Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Kwoky

Kwoky

Jan Němec / 32 let / IT support a tester / Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentáře

« Novější Starší »

Super Blue Boy Planet

  • PC 60
Steam píše 40 minut. Tak dlouho jsem strávil s touto plošinovkou. Není to úplná hrůza, ale že bych si z toho ucvrkl blahem, to taky ne. SBBP v podstatě obsahuje jen dvě věci, které po vás chce - vyskočit ve správnou chvíli (občas trochu oříšek) a správně aktivovat plachtění (velký ořech). Jde tedy hlavně o přesné načasování. Pokud se vám bude zdát level těžký na první dobrou, stačí povraždit všechny nepřátele (včetně pavouků) a pak už je to o hodně snazší.

Překonávání překážek mě bavilo, což je u takovéhle hopsačky zcela kritické. A to se povedlo. V klidu odpustím slabší grafiku nebo hudbu, protože na zábavu neměly vliv. Nakrknuly mě ale poslední dva levely, se kterými si teda autor mohl dát víc práce.

Pro: Zábavné překážky / Rozumně rozmístěné checkpointy / Ucházející zpracování

Proti: Poslední dva levely / Trapný děj / Občas dost těžké trefit správnou milisekundu na zahájení plachtění - z toho plynoucí frustrace

+13

Blue TOP

  • PC 20
Rychlá, krátká, špatná adventura, u které se autor trochu snažil. Měl se snažit ještě o trochu víc, ale skvost by z toho stejně nevznikl.

Pokud se na to budu dívat jako na parodii adventur, tak je to vlastně docela dobré. Inventář, který je v podstatě k ničemu. Mapa, která ukazuje závěrečnou lokaci hned od začátku, ale nedá se tam jít. Jména postav. Logická návaznost děje. Pravopis. Prostě všechno je tak hrozně špatné, až bych v tom snad našel nějaký vyšší smysl :)

Nahoru to táhne dabing, který je sice odfláknutý, ale celkový dojem mi spíš vylepšil.

Pro: Rychle to odsýpá / Hra mi ani jednou nespadla

Proti: Autor projevil jen minimální snahu nebo minimální schopnosti - těžko říct, kde je pravda

+14

Wet Beach Pussies

  • PC 10
Tag "sexual content" na Steamu se pro mě stal synonymem pro katastrofu. Nahota obecně může být jemná, vkusná, může probouzet smysly a motivovat k neskutečným výkonům. A pak přijde někdo, jako autor tohohle dílka, a celé to spláchne do záchoda. No tak jo...

Mokré plážové prcinky - název vystihuje vše. Čeká vás deset hentai slečen z pláže, se kterými si zahrajete kámen/nůžky/papír. Když vyhráváte, holky se svlíkají a když se svlíknou úplně, tak se udělají. Když prohráváte, nestane se nic a hra nijak nepenalizuje. To je z mého pohledu největší problém - není to žádná výzva. Prostě stačí pořád klikat a po chvilce je hotovo. Přitom by stačilo, aby se při prohře vrátila polovina "bodů" zpátky a hned bych hodnotil výš.

Hudba, hekání a chichotání se brzo oposlouchá, a tak je vlastně výhoda, že to celé trvá maximálně 15 minut.

Těším se, až si zahraju nějakou vkusnou erotickou hru. Zatím čekám marně.

Pro: Hra mi ani jednou nespadla / Obrázky nejsou úplná hrůza / Dá se hrát jednou rukou

Proti: Herní mechanika je úplně nudná

+27

Apex Legends

  • PC 65
Věnoval jsem tomu asi dvě hodiny (což je 4x víc, než kolik jsem vydržel u Fortnite). Kouknul jsem na tutoriál na youtube (ten ve hře je k ničemu), odehrál asi 10 zápasů a jo, je to fajn. Ale není to hra pro mě.

První zápasy byly hrozné, protože jsem byl do půl minuty po dopadu po smrti. Ale pak jsem pochopil, že stačí přistát někde trochu na odlehlejším místě a už to není takový rape.

Při zápasech je tam spousta hluchých míst (čas na sbírání) a pak najednou bum bác a konec. To je u BR normální a chápu, že právě při tom "bum bác" se rozhoduje o tom, kdo se líp připravil. Jen jsem asi čekal, že když už se to musí hrát ve třech (což mi přijde omezující a klidně by to sneslo solo matche), tak tam bude i nějaká víc taktická část. Jenže mapa je hrozně velká, člověk je pořád v běhu a o nějakém rozmisťování nebo "úkolech" v týmu se nedá moc mluvit. Takže nakonec je to jen o aimu, reflexech a nasbíraném vybavení. Schopnosti jednotlivých hrdinů jsou rozhodně zajímavé a neobvyklé, leč bohužel často použitelné jen ve specifické situaci.

I toho lootu by mohlo být méně - ani po dvou hodinách hry stále nevím, co to vlastně sbírám. Jsou tam sice nějaké popisky, ale raději bych si je přečetl v klidu někde v menu, protože při hře mě může kdykoliv kdokoliv zastřelit. Soupeři jsou často slyšet, až když střílí, a to už je pozdě.

Zbraně mi připadaly všechny stejné, takže jsem pořád musel číst vpravo dole, co to vlastně nesu v ruce a jaké náboje do toho potřebuju. To mi nepřišlo moc user friendly. A asi je to jen můj problém, ale HUD mi přijde hrozně zabordelený. Těch informací je na mě moc.

Aspoň že pocit ze střelby a fyzika pohybu jsou povedené a bavilo mě jen tak běhat a koukat přes mířidla. A došlo mi, že úplně stejný pocit jsem měl i u PlanetSide 2. Jisté je jedno. Pokud budu chtít hrát BR, Apex už si nevyberu.

Pro: Pocit ze střelby / Členitý svět / Neobvyklé schopnosti hrdinů / Hudba

Proti: Na můj vkus málo taktiky / Zbraně jsou si až moc podobné / Nutnost hrát ve třech

+16(18-2)

Inside

  • PC 80
Inside je po delší době opět hra, která hráči nevysvětluje své principy, protože nemusí. Vše je "pořešené" level designem. Má pomalejší tempo, takže hráč stíhá vstřebávat i menší náznaky nápověd, pokud se tomu tak dá říct. Obtížnost je tak nižší, ale hra není hloupá. Jen těžce lineární s rozumně malou porcí backtrackingu. Jsem rád, že z toho autoři neudělali logický hlavolam, ale jen plynoucí potůček s občasnou zatáčkou. Abychom si rozuměli - ona ta "občasná zatáčka" znamená, že umřete. To je tady ale jen malá nepříjemnost a jde o bolestný proces učení, přesto občas až příliš syrový. Pravda, občas dojde i na menší zásek, když jsem něco přehlédl nebo mi to hned nedošlo. Ale jinak jsou hádanky velmi stravitelné a herně jsem tedy maximálně spokojený.

Jakkoliv to po mé předchozí chvále může znít divně, zdálo se mi, že tvůrci vymysleli obrovskou plejádu hádanek, které pak málo kombinovali. Jen málo problémů se řeší kombinací dvou předchozích postupů. Párkrát bych to tam přidal, abych si mohl častěji užít pocit zadostiučinění, že jsem to zvládl. S jednotlivými hádankami to pro mě byla příliš malá výzva.

Stylizace a prezentace jsou vážně povedené. Hra vsadila na černobílou depresi s propracovanými animacemi, je prakticky bez hudby a navíc hrajete za dítě, takže se probouzejí ochranářské pudy. Inside dávkuje stresové situace s rozumem a střídá je s klidnějšími pasážemi, což vytváří hutnou atmosféru a pocit mírné paranoii. Hra navíc není nijak přerušována - žádné loadingy, cutscény, viditelné savy, prostě nic. Jen vy a cesta kupředu. Tleskám.

Mám ale problém s příběhem. Asi jsem čekal, že to bude trochu doslovnější. Není tu totiž vysvětleno nic, vše je předmětem interpretace. To se mi nelíbilo a v momentě, kdy se objevily závěrečné titulky, tak mi ujelo bezděčné "tak to je na hovno".

Jako zážitek to nemá chybu. Je zde plno skvělých detailů, z nichž hodně si užijete jen, když zpomalíte. Nespěchejte a vnímejte. U Inside se to vyplatí.

Pro: Skvělý level design / Rozumná (spíše nižší) obtížnost / Atmosféra! / Animace / Nepřerušovaný zážitek

Proti: Pár zásekových míst / Děj si lze vyložit mnoha způsoby

+22

BitRay

  • PC 60
Bitray je vcelku příjemná jednohubka. Tu půlhodinu jsem se celkem dobře zabavil a hra mě ničím neštvala. To je u takového dílka příjemné překvapení. Navíc se během hraní line z reproduktorů příjemná hudba.

Jen mě mrzí, že autor nevytřískal z toho konceptu trochu víc. Během hry se vystřídá plejáda speciálních kostek, které se postupně představí. Problém je v tom, že pak už nejsou buď vůbec nebo téměř vůbec využité. Hra tak nijak moc negraduje ani velikostí levelů, ani obtížností. Ano, některé levely je nutné opakovat, ale často je to jen kvůli nevyzpytatelné fyzice. U mě to nevedlo k frustraci, ale spíš jsem se cítil pobaveně a čekal, co ty kostky zase vyvedou. Zvlášť když restart a nový pokus je otázkou asi dvou vteřin.

Pro: Jednoduchý a vcelku zábavný koncept / Grafika je koukatelná / Hudba

Proti: Nevyužité speciální kostky / Nutné hrát celé na jeden zátah

+10

Computer, Open That Door!

  • PC 40
Velmi jednoduchá hříčka, se kterou jsem strávil celkem asi 30 minut, když jsem ji hrál třikrát. Při třetím dohrání jsem konečně dokázal neuspět, takže jsem viděl i "negativní" konec.

Hra zaujme hlavně grafickou stylizací a příjemnou hudbou. Bohužel herně je to spíš proof of concept, který by si zasloužil ještě řadu úprav. Na chvilku zabaví, ale jakmile přijdete na to, jak lodní systémy fungují, tak už jen čekáte na příležitost. Ta většinou přijde velmi rychle, takže napětí rychle klesá.

Pro: Grafická stylizace / Zajímavý nápad

Proti: Herně velmi chudé / Hrozně jednoduché

+13

Life Is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PC 60
Po skvělé třetí epizodě jsem měl velkou chuť na další. Ale trochu jsem se spálil.

Příběh postupuje rozumným tempem a konečně nemám pocit, že se otevírají další a další témata, aniž by se něco uzavřelo. Tady už se ten vlak rozjel opravdu naplno a jsem hodně zvědavý, jak ho autoři zastaví.

Myšlenkově se pro mě Ep4 dělí na tři části. Nejprve minulost, která působí pomalým dojmem, ale je smysluplná, zajímavá a plná emocí. Jen na ni člověk nesmí spěchat, jinak si to zkazí. Za samostatnou část považuji i konec řekněme od stodoly dál. To byla opravdu jízda a některé věci jsem ani v nejmenším nečekal.

Mezi těmito dvěma povedenými částmi je cosi, co bych úplně vyhodil. Všichni fetují, rozhovory jsou prázdné a nekonečně dlouhé (I feel... I am sorry... You are great... bleh), děj stojí na místě a logika v některých částech šla na vandr. Na obloze se projevují apokalyptické děje a studenti se v klidu ožírají na mejdanu a řeší nějakou fotografickou soutěž. Rvačka s Nathanem mi tam taky těžce nezapadala. Nebo zastřelení Franka, které přichází i v momentě, kdy jsem Chloe jasně řekl, aby držela jazyk za zuby. Max je v určitých momentech v klidu, přestože reálný člověk by byl psychicky úplně v kýblu. Třeba když jde Chloe zastřelit Nathana, tak si Max v pohodě pokecá se všemi kámoši a pak se nějakou záhadou zase s Chloe sejdou a jdou v klidu pryč. Až to na mě občas působilo, že je Max psychopat bez emocí. A ani skládání stop na tabuli mě neoslovilo. Spíš jsem to vnímal jako natahování herní doby. Oceňuji však pokus přinést nějakou novou herní mechaniku.

Takže čtvrtá epizoda není vůbec špatná. Jen obsahuje spoustu diskuzní vaty a nezvládnuté vykreslení emocí. Navíc posouvání v čase je zde upozaděno kvůli příběhu, takže v některých momentech, které by Max mohla snadno vyřešit, prostě nefunguje. Není vysvětleno proč, což mě mrzelo a kazilo mi to dojem. Dost věcí bych v kůži Max řešil jinak. Příběhově je to ale pecka a hodně... HODNĚ se těším na závěrečnou část.

Pro: Citlivý začátek / Thrillerový závěr

Proti: Prostřední část je neskutečně roztahaná a o ničem / Nelogičnosti / Skládání stop

+14

Life Is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 90
Přál bych si, aby bylo tak o 4 hodiny méně a zvládl jsem to dnes dohrát až do konce. Třetí epizoda je hodně silná a po ní už čekám jenom to nejlepší :)

S cestování časem je to pořád stejné. Změním jednu špatnou věc, objeví se jiná špatná, možná ještě horší. Jsem odpovědný za tu změnu nebo ne? Mám právo zasahovat do života ostatních? Je morální vědět o zlu a přesto se rozhodnout nic neudělat? A co když udělám všechno správně a přesto to dopadne špatně? Mám se obviňovat? Mám z toho zešílet? Nebo to nechat být? Jenže je to tak těžké...

Jedno je jisté. LiS si určitě zahraju znovu. Co když se to bude celé vyvíjet úplně jinak? Po třetí epizodě to chci vidět. Možná ne vybrat ideální možnost, kde budou všichni šťastní, protože taková asi neexistuje. Ale aspoň vybrat tu nejlepší.

Tohle byl zážitek s velkým Z.

P.S.: A taky už vím, jak si snadno vyrobit bombu :)

Pro: Začíná to do sebe zapadat / Některá rozhodnutí byla velmi těžká

Proti: Max krade, čte cizí zprávy a vůbec ji to neštve

+14

Life Is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 60
Druhá epizoda mě zklamala. Řešily se tu jen nepodstatné nesmysly a většina obsahu je tu jen proto, aby trochu zdržela tempo (viz úplně celá část na vrakovišti). Jediné, co v této části stojí za řeč, tak je linie s Kate. Hned od začátku mi bylo jasné, k čemu to směřuje. A ani přes veškerou snahu se mi to stejně nepodařilo změnit. Takže moje frustrace z "nalajnování" příběhu se tu ještě trochu prohloubila, když prakticky nemůžu ovlivnit to důležité.

Po první epizodě jsem se cítil vtažen, zaujat, psychicky zasažen. Na konci druhé se cítím podveden. Uvidíme, co přinese trojka.

Pro: Nové lokace / Sbližování s Chloe / Náznaky budoucího děje

Proti: Zdržování u snídaně / Zdržování na vrakovišti / Děj se stočil jinam, než jsem chtěl / Hnusná vegetace

+16

Life Is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 75
Komentář k první epizodě.

Tahle hra je hodně jiná. První epizoda je asi dvouhodinový zážitek, který hodně ovlivňuje hráč. Nejen tím, jak se rozhoduje, ale i tím, jestli čte a prohlíží všechno kolem sebe. Není tu žádné intro, které by uvedlo do děje, jen 8 stran deníku, což mě nepotěšilo. Když neprohlížíte a nečtete, tak je svět kolem bez tváře. Když ale začnete poznávat příběhy postav, je to zajímavější. Tedy doporučuji při hraní nespěchat a snažit se vidět "všechno". To důležité vám hra citlivě strčí až pod nos.

Po pomalém rozjezdu přijde první velký zvrat, na kterém hra ukáže hráči, jak používat vracení času. Tahle pasáž se mi líbila fakt hodně a vyvolala ve mně dost silné emoce (šok, adrenalin). Pak následují nějaké banalitky a končíme opět něčím větším. Až mi připadalo, že koukám na nějaký seriál, který shodou okolností můžu taky částečně ovládat.

Možnost volby je zde mnohdy jen iluzorní. Někdy se změní jen jedna věta v následujícím rozhovoru, jindy něco víte nebo máte důkaz, což může děj odklonit významněji. Přesto jsem měl celou dobu dojem, že se pohybuji po předem přesně položených kolejích a skutečný vliv mých rozhodnutí jsem téměř nepociťoval. Nepomáhaly tomu ani neviditelné zdi v místech, kde jsem měl cítit volnost (venkovní prostory). Přesto věřím, že tato první epizoda je jen jakýsi tutoriál a vliv svých voleb si "vyžeru" teprve v dalších dílech.

Grafika je celkově slabší, ale je dostatečně stylizovaná, takže mě to po chvilce přestalo rušit. Jen nemožnost vypnout rozmazávání obrazu (jakási obdoba Depth of field) mi vyloženě pila krev. Hudba je pěkně vybraná a zapadá do hry, ale mimo hru se o ni zajímat nebudu. Je na mě až moc melancholická.

Nesedlo mi celkové zasazení do života středoškolačky. Upřímně mi ta "dramata" přišla trapná a nezajímavá. Všichni se navzájem šikanují, řediteli je to jedno a nejvíc každému záleží na tom, jaké má hadry, notebook a foťák. A "nejlepší kamarádka" Chloe je dobrá troska - drogy, dluhy, modré vlasy, doma bordel, odpor k autoritám, trauma z minulosti... vyloženě s takovým člověkem chcete trávit čas a svěřit se mu se svým velkým tajemstvím... Ehm.

Velmi se těším na další epizodu, protože si myslím, že tam se to konečně rozjede.

Pro: Zajímavý rozjezd a příslib něčeho většího / Jednoduché ovládání / Celkové vyznění

Proti: Středoškolská dramata / Slabší grafika / Nikdo tu není normální

+15

Mad Max

  • PC 70
SPOILER ALERT!

Tenhle komentář bude dlouhý. Bude dokonce tak dlouhý, že kdyby byl o polovinu kratší, tak furt bude moc dlouhý. Cítím, že na hře Mad Max se dá ukázat a vysvětlit hodně věcí, které se mi na hrách líbí, i které nesnáším. A rozhodl jsem se to tentokrát vypsat opravdu všechno, protože by byla škoda to pořádně nevytěžit. Tak jdem na to.

Novodobý film (2015) jsem ještě neviděl a nějak to ani nemám v plánu. První film (1979) se mi vůbec nelíbil a zdál se mi nudný. Teprve druhý díl (1981) mě naprosto dostal. Surová akce s minimem triků, opravdu riskantní kaskadérské kousky a hustokrutopřísný Max, to byla kombinace, kterou jsem si velmi užil. Třetí díl (1985) bych pak řadil jako trochu slabšího brášku druhého dílu. Dovolím si srovnání s Terminátorem, u kterého byl první díl jiný, druhý díl bohovský a třetí "jako dobrý no". A teď mě napadá... "Mad" Max vlastně vůbec není mad-šílený. Je jen pekelně mad-nasraný (Gibson si podobně nasranou roli zahrál i v mém oblíbeném filmu Odplata). Nedává to ale navenek znát, protože ho ten vztek vnitřně pohání a kdyby začal řvát, tak zbytečně upustí svou sílu. A to nemůže, dokud nebude po všem.

Zpět ke hře. Svět okolo Maxe je totálně v hajzlu, všechno je špatně. Sucho, boje, všechno jen rezaví a rozpadá se. Na světě zůstali jen násilníci, magoři, fanatici a zrůdičky. Panoptikum postapo jako blázen. A je zde úplné minimum žen a dětí, což mi později připadalo fakt divné. Nejvíc poté, co se do vás jediná hezká ženská zamiluje a chce s vámi strávit zbytek života. Platí tu pouze právo silnějšího. A ten nejsilnější, Scrotus, to všechno řídí z nejhnusnějšího městečka široko daleko. Veškerá krása nebo radost ze života byla vymýcena. Všem jde jen o holé přežití a ti největší zmetci to ovládají čistým násilím. Žádné vydírání, politikaření, mafiánské praktiky, vyhrožování, nic. Prostě tě nemáme rádi, tak tě zabijeme. Nikdo se s vámi nebaví, všichni hned vytahují nože a auta obalená bodci a jdou po vás. S tímto primitivním mindsetem k vám bude přistupovat většina postav. A na mě to působilo dost destruktivně. Všechno kolem je nepřítel, všechno se vás snaží zabít, všude jsou pasti. A pak jsem omylem přejel celou skupinku civilistů hledajících vodu. Měl jsem chuť vystoupit a omluvit se jim. Pohřbít je. A pak se obrazně jít vybrečet do polštáře. V tu chvíli mi bylo až zle z toho, do jakého nastavení mozku mě hra dokázala dostat.

A najednou kde se vzal, tu se vzal, do tohoto fyzicky i morálně zničeného světa přichází Maxíček s jediným cílem - získat zpět svoje staré auto, které mu ukradli. Tady se musím pozastavit nad tím, jak je celá ta zápletka příšerně plochá. Max totiž zahajuje doslova křížovou výpravu proto, že nemá rád šestiválec, ale chce osmiválec. Ano, takto hra prezentuje základní motivaci hlavního hrdiny. Vůbec mu nejde o záchranu světa, záchranu zbytku dobrých lidí. Jen dostat auto a ujet pryč. Cestou potkáte pár lidí, pro které něco uděláte a oni udělají něco pro vás. Ale Max to nedělá proto, že by byl dobrý člověk. Je to čistě obchod s jediným cílem - přiblížit se svému autu. S takhle sobeckým a sebestředným hrdinou se dá jen těžko sžít a s tou jeho motivací se ztotožnit. Jako chápu, že ne vždycky musí mít hlavní hrdina čisté úmysly a vyšší cíle, ale tohle bylo na mě trochu moc. Max tvrdošíjně odmítá cokoliv, co nevede k jeho snu. Což je paradox až na půdu, protože většinu času dělá všechno, jen ne to, co je potřeba.

A tím se dostávám k tomu, co je úplně nejvíc kontroverzní - herní náplň. Jedna věc se tvůrcům nedá upřít - je tady pořád co dělat a člověk si může zábavu vyrobit sám tím, jaké aktivity si zvolí. Výběr to není špatný. Ničení konvojů je pořádná výzva a adrenalin. Musel jsem se na každý takový souboj psychicky připravit, protože může trvat i deset minut (to když dojde munice, nebo vás donutí vystoupit a opravit auto). Dobývání táborů je ještě delší a začíná pečlivým plánováním (odpozorováním obrany, její likvidací a následným proniknutím dovnitř). Tábory mě bavily asi nejvíc, jen byly strašně lineární. Vážně, kdo ty slepence stavěl, tak by měl dostat cenu za nejméně praktické stavby ever. Kdo rád sbírá šrot, tak se vyřádí v desítkách různých lokací při dohledávání každičkého kousku. Všechny aktivity jsou tu jako droga - na dosah ruky a s okamžitým pocitem odměny. Stačí půl minuty někam jet a šup, je tam něco ke splnění. Hra těžce spoléhá na systém odměn, které zatraceně dobře fungují. Dostal jsem se i do stavu, kdy jsem byl rozhodnutý kompletně vyčistit jednu celou oblast úplně od všeho (nepovedlo se, nenašel jsem dva kousky šrotu), postavit v základně všechny upgrady (povedlo se) a vyčistit celý svět od těch zlých lidí.

A jak jsem tak koukal na mapu, na tu krásně zelenou oblast bez nebezpečí, tak mi došlo, že TOHLE je tahle hra... že o to tady celou dobu jde - zdržet mě těmihle mechanikami a aktivitami tak, abych to hned nedohrál. Občas je někde requirement na nějaký skill či upgrade auta, čím vás hra nutí ke grindu. Na začátku plíživě a nenápadně, později už úplně naférovku a bez obalu. Jsou tu ještě čtyři další takové oblasti, které taky musím vyčistit, abych mohl říct, že je to za mnou. Ale proč bych to dělal? Pro dobrý pocit? Nebo snad pro další šrot a skillpointy, abych si vylepšil postavu a auto, když už další upgrady vlastně ani nepotřebuju? Vylepšovat se tu dá opravdu hodně věcí, ale jen poměrně málo z nich má citelný vliv na hraní. Vlastně stačí všechno vylepšovat tak nějak průměrně, aby Max nikde nenarazil na nějaký zásek. Ne, vykašlal jsem se na to, nechal ostatní oblasti rudé jako sovětskou vlajku a konečně začal plnit příběhové a vedlejší mise. Ale stačilo by, abych se rozhodl všechno vylepšit a čekalo by mě dalších X hodin grindování šrotu, abych si to mohl dovolit. A hra s tím počítá, míst na "sbírání" a "plnění aktivit" je tu tuna. Možná i několik tun. A po nějaké době jsem prostě grindovat odmítl s tím, že už toho bylo dost. Naštěstí jsem tou dobou už byl tak silný, že mi to vydrželo bez problémů až do konce.

Ten systém odměn na konci ztratí na síle. Ze začátku je úspěchem každý stržený strašák, protože ten svět kolem neovládáte. Je tu všudypřítomné riziko, že vás dostanou, a člověk si musí rozmyslet každý krok. Později už to nefunguje, protože nepřátelé už nejsou hrozba, strhávání strašáků se mění na přehlídku akrobatických triků a motivace plnit nějaké další nepotřebné úkoly jde prudce ke dnu. Jakmile dobyjete první tábor s pěti lebkami, víte, že už nic těžšího nepřijde. Už jste tak silní, že svět patří vám i s hordou nepřátel u zadku. U každého tenhle pocit "síly" nastane v jinou chvíli. U mě se to stalo asi po 20 hodinách.

Příběh je slabý, ale jak jsem se snažil vyjádřit výše, je to jedno. Tahle hra není o příběhu. Jsou zde sice příběhové a vedlejší mise, ale jejich plnění celkovému zážitku nic moc nepřináší. Za vedlejší mise jen dostanete upgrade (zase). A příběhové mise jsou solidní po hratelnostní stránce (nějaká změna od stále se opakujícího grindu), ale jinak dost debilní. Nejdřív se spřátelíte s pár lidmi, což je ale pro příběh úplně k ničemu (jen objevíte nové lokality pro grind). Pak se najednou dostanete bez boje do Gastownu, kde jsem teda očekával brutální řežbu. Gastown se mi povedlo dostat na 0 threat asi za půl hodiny, což mi přišlo hodně praštěné. Threat je totiž cosi jako vliv Scrotuse v dané oblasti. A tohle působilo dojmem, jako kdyby Scrotus seděl doma a já jsem mu mezitím řádil na zahrádce. A Scrotus na to v klidu kouká, žádná protiakce se nekoná. Neznám trapnějšího záporáka. Přece když ovládám území a začne se mi tam rozlejzat nějakej hejsek, tak tam pošlu bandu hrdlořezů, aby mu to vysvětlili nožem do oka. Ale tady ne. Max strhává strašáky, dobývá tábory, kamarádíčkuje se s veliteli pevností a Scrotus sedí doma na prdeli a mezitím asi čumí na televizi. Akorát až mu Max vleze až do obýváku, tak pak mu teprve dá přes držku. Fakt záporák jak noha toto... A pak si dáte už jen tři poslední mise a je konec. Takže po stránce děje a nějakého přesahu je to opravdu bída s nouzí.

Docela dost chvály si zaslouží soubojový systém. Sice máte brokovnici a sniperku, ale jejich použití je značně omezené (nedostatek nábojů). Takže většinu bojů řešíte pěkně pěstmi a občas nějakou tou chladnou zbraní. Nejdřív stačí být jak veverka na steroidech a máchat všude kolem sebe. Když jsou nepřátelé ve skupinkách po třech, tak to stačí. Ale později jsou skupinky větší (šest, ke konci klidně dvacet) a tam už to nejde. Navíc někteří nepřátelé mají i nové schopnosti, na které musíte reagovat. Ale není to žádná věda. Jen se stačí k některým neotáčet zády a na jiné zase neútočit jako první. Velice rychle mi přešel do krve systém "nejdřív musím blokovat, pak zaútočit". Ovládání soubojů je dost jednoduché, takže zbyde i dost času se kochat tím, jak Max všechny kolem mrzačí. Občas vám hra předhodí i nějakého toho bosse, kterého je potřeba umlátit nějak chytřeji, což souboje pěkně zpestřuje. Nebo je potřeba reagovat na jeho útoky mnohem rychleji než obvykle. Souboje pěstmo byly tedy asi to nejlepší, co se ve hře objevilo. Boje v autech mě bavily o něco méně, protože se točí téměř neustále kolem harpuny. To je sice originální a bezva zbraň, ale přebíjení trvá věčnost a používá se pořád a na všechno. Občas jsem si ty bojůvky užíval, ale později jsem se jim už vyhýbal a radši ujížděl pryč. Závody jsou pak v podstatě způsob, jak vás donutit absolvovat aspoň nějaké souboje v autech, plus jde zase o grind, tentokrát pro získání aut do sbírky (zcela zbytečné).

Většinu času vás v autě doprovází parťák a mechanik Chumbucket, což je sympatická postava a má dost dobré hlášky - asi jediný trochu humor, na který tu lze narazit. Reaguje na vaši jízdu, na okolí, na nepřátele a umí opravovat auto v pustině. Takže skoro nejde si ho neoblíbit. Jen mu trochu rupne v kouli, když mu Max řekne, že dál pojede bez něj - má k vašemu autu prostě příliš silný vztah. Druhým kámošem na cestách je pak pes Dinky Di, který kromě toho, že je uoztomilouškej, tak umí hledat miny. Což je činnost, kterou jsem si moc neoblíbil, takže jsem Dinkyho nechával doma. Pejsánka jde převážet jen v bugyně, načež jsem narazil na zvláštní designové rozhodnutí. Při použití fast travel vám hra hodí vždycky základní auto Magnum Opus. Takže vznikaly takové kopance, že jsem vyjel s bugynou do krajiny, použil fast travel a bum, stál vedle mě Magnum Opus a bugyna nikde. Trochu mi to zamotalo hlavu, než jsem to pochopil.

Ještě se na chvíli zastavím u herního světa. Písek, skály, občas nějaký starý most... Zní to nudně. Na první dojem to nuda i je. Ale svět je to opravdu pěkný. Při hledání pozice na odprásknutí snipera nebo obhlédnutí tábora jsem se přistihl, jak mě ten leveldesign baví. Zkoušel jsem procházet a projíždět nejrůznější cestičky, kolikrát i hodně perverzní (oblíbená kratochvíle "šplh kolmo po skále pomocí nitra"). Některé tábory jsou postavené na ruinách starých továren a jiných zařízení, takže je kolikrát i na co koukat. Škoda, že jakmile splníte úkol, zbyde už jen prázdné torzo a ten svět "umře". Tedy z pohledu hratelnosti jde jen o čištění mapy. Jakmile máte vyčištěno, přesunete se jinam a tam si dáte znovu to samé dokola. Svět je tedy z mého pohledu dost nevyužitý. Dal se naplnit i mnohem zajímavějším obsahem. Stereotyp občas naruší silná písečná bouře, před kterou je fakt dobré se schovat. Bouře je efektní, být uvnitř déle než 10 sekund je silný zážitek. Jen by to nemuselo trvat tak dlouho. Občas jsem zalezl a šel si udělat kafe. A když jsem přišel zpět k PC, tak bouře ještě trvala.

Překvapilo mě, jak je hra dobře optimalizovaná. I na 2560*1440 a s maximálním nastavením vždy stačily jen 2 GB VRAM a většinou jsem měl na GTX 1070 přes 100 fps. Při přejezdech se občas plynulost trochu zakuckala, ale zase se to během pár vteřin srovnalo, takže počítám, že to byly momenty, kdy hra načítala novou lokaci. Mimochodem "čekací" loadingy zde prakticky nejsou, snad jen na začátku a při smrti. Grafika je i přes nízkou náročnost dost povedená, kolikrát i vyloženě kochací. Pravda, existují i hezčí hry, ale já jsem byl spokojený. Jen nevypnutelný efekt "Depth of field" mi vyloženě kazil dojem a místy bych jen kvůli němu označil vzhled za hnusný či vyblitý. Ale není to fér hru takhle odbýt hnusným slovem jen kvůli jedné vadě, která je ještě navíc dost subjektivní.

A teď pozor. Pokud mě znáte, tak napíšu něco, co budete považovat za šílené. Ale cítím to tak. Mně tahle hra připadala krátká. Moment, moment, nevolejte Chocholouška, není to akutní případ. Nemyslím to tak, že by mi doba, kterou jsem ve hře strávil, připadala malá. To ani omylem. Takhle dlouhé hry téměř nehraju, protože na to nemám čas. Takže cca 30 hodin je sakra velká porce. Problém je v tom, že teď na konci mám pocit, že 20 hodin byla jen jakási předehra (příprava, upgrady, pochopení herních mechanik) a až pak se začalo něco dít, nějaký děj, vyšší smysl. A právě tahle fáze, kdy už o něco jde, byla krátká. Hra má jen 15 příběhových misí, každou zhruba na půl hodiny. Takže když si odmyslím ten sbírací a grindovací bordel okolo, zbývá mi nějakých 8 hodin "jádra" hry. A to mi nestačilo. Chtěl bych víc. Ten svět si zaslouží další úkoly, další postavy, další příběhy. MOAR!

Podstatné je, že jsem se bavil. Když jsem se náhodou nebavil, tak jsem šel prostě dělat jinou aktivitu a zase to bylo ok. Hra obsahuje obrovskou spoustu obsahu, který je v podstatě nedůležitý, a proto jsem toho plno prostě vynechal. Toho důležitého tu moc není, ale uvědomil jsem si to až se zpožděním, když ten příběh utekl moc rychle. Takže po většinu herní doby jsem si to užíval a proto hodnotím poměrně vysoko. Jsem rád, Maxi, že jsem tě poznal. Jen si asi příště trochu pečlivěji rozmyslím, než nainstaluju nějaký další podobný openworld.

Pro: Příběhové mise / Pěstní souboje / Dobývání táborů / Grafika a optimalizace / Zajímavý svět a atmosféra / Chytlavý systém odměn / Parťákovy hlášky

Proti: Spousta nepodstatných aktivit a upgradů na zabití času / Krátký děj / Všechny postavy jsou agresivní magoři / Maxova sobecká motivace / Hlavní záporák je idiot

+27

The White Chamber

  • PC 65
Mňo... Tohle bylo hodně čudné...

Hrál jsem to v pokoji, ve kterém seděla mamka a koukala na televizi. Doufám, že se nedívala ke mně na obrazovku nebo aspoň neměla brejle. Protože by si myslela, že jsem se zbláznil. Krev, končetiny, víc krve, vydloubnuté oči, další krev, hnijící tělo v lednici, ještě mnohem víc krve... Fakt chuťovčička. Paradoxně to, že na začátku hlavní hrdinka vyleze z rakve, je v porovnání s tím zbytkem naprostá nuda :)

Jde o solidní adventuru, která jde spíš cestou jednodušších puzzlů a snaží se moc nefrustrovat. Většinou úspěšně. Trochu mě mrzelo, že jsem cestou sebral pár věcí, které jsem nakonec vůbec nepoužil a jen mě mátly. Ale většina míst je logická a hlavně se tu nekoná žádný intenzivní pixelhunting. Když jsem se zasekl, obvykle stačilo projít všechny lokace znovu a buď mi to došlo, nebo jsem objevil nějaký mindfuck, který tam předtím nebyl. Do návodu jsem koukal až v druhé polovině hry, kdy už jsem chtěl vědět, jak to dopadne a tlačil mě čas.

Příběh musím trochu zkritizovat. Jde o hru typu "Zjistíte, co se stalo?", takže to na příběhu dost stojí. A já jsem to dohrál, viděl všechny konce, přečetl dva návody a stejně pořádně nechápu, vo co go. Základní pointa je jasná - já jsem ten zlej, ale detaily mi unikly. Že by celá hra byl takový meta-mindfuck? Ani by mě to nepřekvapilo.

Nejvíc se povedla atmosféra, která se mnohdy blíží třeba takovému Horizontu události. Brr. Občas mě hra zvládla fakt silně znechutit. Kvalitní zvukový podkres, příjemný dabing a nižší obtížnost je to, co u mě tuhle hru táhne hodně nahoru. Potěšily mě i kvalitní české titulky. Bohužel podivný příběh s nevygradovaným koncem, horší vzhled hlavní hrdinky a pár zásekových míst mi zážitek pokazilo. Dá se to dohrát přibližně za 2 hodiny, což je tak akorát, aby ze vší té krve člověku nehráblo.

Pro: Atmosféra / Dabing / Grafika prostředí / Zvuk a "hudba" / Nižší obtížnost a logická řešení

Proti: Příběh jsem moc nepochopil / Grafika hlavní postavy / Pár záseků

+9

Rise of the Tomb Raider

  • PC 70
Hodnotím poměrně vysoko, protože je to hra na vysoké úrovni. Má ale v mých očích opravdu horu nedostatků. Celou druhou polovinu hry a znovu při koukání na závěrečné titulky, kde bylo asi 20 designérů, mě napadala jedna věta: "Opravdu to takhle bylo udělané schválně?".

Na začátku jsem byl poměrně nadšený. Všechno fungovalo dle očekávání a užíval jsem si grafiku, promakané prostředí, vylepšování postavy i děj. Jen mi to připadalo trochu moc over-the-top, ale byl jsem ochotný to překousnout. Oceňuji některé změny, jako menší množství QTE, naopak jsem vůbec nepochopil crafting. Nakonec to nevadilo, protože všechny ty druhy šípů byly stejně na nic. Vytváření šípů na levém tlačítku myši mi připadá jako solidní úlet.

A čím déle jsem hrál, tím víc mě tahle hra prudila. Pochopil jsem, že hraju vlastně znova to samé jako v díle z roku 2013. A že v tom nádherném prostředí je všechno dopředu nalajnované. Pokud jsem šel po "plánované" trase, tak Lara umí skočit pětimetrové skoky bez rozběhu, viset za jednu ruku, lézt půl hodiny nahoru jen po rukách a tak. Ale jakmile zkusím jít jinudy, nepřeskočím ani půlmetrový zátaras, nevylezu ani na kámen, nic. Takže jsem vlastně nehrál, jen mačkal klávesy v tom pořadí, které mi autoři určili. Ono by to nebylo tak zlé, kdyby se to netýkalo i třeba skoků nad propastí. A tak jsem padal a padal. Zkusil jsem skočit na místo, kam by se Lara normálně třikrát vešla, ale autoři tam nedali možnost chycení, tak Lara prostě spadla. Když budu slušný, tak řeknu, že mi takové situace nehorázně pily krev. Laru naopak musím spíš pochválit - na ní mi toho vadilo opravdu málo.

Děj, resp. zápletka, mi přišla chabá. V podstatě od začátku je všechno jasně dané. A bylo tam mraky nelogičností. Jestli byl účelem test, kolik toho vydržím, tak asi moc ne. Vyjmenovávat to nemá smysl. Jsou to takové malichernosti, které třeba někomu jinému vadit nemusí. Ale pokud se v dramatické chvíli musím smát, tak mi to kazí zážitek.

Kdo proboha vymyslel šípy na lezení? To byla snad nejblbější věc, jakou jsem kdy ve hře viděl. Rozbíjelo to akorát tempo hry a často jsem padal kvůli podivnému ovládání.

Pokud tohle všechno pominu, tak je RotTR akční adventura s velkým důrazem na to "akční", která je sice většinou zábavná, ale na můj vkus překombinovaná. A ten krásný rozmanitý svět je naplněný obsahem, který je zajímavý jen pro sběrače, což nejsem. Na začátku jsem prozkoumával, pak jsem pochopil, že to nemá cenu, a jel jsem jenom děj. A ten mě zklamal. Chtěl jsem hodnotit výš, ale po závěrečné tříhodinovce jdu s hodnocením výrazně dolů.

Pro: Grafika / Lara / Parádní herní svět / Napínavé momenty

Proti: Nelogičnosti / Překombinované ovládání a crafting / Lara je zase hrozná mašina na zabíjení / Svět nedovoluje vlastní nápady / Šípy na lezení / Kalašnikov zní jak vzduchovka

+23

Grand Theft Auto III

  • PC 95
Když se tak v myšlenkách vracím ke GTA 3, tak si uvědomuju jednu věc. Už ji nechci hrát. Ve své době mě ta hra hrozně bavila a strávil jsem v ní plno času. Celou jsem ji dohrál dvakrát, vyzkoušel snad všechny "vedlejší aktivity" a město znám dodnes téměř nazpaměť. Přesto už netoužím tento díl slavné série rozehrát potřetí a raději ho nechám žít v pokoji v mých vzpomínkách.

Přechod do 3D světa se Rockstaru povedl. Na svou dobu byla hra poměrně náročná, ale po snížení detailů jela obstojně i na mém tehdejším PC. Když jsem později zkoušel hru na plné detaily, tak mi připadala poměrně nehezká. Ono je to dané tím, že většina textur je optimalizovaná na výkon (čti "jsou hnusné") a budovy a auta jsou tak často jakési rozmazané šedivé plochy. Bavíme se ale o době, kdy standardem bylo 32 MB videopaměti, takže lepší textury prostě nebylo kam dát. O trochu lépe jsou na tom postavy, které jsou o malou trošičku detailnější a také jsou velmi dobře namluvené.

Hodně pozitivně smýšlím o autech. Strávíte v nich hodně času a jízda i vzhled je fajn. Jízdní model byl dostatečně akční, díky čemuž jsem si každou jízdu užíval.

Úplně největším kladem jsou pro mě radiostanice. Každá stanice vysílala asi půlhodinový loop a dost jsem je střídal, takže si pamatuju všechny songy nazpaměť. A některé si rád pustím i dnes mimo hru. Třeba MSX FM je stanice, kterou bych normálně v životě neposlouchal. A přesto nyní zabírá hrdé místo na mém pevném disku. Suverénně nejvíc času jsem poslouchal Rise FM a určitě jsem kvůli tomu jezdil rychleji. Později jsem objevil možnost pouštět si vlastní mp3, ale i tak jsem se k interním stanicím rád vracel. Now more hits from the 60's... 1760's that is, :)

Záporů pro mě GTA 3 moc neměla. Ve srovnání s tehdejší "konkurencí" v podobě Mafie to byla hra zábavná, ale trochu "hloupá". Přece jen v GTA 3 nejsou ty charaktery tak silné. Tady prostě nebyl čas nějak vykreslovat postavy - "Támhle to je šmejd, jdi a odpráskni ho." Tak jsem šel a odpráskl ho. Jednoduché. Možná to je ten hlavní důvod, proč bych to už dneska nechtěl znovu hrát. Vznikla řada dalších her, které mají lepší jízdu, lepší střelbu a mnohem lepší děj. Takže GTA 3 mi už dneska nejspíš nemá co nabídnout. A nebudu to zkoušet, abych si tu hezkou nostalgickou vzpomínku nepokazil.

Pro: Viděno očima tehdejší doby to bylo úžasné město plné akce, možností a zábavy / Výborné radiostanice

Proti: Dnes je hra už ošklivá, příběh je vyprávěn zkratkovitě a existuje plno lepších alternativ

+32

Dear Esther

  • PC 95
Dear Esther není hra. Nebo je. Záleží na každém, jak si "hru" nadefinuje. Podle mě na tom nezáleží, protože je to hlavně zážitek. Nejde to popsat, je potřeba si to prožít sám.

Pokud bychom se na Esther dívali jako na hru, tak popis "procházím prostředím, koukám kolem sebe a vypravěč občas něco řekne" může znít jako kolosální nuda. To je ale jen polovina pravdy. Tohle dílo má totiž jiný cíl - probudit ve vás fantazii a dovolit vám prožít si ten svět i s jeho smutným příběhem. Ano, sice jsem prošel hrou z bodu A do bodu B a cestou se nic nestalo, ale změnilo mě to. Možná ne moc, ne viditelně. Ale tam uvnitř se něco pohnulo. Tak, že už to nikdy nemůže být jako dřív.

Svět je vytvořený moc hezky. Nestává se mi často, abych se zastavil na místě a prostě jen koukal. Tady jsem to dělal poměrně často, hra k tomu svou atmosférou vybízí. Je moc fajn pocit, když jsem věděl, že do mě najednou nezačne střílet indián zpoza kamene, nebo mě nekousne vlk - prostě že jsem v bezpečí a můžu se do toho úplně ponořit. K tomu mi pomáhala fantastická hudba, kterou jsem nejprve neměl moc v lásce, ale teď už ty podivné (dis)harmonie chápu a miluju.

Trochu mě mrzelo, že je konec hodně abstraktní. Příběh není dovysvětlen, ale hra na konci zapůsobí na emoce tak, že jeden z pocitů ve vašem nitru se ozve trochu hlasitěji. A to je ten "váš konec". Je dost dobře možné, že bude jiný, než konce všech ostatních.

Důrazně doporučuji hrát na jeden zátah. Přistihnete se, že na začátku se procházíte světem v Source enginu, ale o chvíli později už se procházíte ve svém vlastním podvědomí...

Pro: Vyvolává emoce jako žádná jiná hra / Soundtrack

Proti: Konec mohl být trochu konkrétnější

+27

Botanicula

  • PC 95
Zdá se mi až neuvěřitelné, že je to již přes 6 let, co jsem dohrál Botaniculu. Byla to moje první hra od Amanity a naprosto si mě získala.

Pamatujete si na film Mikrokosmos? Byl to pohled do jiného světa, který běžnému smrtelníkovi zůstává ukryt. Botanicula dělá něco podobného. S hravostí a lehkostí vám představuje existenční nebezpečí, které musíte porazit. A nejste superhrdina v těžké zbroji - jste semínka. Cože? Semínka zachraňují svět? Někdo se zbláznil?

V tomhle přírodním mikrosvětě potkáte roztodivná stvoření a každé něco dělá. Hra je protkaná různými zvuky a animacemi, které mají za úkol vás bavit v době, kdy hledáte řešení aktuální hádanky. A to se daří znamenitě. Do toho hraje nepopsatelná "šílená" a skvělá hudba. Jako celek to pak působí trochu jako návštěva blázince, ale je to hrozně milé. Těm semínkáčům jsem prostě musel fandit.

Asi na dvou místech jsem se při hraní zasekl, jinak zbytek uplynul bez potíží a zanechal ve mě hlubokou příjemnou stopu. Jestli jste Botaniculu ještě nehráli, tak vám vážně z celého srdce doporučuji to co nejdřív napravit. Juchů!

Pro: Milé / Vtipné / Hezké / Zábavná hratelnost / Příběh vysvětlený beze slov / Soundtrack

Proti: Místy vyšší obtížnost, která zážitek trochu utlumí

+21

Duelyst

  • PC 90
Duelyst se stal mou závislostí. Normálně karetní hry moc nehraju, na PC jsem hrál jen Magic: The Gathering - Duels of the Planeswalkers a Faeria. Pokud s nimi Duelyst porovnám, tak je lepší. Nebo možná ne lepší, ale univerzálnější. Milovníky Magicu teď možná nepotěším, ale MtG je podle mě hlavně collectorská hra, kde 90 % úspěchu je o poskládání balíku. Faeria oproti tomu je mnohem taktičtější, protože hodně záleží na pořadí zahrání a obsazených pozicích.

Duelyst oba tyhle principy převzal a spojil. Sběratelská část je tak rozsáhlá, že ani po čtvrt roce každodenního hraní (za každý den je jedna karta) a nekonečném zástupu odehraných zápasů a odemčených "truhel" nemám absolutně pocit, že bych měl "všechny" karty. Možná mám 20 %, a to jsem ještě optimista. V každém zápase mě soupeř překvapí něčím, co neznám. Pokud zahraje v jednom kole tři takové karty, tak jsem zmatenej jak sáňky v létě. A je to dobře, protože aspoň vím, jak obrovské možnosti hra nabízí. Považte - hraju celou dobu za jednu frakci a jednoho generála. Ve hře je 6 frakcí, každá má 3 generály. To znamená 18 různých herních stylů a já zatím "umím" jeden... Šílené.

Taktická část je tu dovedená do extrému. Nestvůry mají klasicky útok a životy. A k tomu většinou i nějakou magickou schopnost. Právě tyhle schopnosti hru dělají hodně dynamickou. Řekl bych, že průměrná životnost vyložené nestvůry je tak 2 tahy. Vyložil soupeř 4 slabé nestvůry najednou? Hodíte mu "2 damage to all" a všechno mu okamžitě umře. Vyložil supersilnou jednotku za 8 energií a chystá zdrcující úder? Popravte mu ji na dálku za 3 energie. Nebo ji jen teleportujte do protějšího rohu za 1 energii a než se z něj vyhrabe, bude konec hry. Můžete hrát dokonce i takové strategie, že když má soupeř moc karet, tak mu to dává damage. A pak ho nutíte lízat další a další karty, až se prostě umlátí sám. To je obzvlášť podlá taktika, protože většinou máte karet spíš míň :) Nebo zvolte generála, který vytváří a může klonovat vajíčka, a ta se líhnou do jednotek. Pokud to soupeř nezachytí v zárodku, zavalíte ho svými nohsledy. Teda pokud nemá "destroy all minions that are not nearby any general" (moje moc oblíbená karta, když jde do tuhého). Nebo máte jednotky, které něco udělají, když umřou. A pak je posíláte jako kamikaze na soupeře jednu za druhou. A další a další postupy... je toho moc :)

Snažil jsem se naznačit, že možnosti jsou nekonečné. Nikdy nevíte, co soupeř má, nikdy nevíte, co zahraje a kdy. Vymyslíte strategii, soupeř zahraje svůj tah a všechno je jinak. To je pro mě největší lákadlo a důvod, proč se ke hře vracím. A taky to, že zápasy trvají 5-10 minut, takže to můžu pustit prakticky kdykoliv.

Pokud bych měl vytáhnout i nějaká negativa, tak jsou dvě. I když mám vážně univerzální balík a jsem připravený na spoustu protistrategií, tak někdy prostě ta správná karta nepřijde a nepřijde. A pak je člověk za blbce, jen stojí a kouká, jak mu soupeř řeže generála. To naštve. Chybí mi tu zkrátka možnost jednou za zápas vytáhnout z balíčku libovolnou kartu (tu, kterou zrovna potřebuju nejvíc). A nelíbí se mi rozpixelovaná grafika jednotek. Ze začátku mi to nevadilo a bral jsem to jako určitý styl. Ale teď už to vnímám spíše jako lenost a rád bych "HD edici".

Moje nejoblíbenější zahájení:
Když začínám, tak hodím 2/1 airdrop k soupeřově maně a před to vyvolám 1/4 s provoke. Za 3 many a soupeř je napůl v prdeli, protože se nemá moc kam pohnout a zbylé dvě many ze hřiště jsou obvykle taky moje. Pokud tu 1/4 nezabije, tak v dalším tahu použiju "přidej tolik útoku, kolik máš životů", z jednotky se stane 5/4, zamču tím soupeřův pohyb a získávám jasnou převahu nad bojištěm. Pak obvykle přijde nějaké protikouzlo a převaha je v tahu :)

Pro: Nekonečné možnosti poskládání balíku a vymýšlení strategií / Zábavné taktické bitvy / Hudba / Dobře vybalancované Free 2 play

Proti: Pixelová grafika jednotek / Občas prohraný zápas kvůli smůle na karty

+10

Back to Bed

  • PC 70
Vybral jsem si tuhle hru hned na začátku roku 2019 do Výzvy a plánoval jsem v ní získat 100 % achievementů. Poprvé jsem ji dohrál už druhý den a získal polovinu achievementů. Ty ostatní ale měly být přece jen trochu náročnější...

V principu jde o jednoduchou logickou hru, kde máte panďuláka, který chodí sám od sebe (Bob) a když narazí na překážku, otočí se o 90 stupňů vpravo. A k tomu ovládáte jakési podivné psovité stvoření, které umí přenášet jablka a ryby. Tím se snažíte Bobovi postavit cestu a překážky tak, aby úspěšně došel až do postele. Protože hra je o chození do postele, hrál jsem ji většinou těsně před spaním :)

Opravdu mě to bavilo. Teda na začátku ne, to jsem byl vypruzenej z toho, jak jsem nechápal, nestíhal, Bob mi padal kvůli podivné perspektivě (viděl jsem cestu, ale ve skutečnosti tam byla díra) a některé levely mi připadaly hrozně těžké. Jenže pak jsem tomu nějak přišel na chuť. Kdy že bylo to "pak"? Když jsem hru rozehrál znovu na Nightmare se sbíráním klíčů. Najednou Bob musí vstoupit na políčka, kam předtím nemusel, což cestu mnohdy komplikuje, ale také to nutí k trochu alternativnímu přemýšlení. Levely se třemi klíči jsou pak nejen o rychlých prstech, ale i vymýšlení pořadí, v jakém klíče sebrat. A to, že jsem schopen přijít na správná řešení i bez návodu, to mě fakt těšilo.

Nightmare jsem dohrál až o dva týdny později, protože to byla mnohem větší výzva. A když jsem to dohrál, tak jsem si musel dát celou hru ještě jednou a na čas kvůli achievementu. Bohužel dvakrát, protože napoprvé mi to hra nějak neuznala (což je asi známý problém a stalo se mi to u více věcí). Na speedrun achievement stačí 45 minut, já jsem to dal i přes tři chyby za 21 minut :) A to mě bavilo ze všeho nejvíc. To chvění v břiše, že to nesmím pokazit, nebo aspoň ne moc. Zužitkoval jsem všechny finty, co jsem se mezitím naučil. A po získání posledního achievementu jsem měl opravdu pocit, že jsem vyhrál, že je hra kompletně za mnou a nemá mi už co nabídnout.

Moje výhrady jsou vcelku jasné. Slabší grafika (silně stylizovaná do surrealismu), nefungující achievement a hlavně trochu nedoladěné menu, ve kterém nepoznáte, jestli už jste level dohráli nebo ne - to je v mých očích opravdu velký fail. Musel jsem si psát splněné levely na papír. A co se týče samotné herní náplně, tak mi hra připadala dost krátká. Třetina levelů je opravdu "lup šup" hotová, ty ostatní většinou taky nezaberou víc než 5 minut. Hru jsem dohrál 4x, získal všechny achievementy a Steam mi píše 4 hodiny. Nic moc. Za nějaké DLC bych se nezlobil. Ale obtížnost mi vyhovovala a už bych moc nepřitvrzoval, protože pak už by to bylo frustrující.

Back to bed je dobrá hra. Není úžasná, ale takové ambice určitě neměla. Je prostě dobrá. A mně to stačí. Navíc jsem ji získal zdarma :) No nic, je půl třetí ráno a já bych měl jít... zív... zpátky do postele... :)

Pro: Dobře odladěná obtížnost / Levely jsou různorodé / Postupné představování herních mechanik / Nutnost se na Nightmare nad hrou zamyslet ještě jednou a pořádně

Proti: Achievementy fungovaly až napodruhé / V menu není poznat, který level už jsem dohrál / Základní hra je dost krátká

+15

Tomb Raider

  • PC 70
Moje první Lara. Může se vám to zdát divné, ale je to tak. Když totiž vyšla úvodní trilogie, tak se bavíme o datech vydání 1996, 1997 a 1998. A v té době jsem hrál na PC, které mělo 20 MHz a 4 MB RAM, takže jsem měl smůlu. Navíc jsem první Tomb raider někde zkoušel (asi u kamaráda) a přišlo mi to hrozně těžké - asi 4x mě zabil tygr a přestalo mě to zajímat. Takže od té doby byl pro mě "Tomb raider" prostě slavný pojem, který ale šel úplně mimo mě.

K restartu série jsem se dostal poměrně levně přes Humble store, kde jsem za to tehdy dal jen 7,5 €. A to byla cena za celou sadu včetně DLC, což jsem byl ochotný dát. A dobře jsem udělal. Mile mě překvapila moc pěkná a současně nenáročná grafika i strhující jízda, kterou tahle hra nešetří. Lara každou chvíli někam padá, někdo se ji snaží zabít, život jí visí na vlásku snad co pět minut. A ona to všechno zvládá, k tomu to komentuje (dobrý způsob, jak si získat hráčovo/divákovo srdce) a velmi rychle jsem se do její situace dokázal vžít.

Kdybych měl hledat negativa, nemusím chodit daleko. "Tap E repeatedly" jsem nesnášel, nerealističnost Lařina léčení mě taky občas rušila. Kdyby v tábořišti aspoň spala, nebo se nějak viditelně léčila, ale jí se většinou rány zacelují a kosti srůstají tak nějak za pochodu. Místy mi přišlo, že se pořád střílí a obecně bych ocenil méně lidských protivníků. Asi není překvapením, že nejvíc jsem si užíval "stealth" pasáže s lukem v ruce.

Pokud už se tempo zpomalí a zrovna se hekticky neskáče nebo nebojuje, tak je to fajn. Procházet se jen tak krajinou ("procházet" ve smyslu "pohybovat se nějakým způsobem, ať už na nohách nebo jinak") a kochat se, to mě tady bavilo. Scenérie jsou občas opravdu krásné a screenshotoval jsem každou chvíli něco. Tyto "kochací" části jsou obvykle vyplněny sbíráním něčeho na výrobu něčeho. V prostoru je proto rozptýlena celá řada věcí. Ty, které trochu ozvláštňovaly příběh, tak ty jsem hledal. Zbytek mě sbírat nebavilo a má to smysl asi jen pro achievement huntery. Na moc bonusových hrobek jsem ve hře nenarazil, ale i to málo bylo příjemné rozptýlení od hlavního příběhu. Ten obsahuje pár zajímavých a někdy i nečekaných zvratů.

Celkově vzato jsem se bavil, místy i velmi dobře, a nechal jsem se strhnout. Lara je vykreslená skvěle jak graficky, tak i jako osobnost. Sice je to pořád uzlíček nervů smíchaný s Rambem, ale chápu, že tak to být muselo. Jistě nechceme telenovelu ani čistokrevnou střílečku. Takhle je to něco mezi a je to ok.

Pro: Grafika / Zvuky a atmosféra / Zajímavě vymyšlené prostředí / Lařina psychologie a povídání si sama se sebou / Pomalejší a stealth pasáže / Dějové zvraty / Ideální délka hry

Proti: Občas až moc střílení / Lara přežije fakt neskutečné věci / QTE / Vcelku lineární, i když jak kdy

+26

Max Payne

  • PC 100
A house across the river, on the Jersey-side. A beautiful wife and a baby girl. The American Dream come true.
But dreams have a nasty habit of going bad when you're not looking.


Pro mě je Max jedna z nejlepších her vůbec. A to paradoxně i přesto, že se jedná o příšerný krvák. Neznalý pozorovatel by dokonce mohl říct, že je to hra, ve které jde pouze a jenom o zabíjení. Protože co si budeme nalhávat, tady se střílí v jednom kuse a do živého. Takže tenhle argument beru a vůbec ho nemám v úmyslu rozporovat. Je to prostě tak.

Jenže Max má dvě další roviny, které právě ten nezaujatý pozorovatel nevnímá. A obě fungují naprosto dokonale. Tou první je hratelnost. Max se dobře ovládá, má na výběr řadu zajímavých zbraní (s každou lze situaci řešit trochu jinak), bullet-time je stylovka jako prase a hráč prochází množstvím neobvyklých lokací. Takže pokud se na Maxe budu dívat jako na zábavu, tak tady všechno funguje a zábavné to je až až.

Druhá rovina je příběh. Ten je jednoduchý i složitý, plný různých postav (většinu z nich z různých důvodů střelíte mezi oči), k jeho plnému pochopení je dobré dohrát hru víckrát, psát si poznámky a pro jistotu si přečíst články na Wikia. Právě po pochopení všech souvislostí jsem zvedl hodnocení na absolutních 100 %. Max je prostě perfektně napsaný. A musím zmínit i komixové "cutscény", které vytvářejí tu pravou atmosféru. Atmosféru, ze které chápete, že všichni ti lidi musí zemřít vaší rukou a je to tak správně.

Z dnešního pohledu má Max Payne na mnoha místech otřesné textury, ale i tak nevypadá špatně. Nic jiného mu ani teď po letech vytknout nedokážu.

P.S.: Bavilo mě koukat se jen tak na televizi :)

Pro: Příběh a postavy / Pocit ze střelby / Různorodá prostředí / Atmosféra / Neustálý pocit zmaru, který Maxe i vás žene kupředu / Main theme

Proti: Grafika zestárla

+29

Diablo II

  • PC 95
Chtěl jsem si přečíst ostatní komentáře, ale nejprve musím napsat vlastní, abych pak nebyl ovlivněný :)

Je to už hodně let, co jsem hrál D2 v základní podobě. A přesto si to pamatuju až překvapivě dobře. Jak jsem si pouštěl celé intro při každém startu hry. Nebo jak jsme hráli společně s bratrancem "multiplayer" tak, že jsme seděli u jednoho PC a v pravidelných intervalech se střídali. Náš barbar level 15 nám tehdy připadal jako nepřekonatelný bouchač. První akt jsme měli prolezlý horem spodem. A tak se nám líbil, že když jsme se dostali do druhého, s obdivným údivem si prohlédli město a honem rychle šup zpátky "do lesa".

Tím moje zkušenost se základní hrou skončila, protože pak přišel datadisk a ostatní akty už jsem hrál vždy jenom s ním. Největším argumentem pro instalaci Lord of Destruction byla větší truhla. Sbíral jsem všelijaké haraburdí a bylo mi líto prodat všechny ty krásné věci (i když byly třeba pro úplně jinou postavu).

Diablo 2 bylo pro mě vždy "nové", protože většina prostředí se dynamicky generuje. Málokdy se stalo, že bych někam přišel a měl pocit, že to už znám. Hlavní lokace byly sice vždycky stejné, ale většina "přechodů" se měnila. I díky tomu mě hra vydržela bavit hodně dlouhou dobu. Samotného by mě zajímalo, kolik času jsem s ní strávil. Ten svět byl prostě postavený tak, že se dalo jen těžko odtrhnout. A když už by se snad připlížila nuda, přišel další akt a úplně jiné všechno - nepřátelé, město, vzhled, hudba... Prostě jako by to byla jiná hra. Člověk musel přeskládat vybavení, zpřístupnily se mu nové věci a zase bylo co dělat. Druhá věc, která mě u hry držela dlouhé hodiny, byl Save and Exit. Pokud člověk nenašel waypoint, tak bylo putování "k ničemu". Takže "ještě najdu waypoint a půjdu spát" se občas dost protáhlo :)

Všechny postavy jsem hrál mockrát. Nejvíc se mi podařilo vytunit Paladina, kterého jsem dostal až někam nad level 70 (už nevím přesně). Vyhovoval mi jeho styl boje na blízko spojený s magickou přípravou před bojem (už jsem měl vychytané hmaty - F1 right-click F2 F7 byl standardní boj a F1 right-click F4 F9 byly souboje s bossy). I s kouzelnicí a barbarem jsem strávil bezpočet hodin a oba jsem dostal do obtížnosti Hell. Nekromancera jsem hrál o něco méně, ale to mi kompenzoval spolužák, který hrál jenom jeho a pořád jsme se o tom bavili. Asi nejméně jsem poznal amazonku, která mi byla sice hrozně sympatická svými hromadnými útoky, ale nikdy jsem se s ní nedostal tak daleko, aby mě bavila. Vždycky jsem zase raději pustil paladina a šel to sekat hlava nehlava nablízko :)

A nesmím zapomenout na to, že Diablo 2 dalo světu nejlepší herní soundtrack všech dob. Při poslechu Wilderness mám pokaždé pocit, že to musím zase nainstalovat a ponořit se znovu do toho úžasného světa. A pokud to udělám, bude moje duše opět příjemně zotročena pánem pekel...

Pro: Hra mě neustále okouzluje a láká / Skvěle udělaná prostředí / Hra přirozeně nutí se učit a zkoušet nové věci a postupy / Nepřekonatelný soundtrack

Proti: Příběh jsem vlastně nikdy pořádně nepochopil

+37

The Fool

  • PC 75
The Fool je úplně obyčejná hra. V konkurenci hidden object her krásně zapadne. Nevybočuje z řady ani výrazným nápadem, ani technickým zpracováním. Proč jsem tedy neudělil průměrné hodnocení?

Je to hlavně proto, že jsem si tuhle hříčku užil. Během těch tří hodin, které jsem s ní strávil na nižší obtížnost, jsem jen asi dvakrát potřeboval radu z návodu (z toho ten první zásek nechápu doteď, jak to bylo myšleno). Všechno ostatní bylo logické a pěkně to odsýpalo. Prostředí se mění dost často na to, aby nestihla přijít nuda. A lokace jsou dostatečně nápadité a rozlehlé, aby se hráč mohl i trochu kochat. Hra sice jede v nízkém rozlišení, ale koukat se na to rozhodně dá. A animačky mezi kapitolami mají šmrnc, zejména tedy díky povedenému namluvení vypravěčem.

Děj je trochu přiblblý, ale to se od hry s názvem "hlupák" dá asi čekat :) Při hraní vnímáte, že to ani tvůrci nebrali až tak vážně a některé situace udělali záměrně absurdní. Takové jako "My víme, že je to sice blbost, ale stejně to tam dáme". Aspoň já jsem to bral s nadhledem a nijak mě nerušilo, když si hlavní postava povídá s nekromancerem o oživování mrtvých, nebo se proletí ve městě v oblacích, které tam nechali lítat mimozemšťani... a tak.

Pokud máte rádi point and click adventury a hidden object, tak si tuhle hru myslím užijete. Není pro náročné, což je podle mě její největší výhoda.

Pro: Příjemně se hraje / Zajímavé lokace

Proti: Naivní děj / Neobsahuje nic vyloženě skvělého

+13

Lara Croft GO

  • PC 80
Moje zkušenosti s Larou jsou zatím dost malé (celou hru jsem dohrál zatím jen jednu - Tomb Raider). Přesto mi bylo jasné, o co tu půjde. Naše děvče se vydává do jakési složité jeskyně, kde se ukrývá artefakt. Na začátku jsem se hned zasekl, protože jsem nevěděl, jak se s Larou pohybuje. Opravdu by neuškodil jeden řádek textu na vysvětlenou. Ale je to na mobily, tak mi to po chvilce došlo. A nelíbilo se mi to. Posouvat se lze pouze o jedno pole, což hru trochu uměle zpomaluje. Mnohem víc by mi vyhovovalo, kdyby se hra dala ovládat šipkami. To by určitě nebyl problém, ale bohužel.

Dvě designová rozhodnutí mi mírně nadzvedla obočí. Lara neumí střílet přes prázdné políčko a pevně dané cesty v některých místech nedávají smysl (když třeba nejde spadnout o metr dolů, dokud pod Larou nepraskne skála). Občas by stačil krok, ale nešlo se posunout, protože tam nebyla nakreslená cesta. Tyhle prvky jsou zde kvůli logickému aspektu hry, ale přesto bych je ještě trochu upravil. Ostatní principy a herní prvky jsou hráči představovány postupně a vždy tak, že je pochopíte hned napoprvé. Level se dvěma hady, každý je otočený jinak. A hned víte, že jeden vás kousne a druhý ne. Tohle je zvládnuté skvěle.

Kromě ovládání se mi ale zbytek hodně líbil. Grafika je řešená jednobarevnými ploškami z pastelových barev, které jsou poskládané tak, že to vypadá velmi pěkně. Jednoduché, efektní. Lara je taky moc pěkně animovaná. Úplně nejlepší dojem na mě udělala zvuková stránka. Atmosféra je díky ní solidní a opravdu jsem si připadal jako osamocený dobrodruh v jeskyni. Nepřátel je sice jen pár, ale jsou postupně kombinovaní s překážkami tak, že je každý level úplně jiný. A nemusíte se bát, že by to bylo moc těžké. Autoři levely zbytečně nepřekombinovali, takže obtížnost je přesně tak akorát. A kdybyste přesto nemohli přijít na řešení, je zde skvělý systém nápovědy, který vám prozradí správný postup od začátku levelu a nápovědu můžete kdykoliv stopnout. Nechal jsem si poradit celkem třikrát. A na to ovládání jsem si nakonec zvykl a už mi to pak nepřišlo tak špatné.

Velmi jsem si užil souboj s "drakem". Byl pořádně dramatický, podkreslený heroickou hudbou a solidně dlouhý. Asi můj nejlepší bossfight v tahové hře vůbec. Měl jsem vážně radost, když konečně zdechnul :)

Ještě mi zbývá dohrát poslední dvě kapitoly, které budou předpokládám mnohem těžší než ty předešlé. I tak si ale dovolím říct, že je to velmi dobrá hra tak na 4 hodiny a mozek vám zavaří jen trošku. Škoda, že jsem ji nehrál dřív. Dobře jsem se bavil téměř po celou dobu.

Pro: Skvělý zvuk ve spojení se stylovou grafikou vytváří parádní atmosféru / Výborně nastavená obtížnost / Postupné představování herních prvků bez jediného slova

Proti: Ovládání mohlo být lepší / Nefunkční achievementy

+13

Loading Screen Simulator

  • PC 5
Nedávno jsem o jedné hře nespravedlivě prohlásil, že je nejhorší na světě. Není. Tohle je ještě mnohem horší. 5 % za to, že jde hra spustit a za možná nějaký pokus o humor. Jinak je to další "hra", která mě přesvědčuje, že mám sám něco vydat. Třeba "Dloubání v nose simulator" nebo "Prdění do flašky simulator". A myslím, že by to byla mnohem větší zábava, než tohle.

Avoid.
+16