodnotit výš, ale po závěrečné tříhodinovce jdu s hodnocením výrazně dolů.

Pro: Grafika / Lara / Parádní herní svět / Napínavé momenty

Proti: Nelogičnosti / Překombinované ovládání a crafting / Lara je zase hrozná mašina na zabíjení / Svět nedovoluje vlastní nápady / Šípy na lezení / Kalašnikov zní jak vzduchovka

+21+21 / 0

Grand Theft Auto III

  • PC 95
Když se tak v myšlenkách vracím ke GTA 3, tak si uvědomuju jednu věc. Už ji nechci hrát. Ve své době mě ta hra hrozně bavila a strávil jsem v ní plno času. Celou jsem ji dohrál dvakrát, vyzkoušel snad všechny "vedlejší aktivity" a město znám dodnes téměř nazpaměť. Přesto už netoužím tento díl slavné série rozehrát potřetí a raději ho nechám žít v pokoji v mých vzpomínkách.

Přechod do 3D světa se Rockstaru povedl. Na svou dobu byla hra poměrně náročná, ale po snížení detailů jela obstojně i na mém tehdejším PC. Když jsem později zkoušel hru na plné detaily, tak mi připadala poměrně nehezká. Ono je to dané tím, že většina textur je optimalizovaná na výkon (čti "jsou hnusné") a budovy a auta jsou tak často jakési rozmazané šedivé plochy. Bavíme se ale o době, kdy standardem bylo 32 MB videopaměti, takže lepší textury prostě nebylo kam dát. O trochu lépe jsou na tom postavy, které jsou o malou trošičku detailnější a také jsou velmi dobře namluvené.

Hodně pozitivně smýšlím o autech. Strávíte v nich hodně času a jízda i vzhled je fajn. Jízdní model byl dostatečně akční, díky čemuž jsem si každou jízdu užíval.

Úplně největším kladem jsou pro mě radiostanice. Každá stanice vysílala asi půlhodinový loop a dost jsem je střídal, takže si pamatuju všechny songy nazpaměť. A některé si rád pustím i dnes mimo hru. Třeba MSX FM je stanice, kterou bych normálně v životě neposlouchal. A přesto nyní zabírá hrdé místo na mém pevném disku. Suverénně nejvíc času jsem poslouchal Rise FM a určitě jsem kvůli tomu jezdil rychleji. Později jsem objevil možnost pouštět si vlastní mp3, ale i tak jsem se k interním stanicím rád vracel. Now more hits from the 60's... 1760's that is, :)

Záporů pro mě GTA 3 moc neměla. Ve srovnání s tehdejší "konkurencí" v podobě Mafie to byla hra zábavná, ale trochu "hloupá". Přece jen v GTA 3 nejsou ty charaktery tak silné. Tady prostě nebyl čas nějak vykreslovat postavy - "Támhle to je šmejd, jdi a odpráskni ho." Tak jsem šel a odpráskl ho. Jednoduché. Možná to je ten hlavní důvod, proč bych to už dneska nechtěl znovu hrát. Vznikla řada dalších her, které mají lepší jízdu, lepší střelbu a mnohem lepší děj. Takže GTA 3 mi už dneska nejspíš nemá co nabídnout. A nebudu to zkoušet, abych si tu hezkou nostalgickou vzpomínku nepokazil.

Pro: Viděno očima tehdejší doby to bylo úžasné město plné akce, možností a zábavy / Výborné radiostanice

Proti: Dnes je hra už ošklivá, příběh je vyprávěn zkratkovitě a existuje plno lepších alternativ

+32+32 / 0

Dear Esther

  • PC 95
Dear Esther není hra. Nebo je. Záleží na každém, jak si "hru" nadefinuje. Podle mě na tom nezáleží, protože je to hlavně zážitek. Nejde to popsat, je potřeba si to prožít sám.

Pokud bychom se na Esther dívali jako na hru, tak popis "procházím prostředím, koukám kolem sebe a vypravěč občas něco řekne" může znít jako kolosální nuda. To je ale jen polovina pravdy. Tohle dílo má totiž jiný cíl - probudit ve vás fantazii a dovolit vám prožít si ten svět i s jeho smutným příběhem. Ano, sice jsem prošel hrou z bodu A do bodu B a cestou se nic nestalo, ale změnilo mě to. Možná ne moc, ne viditelně. Ale tam uvnitř se něco pohnulo. Tak, že už to nikdy nemůže být jako dřív.

Svět je vytvořený moc hezky. Nestává se mi často, abych se zastavil na místě a prostě jen koukal. Tady jsem to dělal poměrně často, hra k tomu svou atmosférou vybízí. Je moc fajn pocit, když jsem věděl, že do mě najednou nezačne střílet indián zpoza kamene, nebo mě nekousne vlk - prostě že jsem v bezpečí a můžu se do toho úplně ponořit. K tomu mi pomáhala fantastická hudba, kterou jsem nejprve neměl moc v lásce, ale teď už ty podivné (dis)harmonie chápu a miluju.

Trochu mě mrzelo, že je konec hodně abstraktní. Příběh není dovysvětlen, ale hra na konci zapůsobí na emoce tak, že jeden z pocitů ve vašem nitru se ozve trochu hlasitěji. A to je ten "váš konec". Je dost dobře možné, že bude jiný, než konce všech ostatních.

Důrazně doporučuji hrát na jeden zátah. Přistihnete se, že na začátku se procházíte světem v Source enginu, ale o chvíli později už se procházíte ve svém vlastním podvědomí...

Pro: Vyvolává emoce jako žádná jiná hra / Soundtrack

Proti: Konec mohl být trochu konkrétnější

+27+27 / 0

Botanicula

  • PC 95
Zdá se mi až neuvěřitelné, že je to již přes 6 let, co jsem dohrál Botaniculu. Byla to moje první hra od Amanity a naprosto si mě získala.

Pamatujete si na film Mikrokosmos? Byl to pohled do jiného světa, který běžnému smrtelníkovi zůstává ukryt. Botanicula dělá něco podobného. S hravostí a lehkostí vám představuje existenční nebezpečí, které musíte porazit. A nejste superhrdina v těžké zbroji - jste semínka. Cože? Semínka zachraňují svět? Někdo se zbláznil?

V tomhle přírodním mikrosvětě potkáte roztodivná stvoření a každé něco dělá. Hra je protkaná různými zvuky a animacemi, které mají za úkol vás bavit v době, kdy hledáte řešení aktuální hádanky. A to se daří znamenitě. Do toho hraje nepopsatelná "šílená" a skvělá hudba. Jako celek to pak působí trochu jako návštěva blázince, ale je to hrozně milé. Těm semínkáčům jsem prostě musel fandit.

Asi na dvou místech jsem se při hraní zasekl, jinak zbytek uplynul bez potíží a zanechal ve mě hlubokou příjemnou stopu. Jestli jste Botaniculu ještě nehráli, tak vám vážně z celého srdce doporučuji to co nejdřív napravit. Juchů!

Pro: Milé / Vtipné / Hezké / Zábavná hratelnost / Příběh vysvětlený beze slov / Soundtrack

Proti: Místy vyšší obtížnost, která zážitek trochu utlumí

+21+21 / 0

Duelyst

  • PC 90
Duelyst se stal mou závislostí. Normálně karetní hry moc nehraju, na PC jsem hrál jen Magic: The Gathering - Duels of the Planeswalkers a Faeria. Pokud s nimi Duelyst porovnám, tak je lepší. Nebo možná ne lepší, ale univerzálnější. Milovníky Magicu teď možná nepotěším, ale MtG je podle mě hlavně collectorská hra, kde 90 % úspěchu je o poskládání balíku. Faeria oproti tomu je mnohem taktičtější, protože hodně záleží na pořadí zahrání a obsazených pozicích.

Duelyst oba tyhle principy převzal a spojil. Sběratelská část je tak rozsáhlá, že ani po čtvrt roce každodenního hraní (za každý den je jedna karta) a nekonečném zástupu odehraných zápasů a odemčených "truhel" nemám absolutně pocit, že bych měl "všechny" karty. Možná mám 20 %, a to jsem ještě optimista. V každém zápase mě soupeř překvapí něčím, co neznám. Pokud zahraje v jednom kole tři takové karty, tak jsem zmatenej jak sáňky v létě. A je to dobře, protože aspoň vím, jak obrovské možnosti hra nabízí. Považte - hraju celou dobu za jednu frakci a jednoho generála. Ve hře je 6 frakcí, každá má 3 generály. To znamená 18 různých herních stylů a já zatím "umím" jeden... Šílené.

Taktická část je tu dovedená do extrému. Nestvůry mají klasicky útok a životy. A k tomu většinou i nějakou magickou schopnost. Právě tyhle schopnosti hru dělají hodně dynamickou. Řekl bych, že průměrná životnost vyložené nestvůry je tak 2 tahy. Vyložil soupeř 4 slabé nestvůry najednou? Hodíte mu "2 damage to all" a všechno mu okamžitě umře. Vyložil supersilnou jednotku za 8 energií a chystá zdrcující úder? Popravte mu ji na dálku za 3 energie. Nebo ji jen teleportujte do protějšího rohu za 1 energii a než se z něj vyhrabe, bude konec hry. Můžete hrát dokonce i takové strategie, že když má soupeř moc karet, tak mu to dává damage. A pak ho nutíte lízat další a další karty, až se prostě umlátí sám. To je obzvlášť podlá taktika, protože většinou máte karet spíš míň :) Nebo zvolte generála, který vytváří a může klonovat vajíčka, a ta se líhnou do jednotek. Pokud to soupeř nezachytí v zárodku, zavalíte ho svými nohsledy. Teda pokud nemá "destroy all minions that are not nearby any general" (moje moc oblíbená karta, když jde do tuhého). Nebo máte jednotky, které něco udělají, když umřou. A pak je posíláte jako kamikaze na soupeře jednu za druhou. A další a další postupy... je toho moc :)

Snažil jsem se naznačit, že možnosti jsou nekonečné. Nikdy nevíte, co soupeř má, nikdy nevíte, co zahraje a kdy. Vymyslíte strategii, soupeř zahraje svůj tah a všechno je jinak. To je pro mě největší lákadlo a důvod, proč se ke hře vracím. A taky to, že zápasy trvají 5-10 minut, takže to můžu pustit prakticky kdykoliv.

Pokud bych měl vytáhnout i nějaká negativa, tak jsou dvě. I když mám vážně univerzální balík a jsem připravený na spoustu protistrategií, tak někdy prostě ta správná karta nepřijde a nepřijde. A pak je člověk za blbce, jen stojí a kouká, jak mu soupeř řeže generála. To naštve. Chybí mi tu zkrátka možnost jednou za zápas vytáhnout z balíčku libovolnou kartu (tu, kterou zrovna potřebuju nejvíc). A nelíbí se mi rozpixelovaná grafika jednotek. Ze začátku mi to nevadilo a bral jsem to jako určitý styl. Ale teď už to vnímám spíše jako lenost a rád bych "HD edici".

Moje nejoblíbenější zahájení:
Když začínám, tak hodím 2/1 airdrop k soupeřově maně a před to vyvolám 1/4 s provoke. Za 3 many a soupeř je napůl v prdeli, protože se nemá moc kam pohnout a zbylé dvě many ze hřiště jsou obvykle taky moje. Pokud tu 1/4 nezabije, tak v dalším tahu použiju "přidej tolik útoku, kolik máš životů", z jednotky se stane 5/4, zamču tím soupeřův pohyb a získávám jasnou převahu nad bojištěm. Pak obvykle přijde nějaké protikouzlo a převaha je v tahu :)

Pro: Nekonečné možnosti poskládání balíku a vymýšlení strategií / Zábavné taktické bitvy / Hudba / Dobře vybalancované Free 2 play

Proti: Pixelová grafika jednotek / Občas prohraný zápas kvůli smůle na karty

+10+10 / 0

Back to Bed

  • PC 70
Vybral jsem si tuhle hru hned na začátku roku 2019 do Výzvy a plánoval jsem v ní získat 100 % achievementů. Poprvé jsem ji dohrál už druhý den a získal polovinu achievementů. Ty ostatní ale měly být přece jen trochu náročnější...

V principu jde o jednoduchou logickou hru, kde máte panďuláka, který chodí sám od sebe (Bob) a když narazí na překážku, otočí se o 90 stupňů vpravo. A k tomu ovládáte jakési podivné psovité stvoření, které umí přenášet jablka a ryby. Tím se snažíte Bobovi postavit cestu a překážky tak, aby úspěšně došel až do postele. Protože hra je o chození do postele, hrál jsem ji většinou těsně před spaním :)

Opravdu mě to bavilo. Teda na začátku ne, to jsem byl vypruzenej z toho, jak jsem nechápal, nestíhal, Bob mi padal kvůli podivné perspektivě (viděl jsem cestu, ale ve skutečnosti tam byla díra) a některé levely mi připadaly hrozně těžké. Jenže pak jsem tomu nějak přišel na chuť. Kdy že bylo to "pak"? Když jsem hru rozehrál znovu na Nightmare se sbíráním klíčů. Najednou Bob musí vstoupit na políčka, kam předtím nemusel, což cestu mnohdy komplikuje, ale také to nutí k trochu alternativnímu přemýšlení. Levely se třemi klíči jsou pak nejen o rychlých prstech, ale i vymýšlení pořadí, v jakém klíče sebrat. A to, že jsem schopen přijít na správná řešení i bez návodu, to mě fakt těšilo.

Nightmare jsem dohrál až o dva týdny později, protože to byla mnohem větší výzva. A když jsem to dohrál, tak jsem si musel dát celou hru ještě jednou a na čas kvůli achievementu. Bohužel dvakrát, protože napoprvé mi to hra nějak neuznala (což je asi známý problém a stalo se mi to u více věcí). Na speedrun achievement stačí 45 minut, já jsem to dal i přes tři chyby za 21 minut :) A to mě bavilo ze všeho nejvíc. To chvění v břiše, že to nesmím pokazit, nebo aspoň ne moc. Zužitkoval jsem všechny finty, co jsem se mezitím naučil. A po získání posledního achievementu jsem měl opravdu pocit, že jsem vyhrál, že je hra kompletně za mnou a nemá mi už co nabídnout.

Moje výhrady jsou vcelku jasné. Slabší grafika (silně stylizovaná do surrealismu), nefungující achievement a hlavně trochu nedoladěné menu, ve kterém nepoznáte, jestli už jste level dohráli nebo ne - to je v mých očích opravdu velký fail. Musel jsem si psát splněné levely na papír. A co se týče samotné herní náplně, tak mi hra připadala dost krátká. Třetina levelů je opravdu "lup šup" hotová, ty ostatní většinou taky nezaberou víc než 5 minut. Hru jsem dohrál 4x, získal všechny achievementy a Steam mi píše 4 hodiny. Nic moc. Za nějaké DLC bych se nezlobil. Ale obtížnost mi vyhovovala a už bych moc nepřitvrzoval, protože pak už by to bylo frustrující.

Back to bed je dobrá hra. Není úžasná, ale takové ambice určitě neměla. Je prostě dobrá. A mně to stačí. Navíc jsem ji získal zdarma :) No nic, je půl třetí ráno a já bych měl jít... zív... zpátky do postele... :)

Pro: Dobře odladěná obtížnost / Levely jsou různorodé / Postupné představování herních mechanik / Nutnost se na Nightmare nad hrou zamyslet ještě jednou a pořádně

Proti: Achievementy fungovaly až napodruhé / V menu není poznat, který level už jsem dohrál / Základní hra je dost krátká

+15+15 / 0

Tomb Raider

  • PC 70
Moje první Lara. Může se vám to zdát divné, ale je to tak. Když totiž vyšla úvodní trilogie, tak se bavíme o datech vydání 1996, 1997 a 1998. A v té době jsem hrál na PC, které mělo 20 MHz a 4 MB RAM, takže jsem měl smůlu. Navíc jsem první Tomb raider někde zkoušel (asi u kamaráda) a přišlo mi to hrozně těžké - asi 4x mě zabil tygr a přestalo mě to zajímat. Takže od té doby byl pro mě "Tomb raider" prostě slavný pojem, který ale šel úplně mimo mě.

K restartu série jsem se dostal poměrně levně přes Humble store, kde jsem za to tehdy dal jen 7,5 €. A to byla cena za celou sadu včetně DLC, což jsem byl ochotný dát. A dobře jsem udělal. Mile mě překvapila moc pěkná a současně nenáročná grafika i strhující jízda, kterou tahle hra nešetří. Lara každou chvíli někam padá, někdo se ji snaží zabít, život jí visí na vlásku snad co pět minut. A ona to všechno zvládá, k tomu to komentuje (dobrý způsob, jak si získat hráčovo/divákovo srdce) a velmi rychle jsem se do její situace dokázal vžít.

Kdybych měl hledat negativa, nemusím chodit daleko. "Tap E repeatedly" jsem nesnášel, nerealističnost Lařina léčení mě taky občas rušila. Kdyby v tábořišti aspoň spala, nebo se nějak viditelně léčila, ale jí se většinou rány zacelují a kosti srůstají tak nějak za pochodu. Místy mi přišlo, že se pořád střílí a obecně bych ocenil méně lidských protivníků. Asi není překvapením, že nejvíc jsem si užíval "stealth" pasáže s lukem v ruce.

Pokud už se tempo zpomalí a zrovna se hekticky neskáče nebo nebojuje, tak je to fajn. Procházet se jen tak krajinou ("procházet" ve smyslu "pohybovat se nějakým způsobem, ať už na nohách nebo jinak") a kochat se, to mě tady bavilo. Scenérie jsou občas opravdu krásné a screenshotoval jsem každou chvíli něco. Tyto "kochací" části jsou obvykle vyplněny sbíráním něčeho na výrobu něčeho. V prostoru je proto rozptýlena celá řada věcí. Ty, které trochu ozvláštňovaly příběh, tak ty jsem hledal. Zbytek mě sbírat nebavilo a má to smysl asi jen pro achievement huntery. Na moc bonusových hrobek jsem ve hře nenarazil, ale i to málo bylo příjemné rozptýlení od hlavního příběhu. Ten obsahuje pár zajímavých a někdy i nečekaných zvratů.

Celkově vzato jsem se bavil, místy i velmi dobře, a nechal jsem se strhnout. Lara je vykreslená skvěle jak graficky, tak i jako osobnost. Sice je to pořád uzlíček nervů smíchaný s Rambem, ale chápu, že tak to být muselo. Jistě nechceme telenovelu ani čistokrevnou střílečku. Takhle je to něco mezi a je to ok.

Pro: Grafika / Zvuky a atmosféra / Zajímavě vymyšlené prostředí / Lařina psychologie a povídání si sama se sebou / Pomalejší a stealth pasáže / Dějové zvraty / Ideální délka hry

Proti: Občas až moc střílení / Lara přežije fakt neskutečné věci / QTE / Vcelku lineární, i když jak kdy

+26+26 / 0

Max Payne

  • PC 100
A house across the river, on the Jersey-side. A beautiful wife and a baby girl. The American Dream come true.
But dreams have a nasty habit of going bad when you're not looking.


Pro mě je Max jedna z nejlepších her vůbec. A to paradoxně i přesto, že se jedná o příšerný krvák. Neznalý pozorovatel by dokonce mohl říct, že je to hra, ve které jde pouze a jenom o zabíjení. Protože co si budeme nalhávat, tady se střílí v jednom kuse a do živého. Takže tenhle argument beru a vůbec ho nemám v úmyslu rozporovat. Je to prostě tak.

Jenže Max má dvě další roviny, které právě ten nezaujatý pozorovatel nevnímá. A obě fungují naprosto dokonale. Tou první je hratelnost. Max se dobře ovládá, má na výběr řadu zajímavých zbraní (s každou lze situaci řešit trochu jinak), bullet-time je stylovka jako prase a hráč prochází množstvím neobvyklých lokací. Takže pokud se na Maxe budu dívat jako na zábavu, tak tady všechno funguje a zábavné to je až až.

Druhá rovina je příběh. Ten je jednoduchý i složitý, plný různých postav (většinu z nich z různých důvodů střelíte mezi oči), k jeho plnému pochopení je dobré dohrát hru víckrát, psát si poznámky a pro jistotu si přečíst články na Wikia. Právě po pochopení všech souvislostí jsem zvedl hodnocení na absolutních 100 %. Max je prostě perfektně napsaný. A musím zmínit i komixové "cutscény", které vytvářejí tu pravou atmosféru. Atmosféru, ze které chápete, že všichni ti lidi musí zemřít vaší rukou a je to tak správně.

Z dnešního pohledu má Max Payne na mnoha místech otřesné textury, ale i tak nevypadá špatně. Nic jiného mu ani teď po letech vytknout nedokážu.

P.S.: Bavilo mě koukat se jen tak na televizi :)

Pro: Příběh a postavy / Pocit ze střelby / Různorodá prostředí / Atmosféra / Neustálý pocit zmaru, který Maxe i vás žene kupředu / Main theme

Proti: Grafika zestárla

+28+28 / 0

Diablo II

  • PC 95
Chtěl jsem si přečíst ostatní komentáře, ale nejprve musím napsat vlastní, abych pak nebyl ovlivněný :)

Je to už hodně let, co jsem hrál D2 v základní podobě. A přesto si to pamatuju až překvapivě dobře. Jak jsem si pouštěl celé intro při každém startu hry. Nebo jak jsme hráli společně s bratrancem "multiplayer" tak, že jsme seděli u jednoho PC a v pravidelných intervalech se střídali. Náš barbar level 15 nám tehdy připadal jako nepřekonatelný bouchač. První akt jsme měli prolezlý horem spodem. A tak se nám líbil, že když jsme se dostali do druhého, s obdivným údivem si prohlédli město a honem rychle šup zpátky "do lesa".

Tím moje zkušenost se základní hrou skončila, protože pak přišel datadisk a ostatní akty už jsem hrál vždy jenom s ním. Největším argumentem pro instalaci Lord of Destruction byla větší truhla. Sbíral jsem všelijaké haraburdí a bylo mi líto prodat všechny ty krásné věci (i když byly třeba pro úplně jinou postavu).

Diablo 2 bylo pro mě vždy "nové", protože většina prostředí se dynamicky generuje. Málokdy se stalo, že bych někam přišel a měl pocit, že to už znám. Hlavní lokace byly sice vždycky stejné, ale většina "přechodů" se měnila. I díky tomu mě hra vydržela bavit hodně dlouhou dobu. Samotného by mě zajímalo, kolik času jsem s ní strávil. Ten svět byl prostě postavený tak, že se dalo jen těžko odtrhnout. A když už by se snad připlížila nuda, přišel další akt a úplně jiné všechno - nepřátelé, město, vzhled, hudba... Prostě jako by to byla jiná hra. Člověk musel přeskládat vybavení, zpřístupnily se mu nové věci a zase bylo co dělat. Druhá věc, která mě u hry držela dlouhé hodiny, byl Save and Exit. Pokud člověk nenašel waypoint, tak bylo putování "k ničemu". Takže "ještě najdu waypoint a půjdu spát" se občas dost protáhlo :)

Všechny postavy jsem hrál mockrát. Nejvíc se mi podařilo vytunit Paladina, kterého jsem dostal až někam nad level 70 (už nevím přesně). Vyhovoval mi jeho styl boje na blízko spojený s magickou přípravou před bojem (už jsem měl vychytané hmaty - F1 right-click F2 F7 byl standardní boj a F1 right-click F4 F9 byly souboje s bossy). I s kouzelnicí a barbarem jsem strávil bezpočet hodin a oba jsem dostal do obtížnosti Hell. Nekromancera jsem hrál o něco méně, ale to mi kompenzoval spolužák, který hrál jenom jeho a pořád jsme se o tom bavili. Asi nejméně jsem poznal amazonku, která mi byla sice hrozně sympatická svými hromadnými útoky, ale nikdy jsem se s ní nedostal tak daleko, aby mě bavila. Vždycky jsem zase raději pustil paladina a šel to sekat hlava nehlava nablízko :)

A nesmím zapomenout na to, že Diablo 2 dalo světu nejlepší herní soundtrack všech dob. Při poslechu Wilderness mám pokaždé pocit, že to musím zase nainstalovat a ponořit se znovu do toho úžasného světa. A pokud to udělám, bude moje duše opět příjemně zotročena pánem pekel...

Pro: Hra mě neustále okouzluje a láká / Skvěle udělaná prostředí / Hra přirozeně nutí se učit a zkoušet nové věci a postupy / Nepřekonatelný soundtrack

Proti: Příběh jsem vlastně nikdy pořádně nepochopil

+37+37 / 0

The Fool

  • PC 75
The Fool je úplně obyčejná hra. V konkurenci hidden object her krásně zapadne. Nevybočuje z řady ani výrazným nápadem, ani technickým zpracováním. Proč jsem tedy neudělil průměrné hodnocení?

Je to hlavně proto, že jsem si tuhle hříčku užil. Během těch tří hodin, které jsem s ní strávil na nižší obtížnost, jsem jen asi dvakrát potřeboval radu z návodu (z toho ten první zásek nechápu doteď, jak to bylo myšleno). Všechno ostatní bylo logické a pěkně to odsýpalo. Prostředí se mění dost často na to, aby nestihla přijít nuda. A lokace jsou dostatečně nápadité a rozlehlé, aby se hráč mohl i trochu kochat. Hra sice jede v nízkém rozlišení, ale koukat se na to rozhodně dá. A animačky mezi kapitolami mají šmrnc, zejména tedy díky povedenému namluvení vypravěčem.

Děj je trochu přiblblý, ale to se od hry s názvem "hlupák" dá asi čekat :) Při hraní vnímáte, že to ani tvůrci nebrali až tak vážně a některé situace udělali záměrně absurdní. Takové jako "My víme, že je to sice blbost, ale stejně to tam dáme". Aspoň já jsem to bral s nadhledem a nijak mě nerušilo, když si hlavní postava povídá s nekromancerem o oživování mrtvých, nebo se proletí ve městě v oblacích, které tam nechali lítat mimozemšťani... a tak.

Pokud máte rádi point and click adventury a hidden object, tak si tuhle hru myslím užijete. Není pro náročné, což je podle mě její největší výhoda.

Pro: Příjemně se hraje / Zajímavé lokace

Proti: Naivní děj / Neobsahuje nic vyloženě skvělého

+13+13 / 0

Lara Croft GO

  • PC 80
Moje zkušenosti s Larou jsou zatím dost malé (celou hru jsem dohrál zatím jen jednu - Tomb Raider). Přesto mi bylo jasné, o co tu půjde. Naše děvče se vydává do jakési složité jeskyně, kde se ukrývá artefakt. Na začátku jsem se hned zasekl, protože jsem nevěděl, jak se s Larou pohybuje. Opravdu by neuškodil jeden řádek textu na vysvětlenou. Ale je to na mobily, tak mi to po chvilce došlo. A nelíbilo se mi to. Posouvat se lze pouze o jedno pole, což hru trochu uměle zpomaluje. Mnohem víc by mi vyhovovalo, kdyby se hra dala ovládat šipkami. To by určitě nebyl problém, ale bohužel.

Dvě designová rozhodnutí mi mírně nadzvedla obočí. Lara neumí střílet přes prázdné políčko a pevně dané cesty v některých místech nedávají smysl (když třeba nejde spadnout o metr dolů, dokud pod Larou nepraskne skála). Občas by stačil krok, ale nešlo se posunout, protože tam nebyla nakreslená cesta. Tyhle prvky jsou zde kvůli logickému aspektu hry, ale přesto bych je ještě trochu upravil. Ostatní principy a herní prvky jsou hráči představovány postupně a vždy tak, že je pochopíte hned napoprvé. Level se dvěma hady, každý je otočený jinak. A hned víte, že jeden vás kousne a druhý ne. Tohle je zvládnuté skvěle.

Kromě ovládání se mi ale zbytek hodně líbil. Grafika je řešená jednobarevnými ploškami z pastelových barev, které jsou poskládané tak, že to vypadá velmi pěkně. Jednoduché, efektní. Lara je taky moc pěkně animovaná. Úplně nejlepší dojem na mě udělala zvuková stránka. Atmosféra je díky ní solidní a opravdu jsem si připadal jako osamocený dobrodruh v jeskyni. Nepřátel je sice jen pár, ale jsou postupně kombinovaní s překážkami tak, že je každý level úplně jiný. A nemusíte se bát, že by to bylo moc těžké. Autoři levely zbytečně nepřekombinovali, takže obtížnost je přesně tak akorát. A kdybyste přesto nemohli přijít na řešení, je zde skvělý systém nápovědy, který vám prozradí správný postup od začátku levelu a nápovědu můžete kdykoliv stopnout. Nechal jsem si poradit celkem třikrát. A na to ovládání jsem si nakonec zvykl a už mi to pak nepřišlo tak špatné.

Velmi jsem si užil souboj s "drakem". Byl pořádně dramatický, podkreslený heroickou hudbou a solidně dlouhý. Asi můj nejlepší bossfight v tahové hře vůbec. Měl jsem vážně radost, když konečně zdechnul :)

Ještě mi zbývá dohrát poslední dvě kapitoly, které budou předpokládám mnohem těžší než ty předešlé. I tak si ale dovolím říct, že je to velmi dobrá hra tak na 4 hodiny a mozek vám zavaří jen trošku. Škoda, že jsem ji nehrál dřív. Dobře jsem se bavil téměř po celou dobu.

Pro: Skvělý zvuk ve spojení se stylovou grafikou vytváří parádní atmosféru / Výborně nastavená obtížnost / Postupné představování herních prvků bez jediného slova

Proti: Ovládání mohlo být lepší / Nefunkční achievementy

+13+13 / 0

Loading Screen Simulator

  • PC 5
Nedávno jsem o jedné hře nespravedlivě prohlásil, že je nejhorší na světě. Není. Tohle je ještě mnohem horší. 5 % za to, že jde hra spustit a za možná nějaký pokus o humor. Jinak je to další "hra", která mě přesvědčuje, že mám sám něco vydat. Třeba "Dloubání v nose simulator" nebo "Prdění do flašky simulator". A myslím, že by to byla mnohem větší zábava, než tohle.

Avoid.
+16+16 / 0

Pat & Mat 1

  • PC 50
Pat a Mat je hra zplácaná dohromady ze čtyř nesouvisejících částí. Adventurní část je velmi dobrá. Pobavila mě, některé věci mi přišly nápadité a líbil se mi i "filmový" střih záběrů (plně 3D svět tu tedy má své opodstatnění). Bohužel bylo za nějakých 15 minut po všem. Dlouho jsem se zdráhal uvěřit, že je to všechno. Pokud by takových "dílů" obsahovala hra třeba 5 a nic dalšího, dal bych s chutí 80 %.

Jenže aby nebylo dohráno dřív než řeknete švec, jsou zde ještě tři minihry: Minigolf, puzzle a variace na Kimovku. Nějak nechápu, proč zrovna tyhle tři, ani jak to souvisí s Patem a Matem. I když se autoři snažili tyto minihry nějak ozvláštnit (což se i celkem povedlo), tak můj zájem opadl velmi rychle. Jednak proto, že jsem si chtěl zahrát Pata a Mata a ne "minigolf simulator". Hlavně ale proto, že obtížnost pro získání zlaté medaile je u některých levelů proklatě nízko (ani jsem se nesnažil), jinde se mi ji nepodařilo získat ani přes veškerou snahu.

Celkem mi hra zabrala asi dvě hodiny. Kdybych chtěl získat všechny medaile, tak by to bylo 2x až 3x tolik.

Pro: Pěkná grafika / Hudba / Humor

Proti: Samotná hra má 15 minut, zbytek je jen nastavovaná kaše

+22+22 / 0

The Uncertain: Last Quiet Day

  • PC 80
The Uncertain mi sedlo. Zaujal mě námět, vyhovovalo mi pomalé tempo i relativní jednoduchost hádanek. Mohl jsem si tak v klidu užít příběh robota, který si žije svůj obyčejný život. To se ale v okamžiku změní, když se nachomýtne k něčemu, co neměl nikdy vidět. Následuje cesta za vyšším cílem.

Je pravda, že místy bylo tempo až moc pomalé. To hlavně ve chvílích, kdy jsem se přesouval o delší úsek. Obecně pohyb je asi největší slabina hry. Při přecházení mezi obrazovkami se pohyb "zamotá" a je potřeba zastavit a zmáčknout šipky znovu. Nejvíc je to cítit v závěru, kde je členitější prostředí a je tu víc možností, o co se zaseknout. Tím pro mě ztratil děj trochu na síle a konec jsem si kvůli tomu užil o něco méně. Trochu pitomá mi také připadala "honička", která má hru ozvláštnit, ale logicky se sem příliš nehodí a je spíš podprůměrná.

Hra dobře vypadá, po většinu času se příjemně ovládá a úkoly jsou logické (jen trhání trubky ze zdi bylo trochu mimo). Navíc vše dokresluje hodně povedený soundtrack a perfektní dabing. Už jen kvůli zvukové stránce a nasátí atmosféry má smysl vyzkoušet aspoň demo. Potěšily mě i drobné narážky na hry od Valve (Portal a Half Life) nebo chvilky, kdy váš robot nechápe zákonitosti lidského světa. Celkově jsem tedy spokojený a těším se na další díl.

Dohráno za cca 3 hodiny.

Pro: Zajímavý a napínavý děj / Hezká grafika / Skvělá hudba a dabing / Příjemné tempo / Několik humorných momentů

Proti: Pomalý a krkolomný pohyb / Honička ve vznášedle

+13+13 / 0

We Were Here

  • PC 60
Velmi zajímavý asymetrický co-op. Míra vašeho zážitku je přímo úměrná schopnostem vašeho spoluhráče pochopit, co se mu snažíte říct. Některé hádanky jsou výborné a je opravdu radost je luštit. Trochu horší jsou hádanky s časovým omezením, protože opakování není matkou moudrosti, pouze zdrojem frustrace (a pak také velké úlevy, když se to konečně povede).

Grafické ztvárnění prostředí je pěkné. Sice to není nějaká extra bomba, ale jako kulisa to funguje dobře. Zvuky a hudba se mi také líbily, ale chyběl mi výraznější zvuk při úspěšném vyřešení hádanky.

Design poslední hádanky (divadlo) se mi nelíbil ani trochu. Nepochopil jsem to dokonce ani z psaného návodu, ani z walkthrough na Youtube. Možná jsem jen pitomec, ale vůbec mi to nesedlo. Závěr mě neoslovil, i když jistý náboj to mělo. Takže po dohrání ve mě zůstal jen pocit "dohráno, můžu si to odškrtnout" spíše než "to byl zajímavý zážitek".

Pokud máte chápavého kamaráda, který si společně s vámi chce dvě hodiny lámat hlavu, tak do toho jděte. Koneckonců je to zajímavý koncept a zadarmo. To tedy za předpokladu, že kamarád umí anglicky (nutný předpoklad).

Pro: Některé hádanky / Princip librarian/explorer / Solidní technické zpracování / Je zdarma

Proti: Časové omezení některých hádanek (a z toho plynoucí opakování) / Poslední hádanka mi vůbec nesedla

+10+10 / 0

Call of Juarez

  • PC 60
TLDR: Velká část mých dojmů z této hry by se dala popsat pomocí citátu z Červeného trpaslíka: "Ňurikujou a ratatujou, a když bys čekal, že budou ňurikovat, tak skvíluklujou! Z toho by se zbláznil i naprosto normální člověk!!!"

Takhle rozporuplnou hru jsem už dlouho nehrál. Tedy... rozporuplnou pro mě teď, 11 let po vydání. Když vyšla, musela to být vynikající pecka. A v jádru to tak opravdu je. Bohužel obsahuje také řadu frustrujících věcí, za které chudák moje myš a klávesnice dostaly pár úderů.

Jestli něco zestárlo opravdu pěkně, je to grafika. I dnes jsem se zastavoval a kochal nádherně vytvořenými scenériemi. Krajina a vůbec svět jako takový jsou super. A to nejen vizuálně, ale i po stránce level designu. Není to úplně bez problémů, ale je to rozhodně největší klad této hry. Jen přepálený bloom už dnes působí spíš směšně.

Dost nad vodou se drží i příběh. Dva příběhy, které se protnou v několika rovinách, nějaký ten zvrat, napínavé chvíle, to vše tu je. Jen mě mrzel začátek, kde všem ve městě rupne v kouli a začnou střílet. Nad tím jsem kroutil hlavou hodně dlouho. Konec byl dobrý, až teda na opravdu tu poslední věc, kterou hráč může udělat (tu jsem opakoval 4x a musel jsem kouknout na návod).

Co mě ale pekelně štvalo, byla "nesvoboda" pohybu. Když už je ten svět tak velký a pěkný, proč v něm nemůžu jít kam chci? Všude samé prudké kopce, srázy, podivné skalní útvary, které jsou tam jen proto, aby mě omezovaly. A proč, když spadnu ze dvou a půl metru, tak jsem instantně mrtvý?

Zajímavým prvkem je jízda na koni. Rozlehlé prostředí přímo počítá s tím, že ho použijete. Ne vždy jsem si ale všiml, že je koníček přistaven. Takže třeba králíky jsem lovil pěšmo. A nadával jsem jak špaček na každém kroku. Když jsem koně odstavil a pak jsem ho tam nenašel, pročež jsem musel absolvovat desetiminutovou procházku po galakticky rozlehlém prostoru, tak jsem taky nejásal. A jako třešnička na dortu mě hlasitě rozesmála rychlost dostavníku, který jsem měl chytat. Můj oř valil s vyplazeným jazykem desetikilometrový sprint, ale dostavník byl prostě rychlejší. Koňouch mě pěkně vypek.

Jako střílečka hra funguje slušně. Pistole jsou hrozné, pušky a brokovnice už lepší. Škoda jen, že se co chvíli rozpadnou. Jako plošinovka s pomocí biče nefunguje vůbec. Pasáže z bičem mě přiváděly k šílenství kvůli malému dosahu, nepředvídatelnému ovládání a celkovému pocitu, že jsou ve hře úplně zbytečně. Neustálé hekání hlavního hrdiny, když leze na skálu (zejména v pasáži s orlím hnízdem), mi taky lezlo pekelně na nervy. Když už jsem hrál za Billyho a byl v "průzkumnickém" a "procházecím" mentálním rozpoložení, ani tam mě hra nenechala být a užít si krásu světa. Musela mi tam co chvíli sypat vlky nebo indiány nebo skupinky pavouků, asi abych se nenudil nebo co. Tyto chvíle mi neskutečně kazily atmosféru.

Celkově vzato jsem spokojený. Hra je to solidní, ale některé věci už se dneska prostě dělají jinak. Nebyl jsem na to připravený a celou hru jsem se s tím nesmířil. To mi celkový dojem pokazilo, proto hodnotím níž.

Pro: Grafika a zpracování světa / Zajímavě vyprávěný příběh / Výborný dabing / Střelba z pušky

Proti: Všude strmé skály / Příšerné plošinovkové pasáže / Rozbíjení zbraní / Nepřátelé jsou i tam, kde jsou úplně zbyteční

+25+25 / 0

Permute

  • PC 10
Učebnicový příklad mizerné hry. Původní myšlenka možná nebyla špatná, ale realizace je neskutečně odbytá.

Hru jsem nainstaloval, spustil a spadla. Zkusil jsem to znovu, opět krach. Hmm... Pěkný začátek. Naštěstí jsem v diskuzi na Steamu hned našel řešení - stačí hru spustit jako správce přímo "exáčem" ve složce s hrou. Pak se to rozjelo, ale nefungovaly achievementy, ani zobrazení žebříčku. To přežiju.

První vteřiny ve hře mě vedly do menu, kde jsem musel snížit citlivost myši na minimum. A pak je tam ještě přepínač na vypnutí hudby, který nefunguje. Ona vůbec hudba je tu zvláštně řešená. Samotné songy v menu i ve hře ujdou (klidná relaxační klavírovka), ale když jste v levelu dost dlouho, tak prostě přestane hrát. A protože ve hře nejsou žádné jiné zvuky (ani kroky, skoky, pád, nic), tak hrajete v absolutním tichu. To jsem tedy řešil tak, že jsem zvuk hry vypnul ve Windows a pouštěl jsem si svoje písničky. V nastavení není tlačítko Back, takže se to řeší klávesou Esc. A co se stane, když ji zmáčknete v hlavním menu? Hra se vypne. Asi třikrát se mi to stalo omylem a to už jsem chtěl vyhodit počítač z okna.

První dojem... Hra obsahuje tři barvy, grafika je jedním slovem odporná. Není ani stylizovaná, jsou zde prostě jednobarevné krabice. O to víc pobaví nastavení detailů při spuštění hry, kde nechybí možnosti jako "Beautiful" nebo "Fantastic". Zkusil jsem levely 1 a 2, ani jeden jsem nedohrál. V obou byly skoky, přes které jsem se nemohl dostat. Mimochodem to, že se ve hře skáče, nebo že se tím mění rozložení plošinek, to se nedozvíte. Oficiálně přiznané ovládání je jen WASD a Shift. Takže jsem asi osmkrát spadl a frustrovaný hru vypnul. A to už mi začínaly pracovat nervy, protože jsem skákal jak nejpozději to šlo a byla to jediná možná cesta. Přesto jsem se nedostal dál.

Znovu jsem si přečetl popis hry na Steamu a zjistil, že i jedna věta může obsahovat celou řadu lží. Rotate and navigate a colorful world in this exploration/speedrunning platformer game. "Rotate" - ok. "Navigate" - jde se pořád rovně, hra je přísně lineární. "Colorful" - tohle je největší vtip. Růžové a žluté krabice na modrém pozadí. Je vidět absolutní nezájem autora o nějaké estetické ztvárnění čehokoliv. "Exploration" - prozkoumávání je úplná lež, protože tu není ani děj, ani zajímavé prostředí, jde se prostě jen rovně a to je vše. "Speedrunning" - ehm... bez mezičasů?

Druhý dojem. O hodinu později jsem zapnul stream a šel se s hrou porvat znovu. A světe div se, přišel jsem na to, že když budu držet skok déle, doletím dál. Tedy nestačí mačkat, musí se držet. To v praxi znamenalo, že jsem levou rukou držel hodinu Shift, k tomu drtil palcem mezerník (udělal jsem si solidní otlak) a současně i chodil. Na myši bylo jen rozhlížení, nic víc. Zkoušel to autor hrát? Opravdu to takto bylo zamýšleno? Přesunutí skákání na myš by hře rozhodně prospělo. I když to možná mělo technický důvod - kurzor totiž nezůstává v okně hry, ale jezdí všude. Takže kdybych kliknul, hodilo by mě to třeba na plochu nebo do jiného okna. Tlesk tlesk...

I přes prapodivnou "klouzavou" fyziku a propadávání z okrajů plošinek jsem hru dohrál asi za 45 minut. Nebylo to zase až tak špatné, ale všechny levely jsou pocitově úplně stejné. Žádný nápad, invence, ani náznak pokusu o zpestření. Jen hopsání po stále stejných krabicích. Nuda, opruz, nezájem. Už jsem zmínil, že je po dohrání každého levelu nutné ručně vyskočit do menu, protože hra časomíru nezastaví a vy se tedy nedozvíte, že jste na konci? Ne? Už je těch negativ nějak moc, tak toho raději nechám.

Hodně by mě překvapilo, kdyby autor strávil tvorbou této hrůzy víc než jeden den. Tato hra mě přesvědčila o tom, že kdybych i já, totální jelito, chtěl udělat hru a vydat ji na Steamu, tak by to šlo. Smutné.

Pro: Jde dohrát (pokud se povede spuštění) / Zabírá jen 160 MB na disku / Vcelku povedená hudba

Proti: Nulová snaha autora o cokoliv / Lživý popisek hry na Steamu / Ohavná grafika / Veškeré ovládání je na levé ruce / Skákání je nutné držet, což se od hry ale nedozvíte

+16+16 / 0

Goat MMO Simulator

  • PC 70
Že to bude kravina, to jsem věděl. Ale že až taková, to jsem si ani ve snu neuměl představit :) A to myslím v tom nejlepším smyslu.

Jestli jste někdy hráli nějaké MMORPG, tak tady se budete cítit jako doma. Aspoň chvilku :) Protože záhy zjistíte, že si z vás hra střílí na každém kroku. Výběr postavy? Obvykle nejdůležitější věc v takových hrách. Tady si můžete postavu kdykoliv vyměnit za jinou (jenže to na začátku nevíte). Výběr je dost zajímavý. Na začátku jsem si vybral tanka, později jsem hrál za kouzelníka (rychle běhá a skáče výš). Pro pobavení doporučuji hrát alespoň chvíli za mikrovlnku, protože animace běhu mě rozesmívala kdykoliv jsem ji viděl :) A plivat pizzy po znepřátelených kozách nemá chybu. Hraním se odemykají také další humorné postavy ve formě mutatorů, takže se dá zkoušet pořád něco nového.

Procházíte se světem, který vypadá vcelku normálně. A je pěkný, členitý, jako kulisa funguje výborně. Čím víc času zde strávíte, tím šílenější to je. Kolem vás se procházejí virtuální hráči, občas zůstanou viset v lagu a teleportují se po mapě, občas píšou do chatu. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že jsem ve hře opravdu sám a nikdo jiný. Všechno ostatní je jen fake, proto "Simulator" v názvu hry. Narazíte na katapulty, které vás vystřelí přes půl mapy. Animace letu a dopadu, kdy se koza chová jak hadrový panák, mě pokaždé pobavila. Hlavně když dopadne na zem po šíleném letu, tam se rozmázne, oklepe se a běží dál :)

Lidé a další jiné bytosti (elfové, obrácené mořské panny, trpaslíci atd.) vám zadávají roztodivné úkoly. Ty jsou asi nejlepší náplní hry, protože kolikrát jsou opravdu absurdní. Tvůrci snědli hodně vtipné kaše. Nebudu ale prozrazovat víc, to musíte vidět :) Při prozkoumávání světa také můžete získat tunu achievementů - to když objevíte něco, co pro vás autoři nachystali. A tyhle věci většinou bývají hodně vtipné, takže mě tyhle vtípky bavilo objevovat. Asi nejlepší byla plavba na lodičce přes celou mapu, kde to kapitána v půlce přestane bavit a zbytek cesty s vámi převesluje na lodi po souši :) Nebo když najdete skrytou serverovnu po jejímž rozkopání hra spadne :) Nebo dražební místnost, kde dražebník nezavře hubu, ani když mu ji rozbijete :) (watchOut ví). A další a další blbiny, kraviny a nápady... Nářez :)

Šílená parodie na všechna RPG, co jste kdy hráli. A zdařilá. Vytknout můžu snad jen kolísání FPS a trochu nejasné zadávání úkolů (na začátku jsem se hodně zapotil, než jsem to pochopil). Kamkoliv strčíte čumák, tam na vás čeká nějaký fórek. Takže nudit se rozhodně nebudete. Za 3 hodiny máte hotovo. A pak už zbývá jen lízání :)

Pro: Humor všude a ve všem / Zábava se dá vyrobit vlastním chováním / Pěkný a členitý svět

Proti: Nejasné zadávání úkolů, než to člověku dojde / Vcelku krátké

+11+11 / 0

CAYNE

  • PC 65
CAYNE je jedna z těch her, ke kterým se komentář píše velmi špatně. To proto, že celý herní svět je jen těžko přenositelný pouhým textem. Mnohem lepší by bylo, kdybyste teď přestali číst, udělali si jedno delší odpoledne volné (tak 4-5 hodin bez návodu, 3 s občasným nakouknutím) a zahráli si to sami. Fakt.

Předně bych rád řekl, že jde o velmi zajímavou hru, zejména audiovizuálním zpracováním a svým námětem (ten se postupně odhaluje, jak čtete záznamy od dalších a dalších lidí). Zejména profesionální dabing a perfektně nakreslená pozadí opravdu střílí tuto hru do raketových výšin. Atmosféra zmaru, samoty, podivných experimentů, hnusu či nemorálního a perverzního chování na mě dýchala z každé obrazovky. Někdy až moc (něco takového jsem nečekal, STASIS jsem nehrál). Chvílemi jsem cítil až znechucení.

Bohužel má CAYNE taky řadu nedostatků, které moje nadšení úspěšně brzdily. Především je to nevychytané ovládání (moc klikání při práci s inventářem). Také jsem měl za začátku značný problém pochopit, co mám a můžu dělat. Autoři měli udělat první lokaci mnohem jednodušší a ovládání trochu vysvětlit. Hodně mi to zkazilo první dojem. Musím zmínit také poněkud zvláštní chování hlavní hrdinky, která chvilku poté, co málem umře na operačním stole, najednou vysype z rukávu vtip. A když zkouším kombinovat předměty, div mi nenadává do blbců. Raději jsem tak občas kouknul do návodu a dobře jsem udělal. Kdybych se s některými hádankami trápil sám, jen by mě to zbytečně frustrovalo a stejně bych na to nepřišel. Některá řešení jsou podivná (viz třeba vyrobení pojistky z přístupové karty).

Druhá polovina hry je o poznání lepší. Děj i hádanky začnou pěkně odsýpat, člověk si začne dávat dvě a dvě dohromady a závěr se vážně povedl. Škoda, že poměrně dost otázek zůstalo bez odpovědi, ale to hlavní je po přečtení všech PDA snad jasné: Adams byl s oživením Cayna úspěšnější než ten náboženský fanatik a Hadley nosí ve svém lůně dítě s Caynovou myslí.

Pokud máte rádi adventury zacílené na atmosféru a překousnete menší mouchy v hratelnosti, je CAYNE dobrou volbou. A je zdarma, což taky nemůžu přehlédnout.

Pro: zajímavý svět / pěkné grafické zpracování / vynikající dabing / silný závěr / napínavá atmosféra / dobře dávkovaný děj

Proti: složitá první lokace / nevychytaná práce s inventářem / hrdinka místy reaguje neadekvátně dané situaci / některé hádanky jsou hodně skryté

+14+14 / 0

Medusa's Labyrinth

  • PC 40
Podivná "hra". Jsou v ní poměrně pěkné kulisy a dobře zpracované zvuky, které vytvářejí hutnou atmosféru. A všechno ostatní je špatně. V podstatě jde jen o to projít lineárním koridorem (to bude asi ten "labyrint") z bodu A do bodu B, což trvá zhruba 30 minut. Během této cesty vás čekají dva "úkoly" (shodit most lukem a vyhnout se nestvůře). To je celý gameplay.

Vyprávění jakéhosi příběhu je řešené volně pohozenými listy papíru či pergamenu, které si můžete přečíst. Přečetl jsem jich asi 8 a pak mi to začalo být jedno. Co však tuto hru sráží nejvíc, je ovládání. Vaše postava nezvládne v rozumném čase ani základní úkony, takže se na všechno čeká (přehazování "zbraní", střelba, zapalování ohně...). Ještě že to není moc často potřeba.

Někdo prostě chtěl ukázat, že umí pracovat s Unreal enginem. To ano, s tím problém nemám. Ale ta hra uvnitř, tak jak je, prostě stojí za prd.

Pro: atmosféra / vzhled prostředí

Proti: lineární / Tak málo interakce, že je to skoro walking simulátor. / mizerné ovládání

+7+7 / 0

Counter-Strike Nexon: Zombies

  • PC 30
V dnešní době, kdy je mezi F2P střílečkami pěkná konkurence, tahle hra neobstojí. Někdo vzal Counter strike 1.6, přidal do něj placené zbraně, nové mapy a pár modelů pro zombie. A ono by to snad i fungovalo, kdyby zombie neměly 10 000 HP a bylo možné se nějak rozumně bránit.

Jestli se vám líbila "jednašestka" a máte rádi pořádný bordel na obrazovce (zdravím Serious Sama), tak možná trochu zbystřete. Při přestřelkách je to opravdu rachot. Je potřeba pořád střílet, ustupovat, zase střílet a tak pořád dokola. Autoři se sice pokusili hru oživit různými "blbinkami" okolo, ale ve finále je to prostě CS 1.6 na steroidech a s kosmetickými změnami. A nemyslím, že to je úplně dobře. Kdyby to vyšlo v roce 2010, tak moooožná bych to hrál. Ale dnes je to úplně bez šance.

Pro: Staré známé věci z CS 1.6, zajímavé nápady na oživení hratelnosti

Proti: Špatný balanc, hra působí neskutečně zastarale, na hráče je všechno vrhnuto najednou a "poraď si"

+10+10 / 0

Project CARS - Pagani Edition

  • PC 60
Jestli tahle hra zdarma něco dokáže udělat, tak plno lidí odradit. Project CARS je hra, se kterou se člověk musí pomazlit, poladit setup, nastavení ovládání... Pokud někdo pustí tuhle Pagani edition a očekává, že si na první dobrou skvěle zajezdí, tak to ani omylem.

Jakkoliv je mi značka Pagani sympatická, tak mít výběr mezi pěti vozy mě nějak nenadchlo. Příště by to chtělo vozy tří značek, kdy každá je něčím specifická a hráč by si tak mohl vybrat, na co má náladu. Teď je to vlastně jedna kára, jen s mírně odlišnými parametry (650 koní a 800 koní mi nepřijde jako zásadní rozdíl).

Musím tvůrcům vynadat za trailer na Steamu. Jsou tam ukázané věci, které v Pagani edition vůbec nenajdete. To je trochu podpásovka.

Pokud přemýšlíte o koupi Project CARS, tak si to zkuste a pomůže vám to s rozhodováním. Je to v mnoha ohledech stejné jako plná hra. Pokud si chcete "jen tak" zajezdit, nebo nedejbože chcete jezdit na klávesnici, tak se poohlédněte někde jinde.
+10+10 / 0

Hidden Folks

  • PC 90
K Hidden folks jsem se dostal díky Humble monthly. Obvykle mě takto jednoduše kreslené hry na první pohled odpuzují, ale tady to bylo z nějakého důvodu jinak. Zkusil jsem to nainstalovat a okamžitě jsem byl chycen.

Začátek je trochu rozpačitý, protože nevíte, co po vás hra chce. A přitom je to tak snadné - hledat skryté objekty. Někdy jsou vidět hned, jindy se skrývají a je potřeba udělat ještě nějakou akci navíc. Hrací plocha je velmi členitá, takže na první pohled nemáte šanci. Jenže u každého hledaného objektu je i nějaká nápověda. Pokud si mapu opravdu pozorně prohlédnete, tak vás to navede.

Hra velmi příjemně odsýpá. K postupu dál nemusíte najít všechny věci a lidi. Můžete tak začít hrát další level a pak se vrátit a dohledat zbytek. Právě to dohledávání mě nutilo koukat na mapu velmi pečlivě a tam pak začne vylézat genialita Hidden Folks. Našel jsem tolik humorných situací, že mě to naprosto odrovnalo. Jestli autor něco předvedl opravdu v míře vrchovaté, je to smysl pro detail.

Celkem jsem s hrou strávil cca 6 hodin a užíval jsem si to. Když jsem ze zoufalství začal náhodně klikat, hra mě zase a znova dostávala zvukovou stránkou. Všechny ty různé pazvuky a ruchy dělané pusou jsou super :)

Chcete oddychovku, která vás potrápí, když budete sami chtít? A pobaví, když to budete nejmíň čekat? Hidden folks je to pravé.

Pro: Detailní, vtipné, humorné zvuky, rozumná obtížnost

Proti: Hrozí menší záseky (když je objekt skrytý)

+16+16 / 0

Navždy v mojich šľapajach 2

  • PC 50
Na téhle malé adventuře jsou vidět dvě věci. Za prvé - autor od vydání mizerného prvního dílu dospěl. Engine Unity hře významně prospěl a po technické stránce jsem tak byl mnohem spokojenější. I použitá hudba je mnohem lepší. Aktivní předměty už nevystupují ze zbytku grafiky jako pěst na oko. A za druhé - je vidět, že je na to autor sám. To se projevuje tak, že všechny postavy dabuje jeden člověk jedním hlasem (bez herectví, bez změny intonace). A také tím, že i když je herní svět mnohem zajímavější a větší, stále má jisté mouchy, na které by spoluautor třeba upozornil. Třeba jen jeden člověk ví, kudy se jde do hradu, nebo borůvková zmrzlina je zelená apod.

Při hraní jsem se tentokrát celou dobu solidně bavil a zajímalo mě, jak to celé dopadne. A bohužel to nedopadlo nijak - v příběhu jsme se téměř nikam neposunuli. Hádanky spočívají v hledání předmětů a jejich správném použití. Předmětů je poměrně málo a jejich umístění je velmi dobře zvolené (ani jednou jsem nepotřeboval návod), takže hra pěkně plyne a nefrustruje. Jen škoda, že je to po celou dobu zcela nepokrytě jak v pohádce o slepičce a kohoutkovi (dones mi A, já ti dám B).

Byla to dobře strávená hodina. Již brzy si s chutí zahraju i třetí pokračování této minisérie.

Pro: Solidní grafika, příjemné a logické hledání předmětů

Proti: Jednotvárný dabing, poměrně nevyužitý svět

+8+8 / 0

Navždy v mojich šlapajach

  • PC 10
Jedna z nejhorších her, co jsem kdy hrál.

Když už se autorovi podařilo vytvořit nějakou atmosféru (a to se mu s omezenými možnostmi díky některým myšlenkám v příběhu i podařilo), tak ji totálně zabil opravdu katastrofálními minihrami. Ta první s duchem by se ještě dala překousnout. Druhá s autem už ne. U té je všechno špatně - ovládání, obtížnost, zasazení do děje... bleh! A třetí s házením puků? Nevím, nemůžu posoudit. Dostal jsem se tam dvakrát a dvakrát hra spadla. Dál jsem neměl sílu to zkoušet.

Neustálé změny hudby mě silně rušily a kolikrát se hudba ani k dané situaci nehodila. Grafika vypadá dobře díky pozadím, které autor vzal bůhví odkud. A pak tam v malování vložil aktivní prvky, což vypadá úplně šíleně. Příběh samotný má světlé momenty, ale opět je to totálně zabité způsobem vyprávění pomocí tuny textu.

S hrou jsem strávil 30 minut, z toho minimálně 15 jsem hrál to po***né auto. Ne, takhle ne. Uvidíme, jestli další díly byly o něco lepší.

Pro: Některé části příběhu, chvílemi solidní atmosféra

Proti: Katastrofálně špatné minihry, kvůli bugu nejde dohrát, odbyté aktivní prvky, spousta textu

+9+9 / 0

Cats are Liquid

  • PC 80
Tohle byl hodně zajímavý zážitek... Mluvíme tady o poměrně jednoduché plošinovce s roztomilou kočičkou, která ale později uvnitř ukáže pořádně hutné téma deprese, smrti, skoro až nihilismu.

Hra začíná v pozitivním duchu "jsem malá kočička a půjdu zleva doprava". Po chvíli přibývají další schopnosti, které dovolují konstruovat levely i nahoru/dolů, přidávat překážky a vymýšlet různé jiné kejkle (úprk před pohyblivou "zdí"). Začátek je velmi jednoduchý. Střední část hry už obsahuje delší levely a také mnohem více možností, jak se zranit nebo zabít. Díky schopnostem to ale není těžké a navíc jsou zde poměrně časté checkpointy. Když kočička potká parťáka čtverečka, je to putování hned trochu veselejší.

Zhruba v polovině už začíná kočička remcat. Proč to dělám? Jaký to má smysl? Dostanu se vůbec ven? A s tím, jak jí to začíná lézt na mozek, tak to působí i na vás. Tohle se opravdu hodně povedlo, protože něco takového opravdu nečekáte od hry, která vypadá jako pro děti. Chvílemi je kočička spokojená a říká si "půjdu dál a uvidím", aby za chvíli změnila tón a zase upadla do depresivní nálady.

V poslední čtvrtině hry už jsou levely výrazně kratší a bez checkpointů, takže obtížnost vzroste (je nutné dát celý level na jeden zátah). Deprese se prohlubuje, protože schopnosti mizí, parťák čtvereček už není, kočička je zase sama. Závěr mi pak solidně zamotal hlavu, protože umožňuje různé výklady. A čím víc jsem se v tom šťoural, tím jsem byl smutnější.

Hratelnost na dotykové obrazovce mobilního telefonu byla zvládnutá dobře. Ovládací prvky jsou dostatečně velké, dobře dostupné a nikdy se mi nestalo, že by právě hraní na mobilu bylo zdrojem nějaké mé nespokojenosti. Hra zaujme neobvyklým hudebním podkresem.

Nakonec asi jedinou větší výtku mám k jistému stereotypu. Nikdy jsem nevydržel hrát více než 10 levelů najednou - většinou jsem to hrál tak po pěti. Takže jde vlastně o ideální "záchodovou" hru :)

Pro: Hra umí vyvolat neobvyklé emoce, dobrá ovladatelnost, rozumná (spíše nižší) obtížnost

Proti: Stereotyp, který se hra snaží maskovat

+18+18 / 0

Chuchel

  • PC 70
Chuchel je hrozně zajímavá hra. Má skvělý humor, výborně nakreslené animace a naprosto bohovský zvuk (tím myslím hudbu i všelijaké zvuky). Tyhle věci tu fungují na jedničku. Jasně... Některé vtípky jsou slabší, ale většina je hodně vtipná. Animace jsou všude a je tak možné, že některé i přehlédnete. Zvuku nemám co vytknout, to je bez debaty špičková záležitost. Kelzebab :)

Interaktivity je tu dostatek a na cokoliv sáhnete, tak to stojí za to. Problém vidím v tom, že autoři úplně všechno vsadili právě na humor. To znamená, že poměrně často sledujete různé humorné "cutscény", které hru oživují a současně zpomalují. Někdy je to radost, jindy otrava - to záleží na vás.

Hratelnost je průměrná. Puzzly (nebo možná spíš "klikačky") pěkně odsýpají a hra vás nenechá tápat (uživatelské rozhraní a možnosti nápovědy se mi moc líbí a rád bych to viděl častěji). Jenže za chvilku (nějaké dvě hodiny) je hotovo. Myslím, že měli autoři rozložit animace na více obrazovek, pak bych asi hodnotil výš.

Pro: Hudba a zvuky (dokonalost), humor (někdy skvělý, jindy otravný), plynulost hraní, výborné animace

Proti: Humor je to jediné, co hra nabízí. Pokud vám nesedne, budete zklamáni. Velmi krátká herní doba.

+29+29 / 0

Kane & Lynch 2: Dog Days

  • PC 60
I hra objektivně obyčejná může být zábavná. To je přesně tenhle případ.

Kane a Lynch jsou dva šmejdi. Ti se dostanou do křížku s jinými šmejdy a hodně se to podělá. A od toho momentu se vás všichni snaží zabít - mafiáni, policie, armáda, zásahovka, dokonce i ti, co se s vámi předtím přátelili... Prostě všichni. Není to dobrý.

Tahle hra je čistokrevná střílečka v tom smyslu, že se v ní střílí prakticky pořád. Těch pár nestřílecích pasáží má velmi dobrou atmosféru očekávání věcí příštích. Když se chvilku nestřílí, tak je jisté, že se bude velmi brzy střílet o to víc. Přijdu do místnosti, naběhnou nepřátelé, zabiju je... přijdu do další místnosti, naběhnou další nepřátelé... no asi si to umíte představit. Je to hloupé, ale nějakou záhadou to funguje.

Hodně se mi líbily zvuky a grafika celkově. Sice jsem si musel vypnout třes kamery a blikání, protože mi z toho začínalo být blbě, ale jinak má hra syrovou atmosféru smradlavých uliček a fakt jsem se chvílemi cítil znechuceně. Po ulicích se válejí odpadky, všude jsou všelijaké nápisy... smysl pro detail autorům rozhodně nechyběl. Ambientní ruch také velkou měrou přispívá k tomu, že si připadáte jako uprostřed velkoměsta. A střelba opravdu zní jako střelba, což mě mile překvapilo.

Solidní výběr zbraní trochu maskuje fakt, že většina z nich je naprosto nepřesná, což je v mých očích asi největší mínus hry. Druhý zásadní problém vidím v systému krytí, který funguje jen někde, což mi párkrát zatopilo. A vlastně nechápu, jak se mohly tyhle dvě věci dostat do finální hry, když na to narazíte hned na začátku. Asi to tak tvůrci udělali záměrně.

Jestli si chcete na 4 až 5 hodin oddechnout, užít si strhující přestřelky a děj "všechno je v kýblu, musíme se odsud dostat", tak je to dobrá hra. Pokud budete hrát s parťákem co-op, tak si ještě nějaké to procento přičtěte, protože máte možnost skupinky nepřátel organizovaně přepadat z boku nebo zezadu, což je skvělé zpestření.

Pro: Akce, syrová atmosféra zmaru, grafika a zvuky

Proti: Dost primitivní děj, nepřesné střílení, jen částečně funkční systém krytí

+18+19 / -1

Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas 2

  • PC 70
Je neuvěřitelné, jak moc mě dokáže střílečka nudit. A dokonce i v případě, že není špatná.

Přitom tady je všechno dobře. Vojáci jsou moderní, zbraně účinné, prostředí pěkné, navíc je možné využívat i taktické prvky. Jenže je to pořád to samé dokola. Nedokázal jsem se srovnat s tím, že je v každé úrovni několik desítek teroristů, všichni po zuby ozbrojení a precizně rozmístění. Prostě se mi nechce věřit, že by takové mise, jako v téhle hře, měl řešit tříčlenný tým. A úkolem je pokaždé všechny vystřílet, přesunout se jinam a tam to znovu vystřílet.

Jestli tady něco nejde, tak je to "Rambo" postup. Tady je nutné mít informace a poté je využít ve svůj prospěch. Dokud je to třeba 3v5, tak je to super. Kouknete dírou pod dveřmi, označíte elektronicky dva zlouny. Parťáky postavíte ke dveřím a řeknete jim, aby dovnitř vtrhli s použitím trhaviny. Sami stoupnete ke druhým dveřím a prsknete tam flashbang. One two three... go go go, a než nepřátelé stihnou mrknout, tak jsou mrtví. V těchto momentech je hra velmi dobrá.

A pak jsou momenty, kdy jste v otevřeném prostoru, začnou nabíhat nepřátelé a je to třeba 3v20. Tak tyhle momenty nejsou vůbec fajn a i na nejlehčí obtížnost jsem je musel častokrát opakovat. Parťáci někdy střílejí jako bohové a jindy jsou úplní retardi.

V jádru tedy jde o obstojně vypadající (až na rozpliznutí po zásahu), dobře ozvučenou a stylovou střílečku. Taktická část je slušná, ale parťáci jsou věčně vzadu a než něco udělají nebo někam doběhnou, tak je to věčnost. Později ve hře jsem se už neobtěžoval s nějakými rozkazy a řešil jsem si všechno sám, protože bych se nedočkal. Také mi tu chybí nějaké plánování postupu. Termovize z vrtulníku je časově omezená (velmi krutě) a podpora základny žádná. Děj je jen chabá kulisa pro nekonečné střílení. Tichý postup lze zvolit jen tam, kde to hra výslovně zmíní, protože všude jinde vás nepřátelé okamžitě zahlédnou a je z toho Saigon.

Multiplayerovou část jsem zkusil jen tak naprázdno a vypadá hodně dobře. Co-op by mohl být super.

Pro: když funguje taktická část, je to super hra; různorodé prostředí, pocit ze střílení je solidní

Proti: nesmyslně velké přestřelky, pomalí parťáci, v podstatě je potřeba vždy prolézt celý level a všechny zabít, děj je nepřehledný, chybí titulky

+11+12 / -1

Scanner Sombre

  • PC 70
Studiu Introversion se podařilo mě zatraceně zaujmout. A nevyužít toho.

Mechanika prozkoumávání světa pomocí multibodového skenování mě dostala. Je to velmi originální a zatím nikde jsem to neviděl. Svět kolem mě byl temný a nezajímavý. Ale jakmile jsem podržel tlačítko myši, najednou se začal vykreslovat a "vybarvovat" a přesto si uchoval svoji tajemnost. Scanner Sombre si od začátku hraje s fantazií a nechává hodně prostoru pro vlastní interpretaci. To může působit jako lenost vývojářů - přece jen nemuseli dělat žádnou grafiku, ale tuhle myšlenku jsem hodně rychle zapudil. Ze hry je cítit, že si s tím fakt dali práci a je to promyšlený design. Jednotlivé prostory jsou různé a neopakují se. Kromě úzkých chodeb jsou zde také impozantní jeskyně, některé i s krápníky.

Nejlepší je zvuková stránka. Ať už parádní podkresová hudba, tak hlavně zvuky jeskyně. Právě zvuky roztáčely moji představivost na plné obrátky a do herního světa mě to vtáhlo během okamžiku.

Jenže... Během hraní jsem se celkem nudil, protože kromě procházení chodbami se tu nic neděje. Hra je také striktně lineární, takže plyne bez zádrhelů, ale kazí to dojem z prozkoumávání. A nakonec děj, který je velmi otevřený a v podstatě je na vás, jak si ty jednotlivé věci poskládáte do sebe. To nemám moc rád.

Cítím v tom potenciál jako kráva a rád bych si zahrál další podobnou záležitost. Jen ať to není walking simulator, ale spíš 3D adventura. Prostě aby v tom světě něco bylo, jinak je to brzy nuda. A prosím, ať není nutné to tlačítko pořád držet. Na konci už mě bolel prst. Dohráno cca za 2 hodiny.

EDIT: Tak jsem se právě dočetl, že není nutné držet levé tlačítko myši, ale stačí kliknout na kolečko a skenuje to samo. (fuck...)

Něco k ději:
Když jsem si to zpětně procházel v hlavě, tak mi vyšlo, že vaše postava prochází jeskyní ve vzpomínkách. Je to někdo, kdo v jeskyních pracoval, možná dokonce zavinil nehodu horníků. Teď leží v nemocnici v kómatu (to je čistě moje fantazie) a ve vzpomínkách se snaží vzpomenout, co se tam odehrálo. Nebo už je možná mrtev a jeskyněmi prochází jeho nešťastný duch. Nakonec ale výčitky přestanou být podstatné a zůstává pouze zoufalství nad tím, že již neuvidí svoji milovanou rodinu.

Pro: Skenování, zvuky skvěle vytvářejí atmosféru, propracované prostředí

Proti: Je nutné držet neustále tlačítko, děj není vysvětlen, svět je poměrně prázdný

+13+13 / 0

Grand Prix Circuit

  • PC 70
Už nevím, jestli byl Grand Prix Circuit úplně první, ale rozhodně mám na něj nejsilnější vzpomínky jako na "první PC hru". Pokud si ji zahrajete dnes, tak to bude nejspíše v krásné EGA grafice s 16 barvami. Já to hrál ještě v CGA, tedy v kombinaci růžová, tyrkysová, černá a bílá. To byl hnus. A bylo mi to jedno :)

Rád bych napsal, že tahle hra zestárla se ctí, ale bohužel to tak není. Grafika je z dnešního pohledu otřesná, zvuky psychedelické, tratě nerealistické (i když podle reálných předloh), výběr aut malý a soupeři špatní. Takže 20 % a jdeme dál. Nebo ne?

Ne tak docela. I když se to nezdá, tak GPC poskytuje výzvu, kterou si hráč může sám "vytvořit". Máte na výběr z pěti obtížností a už na třetí je potřeba si sám řadit. Abyste uspěli, je potřeba zajet dobrou kvalifikaci, protože jinak se budete horko těžko probíjet polem jezdců kupředu. Můžete si ale nastavit závody na více kol a třeba se rozhodnout, že na začátku minutu postojíte a pak si během závodu dáte ještě povinný pit stop. A pak jsou to nervydrásající chvíle, protože i v téhle arkádě se dá ladit projíždění zatáčkou na milimetry a dokonce, což jsem zjistil až po letech, se dá taky dostat smyk ve vysoké rychlosti. Tady bych znovu zdůraznil... bavíme se o hře z roku 1988!

A druhá výzva bylo závodění s ostatními hráči. To k nám takhle přišla návštěva, zajela rekord tratě a já jsem pak třeba týden bojoval s tím časem a snažil se ho překonat. To byl aspoň multiplayer :)

Asi největší vlnu nostalgie ve mně vyvolávají tratě. Je jich 8 a každá jako by vyprávěla svůj samostatný příběh. Starý Hockenheim dnes již zarostlý lesem, (hodně) stará konfigurace Silverstonu, Monza s úplně špatně udělanou Parabolicou, polozapomenutý Detroit, dnes již zdemolovaný okruh Jacarepaguá, stále stejná Suzuka (esíčka po startu jsou i v GPC oříšek) a Kanada. Nejsměšnější je Monako, které realitě odpovídá opravdu jen na mapě, jinak při jízdě bych to nepoznal.

Když zapomenu na všechno, co ohlodal zub času, tak jediná moje skutečná výtka směřuje na nereálná jména jezdců. Zase na druhou stranu nevím, jak to máte vy, ale u mě byl Travis Daye vždycky sympaťák a Bruno Gourdo sebestředný parchant :) Aspoň takhle na mě ta jména v dětství působila.

Dnes hra již nemá co nabídnout. Můžete si ji stáhnout, vyzkoušet, zavzpomínat a zase odložit. Celý šampionát (na 3 kola) se mi podařilo dojet za 48 minut čistého času, což je tak akorát na to, aby se člověk z těch zvuků nezbláznil.

Pro: Je to kus dětství, výzvu si hráč může vyrobit sám, skutečné (ehm) tratě

Proti: Hra opravdu hodně zestárla, zvuk motoru začne být po pár minutách otravný

+20+20 / 0

Only If

  • PC 40
First person adventura, která nutí hráče přemýšlet jinak a přitom ho neustále trestá a musí opakovat stejné pasáže dokola. Některé věci se mi líbily moc (např. hlasy mluvené přes zeď), něco mi silně vadilo (absence titulků, QTE). Je to hodně psychedelické, vlastně jsem to vůbec nepochopil. Autoři mohli trochu ubrat ze šílenosti a bylo by to mnohem stravitelnější.

Pro: Místy velmi dobrá atmosféra

Proti: Je to zmatené a frustrující

+8+8 / 0