Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Kwoky

Kwoky

Jan Němec / 33 let / IT support a tester / Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentáře

< >

Neighbours from Hell

  • PC 75
Začal jsem hrát s pocitem, že jde o kravinku pro děti. A ukázalo se, že jde o celkem schopnou logickou hru líznutou adventurou. Princip je v zásadě jednoduchý - najít všechna aktivní místa a pak je "použít" ve správném pořadí aniž by mě soused nachytal. První hraní je tedy pokus/omyl, párkrát dostanu přes držku a pak začnu naopak zatápět sousedovi já, až do úspěšného konce levelu.

Vše se odehrává na ploše jednoho domu, což jsem na začátku vnímal spíš negativně, ale pak se mi ten dům zalíbil. Částečně i proto, že postupně přibývají další místnosti. Jenže ne všechny místnosti jsou navzájem propojené, takže je potřeba správné načasování, abych tak tak proklouzl. Nachytávky jsou nápadité. I když se trochu opakují (vajíčko, duhové kuličky, záchod), tak to má svůj smysl - aby se povedlo vše na 100 %, je potřeba souseda občas zdržet a k tomu jsou právě tyhle "opakovačky".

Vizuální styl prozrazuje značné stáří hry, ale na hratelnosti se to nijak nepodepsalo. Je to prostě simple klikačka, kde se dá v levelu strávit klidně 20 minut. Kolikrát stačí malý misklik a je nutné level restartovat. Pokud chce člověk 100% rating, tak je to i dost hardcore a můžeme se bavit i klidně o hodině na level. Přitom to není čas strávený frustrací, ale kreativním přemýšlením (u mě přišel na řadu i papír a tužka). Občasné čekání pod postelí nebo ve skříni může být trochu nudné, ale aspoň to zvyšuje napětí před dalším manévrem. Některé herní prvky hru hodně zpestřují (např. bonzácká zvířata), takže žádný level není stejný.

Ze začátku jsou nachytávky milé a souseda jen rozčilují. Později se přidají nachytávky i život ohrožující, což už taková prča není. Ale tak diváci se smějou, rating roste, šikana vadí jen sousedovi, tak je to asi cajk :) Pravda, levelů je celkem málo, takže je tak za tři hodiny po všem. Ale jsou to příjemné tři hodiny.
+18

Fallout Shelter

  • PC 50
Já a Fallout Shelter máme takový podivný vztah. Fallout se tváří, že je všechno v pořádku a žádný problém není. A já vím, že je to celé skrz naskrz špatně. Jenže když to zapnu na pět minut, tak mě ta milá fasáda na chvilku přesvědčí o iluzi dokonalé mobilní hry. A než si stihnu vzpomenout na ten hnus uvnitř, tak mám odehráno.

FS je typická hra postavená kolem mikrotransakcí a design je tomu kompletně podřízen. Na začátku to není tak vidět, lahví s Nuka colou je dost a časy čekání jsou nepatrné. Pak se to plíživě zhoršuje, začne se citlivě připomínat možnost nákupu. A asi po dvou měsících hraní mi hra klidně napsala, že craftění jedné (!!!) pořádné zbraně bude trvat 11 dní. Ale že není problém, stačí utratit 124 Nuka colových lahví (při ceně minimálně 2,80 Kč/kus) a bude to hnedle. No ty vole...

Story time:
Po krátkém úvodu jsem měl vaultíček obsazený asi 30 obyvateli. A protože zvenku nikdo nechodil, rozjel jsem akci "milujte se a množte se", kterou jsem si pracovně nazval kratším názvem "prcání". Všechny ženy během chvíle chodily s břichem a já se těšil na příval nových pracantů. Jenže to, co se narodilo, nebylo pracovně použitelné - všechny statistiky na minimu. Tak jsem totálně překopal celý vault a postavil mraky tréninkových místností. A ukázalo se, že bych mohl trénovat mnohem víc lidí. Zahájil jsem tedy akci "prcání 2", ovšem to dopadlo nemile. Hodně lidí hodně žere a mé kapacity nestačily. Přišla tedy fáze "Mao Ce-tung", neboli "mysleli jsme to dobře, ale někde se to pokazilo a všichni teď chcípou hlady". Tou dobou jsem měl asi 100 obyvatel.

Po několika dnech balancování na hraně hladomoru se podařilo krizi zvládnout a produkce postupně rostla. Podle Maslowovy pyramidy potřeb jsem se tedy dostal na druhý level - bezpečí. Zahájil jsem vyzbrojování obyvatelstva. Někde tou dobou jsem objevil kouzlo lootu z loupežných výprav (zde nazvané "quest") a životní úroveň obyvatel se postupně zvyšovala. Vypadalo to na světlé zítřky a budování vaultího socialismu až do sladkého konce. Jenže pak mi umřela na misi postava level 35. V ten moment jsem udělal osudovou (ne pro mě, ale pro mé obyvatele) chybu a googlil, jak je to se životy postav. A zjistil jsem, že aby panďulák hodně vydržel, musí se mu hned na začátku vytrénovat Endurance a až pak ho levelovat. Což u mě splňovalo asi 20 lidí. Po dni náročného rozhodování jsem zahájil operaci "Velký kulturní skok", při které jsem nadšeně vítal Deathclawy, kteří v první místnosti spolehlivě masakrovali mé pečlivě vytipované lidi (vytrénované chcípáky, co nic nevydrží). Plán byl vybít asi polovinu obyvatel označených písmenem K (kill). Podobnost s označování židů žlutou hvězdou je čistě náhodná. Po vyzabíjení asi třicítky obyvatel jsem zjistil, že se lidi dají vykázat z vaultu i bez použití násilí. Hups :) Mezitím zbytek obyvatel na levelu 1 makal v posilovně a ani si nevšimli, že jim občas nějaký kamarád zmizel.

Během párdenní operace "prcání 3" v kombinaci s "Haló, tady Medůza" (posílení rádiového vysílání) jsem zvýšil počet obyvatel až na maximálních 200, vyházel zbytek chcípáků a teď už je nám fajn. Znovu jsem přebudoval vault, takže je maximálně efektivní a dlouhodobě udržitelný. Většina z mých 120 obyvatel má statistiky na maximu, level 50, v ruce zbraň s damage 15+ a tak si žijem. Spokojeně a bez nutnosti dalších "populárních operací" a sociologických pokusů. S Overseerem na věčné časy a nikdy jinak.


Fallout Shelter se dá hrát bez nakupování reálnými penězi. Ale počkáte si. Pokud vám vyhovuje hraní tak hodinku denně (to rozdělené tak do čtyř čtvrthodin), pak se dobře zabavíte. Je plno věcí, které mi na hře nesedí, ať už v game designu nebo v GUI. Ale pokud to budu brát tak, že jde o "blbinku" na zabití času, tak je to vlastně docela dobré.
+20

Life Is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 90
Poslední epizoda je zvláštní. Neumím posoudit, jestli je opravdu o tolik jiná než ty předchozí, nebo je to prostě tím, že už jde o všechno.

Tak trochu spoiler alert.

Autorům se to podařilo. Dokázali vzít hodně věcí z předchozích epizod a poskládat je dohromady. Najednou je to úplně jiná hra, když už ty postavy znáte, začínáte chápat jejich životy, motivy a... na základě toho všeho musíte učinit to jedno zásadní rozhodnutí. To, co se zdálo jasné, najednou jasné není. To je ten rozdíl, když víte, že tam někde v dálce vás čeká něco důležitého, a když je to tady a teď.

Ve mně se míchaly rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem celkem utilitarista (snaha o co nejlepší celkový výsledek) a na druhou stranu západní společnost tlačí individualizmus. A tady jsem si tyhle dva tlaky vyžral, protože to je Sofiina volba - neexistuje správná možnost. Budu volit sobecky nebo nesobecky? Budou nešťastní ostatní, nebo já? Jak vysokou cenu jsem ochotný zaplatit... To jediné důležité není výsledek, ale cesta, kterou jsme prošli. Jak chcete soudit rozhodnutí člověka, jehož život jste neprožili?

Velmi se těším na druhé dohrání v blízké budoucnosti.
+24

Scribblenauts Unlimited

  • PC 80
Jestli mě na hře dokáže něco zaujmout, je to originální koncept. Scribblenauts tohle splnili beze zbytku.

V dětsky laděném světě jsem řešil spoustu různých problémů malých lidiček kolem mě. Dost často šlo o problémy naléhavé, protože jim šlo o život. Na začátku jsem si při vytváření předmětů vybíral ty více očividné cesty (hoří, tak si vytvořím hasičák apod.), ale později jsem hledal i alternativní možnosti. Velmi mě bavilo, když na to hra byla nachystaná a zareagovala ještě lépe, než jsem čekal. Občas jsem se neubránil a musel jsem se smát nahlas.

Na druhou stranu ne vždy to funguje. Zvonek bez proudu, tak vytvořím generátor, kabel, připojím... a nic. Některé cesty prostě hra nezná, tak je potřeba hledat jinou. Když se povede až čtvrtý pokus, je to trochu frustrující a zábava vyprchá.

Při hraní jsem se bavil, příjemná uvolněná atmosféra a vtípky fungovaly výborně. Technická stránka patří k těm jednodušším, ale jsem spokojený. Dokonce jsem se naučil i pár nových slovíček.
+14

Ancient Planet Tower Defense

  • PC 50
Ancient Planet není špatná hra. Ale ani dobrá.

Když jsem to viděl u kamaráda jen tak "z rychlíku", tak se mi to hrozně líbilo. A když cena na Steamu spadla pod dvě eura, rozbil jsem prasátko. Mé nadšení vydrželo asi 20 minut, než jsem se zasekl u jednoho z levelů. Všechny předchozí jsem projel na tři hvězdičky na obtížnost medium a tenhle jsem najednou nedokázal dohrát ani na easy.

Pak jsem objevil, že systém upgradů je trochu složitější, než jsem si zpočátku myslel. Tak jsem to přeskládal a zkusil znovu. Zase ani ťuk. A pak mi to došlo. Autoři přímo počítají s tím, že hráč bude některé levely hrát víckrát, aby nabral diamanty a získal pár klíčových upgradů navíc. Tak jsem tři levely dohrál znovu (tentokrát mě už tak nebavily jako na začátku), vylepšil dvě věci a konečně rozstřílel emzákům držky.

A od té doby trpím. Trpím při pomyšlení, že i když teď dohraju level s vypětím všech sil (a co si budem povídat, těsně vyhrát velkou výzvu je velmi uspokojující), tak za chvíli to budu muset hrát znovu, abych vydělal na upgrady. Tohle pomyšlení mi hru velmi kazí. Nechci mít přístupný level, který s daným vybavením vůbec nejde dohrát.

Hra jinak vypadá skvěle, líbí se mi i hudba (i když jí není moc). "Humorná" a "komixová" prezentace je taky příjemná. Jen ta nutnost hrát ty levely znovu... Ach jo.
+11

Hero of the Kingdom III

  • PC 50
Jedničku i dvojku jsem dohrál se zaujetím a dokonce na jeden zátah. Trojka mě po hodině začala otravovat.

Základ je úplně stejný, takže jde pořád o dobrou hru. Ale změnilo se pár věcí, které nechápu. Posunuli jsme se směrem ke grindování - nevybavuju si, že bych sbíral v předchozích dílech opakovaně stejné věci na stejných místech. Hrdina neustále jen žere tuny jídla, lije do sebe lektvary a protijedy jak na běžícím pásu. A tohle všechno stojí prachy, které je potřeba si odmakat. Bohužel nikterak zábavným způsobem - sběrem, lovem, prodejem... pořád dokola. Až jsem si připadal provinile, když jsem dostal achievement za 100 zabitých králíků. Přitom v minulých dílech mi to sbírání a pixel-hunting nevadily - asi proto, že to nebylo opakované. Také hudba už mi po hodině začíná lézt krkem - těch úvodních pár tónů jsem slyšel tak stokrát (při každém výstupu z jeskyně se hudba pustí od začátku).

Pokud v podobném duchu vyjde i čtyřka, už se jí obloukem vyhnu.

Pro: Je to stejné jako dřív, ale...

Proti: ...s grindem navíc, který není nijak zvlášť zábavný

+16

ReCore

  • PC 50
Využil jsem měsíc zdarma na Xbox Beta, abych si zahrál Recore. Ze všech her, které tam byly v nabídce, mě právě Recore lákalo nejvíc. Asi za to mohl skvělý trailer. Měl jsem si raději vybrat něco jiného...

Na začátku jsem byl nadšený. Pohyb i střelba jsou zábavné a svět působí mysteriózně. Už ale po dvou nebo třech hodinách to začalo skřípat. Pochopil jsem, že hlavní náplní hry je překonávání plošinek, hledání cest a neustálé padání. Střelba je pak osekaná jen na to, abych měl zrovna nastavenou správnou barvu, jinak hra míří sama. Robotický parťák je asi užitečný, ale v bojové vřavě ho stejně nevidím, takže prostě jen věřím tomu, že mi pomáhá. Zatím jsem nepocítil, že by upgradování robota k něčemu bylo. Čekal bych, že aspoň chvíli poté, co jsem do něj pět minut sypal upgrady, tak bude citelně silnější.

Asi z předchozích řádků cítíte, že mě to prostě nechytlo. Příběh i svět jsou trestuhodně nevyužité. Hopsání při hledání cest už mě omrzelo. Střeleckým soubojům se vyhýbám, protože jsou zbytečné (random spawn nepřátel). A nevidím, že by hra nabízela ještě něco jiného. Prošel jsem tři dungeony a už si je nepamatuju - ničím mě nezaujaly. Nekonečné sbírání "nějakých kravin" (protože nevím, co to vlastně sbírám) není zábava.

Chybí mi zde možnost označit na mapě místo, kam chci jít. A taky by se mohla zobrazovat minimapa rovnou během hraní. A asi tuna dalších věcí, které by zde mohly být, ale nejsou. Proč robot projde silovým polem a já ne? Proč u audiologů nejsou titulky? Prakticky nic tu není vysvětleno. Tu máš objective a jdi. Smrt není potrestána, spíš odměněna (nepřátelé zmizí). Nevím, jestli za to může málo zkušeností studia nebo lenost, ale v mých očích ta "nedoladěnost" celé hře dost ubližuje.
+12 +13 −1

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 95
Poprvé jsem Bratry dohrál asi před dvěma lety. Pamatuju si, jak na mě celý příběh zapůsobil a emotivní závěr mi i vehnal slzy do očí. A tehdy jsem dostal nápad, že bych si tuhle výpravnou záležitost zahrál se sestrou, kdy by každý ovládal jednu postavu. To se teď o víkendu uskutečnilo. Protože už jsem věděl, do čeho jdeme, nechal jsem sestře ovládání mladšího z chlapců. Třímali jsme každý jednu polovinu gamepadu a postupně se ponořili do světa, který je nehostinný, ale krásný.

Brothers je trochu jako delší film. Zabere asi 3 až 4 hodiny, během kterých jsme prožili napínavé momenty, mohli jsme se zklidnit pohledem na krásnou přírodu a na chvíli zapomenout na vše ostatní. Během naší cesty jsme potkali několik stvoření, kterým jsme pomohli nebo oni pomohli nám. Bez nich bychom se daleko nedostali. To, že bratři musí spolupracovat, je tak nějak jasné. Ale až právě tato setkání a vzájemná pomoc s "cizími" dává hráči pocit, že když vyjde ze své komfortní zóny a spolupracuje, pak teprve může dokázat velké věci.

Hraní hezky plyne. Autoři dokázali vše vysvětlit bez jakéhokoliv textu pouze pohybem kamery a gesty postav. Nikde jsme se nezasekli déle než 10 minut, protože problémy, které je třeba řešit, prostě dávají perfektní smysl. Při hraní jsem tak cítil čistou radost bez špetky frustrace. I díky tomu jsem měl šanci otevřít svoje srdce a prožít si to znovu naplno. A když jsem občas otočil hlavu a viděl, s jakým zaujetím sleduje sestra dění na obrazovce, řekl bych, že i ona to měla stejně.

Brothers: A Tale of Two Sons je skvělá hra. Je to krásná ukázka, jak se médium videoher změnilo z požírání teček na něco víc. Možná až na umělecké dílo. A autoři dokázali předat dál svůj příběh nejlépe, jak jen to šlo. A závěr, při kterém je mladší bratr nucený dospět z minuty na minutu, je jeden z nejlepších nápadů, co jsem kdy ve hře viděl.

Nejsilnější moment z našeho hraní byl na úplném konci, když otec s mladším bratrem stojí u hrobu matky a staršího bratra. Poté, co je otec už viditelně opět zdráv, řekla moje sestra větu: "Táta už je v pohodě." Odvětil jsem: "Myslíš, že je v pohodě?" Načež otec padl na kolena a nad hrobem svého syna se rozplakal...
+31

Need for Speed Payback

  • PC 70
NFS Payback se do mé herní historie zapíše mnohem víc, než jsem čekal. Doslova mi otevřel oči.

Konečně mi totiž došlo, co to znamená "mainstreamová hra". To není něco, co se má líbit všem. Je to něco, co se má líbit HODNĚ lidem a vydělat hodně peněz. Jestli takhle znělo zadání, a věřím, že od EA tak znělo, tak se to zatraceně povedlo.

Hrál jsem na obtížnost medium a myslím, že jsem to trefil tak akorát. Většinu závodů jsem vyhrál napoprvé, ale s některými jsem strávil i více pokusů.

První dvě hodiny mě to moc nebavilo, protože jsem měl pomalé auto a neustále mi někdo při závodech něco povídal, což bylo hodně rušivé. To neustálé mektání po telefonu tak nějak patří ke stylu "jsem hustej týpek a kámoším s jinýma hustýma týpkama, takže si pořád voláme a říkáme si navzájem, jak jsme hustý". Cítil jsem ze hry silnou snahu dát hráči pocit, že někam patří, do nějakého "gangu". Pro člověka, který v reálu nemá moc kamarádů, to musí být super pocit a je to důvod, proč se ke hře vracet.

Pak se mi podařilo auta trochu vylepšit, takže už to bylo trochu lepší. A asi po šesti hodinách hraní jsem všechny nasbírané zdroje nacpal do jednoho mazlíka - Mazdy RX-7 na drifty. Od té chvíle jsem přejezdy mezi závody jezdil s hubou od ucha k uchu a užíval si každý kilometr. A trpěl jsem, když jsem musel jet závod s něčím jiným.

Hra mě později masivně klepla přes prsty v offroad závodech, které pro mě byly neskutečně frustrující. Právě v offroad závodech je nejvíc poznat, jak je AI nedokonalá a fyzika jízdy nepředvídatelná. Už ani nevím, kolikrát jsem svému autu nadával, aby zatáčelo, nebo ho hodím ze skály. Prostě občas si jelo jak chtělo, ať jsem mačkal, co jsem chtěl. Zkusil jsem vyměnit auto, vyupgradovat ho na max, ale moc to nepomohlo.

Druhá polovina hry už je jen o grindu a vylepšování až do zblbnutí. Hrou je doslova prolezlý systém "gamblingu", kdy sháníte karty pro své vozy. A celý ten způsob opatřování karet a jejich kombinování je nastaven tak, že se dá všechno získat hraním, ale přece jen je pohodlnější si připlatit. A v tom vám hra nabídne celou řadu možností, do čeho nacpat prašule bez jistoty požadovaného výsledku. Asi 20 hodin z celkových 25 jsem měl v hlavě neustále myšlenku, že prostě to grindování přeskočím a nějaký ten upgrade si koupím. Ještě že jsem to neudělal. Prakticky cokoliv je za chvilku zastaralé. Věřím, že mladší ročníky, na které je hra evidentně cílena, mohou snadno podlehnout.

Když jsem jel s vhodným autem, tak jsem se bavil, mnohdy i dost. Paradoxně nejvíc mě bavila volná jízda jen tak po mapě a hledání nesplněných aktivit či vraků. Je jich tu celkem dost a obtížnost je nastavená vcelku rozumně. Jen sbírání žetonů je pro opravdové vytrvalce, protože jsou obvykle za skokánkem a je potřeba se trefit úplně přesně. Volná jízda je bezva hlavně proto, že auto je nezničitelné. Takže si to klidně můžu kulit 350+ skrz město a je mi fuk, jestli za zatáčkou napálím do sloupu nebo do auta v protisměru. Prostě "héén vole héén" a jsem king. Jedna z postav, Mac, na to má dokonce i hlášku, když nabourá - "Look mom, no hands". Mac obecně je dost zábavný týpek a chvílemi mi vykouzlil úsměv na tváři. Jinak se hra bere hrozně vážně a je to škoda. Humor jí sluší.

Je to celé over the top jako prase, ale pokud to beru jen jako čistou zábavu a ne simulátor závodění, tak je to dobré. Trochu bezpohlavní, nijak objevné, ale bavil jsem se dost. Dokonce jsem kvůli Paybacku šel dvě noci po sobě pozdě spát, což taky o něčem vypovídá. Nabídka aut je dostatečná, nijak zázračná, ale vozítka jsou tu moc pěkná. Možnost tuningu ujde, i když bych ocenil větší výběr dílů a více volnosti. I při jízdě jsem se cítil dost svázaný, protože jsou všude svodidla nebo skály. Ale není to GTA, je to prostě závodní limonáda pro teenagery. A tak je potřeba to brát. K tomu patří i jednoduchý příběh nebo akční naháněčky s policií, které mnohdy nedávají smysl, ale koho to zajímá :)

Grafika se mi moc líbila, zvuky jsou taky z lepšího soudku - každé auto zní trochu jinak. Soundtrack se moc nepovedl, ale pár cool songů tu je. Třeba Fast Change se mi líbí pořád. Narozdíl od "I have pistol in my pants", což je tak debilní hiphop, že to svět neviděl.

Btw chtěl bych vidět Mazdu MX-5 s 1000 koní, která se při akceleraci nerozpadne :) Ty koně jsou v Payback stejně jen na ozdobu a auta se podle toho nechovají. Ale už nemůžu psát dál, startujeme... Héén vole héén :)

Pro: Velký a tak akorát naplněný svět / Solidní herní doba / Grafika a zvuky / Minimum bugů a dobrá optimalizace / Dovoluje vyrobit si zábavu sám (i když za cenu značného grindu)

Proti: Všude svodidla / Neustálé telefonáty / Fyzika je hlavně v offroadových závodech divná / AI oponentů i NPC moc inteligence nepobrala / Menu nepodporuje myš

+13

Battlefield Hardline

  • PC 75
Konečně Battlefield, který jsem si užil.

Je to vlastně celkem smutné, že "velké" armádní Battlefieldy mě nebavily tolik, jako tenhle komornější "policejní" díl. Asi je to proto, že v BFH se objevují i pomalejší stealth pasáže. Díky mechanice zatýkání hledáných osob má hráč i motivaci nepostupovat rambo-stylem. To mi vyhovovalo. Zezačátku mě bavil i příběh. Někde ve druhé třetině to ale autoři už začali tlačit spíš do výbušné akce, což mi dojem trochu pokazilo.

Jinak je to zase to samé. Hezká grafika, solidní sountrack (zde tvořený spíš převzatými songy než originální hudbou), v každé misi nová neokoukaná lokace a hodně nepřátel k zastřelení. Kladně hodnotím i výběr zbraní, které je možné měnit v průběhu mise (u beden), a postupné odemykání vylepšení. Co jsem zkoušel multiplayer, tak je opět podobný předchozím dílům.

Tento díl na mě zafungoval hlavně dobrými postavami a menším množstvím nelogičností, ze kterých mi v předchozích dílech vstávaly vlasy hrůzou. Sice tu taky jsou, ale ne tak výrazné. Velmi solidní zábava.
+16

Battlefield 4

  • PC 55
Nebudu vás dlouho týrat svým brekem nad tím, jak jsem doufal v něco víc a dostal jsem zase tu stejnou UHO (univerzální hnědá omáčka). Prostě to zase není dobré...

Kdo má oči a uši, může si všimnout, že hra vypadá a zní skvěle. A poslední fakt dobrou věcí, je pocit ze střelby, což je u střílečky dost podstatné. Všechno ostatní je špatně.

Příběh se vůbec nesnaží vysvětlit, kam a proč směřujeme. Neřeší, proč jsme uprostřed takového válečného konfliktu, kde se půlí letadlové lodě, vybuchují tanky a vrtulníky, jen ve čtyřech?! Vedení velitelem, který nemluví. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že to podivné slovo "tombstone" je název naší jednotky. Proč musím úplně všechno, včetně zastřelení stovek nepřátel, udělat sám? Jako je to akční jízda, dobře. Ale když vstoupím do místa, kde jsou nepřátelé ve složení 4 těžké kulomety, tank a asi 20 vojáků a já to celé vyčistím sám, tak to prostě smysl nedává.

Běžně se mi nepřátelé dostávali do zad jen proto, že mají nastavenou nesmrtelnost, dokud do nich nezačnu střílet já.
Nebo přiletí nepřátelský vrtulník, načež všichni moji teammates vyskáčou z bezpečí na tenký ochoz a začnou řvát "Enemy chopper! Look out!" místo toho, aby prostě zalezli zase zpátky.
Když Dima rozbil dvěma údery železobetonovou zeď ve vězení, tak to mi hodně spadla brada. Tuhle scénu jsem si raději pustil dvakrát, abych se přesvědčil, jestli jsem viděl dobře. Pro srovnání - skutečná pevnost vojenského betonu...

A další a další... Nebudu se rozepisovat víc, těch "wtf" momentů jsem zažil přespříliš.

Story time:
Mise začíná příjezdem kamsi do nepřátelské základny. Beru si sniperku a pomalu vyrážím na obhlídku. Plazím se pomalu na střechu boudy, abych měl trochu výhled. Hlavně potichu, aby mě nikdo neviděl. Je to dobré, nikdo si mě nevšiml. Vtom můj parťák naběhne vedle mě, postaví se na okraj boudy, kde ho musí vidět všichni v okruhu dvou kilometrů, a začne sám střílet dávky z útočné pušky kamsi do dáli. A já se jen chytám za hlavu a říkám si: "Proč seš tak blbej?!"

Jestli v tomhle duchu bude i BF5 a BF1, tak přísahám, že na tuhle sérii kompletně zanevřu.

Pro: Skvělá grafika a zvuky / Dobrý pocit ze střelby / Oproti BF3 trochu větší pocit svobody

Proti: Aimbot a šestý smysl nepřátel v kontrastu s jejich absolutní demencí / Nulová logika boje / Hloupý příběh, který je navíc špatně podaný / Neopravené bugy

+21

The Plan

  • PC 60
Bzzzzz bzzzz bzzzzzz bzzzzzz...

Jsem moucha a ráda lítám. Dneska jsem se rozhodla, že poletím doleva. Chtěla jsem najít nějaké hovínko k obědu, ale je tu jen listí. Je mi smutno, protože jsem tu sama.

Bzzzzz bzzzz bzzzzzz...

Zkoušela jsem přistát na listu, ale nešlo mi to. Tak ať si trhne nohou, já se s ním chtěla kámošit.

Fííííííííúúúúúúúúú...

Dopr... kur... Foukl vítr a mám rozdrbanou trvalou. Co si o mě Bzuk pomyslí, až mě takhle uvidí? Snad se stihnu upravit, než ho potkám.

Bzzzzzzzzzzzzzz bzzzzz bzzzzzzz...

No a teď jsem se ještě chytla do pavučiny! Kruci, co to se mnou dneska je? Teď mě ještě sežere pavouk a bude to...

Hm... nikdo nejde, tak to mám asi štěstí. Zkusím se z toho vymotat. Hééééj, rup! Hééééj, rup! Hééééééej RUP! A jsem venku. Uf.

Tam nahoře něco hezky září. Poletím se tam podívat.

Bzzzzz bzzzz bzzzzzz... PLOP!


Malá milá záležitost se skvělou hudbou, pár nápady a několika drobnými nedostatky. I když chápu, že jde o pokus, nemůžu se ubránit pocitu, že z toho šlo vytřískat trochu víc.

Pro: Hezky se na to dívá, hezky se to poslouchá / (Pro mě) nečekaný závěr

Proti: Některé drobnosti šly udělat trochu líp - chtělo by to více interakce s prostředím

+19

Star Wars Battlefront II

  • PC 80
Může se to zdát zvláštní, ale poslední Star Wars hru jsem hrál zhruba před 15 lety. Tak dlouho mě svět SW míjel a i když se považuji za fanouška, mám tuhle ságu prostě mnohem raději na stříbrném plátně. Předplatil jsem si Origin access a SW:BF2 byl moje druhá volba. Tedy něco ve mně si chtělo svět Luke Skywalkera znovu užít.

Dohrál jsem kampaň a mírně se otřel o multiplayer. Tedy hodnotím zejména SP.

Je okouzlující, jak vám tvůrci dají postupně do rukou možnost ovládat různé známé postavy. Mise jsou na začátku poměrně dlouhé, jednotlivě dávají smysl a jsou propojené vratkými oslími můstky, aby z toho byl nějaký jakýs takýs ucelený příběh. Díky skvělé grafice, ozvučení a imerzivním leteckým soubojům jsem si chrochtal blahem a měl chuť dát 90 nebo i 95 %. Hrál jsem dál. Nové postavy už začaly být trochu otravné (člověk se musí pořád učit, co dělají nové schopnosti), mise začaly být více střílecí a méně "užívací", letecké souboje ztratily lesk a objevil jsem i několik velkých logických nesmyslů. Mé nadšení tedy trochu vychladlo a závěr už to moc nevylepšil.

Jestli se něco vážně povedlo, tak je to pocit, že opravdu jste ve světě Star Wars. Co se aspoň z mého pohledu nepovedlo je vytvoření uceleného vyprávění.

Ještě zkusím nějaké další možnosti, protože hra jich obsahuje celou řadu. Odemčel se nový mód, v režimu Arcade jsem zkusil jen tři mise z šestnácti a multiplayer je velký a úplně jiný svět, který teprve musím objevit. Herního obsahu je tu tedy dost a dost. Rozhodně tedy ještě neplánuji odinstalaci (i když by se mi těch cca 80 GB na disku hodilo).

Pro: Nádherná grafika / Perfektní ozvučení / Některé mise jsou dokonalé / Pocit, že jsem ve světě SW

Proti: Trochu stereotyp v druhé polovině hry / Nic moc odvyprávěný příběh

+18

Bone: Out from Boneville

  • PC 80
Kostíky jsem dohrál už kdysi dávno s tím, že si seženu i druhý díl. To se mi ale nepodařilo a na hru jsem zapomněl. Až po krachu studia Telltale jsem při procházení seznamu zjistil, že mám restík :) Tedy jsem na tuhle adventurku koupil klíč za 30 Kč a... zjistil, že ve Steam verzi není český dabing. Kruci.

Ne, že bych proti angličtině něco měl, ale v téhle hře je dabing vážně dobrý. Kostíci sází na milý humor a dabing tomu dost pomáhá. Zkusil jsem tedy vytáhnout české zvukové soubory a vložit je do Steam verze. Dopadlo to... no řekněme "ne dobře". Synchronizace je u obou jazyků jiná, takže změnou zvuků se to celé rozsypalo.

Hra nabízí asi dvě hodiny jednoduchého adventuření a hlavním pilířem jsou rozhovory mezi postavami. A právě různorodé postavy a jejich "podivnosti" jsou to, co se mi líbilo nejvíc. Zamiloval jsem si vačičáky, blechu Teda, dívku Thorn a hlavně krysí obludy, co chtějí vařit :)

Moc se mi líbila také hudba, která umí vykouzlit milou až skoro pohádkovou atmosféru. Pokud si chcete odpočinout a užít si něco opravdu "light", jsou Kostíci výborná volba. Líbila by se mi delší herní doba a možná i trochu více hádanek, ale takhle jak to je, to taky úplně stačí.

Boink, boink! :)

Pro: Milý humor / Sympatické postavy / Skvělý CZ dabing

Proti: Krátká herní doba / Hledání ředkviček

+13

Need for Speed: Rivals

  • PC 50
"Ne!"
"Proč?!"
"Nechte mě hrát!"

To je pár výrazů, které se mi při hraní neustále honily hlavou. Cítím solidní potenciál, aby to byla dobrá hra. Naprosto chápu hodnocení 7/10, dokonce možná i 8/10. Ale já tak vysoko hodnotit nemůžu. Na NFS: Rivals mě totiž rozčiluje neuvěřitelné množství věcí, které mi ten zážitek úplně kazí. A mrzí mě to o to víc, že jsem si fakt myslel, že mě to bude bavit.

Jízda je zábavná. Tenhle základní element jakékoliv závodní hry tady funguje. Prostě ta rychlost, adrenalin, bouračky, honičky... Je to správně. Fyzika je jednoduchá (auto je pocitově hrozně těžké), ale je to arkáda, takže to neberu jako problém. Jenže je na to nabalená taková spousta dalšího "bordelu"... Já jsem jednoduchý člověk a stačí mi jen jet. Nepotřebuju k tomu mufnáct listů, challenges, neustálé porovnávání s bůhví kým... Nechte mě prostě závodit, krucinál! Protočit kola, zvládnout smyk, prorazit plot, skočit ze skály... A budu mít hubu od ucha k uchu. Ne, tady se do toho pořád něco plete a hlavně je třeba pořád plnit nesmyslné úkoly.

Začátek hry je úplně na palici. Všechno bliká, je to hrozně husté a cool a přitom jsem z toho pochytil tak třetinu. Není zrovna šťastné, že se hra snaží navalit na hráče všechny informace hned na začátku, navíc v těžko stravitelné podobě. Skončí jedno video, tak se teda rozjedu a za tři vteřiny začíná další. Nepřeskočitelné. Mám chuť bušit do klávesnice a kastrovat někoho z EA... Než se člověk skutečně rozjede, je to nekonečný porod. Hra ho pak hodí rovnou mezi živé hráče, takže hned na začátku dostane šílenou čočku. Dočasné přepnutí na ryzí singleplayer se mi osvědčilo jako dobrý nápad.

Zaposlouchejte se do intra. To jsou neuvěřitelně debilní kecy, co tam zazní.

Graficky se mi hra líbí. Lock na 30 fps je ale pořádné bodnutí do zad a plynulé to prostě není. Všechno na max, grafika vytížená na třetinu. Naštěstí se to dá vyřešit parametrem při spuštění hry. Jen to teda mohli zapnout rovnou.

Silnice jsou většinou pevně ohraničené svodidly a moc odboček tu není, takže většina honiček je jen o snaze ujet maximální rychlostí. To mě moc neuspokojilo.

Zvuk taky ujde. Motory zní slušně, hudba je našláplá a zaujala mě i policejní houkačka. Nepodařilo se mi ale vyladit hlasitost tak, abych opravdu něco slyšel a nebyl to jen chaotický šum.

AI umí vyvést taky pěkné kopance. Spawnul jsem se na silnici. Aniž bych se pohnul, tak to do mě napálilo policejní auto a zahájilo stíhání, načež mě zatklo. To je spravedlnost po americku :) Občas projedu zátaras a z policejní vysílačky se ozve, že mě zastavili, nebo naopak. Sem tam mi zmizí nějaké auto ze silnice.

Občas se úplně kousne ovládání a hra přestane poslouchat. Pokud se to stane po dvaceti minutách pilného sbírání bodů, je to k vzteku, protože o body přijdu.

Hodnocení systému AllDrive si nechám na jindy, protože v tomto komentáři nechci být sprostý. Tak jen pro představu... Když mě hra odpojila ze serveru uprostřed videa (!), nevěřícně jsem zíral.

Ach jo.

Pro: Grafika / Zvuky / Zábavná jízda

Proti: Lock na 30 fps / Hra na hráče neustále sype nějaké zbytečnosti / Frustrující začátek hry / Málo volnosti

+17

Rolling Sun

  • PC 60
Nepřesvědčivé. Tenhle typ hezkých jednoduchých her mám rád. Většinou se v nich objeví něco zajímavého, neobvyklého, něco, co prostě člověka donutí si tu malou nenápadnou hru zapamatovat. Tady nic takového není.

Rolling Sun je hra bezesporu krásná. Prostředí, kterým projíždíte je prostě parádní. Až je škoda, že se jede jen zleva doprava - nejraději bych se po tom světě rozběhl i do strany. Kdyby tam čekaly nějaké krátké vzkazy, výhled, nebo prostě cokoliv navíc, byl bych happy. Bohužel odchýlení od trasy znamená návrat zpět na checkpoint, takže se žádné prozkoumávání nekoná.

Herně mi to sedlo. Cesta je obtížná tak akorát. Některé úseky jsou primitivní, jiné jsem absolvoval až třeba na pátý pokus, ale to je ok. Trochu mám ale problém se schopnostmi kuličky, které jsou trestuhodně nevyužité. Obvykle jsem je používal jen na nouzovou záchranu před pádem, ale překážek, které by na ně byly nadesignované, tu bylo jen málo. A taky by mohlo jít přenastavit ovládání na šipky - WSAD mi na přesné hraní moc nevyhovuje.

Hudba je super, jeden z nejlepších soundtracků, který jsem letos slyšel. Bohužel na jiné zvuky je hra velmi chudá a ty co tu jsou, se neustále opakují.

Celkově to na mě působí jako nějaký předpřipravený asset, kterému je třeba ještě vdechnout život. Nějakou myšlenku, prostě něco navíc, aby z toho vznikla "skutečná" hra. A to mi nestačí. Je to vlastně krásná ukázka, jak může být hra krásná a současně nemastná, neslaná. Jako základ je to super, ale u toho to bohužel skončilo. Asi možná i proto hra není uvedená ani v oficiálním seznamu her na CryEngine.

Herní dobou se myslím vejdete do dvou hodin i s bonusy.

Pro: Kouzelná atmosféra / Grafika / Hudba / Rozumná obtížnost

Proti: Nevyužité schopnosti kuličky / Nevyužitý svět / Slabé zvuky

+7

Verde Station

  • PC 80
Hodinový zážitek, který by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti, zvláště teď, když je hra dostupná zdarma.

Prvních 15 minut pro mě bylo frustrujících. Nechápal jsem základní herní mechaniky, hlavně teda to, že tam skoro žádné nejsou. Chtěl jsem to zabalit. Pak jsem zahájil druhé kolečko procházení stanicí a začalo to do sebe zapadat. Můj dojem se výrazně zlepšil.

O příběhu hry vám toho víc prozradit nemůžu, protože to nejlepší, co můžete vědět o Verde Station, je... vůbec nic! Nekoukejte na videa, nečtěte recenze, prostě to zkuste a procházejte a zkoušejte. Nenechte se odradit dlouhými texty na disketách, protože jich moc není. Nemusíte se bát, hra vám nechystá žádné šoky, jen postupně buduje atmosféru. Až si po chvíli začnete říkat, jestli vám nehrabe. Tohle se hodně povedlo.

Měl jsem se hrou bohužel technické problémy, kdy mi na začátku vůbec nefungoval zvuk. Musel jsem do nastavení, změnit hlasitost a pak se to chytlo.

Není to dokonalá hra. Minimálně po grafické stránce by bylo co zlepšovat. Ale po dohrání mám příjemný pocit a jsem spokojený. Třeba budete i vy.

Pro: Atmosféra / Proměny místností / Závěr

Proti: Problémy se zvukem / Začátek by mohl být proveden trochu lépe

+10

Moto Racer 3

  • PC 40
Pět herních módů a každý tak odlišný. Tuhle hru nejde hodnotit jedním číslem, musím to trochu víc rozebrat.

Speed - klasické závody na okruhu. Tohle mě bavilo. Většina jezdců je dost pomalá, ale jeden vpředu vždycky ujíždí, což je příjemná výzva. Fyzika jízdy je neuvěřitelně zjednodušená, takže mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl. Hlavně na brždění až v zatáčce, což je pro mě hrozně nepřirozené. Ale ve finále jsem si to užil a dal bych klidně 70 %.

SX/MX - motocross. Zde ještě víc než na okruhu vynikne jednoduchoučká fyzika, kde skoky nebo jízda "v boulích" vyvolávají spíš pobavený úsměv než pocit z jízdy. Je to hodně tělo na tělo a tak je to doslova prodírání se dopředu, což taky bylo poměrně zábavné - 60 %.

Trial + Freestyle. No ty vole. Tohle doufám autoři mysleli jen jako fór, protože jinak se na to dívat nedokážu. Na těchto módech je úplně všechno špatně. V trialu přejedete checkpoint, komentátor ohlásí checkpoint, vy pak spadnete a vracíte se třeba i na začátek. Tak k čemu tam krucinál ten checkpoint je? Ovládání v těchto dvou módech je zmršené tak, že mi to prostě hlava nebere. Jeden příklad za všechny: Toto je prosím pěkně seznam triků a postup jejich provedení z oficiálního manuálu. Ta čísla bych možná ještě rozdýchal, ale středník nebo otazník? Proboha proč?! Co v DSI hulili za matroš? Díky ovládání jsou tyhle dva módy zcela nehratelné a jediné, co se mi na tom aspoň trochu líbilo, bylo nasvícení arény na freestyle. 0 %

Traffic - závod městem skrz dopravu. Poměrně zábavná a adrenalinová jízda. Před vámi jedou samí psychopati, kteří mají neustálou touhu měnit pruhy a nekoukají do zrcátek. Aspoň že všichni ukázkově používají blinkr. Problém je v tom, že tratě jsou všechny téměř stejné (části jsou použité ve více z nich). 50 %

Grafika z Gold verze mě nijak neurážela a vypadala solidně. Oproti MR2 to byl velký skok nahoru. Je tu i stylová generická hudba, u které jsem si občas i podupával.

Co však hru v mých očích úplně zabíjí, jsou tři tratě v každém módu a žádná kampaň. Prostě si odjezdíte závody, odemčete těch pár věcí, co se odemčít dají, a to je vše. Tedy "dohrát" se to dá tak za 3 hodiny, když jste trochu šikovní. To je zatraceně málo.

Solidní potenciál skýtá multiplayer, který si umím představit jako perličku na LAN párty. Ale nemyslím si, že bych to vydržel hrát víc než hodinu v kuse i s kamarády.

Pro: Závodní módy / Závodění je výzva / Ucházející hudba a grafika

Proti: Skillové módy / Žádná kampaň / Velmi málo obsahu (zejména tratí)

+12

Zombie Night Terror

  • PC 90
Nevěřil bych, že mě zombie hra ještě něčím zaujme. Leč podařilo se a Zombie Night Terror mě pekelně baví.

Asi za to může jednoduchá hratelnost a perfektní animace postaviček. Je to logická akční hra a obě tyto složky jsou velmi dobře vybalancované. Chvílemi prostě jen běžíte a žerete všechno v okolí, jindy se zase musíte zastavit a spočítat, kolik zombíků ještě můžete obětovat, aby se podařilo dokončit level. Vyhovoval mi i prvek mírné náhody, kdy souboje s lidskými obránci mohou končit mírně odlišně - někdy umřou tři zombíci, někdy jeden. Zombíci jsou děsiví i vtipní. Vtipní, když se jen tak kolíbají a zakusují ječící ženy. Děsiví, když jim pomocí Overlorda začnete předávat určitou elementární inteligenci a začnou útočit organizovaně.

Obtížnost je zvolena dobře. Levely se mi nikdy nedaří dohrát napoprvé, protože vždycky něco přehlédnu nebo mi to hned nedocvakne. Druhý pokus už bývá "skoro dobře" a třetí je obvykle úspěšný. Opakování není frustrující, snad jen v momentech, kdy zombíci nečekaně popadají někde do propasti. Naštěstí je možné hru zapauzovat, což jsem si původně vůbec nevšiml :) Bonusové challenge jsou už mnohem větší výzva a logiku je pak potřeba vytížit na maximum, protože chyby se neodpouští.

Hra u mě hodně boduje humornými vložkami. Na začátku každé mise je jakýsi příběh, jehož vyprávění mě baví. Chvílemi jsem se přistihl, jak hraju jen proto, abych viděl další úvodní animaci :) A když už mise začne, lidičkové kolem vás si povídají a netuší, že je už brzo zakousnete. Nejvíc mě pobavil asi sebevědomý policista, který svému veliteli vysvětloval, že sedět na prdeli za zavřenými dveřmi nemá smysl a je potřeba jít ven. To už jsem si tam začal chystat hordu. A když pak policista vyšel ven s tím, že mi to nandá, tak umřel v momentě, kdy vzal za kliku. A jeho kolega v bezpečí úkrytu pronesl jen lakonické "A je po něm." :) Dost dobrý byl taky jakýsi týpek parkourista, který se se slovy "Hele koukej, jaký provedu hustý trik." rozběhl, načež mu to podklouzlo a rozmázl se o tři patra níže.

Rozhodně doporučuji, čekají vás tak dvě desítky zábavných hodin. Je cítit, že hratelnost je vyladěná a nehází žádné klacky pod nohy (např. označování zombíků v davu je zvládnuté na jedničku). Je prostě poznat, že to není "indie kravina", ale plnokrevná hra.

Pro: Animace postav / Humor / Rozumná obtížnost / Znovuhratelnost díky náročnějším dobrovolným challenges

Proti: Hra příliš nezvládá širokoúhlé rozlišení (doporučuji hrát v 1280x960) - pravděpodobně jde o problém jen u mě

+15

The Purring Quest

  • PC 50
Roztomilá ale nehratelná záležitost. Kočička se opravdu povedla, je velmi pěkně naanimovaná a dokonce má "v rukávu" i pár drobností navíc (třeba si sedne, když se chvíli nehýbe). Bohužel to je tak všechno, co zde můžu pochválit. Zážitek mi neskutečně kazí zvolený styl ovládání. Nejprve jsem asi půl hodiny dolaďoval nastavení kláves (nastavuje se pouze při spuštění hry) a pak se trápil s dvěma věcmi. Tou první je setrvačnost, kvůli které jsem často padal, nebo nedoskočil. Autor si s tím nejspíš vyhrál, aby to tam dostal. Ale měl se na to vykašlat. A tou druhou je NEUSTÁLÉ zasekávání hlavou o parapety, větve, odpadkové koše, zábradlí... prostě všude.

Levely se mi taky nezdají nijak povedené. Prostě jen běžím zleva doprava, na konci je "bossfight" a to je celé. Občas je potřeba nějakou překážku obejít tak, že se chvilku pohybuju nad zemí, ale tyhle momenty jsou kvůli sporadickým checkpointům opět spíš k naštvání. Trochu zajímavější to začne být ve chvíli, kdy začnete sbírat všechny kosti a hledat tajné předměty.

Škoda, těšil jsem se na to a věřil jsem, že si to užiju mnohem víc.

Pro: Grafika / Animace kočičky / Hudba

Proti: Zmršené ovládání / Zdržovací "dialogy"

+12

Oppaidius Summer Trouble!

  • PC 75
Dlouhodobě mám averzi k eroticky laděným hrám, protože nikdy nestojí za nic. Když se mi ale Oppaidius objevil v mailu od IndieGala, rozhodl jsem se instalovat a zkusit. A dobře jsem udělal.

Autor si poměrně obratně dělá legraci z jiných podobných her, které ukazování kresleného poprsí myslí zcela vážně. Místo toho nechává hráče číst vnitřní myšlenkové pochody hlavního hrdiny a nejprve zobrazuje jeho představy. Když pak přece jen "dojde na věc" (vlna Serafině strhne horní díl plavek), má pak chudák vaše postava problém se soustředit na cokoliv jiného a všude vidí jen ty enormní dudy. Tahle část mi připadala dost humorná. Závěr je pak i poměrně chytrý a mile mě překvapil. Myslím ten "civilní" konec. Záznam jiného z konců je možné najít jen na Pornhubu :)

Po technické stránce jsem spokojený. Hra funguje dobře, nikde mě nic nezdržovalo ani neprudilo. New game+ umožňuje dostat se rychle k nevyzkoušeným možnostem, což mi přišlo jako skvělý nápad. Hudba ke hře sedí a naštěstí se mění dost často, takže nezačne lézt krkem. Grafika kombinuje anime s pixelartem, což se mi úplně nelíbilo, ale zážitek mi to nijak nezkazilo.

Strhávám tedy za trochu horší grafiku, z příběhu šlo asi taky vytřískat trochu víc. Herní doba je úplně tak akorát. Pár bodíků strhávám i za hlavní hrdinku, protože není nijak zvlášť hezká, jen je prostě hodně obdařená. To je na můj vkus málo a ocenil bych i nějaký náznak osobnosti. Ale na tu trochu zábavy to stačilo, takže jsem spokojený.

Pro: Humorné momenty / Vkusný přístup k nahotě / Solidní soundtrack

Proti: Hlavní hrdinka / Příběh mohl být trochu lepší / Místy slabší grafika

+15

Hope

  • PC 70
Maličká adventura s jednoduchou grafikou, příjemnou hudbou a zajímavou hlavní myšlenkou. Herní doba je opravdu miniaturní (asi 10 minut) a adventurních prvků tu moc není (otevření dvou zamčených dveří), ale výborný dojem na mě udělal jeden z rozhovorů. To je hlavní a nosný prvek této hříčky, takže vám o něm nemůžu říct víc.

Jestli máte chvilku, máte rádi trochu filozofování o tom, co je dobré a co ne, a neurazí vás trocha matrixovského klišé, dejte tomu šanci.

Pro: Příjemná hudba / Zajímavá hlavní myšlenka

Proti: Minimální herní doba

+12

Medal of Honor: Pacific Assault

  • PC 40
"Takhle strašně se naposledy vedla válka, když náčelník Vikingů Olaf Vlasatý omylem objednal 80,000 přileb s bodcem dovnitř."

Čekal jsem kopírku Medal of Honor: Allied Assault, a to byla chyba.

Jestli něco chci od střílečky, tak zábavné střílení. Bohužel, to se nepovedlo. Jednak proto, že zbraně jsou nepřesné (střílejí jinam než mířím). Druhak kvůli trhavým animacím nepřátel, takže poskakují jak kamzíci a nedají se trefit. A třeťak kvůli neskutečně špatné AI jak nepřátel, tak hlavně parťáků. Je tu sice jakýsi taktický prvek, kdy máte možnost udělovat ostatním rozkazy, ale jenom někdy, jenom nějaké a parťáci si stejně dělají co chtějí. A za celou dobu jsem viděl jen párkrát, že by se parťák taky někdy trefil.

Další fail je leveldesign. Takhle lineární hru jsem snad v životě neviděl. Džungle je z obou stran obehnaná zdí a není možné uhnout víc než o 5 metrů. Dobývání tábora je tak velmi nezáživné, protože nepřátele nejde oběhnout. Je nutné se s nimi postřílet "na férovku", což se se špatnými zbraněmi a debilními parťáky dělá špatně. Chápu, proč to tak autoři udělali. Cílem bylo poskytnout hráči filmový zážitek, který je možné doručit jen když hráč je na očekávaném místě a kouká očekávaným směrem. Ale právě tohle jsem zde cítil jako obrovskou kouli na noze, která mi brání si to užít.

Vrcholem mizérie už je jen fakt, že se ve čtyřech střílíme s desítkami a stovkami japončíků zakempených v džungli a nikomu to nepřipadá divné. Ofenzivu si teda představuju jinak. Také jsem nepochopil, proč mi hra ukazuje, že jsem dostal zásah zezadu, když za mnou vůbec nikdo není. Ach jo...

Graficky hra sice zestárla, ale koukat se na to stále dá. Zvuk je dokonce velmi dobrý. Jen neustálé řvaní parťáků vytváří dojem neustálého bordelu a chaosu, což mi teda při plazení džunglí nesedělo.

No nic, výzva je výzva, musím to dohrát...

Pro: Zvuk střelby / Pořád se něco děje

Proti: Lineární až hrůza / Nepřesné zbraně / Trhané pohyby nepřátel / Naprosto neschopní parťáci

+21 +22 −1

(Don't) Save the Princess!

  • PC 55
Malá milá hra tak na hodinku. Od prvního momentu je to zvráceně jiné. Princezna si tam cosi vyřvává a vám je to fuk. Cílem je nakrmit draka stůj co stůj :)

Koncepce je jednoduchá. Svět je ze čtverečků, máte omezené množství šipek pro změnu směru a musíte vytvořit cestu pro rytíře. Ten ji pak neprobíhá, ale letí jako vystřelený projektil, což mi připadalo vtipné po celou dobu hraní.

Bohužel mě to až tak nebavilo. Hra neobsahuje žádnou formu nápovědy, takže jsem se u některých levelů dost trápil, abych pak z youtube zjistil, že se to mělo udělat úplně jinak. Jiné levely zase byly tak lehké, že jsem je dal správně na první pokus. Takže je to trochu nevyvážené a celkový dojem tím dost trpí. Také mě mrzí, že je hudba jen v menu a ne v samotné hře. A pak ještě spousta dalších drobností, které by stály za vylepšení.

Pro: Celkem zajímavý koncept / Trocha humoru

Proti: Nevyvážená obtížnost / Dala by se na tom doladit ještě spousta věcí

+13

DiRT Rally

  • PC 95
Rally hra, která na pomyslné ose arkáda - simulace uhýbá víc k simulaci, ale jen tolik, aby to ještě byla zábava. Tohle "umístění" Dirt rally se fakt povedlo.

Nejdřív jsem jezdil na klávesnici a šlo to slušně. Pak jsem připojil volant a byl to úplně jiný svět. Najednou jsem opět zažíval ty pocity radosti z jízdy, jako kdysi v RBR. Občas mi force feedback připadal trošku fádní, ale i tak bych ho ohodnotil na minimálně 8 z 10, tedy spokojenost.

Obecně fyzika je na hodně vysoké úrovni. Dají se používat i trochu pokročilejší finty, které mám naučené z Richard Burns Rally. A chování auta se dá dost ovlivnit setupem, který si můžete odladit v úvodním shakedownu. A přitom i výchozí nastavení je plně použitelné a dá se s ním jet. Tohle mě neskutečně těší a opakovaně říkám, že když mi hra dovolí si zábavu vyrobit sám, je to obrovský klad. A tady to jde. Bravo.

Nabídka aut a tratí mě plně uspokojuje, i když tratí není zase tolik. Ale zatím je neznám nazpaměť, takže je pro mě každá jízda nová a nemám tedy důvod brblat. Škoda jen, že se nedají libovolně míchat tratě a auta. Rád bych si Pikes Peak vyjel i s něčím jiným než s "Loebovou formulí" Peugeot 208 T16.

Grafika je koukatelná i na nejnižší detaily a přitom to jde rozjet skoro i na toustovači. Tedy optimalizace se Codemasters povedla na jedničku. Ke zvukům bych asi nějaké výhrady měl (WRC zní na můj vkus málo "nasraně"), ale po chvilce jízdy na to vždycky zapomenu a nevadí mi to. Jsem zvědavý, kdy vznikne rally hra s realistickým "pištivým" zvukem převodovky s rovným zubem. V okruhových hrách už jsem se s tím setkal, ale v rally zatím ne.

Tedy jediná větší výtka, kvůli které snižuji hodnocení (trochu mi kazí zážitek z jízdy), je navigátor. Je skvělý, jde mu i dobře rozumět a hlásí rozumné množství informací. Ale bohužel na některých místech je hlásí pozdě.

Story time: Byl jsem po 4 RZ na druhém místě, se ztrátou asi 15 sekund na vedoucího. 5. RZ jsem zajel rychle, takže jsem náskok snížil na 10 sekund. Rozhodl jsem se tedy dát poslední RZ hodně na hraně a jet co to dá, abych se pokusil o celkové vítězství. A šlo to skvěle, všechny sektory zelené. Volant si užíval svoje, když jsem vybíral smyky prudkým škubáním. A pak to přišlo. "Three hundred, over crest", a když jsem byl těsně před tím horizontem, za který jsem neviděl (rychlost 160+), tak navigátor zahlásil "immediate hairpin right". Zbývalo tedy jen zašlápnout brzdy a skoro v plné rychlosti to narvat do svodidel. Asi je jasné, že v tu chvíli jsem chtěl navigátorovi dát jednu do držky. A takových nepříjemných situací je tu bohužel více.

Shrnuto a podtrženo: Při jízdě se bavím a je to výzva. Všechno je udělané tak, že mi to sedí a jediný problém mám s některými místy kvůli navigátorovi. Jinak jsem ale nadšený a jde rozhodně o jednu z nejlepších závodních her, jakou jsem kdy hrál.

Pro: Jízda je náročná a zábavná / Solidní vozový park / Možnosti nastavení auta a jejich vliv na fyziku

Proti: Navigátor občas hlásí pozdě

+23

Glitchspace

  • PC 50
Rozehráno dvakrát. Podle walkthrough na youtube jsem poprvé přestal asi ve čtvrtině, teď podruhé jsem se dostal někam do půlky. Dál už nemůžu, protože to psychicky nedávám. Koncept, grafika i zvuková stránka jsou zajímavé a povedené. Ale zábavnost přesto kulhá na obě nohy a nejradši bych ji zastřelil, aby se netrápila...

Většinu času jsem trávil v návrhovém plátnu, které je ale udělané úplně blbě. Těžko se to popisuje, zkuste si představit něco jako špatně udělaný inventář v adventuře. Víte, co přesně chcete udělat, ale nejde to (nevíte jak). Až nepříjemně často jsem udělal něco jiného, protože prostě "doprdele, zase špatný tlačítko". Frustrace vrcholí v momentě, kdy jsem se někam pracně soukal, abych při posledním kroku udělal chybu (většinou přehlédnutí nebo ukliknutí), načež jsem spadl a hra mě respawnovala nad prázdnou podlahou. Takže "return to checkpoint", což může být klidně o 5 minut debilního klikání v plátně nazpět a opakování již splněné překážky.

Autoři se snažili ozvláštnit hru tím, že vám občas nějakou schopnost seberou, takže je pak nutné vymýšlet alternativní postup. V takových chvílích jsem se nebavil a spíš jsem měl pocit, že mě hra nutí drbat se levou nohou za pravým uchem.

Mrzí mě to, protože jsem si myslel, že si Glitchspace užiju. Koneckonců k programování mám vztah a first person hry mám rád. Ale kdybych měl takhle programovat v práci, tak se na to vykašlu a půjdu radši smažit hranolky do mekáče.

Pro: Zajímavá "digitální" stylizace / Některé hádanky jsou povedené

Proti: Frustrace ze špatně ovladatelného plátna / Frustrace ze špatně umístěných respawnů / Frustrace z časté změny pravidel (dostupných schopností)

+9

Super Blue Boy Planet

  • PC 60
Steam píše 40 minut. Tak dlouho jsem strávil s touto plošinovkou. Není to úplná hrůza, ale že bych si z toho ucvrkl blahem, to taky ne. SBBP v podstatě obsahuje jen dvě věci, které po vás chce - vyskočit ve správnou chvíli (občas trochu oříšek) a správně aktivovat plachtění (velký ořech). Jde tedy hlavně o přesné načasování. Pokud se vám bude zdát level těžký na první dobrou, stačí povraždit všechny nepřátele (včetně pavouků) a pak už je to o hodně snazší.

Překonávání překážek mě bavilo, což je u takovéhle hopsačky zcela kritické. A to se povedlo. V klidu odpustím slabší grafiku nebo hudbu, protože na zábavu neměly vliv. Nakrknuly mě ale poslední dva levely, se kterými si teda autor mohl dát víc práce.

Pro: Zábavné překážky / Rozumně rozmístěné checkpointy / Ucházející zpracování

Proti: Poslední dva levely / Trapný děj / Občas dost těžké trefit správnou milisekundu na zahájení plachtění - z toho plynoucí frustrace

+14

Blue TOP

  • PC 20
Rychlá, krátká, špatná adventura, u které se autor trochu snažil. Měl se snažit ještě o trochu víc, ale skvost by z toho stejně nevznikl.

Pokud se na to budu dívat jako na parodii adventur, tak je to vlastně docela dobré. Inventář, který je v podstatě k ničemu. Mapa, která ukazuje závěrečnou lokaci hned od začátku, ale nedá se tam jít. Jména postav. Logická návaznost děje. Pravopis. Prostě všechno je tak hrozně špatné, až bych v tom snad našel nějaký vyšší smysl :)

Nahoru to táhne dabing, který je sice odfláknutý, ale celkový dojem mi spíš vylepšil.

Pro: Rychle to odsýpá / Hra mi ani jednou nespadla

Proti: Autor projevil jen minimální snahu nebo minimální schopnosti - těžko říct, kde je pravda

+16

Wet Beach Pussies

  • PC 10
Tag "sexual content" na Steamu se pro mě stal synonymem pro katastrofu. Nahota obecně může být jemná, vkusná, může probouzet smysly a motivovat k neskutečným výkonům. A pak přijde někdo, jako autor tohohle dílka, a celé to spláchne do záchoda. No tak jo...

Mokré plážové prcinky - název vystihuje vše. Čeká vás deset hentai slečen z pláže, se kterými si zahrajete kámen/nůžky/papír. Když vyhráváte, holky se svlíkají a když se svlíknou úplně, tak se udělají. Když prohráváte, nestane se nic a hra nijak nepenalizuje. To je z mého pohledu největší problém - není to žádná výzva. Prostě stačí pořád klikat a po chvilce je hotovo. Přitom by stačilo, aby se při prohře vrátila polovina "bodů" zpátky a hned bych hodnotil výš.

Hudba, hekání a chichotání se brzo oposlouchá, a tak je vlastně výhoda, že to celé trvá maximálně 15 minut.

Těším se, až si zahraju nějakou vkusnou erotickou hru. Zatím čekám marně.

Pro: Hra mi ani jednou nespadla / Obrázky nejsou úplná hrůza / Dá se hrát jednou rukou

Proti: Herní mechanika je úplně nudná

+29 +30 −1

Apex Legends

  • PC 65
Věnoval jsem tomu asi dvě hodiny (což je 4x víc, než kolik jsem vydržel u Fortnite). Kouknul jsem na tutoriál na youtube (ten ve hře je k ničemu), odehrál asi 10 zápasů a jo, je to fajn. Ale není to hra pro mě.

První zápasy byly hrozné, protože jsem byl do půl minuty po dopadu po smrti. Ale pak jsem pochopil, že stačí přistát někde trochu na odlehlejším místě a už to není takový rape.

Při zápasech je tam spousta hluchých míst (čas na sbírání) a pak najednou bum bác a konec. To je u BR normální a chápu, že právě při tom "bum bác" se rozhoduje o tom, kdo se líp připravil. Jen jsem asi čekal, že když už se to musí hrát ve třech (což mi přijde omezující a klidně by to sneslo solo matche), tak tam bude i nějaká víc taktická část. Jenže mapa je hrozně velká, člověk je pořád v běhu a o nějakém rozmisťování nebo "úkolech" v týmu se nedá moc mluvit. Takže nakonec je to jen o aimu, reflexech a nasbíraném vybavení. Schopnosti jednotlivých hrdinů jsou rozhodně zajímavé a neobvyklé, leč bohužel často použitelné jen ve specifické situaci.

I toho lootu by mohlo být méně - ani po dvou hodinách hry stále nevím, co to vlastně sbírám. Jsou tam sice nějaké popisky, ale raději bych si je přečetl v klidu někde v menu, protože při hře mě může kdykoliv kdokoliv zastřelit. Soupeři jsou často slyšet, až když střílí, a to už je pozdě.

Zbraně mi připadaly všechny stejné, takže jsem pořád musel číst vpravo dole, co to vlastně nesu v ruce a jaké náboje do toho potřebuju. To mi nepřišlo moc user friendly. A asi je to jen můj problém, ale HUD mi přijde hrozně zabordelený. Těch informací je na mě moc.

Aspoň že pocit ze střelby a fyzika pohybu jsou povedené a bavilo mě jen tak běhat a koukat přes mířidla. A došlo mi, že úplně stejný pocit jsem měl i u PlanetSide 2. Jisté je jedno. Pokud budu chtít hrát BR, Apex už si nevyberu.

Pro: Pocit ze střelby / Členitý svět / Neobvyklé schopnosti hrdinů / Hudba

Proti: Na můj vkus málo taktiky / Zbraně jsou si až moc podobné / Nutnost hrát ve třech

+16 +18 −2

INSIDE

  • PC 80
Inside je po delší době opět hra, která hráči nevysvětluje své principy, protože nemusí. Vše je "pořešené" level designem. Má pomalejší tempo, takže hráč stíhá vstřebávat i menší náznaky nápověd, pokud se tomu tak dá říct. Obtížnost je tak nižší, ale hra není hloupá. Jen těžce lineární s rozumně malou porcí backtrackingu. Jsem rád, že z toho autoři neudělali logický hlavolam, ale jen plynoucí potůček s občasnou zatáčkou. Abychom si rozuměli - ona ta "občasná zatáčka" znamená, že umřete. To je tady ale jen malá nepříjemnost a jde o bolestný proces učení, přesto občas až příliš syrový. Pravda, občas dojde i na menší zásek, když jsem něco přehlédl nebo mi to hned nedošlo. Ale jinak jsou hádanky velmi stravitelné a herně jsem tedy maximálně spokojený.

Jakkoliv to po mé předchozí chvále může znít divně, zdálo se mi, že tvůrci vymysleli obrovskou plejádu hádanek, které pak málo kombinovali. Jen málo problémů se řeší kombinací dvou předchozích postupů. Párkrát bych to tam přidal, abych si mohl častěji užít pocit zadostiučinění, že jsem to zvládl. S jednotlivými hádankami to pro mě byla příliš malá výzva.

Stylizace a prezentace jsou vážně povedené. Hra vsadila na černobílou depresi s propracovanými animacemi, je prakticky bez hudby a navíc hrajete za dítě, takže se probouzejí ochranářské pudy. Inside dávkuje stresové situace s rozumem a střídá je s klidnějšími pasážemi, což vytváří hutnou atmosféru a pocit mírné paranoii. Hra navíc není nijak přerušována - žádné loadingy, cutscény, viditelné savy, prostě nic. Jen vy a cesta kupředu. Tleskám.

Mám ale problém s příběhem. Asi jsem čekal, že to bude trochu doslovnější. Není tu totiž vysvětleno nic, vše je předmětem interpretace. To se mi nelíbilo a v momentě, kdy se objevily závěrečné titulky, tak mi ujelo bezděčné "tak to je na hovno".

Jako zážitek to nemá chybu. Je zde plno skvělých detailů, z nichž hodně si užijete jen, když zpomalíte. Nespěchejte a vnímejte. U Inside se to vyplatí.

Pro: Skvělý level design / Rozumná (spíše nižší) obtížnost / Atmosféra! / Animace / Nepřerušovaný zážitek

Proti: Pár zásekových míst / Děj si lze vyložit mnoha způsoby

+22