Dawnguard je lepší než původní hra. Některé lokace jsou sice až zbytečně velké. Ale není problém krásný Soul Cairn rychle proběhnout a na vedlejší úkoly se vykašlat. U Forgotten Vale je to trochu horší. Nabízí nicméně alespoň možnost si gameplay zpestřit hledáním falmerských knih a „paragonů“ (šutry odemykající portál do speciálních lokací s poklady).

S povděkem kvituji možnost zvolit si v příběhu jednu ze dvou cest. Dawnguardi mě nečekaně oslovili více. Asi kvůli celkem pěkným zbrojím, které, bohužel, reálně za mnoho nestojí. U upírů mám už od základní hry trochu problém. Nabízí možnost dokonale splynout s civilizací a na této profitovat jakožto mocní jedinci stojící v pozadí událostí. Tedy měli by, kdyby nenosili jednotné "podepsané" uniformy a nebyli tak identifikovatelní na první pohled. Kdo tuhle volovinu mohl vymyslet...

Velmi ale oceňuji upírskou parťačku v podobě Serany. Samozřejmě se mi trochu křivila hlavička, jak rychle Dawnguard přijal její pomoc. Ale tak je to Bethesda. Skvělé bylo její časté a nevtíravé komentování okolní situace. Poprvé jsem tak zažil ve Skyrimu pocit, že můj follower je živý. U upírky… Dokonce jí i odpustím, že občas zabila mého psa (Vigilance). Také mám někdy tu chuť, když mi blokuje vchod, civí a kňučí.

Dawnguard vlastně ukazuje, v čem je Skyrim hrozný. Tím, že si někdo dal práci zpracovat uvěřitelného společníka, zároveň „obžaloval“ všechny ostatní followery, které hra nabízí. Chce to ale nápad, čas a samozřejmě profesionální dabéry, které Serana naštěstí měla (namluvená je Larou Beiley, čili její hlas jsem poznal ze SWTOR). V základní hře mě podobně bavila jen Karliah. I díky ní jsem měl příběhovou linku Thieves Guild za nejlepší (zase přispěl i hlas Moiry Quirk, který paradoxně také znám ze SWTOR).