Za dobu sedmi let své virtuální existence zde na databázi jsem sesmolil jen dva komentáře a z toho byl ten druhý (DLC Shadow of the Erdtree pro Elden Ring) spíše takový checklist věcí, co bych rád viděl v jejich příštích projektech a taky tak trochu brekot nad obtížností finálního bosse (před nerfem), u kterého se zapotil i mnou zmíněný Viktor Bocan, jak jsem se později dočetl v recenzi časopisu Score... xD
Takže jsem si řekl, že už je sakra načase (v březnu 10 let výročí) napsat taky něco k mé nejoblíbenější, nejen souls, ale hře celkově (promiň RDR2). A začnu tím, jak jsem se k žánru soulsborne dostal a asi si neodpustím nějaké ty osobní omáčky kolem, třeba to, na jakých hrách, filmech a knihách jsem vyrůstal a které formovaly můj vkus obecně. Bude to asi na dlouho a nevím jestli to bude mít úplně hlavu a patu, tak kdyžtak předem sorry...

V raném dětství (počátek devadesátek) mě bavily a děsily filmy jako Excalibur, Souboj Titánů, Nekonečný příběh nebo Batman od Burtona a jejich záporáci Morgana a Mordred, Kalibos, Morlor a Gmork (hrozně cool jměna btw) a Joker s Penguinem. Později samozřejmě přišel Pán Prstenů, Van Helsing (moje největší guilty pleasure), Blade, Hellboy, Underworld apod. Nesmím však opomenout i české pohádky, hlavně S čerty nejsou žerty a jejich vyobrazení pekla, Princ a Večernice s knížetem Mrakomorem nebo Nebojsu s plesem nemrtvých na opuštěném hradě. Pannu a netvora jsem naštěstí viděl teprve pár let nazpět, vydávat horor za pohádku, obzvlášť v té době, to chtělo docela koule pane Herz. :)

Co se čtení týče, tak to jsem jako děcko úplně nenáviděl (což je zpětně celkem funny, když si vezmu, že mám teď knihovnu o skoro 300 knihách :D), ale ke čtení mě přivedly teprve gamebooky, za což jsem hrozně rád, protože si život bez knih neumím představit. Musím zmínit svoji prvotinu Nemrtvá spravedlnost a dále Prokletý hvozd, Magie, Půlnoční lupič, Přízraky strachu atd. A shodou okolností mají gamebooky, kromě dalších věcí (hlavně mangy Berserk), velkou zásluhu i na vkusu mistra Miyazakiho a jeho následné tvorbě ve světě videoher.
Z „normální“ literatury mám v oblibě krom desítek jiných autorů samozřejmě Tolkiena, Sapkowského, E. A. Poa a právě díky Bloodbornu, H. P. Lovecrafta, ke kterému se ještě v komentáři vrátím. Z komiksů a mangy musím zmínit Mika Mignolu, Alana Moorea, Go Tanabeho,  Naokiho Urasawu, Junjiho Ita a jak se patří i Kentaro Miuru (RIP).

S hraním her jsem začal na Vánoce 1999, kdy jsme s bráchou dostali pod stromeček padělek konzole NES z vietnamské tržice za pár stovek xD na kazetky, na kterých byly hry jako Contra, Mario, tanky, auta apod a až o tři roky později jsme dostali klasické stolní PC, na kterém jsme hráli hlavně GTÁčka, Mafii, ale i takový Vampire The Masquerade: Redemption <3.
Pak po letech jsem se už za vlastní prachy rozhodoval, jestli jít do X360 nebo do PS3. Nakonec jsem vybral Xbox, který jsem ale po dvou letech prodal, abych si zahrál hru Demon's Souls, nad kterou jsem slintal na YT právě po přečtení recenze od Jakuba Červinky v časopise Score, kde hře dal krásných 90% (čímž mu děkuju, a taky děkuju jednomu random prodavači z JRC v Hradci Králové, který mi tak hezky básnil o Dark Souls, jinak bych o tenhle žánr zavadil asi mnohem později, jestli vůbec).

S prvním hraním Demon's Souls a Dark Souls se stal soulsborne žánr mým nejoblíbenějším (těsně následován survival horory, o kterých tu snad někdy taky něco sesmolím) a i po cca 15 letech, tisících hodinách, platinových trofejích, nespočtu napodobenin a kupodivu jen jedním rozbitým ovladačem mě to stále neuvěřitelně baví. Dokonce mám i pěknou sbírku artbooků, komiksů a sošek...

A teď k souls hrám samotným:
Když nepočítám akční odbočku v podobě Sekira, tak jsou to vlastě všechno temná fantasy RPG s rytíři, čaroději a draky, zasazená do post-apokaliptických světů, plných ruin hradů, katedrál a smrdutých kobek, kde se potulují nemrtví a všelijaká další těžko popsatelná havěť. Vlastně to působí tak, že všechno důležité se už událo a hráč prochází skoro-mrtvými světy, které jakoby čekaly na ránu z milosti, jen aby to utrpení pominulo.
No a to je pávě to, co mi na těch hrách tak učarovalo. Ve většině ostatních fantasy RPGs se jede mustr: jsi vyvolený, někde v dáli povstává temný pán/démon/drak, tak shromáždi spojence z různých frakcí, co se navzájem moc nemusí, ale k poražení zla musí jejich spory na vedlejší kolej atd.
Nic proti, ale po desátém takovém RPG už to chtělo změnu, což by mohl někdo vlastně říct i dnes, po všech souls hrách a jejich kopírkách... xD Ale ještě v první polovině minulé dekády to působilo neuvěřitelně svěže a mě přijde spojení dark fantasy s post-apo atraktivní pořád.

Pak je tu ale Bloodborne...
Všechno, co jsem si zamiloval na ostatních souls hrách, tj. souboják, level-design, gotickou architekturu, hudbu monstra, zbraně, fashion, minimalismus ve vyprávění, ale hlavně tu ATMOSFÉRU a STRACH Z NEZNÁMA má Bloodborne X-krát silnější a lepší a dodnes vyhledávám fikci ve stejném či podobném duchu.
Díky Bloodbornu jsem se, jak jsem už psal výš, dostal k dílu H. P. Lovecrafta, který se stal, stejně jako u kolegy SilentWolfa, mým nejoblíbenějším spisovatelem a od té doby se nedokážu žánru kosmického hororu nabažit a všechno, co byť jen trochu zavání strachem z neznáma a/nebo ztrátou duševního zdraví, vyhledávám. Bohužel však, ať už kvůli nedostatku času, nebo z lenosti se mi jen kupí seznam věcí, co bych si rád přečetl, zkoukl nebo zahrál...
Navíc vždyť nebýt Bloodbornu, tak bych se možná nikdy nedostal ani k hernímu žánru survival hororů, ke kterým má Bb podlě mě daleko blíž, než ke klasickým akčním RPG. Inspirace hrou Resident Evil 4 (což je adept na můj příští komentář, možná třeba za pár let :)) je zcela očividná: vesničani s vidlemi a jiným zemědělským náčiním, exkavace prastarého parazita, co nejspíš přiletěl na nějakém kosmickém tělese pár milionů let zpět (stejně jako objev Staré krve v kobkách Pthumeriánů), vybuchující hlavy s chapadly/hady, větší důraz na rychlejší souboje oproti více metodickému postupu atd.

Vliv kosmického hororu provází pana Miyazakiho už od dob Demon's Souls. Nejvíc je to poznat na lokaci Tower of Latria - HPL (Shoggoth) a Králi ve žlutém (Old Monk) a pak samozřejmě The Old One.
V Bloodbornu se už ovšem naplno utrhl ze řetězu a naservíroval ultimátní love letter novoanglickému spisovateli.
A je to poznat i na boji kosmických entit o nadvládu v Elden Ringu, ale nejvíc však v dlc Shadow of the Erdtree v
lokacích Abyssal Woods (atmosféra by se dala krájet, ale jako les mám radši Forbidden Woods z Bb) a Midra's Manse (opět Král ve žlutém). 

Určitě jsem na dost věcí, které jsem sem chtěl vypsat, zapomněl, protože psaní tohohle komentáře jsem oddaloval nejspíš několik let, (ach ta prokrastinace prokletá) tak aspoň doporučím pár kousků fikce napříč médii, které nesouvisí úplně s Bloodbornem nebo souls hrami, ale právě spíš s temnými příběhy o nepopsatelném, neznámu a/nebo o ztrátě paměti či duševního zdraví:

- True Detective S1
- The Thing (1982)
- Disco Elysium
- série Silent Hill
- The Evil Within 1+2
- Dead Space
- Alan Wake 1+2
- Vrby (Algernon Blackwood)
- Král ve žlutém (mám teprve rozečteno)
- H. P. Lovecraft (samozřejmě)
- (edit) An Agony of Effort: The True Story of Bloodborne - série videí na YT kanále Charred Thermos, kterou jsem zapomněl zmínit, pro fandy Bloodbornu hodně zajímavé pokoukání

Závěrem si neodpustím poslat vztyčený prostředníček směrem zlé SONY, která než aby alespoň nalepila náplast v podobě 60 fps a podporou 4k rozlišení jako dárek k 10. výročí jejich dost možná nejprestižnější exkluzivity, tak bude remasterovat stále dokola sérii o dvou! hrách The Last of Us, pak Horizon ZD, Until Dawn a Days Gone, o které se snad nikdo neprosil. Co nás čeká dál? Spider-man, Ghost of Tsushima, Death Stranding, Ratchet and Clank remastered?
A pokud hodláš zlá SONY udělat remake na launch PS6, tak ten úkol nezapomeň dát Bluepointu, aby zase zprasily art-direction ( https://youtu.be/e19OMrxV0m0?si=35KC1qCVc9AHbv0L ) a celkový tón hry, jako se jim to povedlo u Démonů (jinak to byl fajn remake) a taky si za to nezapomeň říct alespoň dva a půl litru.
Jo, a konzolku do budoucna čistě digitální, to abychom náhodou nemohli ty hry taky vlastnit napořád a hrát je i bez internetu...

Následující komentář začnu citátem z recenze na konzolovou verzi původního Dark Souls v časopise SCORE z roku 2011 od mého oblíbeného Viktora Bocana, na který jsem si vzpomněl při hraní:

„Potvory jsou fakt tuhé, ne ale tak, že by měly šest miliónů životů a střílely po vás jaderné střely. Jsou tuhé takovým tím férovým způsobem, prostě dobře bojují a jejich rány bolí, to je celé. Bojujete líp? Nemají šanci."

Finální boss SotE by si však dovolil nesouhlasit :D. Nedá si skoro na okamžik oraz, metá velesilná aoe kouzla a má fakt hodně hp. Jasně, nakonec padl a ve finále mi dal zabrat daleko více Isshin ze Sekira, ale onen pomyslný sweetspot mezi obtížností a zábavou byl dosažen finálním bossem z Ringed City a společně se sirotkem z Bloodborne a Manusem z prvních Dark Souls tvoří moji svatou trojici finálních dlc bossů, ke kterým se rád vracím 1v1 a i když to zabere pokaždé hodně pokusů, tak vždy baví. Radahn je pro mne už za hranicí frustrace a doufám, že nepůjde o nově nastavenou láťku obtížnosti pro budoucí tvorbu studia From Software.
Samosebou chápu, že tvůrci museli přidat na obtížnosti dlc, aby to nebylo moc snadné pro hráče, co mají hotové buildy ze základní hry a dohráno nesčetněkrát a nový systém Scadutree blessings je vcelku elegantní řešení, které navíc nutí k průzkumu nového krásného světa.
Ke světu mám jen jednu malou výtku: oproti zákl. hře mi přišel trochu prázdnější- méně dungeonů (pro někoho plus), méně zajímavých míst a hlavně jen jedna středně velká podzemní lokace oproti třem ohromným v Lands Between, nicméně je stále radost tenhle svět objevovat, je parádně propojený a ten artstyle nemá konkurence, člověku padá brada od první chvíle, co vstoupí do Land of Shadow až do úplného konce.
Celkem jsem v dlc strávil cca 50 hodin, takže poměr cena/výkon je na jedničku s hvězdičkou. To FS umí snad nejlíp z celé herní branže, člověk zde nenajde žádný in-game store s herní měnou, za kterou můžete nakupovat duhové oblečky, jednorožce jako mounty, trapná gesta a tanečky apod. Dostali jsme prostě poctivé rozšíření ze staré školy a skoro by se dalo řict takový Elden Ring 1.5.
Takže pro hráče, co začali zákl. hrou a zamilovali si ji, nebo pro ty, co jsou fandové už od dob Demon's Souls je tohle naprostá povinnost.
9/10

Na závěr napíšu v bodech, co bych rád viděl v další hře studia FS a zároveň výtky, co mi léta vadí. Je toho dost. :D

- nový engine a hezčí grafika, art-design to sice vynahrazuje, ale přeci jen by o to víc vynikl, kdyby byla grafická fidelita blíž např. remaku DeS nebo Lords of the Fallen (2023), pop-in trávy taky dost kazí zážitek
- kamera u velkých potvor v malých arénách je napřesdržku už roky a přitom by stačilo buďto oddálit kameru nebo je dát do větších arén
- rychlost soubojů celkově, ale hlavně u bossů se stále víc zrychluje a já jsem naopak s věkem pomalejší, takže nevím, jak dlouho to ještě budu dávat :) ideální rychlost je imo někde mezi DS1 a Bloodborne
- rally mechanic z Bloodborne, když už jsou ty hry rychlejší
- systém soubojů na dálku (luky, kuše, kopí...) a kouzlení je daleko lepší v LotF a klidně bych se zbavil systému many jako má např. Dragon's Dogma
-crafting a s tím související přehršel předmětů, které bych si tipnul většina hráčů úplně ignoruje (minimálně do překážky v podobě bosse)
- systém Great Runes/Embers/Humanity je k ničemu, prostě když porazím hl. bosse, ze kterého padne Great Rune, tak si ji chci nasadit a mít pasivní bonusy pořád a ne jen za použití vzácnějších předmětů, které můžou dojít
- prosím o návrat úhybů z Bloodborne, ty kotouly už vypadají hrozně, i konkurenční hry jako Lies of P či LotF je převzali a vypadají díky nim mnohem lépe v pohybu
- neexistující kolize a clipping oblečení a plášťů skrze štíty na zádech a skrze zbraně (tohle asi vadí jen mě, protože jsem nikde neviděl si na to někoho stěžovat, ale ruší to imerzi) a zároveň to chce možnost dát zbraně do pochvy jako třeba v Rise of Ronin nebo Dragon's Dogma
- barvení oblečení, plášťů a brnění jako v jiných rpg hrách, fashion je důležitá součást těchhle her a je škoda když se mi k sobě hodí kousky z jiných setů a mají jinou barvu
- ponechat možnost odepnout či připnout pláště a ještě lepší by bylo si je připnout ke kterémukoliv brnění
- respec postavy udělat bez omezení a ne v podobě spotřebních předmětů, hráči by se nebáli tak experimentovat a měnit buildy častěji
- systém upgradování zbraní je v současné podobě oproti např. DeS nebo DS1 super, jen by byla fajn možnost když uprgraduju zbraň a ona mi nevyhovuje si za malý poplatek v podobě duší/run nechat upgrade materiál vyjmout jako to má hra Remnant 2
- lezení přes překážky jako v jiných hrách, když někam nevyskočím, tak bych se rád alespň zachytil a vyšplhal tam
- návrat ke klasickému metroidvania level-designu včetně hlavního hubu napojeného na zbytek světa a ne odděleného jako Nexus, Firelink z DS3 atd. a rovnou přidat pár unikátních schopností/nástrojů k průzkumu jako double-jump, hák ze Sekira apod. ne jen otevírání dveří z druhé strany či pomocí klíčů
- méně checkpointů a teleport za odměnu po vzoru prvních Dark Souls
- méně zbraní, ale o to unikátních po vzoru Bloodborne či Lies of P
- bambitky by se mohly vrátit
- plnohodnotný parry systém jako má Sekiro, Lies of P nebo LotF
- po vzoru LotF po dohrání na new game přidat modifikátory příštího průchodu: random loot, random enemy placement, upgradovaný loot, permadeath, možnost opakovat poražené bosse, když se chci zlepšovat, noví nepřátelé na ng+ (tohle mělo jen DS2 a dodnes nechápu, proč se k tomu nevrátili) tohle všechno zvýší znovuhratelnost několikanásobně
- seamless co-op, ten zastaralý systém, co je v ER je oproti DS3 nehratelný, protože v co-opu vám hra sebere Torrenta, takže musíte všude pěšky a ten svět na to není nadesignovaný a navíc nejde vejít plynule z open-worldu do dungeonů, takže se musíte odpojit, vlézt dovnitř a zase se připojit
- sloty pro ukládání buildů a možnost označit předměty jako "oblíbené" jako má Remnant 2
- možnost pozastavit hru
- plavání a průzkum pod vodou jako v Sekiru, i když chápu, že v brnění by to moc nešlo :)
- taky by ještě bylo fajn mít možnost useknout protivníkům hlavy a ostatní údy, nejsem masochista, ale nějaký model poškození by taky přidal na uvěřtelnosti ze soubojů, když už máme tak obří arzenál všelijakých zbraní
- a nakonec zasazením se vzdálit od dark fantasy blíž k něčemu unikátnějšímu jako je např. Bloodborne, přeci jen to po Demon's Souls, Dark Souls 1,2,3 Elden Ringu a všech jejich dlc chce trochu změnu

Ve From Software by se neměli bát alespoň trochu opisovat od konkurence, přeci jen konkurence opisovali hodně od nich, takže kdyby ve své další hře implementovali jen pár výše vypsaných bodů, budu neskonale rád. Bude to sice zase pár roků trvat, ale věřím, že díky 25 mega kusům zákl. hry a 5 mega prodaných kusům dlc mají na to, být ještě dál. Rozhodně se budu těšit. ♡

Určitě to znáte, viděli jste hodně filmů, četli spoustu knih a hráli hromadu her. Občas si pomyslíte, že už vás snad nemůže nic překvapit, bavit či naplnit tak, jako kdysi. No a pak R* vydá hru, na kterou se dva roky od jejího oznámení těšíte snad víc, než jste se kdy na jakou hru těšili. Těšíte se moc, ale přesto v mysli máte stín pochybností, že jedničku stejně nepřekonají, obzvlášť když se jedná o prequel (ty přece většinou nestojí za moc, že?). O 100 hodin později a tak půl litru slz lehčí si říkáte: "Tak oni to zase dokázali, překonali sami sebe a i všechny ostatní".

Začnu světem: Jedná se totiž o naprosto nejživěji působící virtuální hřiště, ve kterém se toho děje tolik, že nebudete zprvu vědět co dřív. Od zasněžených vrcholků hor, přes travnaté pláně, husté lesy, zatuchlé bažiny, vyprahlé pouště až po životem kypící města, osady a farmy. A tyto variabilní lokace na sebe navíc navazují úplně přirozeně a logicky. Naštěstí se však nejedná jen o kulisu, tak jak to v ostatních open-world hrách často bývá. Vypsat zde, co všechno ve hře jde dělat by zabralo hodně místa a navíc to už udělali jiní. V podstatě cokoli si představíte, že byste chtěli na divokém západě dělat, to dělat lze a nejedná se jen o nesmyslnou výplň a natahování herní doby, protože vás do nich nikdo nenutí.

Navíc to všechno vypadá skvostně. Tolik screenshotů jsem v žádně jiné hře nenatípal a o grafice řeknu jen to, že hezčí hru s otevřeným světem tuhle generaci už pravděpodobně neuvidíme. Jasně že sem tam natrefíte na ne úplně high-res texturu/objekt, ale to se dá u open-world her čekat a nejde o nic, co by nějak poskvrnilo celkový dojem.

Zvuková stránka hry taktéž nezaostává. Fauna zní velice přesvědčivě a když např. v horách zaslechnete z dálky řev medvěda grizzlyho, budete se mít sakra na pozoru, aby z vás nebyla jeho večeře. Také zdejší lidští obyvatelé mají navíc ten správný "buranský" přízvuk, kterému občas není rozumět. Dále ozvučení výstřelů zbraní a následných zásahů vašich nepřátel či náhodných kolemjdoucích zní tak nějak správně kečupovitě (já vím, ale jiné slovo mě nenapadá) jako ve filmech od Tarantina :)

Dále hudba: Ta je objektivně naprosto dokonalá a já se jí nemůžu nabažit. Však taky doprovází psaní mého komentáře. Veškeré dění, ať už bloudění světem, v misích a nebo písničky u táboráku (ty mi btw trochu připomínají Black Flag) se skvěle poslouchají a dosáhnou cíleného efektu, kdy vám např. napumpují krev v žilách při přestřelkách nebo vženou slzy do očí v klíčových momentech příběhu.

No a teď ten příběh: Četl jsem názory lidí, kteří si stěžovali na pomalé tempo a předvídatelnost hlavní linky. S tím mohu souhlasit jen částečně. 1) R* před vydáním samotné hry varovali, že nemáme od RDRII čekat to samé, co od GTA a že tempo je pomalé, právě proto, že se jedná o WESTERN! 2) Předvídatelnost od prequelu? Kdo by to byl řekl, že? To že se jedná o prequel ale nikterak nesnižuje jeho působivost, ba naopak. Hráč stejně jako Arthur ví, že starým dobrým časům je konec a že nemůže vzdorovat stále více se rozrůstající civilizaci. Navíc to, že se jedná o prequel znamená, že se do hry mohou pustit i ti, kterým díl první unikl. Já, jelikož jsem první RDR hrál jsem věděl kam se děj bude ubírat. Vadilo mi to? Ani trochu. Kdyby mi to vadilo, tak bych ji nedohrál už 3x (já vím, já vím :D) a potřetí dokonce na 100% kompletace, kdy se přehraje unikátní cut-scéna, při níž jsem zamáčkl ještě poslední slzu. Těch slz bylo dohromady fakt hodně, jak už jsem psal výše a vůbec se nestydím to přiznat. Takhle do kolen mě za cca 20 let, co hry hraji ještě nic nedostalo a za to Rockstaru opravdu moc děkuji. Pro mě, jako milovníka westernů byl už první díl splněný sen a díl druhý je ještě lepší.