Her je jak sraček a život máš jen jeden,
hry až po všem ostatním,
beru je jako nadstandart pro znuděné, shnilé lidi mající ten komfort, si místo práce hodiny a hodiny a hodiny a hodiny hrát hry, místo starání se o přežití. Jsem za to upřímně vděčen, páč z historie.... bla bla bla.
Máme to privilegium. No a co! Jde se pařit!

HODNOCENÍ
50 procent- průměrná hra
pod 50- hmm... ano podprůměrná hra- nedohrávám do konce většinou (touto úchylkou netrpím- tedy dohrávat hry ať se děje co se děje, ať si ji můžu připočíst). Zde si je ale pro sebe zaškrtnu, že jsem ji hrál a již více nebudu.

30 a míň - čistokrevná sračka.

kolem 70 procent už začínají hry, které mne opravdu bavily.

Co mne nebaví to nedohrávám- život mám jenom jeden
Může se stát, že se mi hra netrefí do nálady, či do životního náhledu. Kdybych ji hrá dřív, později...- hmm smůla, je to sračka. S věkem se prostě může měnit i vkus. No měl by.

Hry nikdy nehraju 2x,- kvůli momentu překvapení- hlavní ingredienci her. Ani diablo.
Rozsekám, jdu do piči. 2x to samý nesekám. (Vyjímka simulátory různých vehiklů).
U filmu to mám taky, ale najdou se vyjímky- přece jen jde o lepší příběh, který mne třeba nějak citově oslovil- žádnou takovou hru jsem nehrál.
Herní příběhy jsou prostě rozdílné. Stejně jako kniha vs film vs hry. Každý má svou silnou stránku.

Konec zvonec.