Twisted Tower už od svého ohlášení vzbuzoval jistá očekávání. Nejenže za ním stojí Atmos Games, studio, které má na svědomí výbornou temnější plošinovku Pinstripe, ale před vydáním byla hra poměrně často přirovnávána také k sérii BioShock. Tu svou zvrácenou podobou lunaparku a stylizací padesátých let skutečně v lecčems připomíná. Bylo by ale podle mě bláhové čekat od ní něco podobně komplexního. Twisted Tower je totiž ve své podstatě lehce ulítlou střílečkou, která během sedmi až osmi hodin cílí hlavně na vizuálně atraktivní a svižný akční zážitek. To, zda se jí to povedlo, je už věc druhá.
Kromě upozornění, ať od ní nečekáte další BioShock, je dobré vyvrátit ještě jeden mýtus, na který láká samotná stránka hry na Steamu, a tím jsou hádanky. Ty tu příliš nečekejte, minimálně ne v podobě, která by vám měla potrápit mozkové závity. Twisted Tower je opravdu ve své podstatě lineární koridorovou čistokrevnou střílečkou s několika odbočkami. Neznamená to, že jde o špatnou hru, jen je lepší mít realistická očekávání.
Pokud do ní tedy půjdete s tím, že si chcete užít střílečku z první osoby se znetvořenými protivníky v úchylném lunaparku, budete podle mě nadmíru spokojení. Navíc se dočkáte i několika milých překvapení, mezi která patří například příběh. Ten sleduje mladíka Vincenta s přezdívkou Goldfish, která ano, naráží na paměť akvarijní rybičky. Vydává se zachránit svou přítelkyni do pořádně pokrouceného ostrovního lunaparku, který vlastní a dříve provozoval zapadlý režisér Mr. Twister. Ten natáčel brakové filmy, jež měla Goldfishova přítelkyně velmi ráda.
Celá recenze zde!
Twisted Tower je tak výbornou žánrovkou, která si umí pohrát s hororovými prvky a zároveň i s brakem, na který neustále odkazuje. Nabízí svižnou a krvavou jízdu, která dokáže představovat i slušnou výzvu a po většinu času mě opravdu bavila. Škoda jen, že se ke konci začne výrazněji opakovat a některé prvky, především hádanky a pohybové schopnosti, nedokáže využít zdaleka tak nápaditě, jak by mohla. Díky svižnému tempu, výborné stylizaci a rozumné herní době ale pořád baví skoro až do závěrečných titulků.
Kromě upozornění, ať od ní nečekáte další BioShock, je dobré vyvrátit ještě jeden mýtus, na který láká samotná stránka hry na Steamu, a tím jsou hádanky. Ty tu příliš nečekejte, minimálně ne v podobě, která by vám měla potrápit mozkové závity. Twisted Tower je opravdu ve své podstatě lineární koridorovou čistokrevnou střílečkou s několika odbočkami. Neznamená to, že jde o špatnou hru, jen je lepší mít realistická očekávání.
Pokud do ní tedy půjdete s tím, že si chcete užít střílečku z první osoby se znetvořenými protivníky v úchylném lunaparku, budete podle mě nadmíru spokojení. Navíc se dočkáte i několika milých překvapení, mezi která patří například příběh. Ten sleduje mladíka Vincenta s přezdívkou Goldfish, která ano, naráží na paměť akvarijní rybičky. Vydává se zachránit svou přítelkyni do pořádně pokrouceného ostrovního lunaparku, který vlastní a dříve provozoval zapadlý režisér Mr. Twister. Ten natáčel brakové filmy, jež měla Goldfishova přítelkyně velmi ráda.
Celá recenze zde!
Twisted Tower je tak výbornou žánrovkou, která si umí pohrát s hororovými prvky a zároveň i s brakem, na který neustále odkazuje. Nabízí svižnou a krvavou jízdu, která dokáže představovat i slušnou výzvu a po většinu času mě opravdu bavila. Škoda jen, že se ke konci začne výrazněji opakovat a některé prvky, především hádanky a pohybové schopnosti, nedokáže využít zdaleka tak nápaditě, jak by mohla. Díky svižnému tempu, výborné stylizaci a rozumné herní době ale pořád baví skoro až do závěrečných titulků.
Resonance: A Plague Tale Legacy
Pro: Zábavný a krvavý gunplay, Atmosferická lunaparková stylizace, Nápadité zbraně a nepřátelé, Překvapivě povedený příběh a lore
Proti: Od poloviny se začíná hratelnost opakovat, Prakticky žádné skutečné hádanky, Nevyužitý potenciál pohybových schopností