Před Morrowindem bylo temno. Neměl jsem rád RPGčka. Prohlašoval jsem, že je nenávidím, protože braly mým kamarádům čas..

Začínáte za doprovodu nádherného hudebního motivu jako propuštěný vězeň s holým zadkem a průvodním dopisem Imperiální tajné služby v domyšleném, fungujícím světě s historií a definovanými stereotypy, které vás celou hru budou ovlivňovat. Ačkoliv hra vás vybízí "utéct do kopců", užívat si volnosti a zaměřit se na rozvoj vlastní postavy a jejího místa ve světě, doporučuji příběh neopomenout. Jestliže se se svojí postavou dokážete sžít jako já, osudovost hlavní dějové linie vás dostane doslova do kolen. Můžete se těšit, že svět bude reagovat na to, kým jste (rasa) a kým se během života v něm stanete (vaše činy, příslušnost k různým společenstvím). Při bloumání světem nevyhnutelně dojde k tomu, že si některá místa a lidi oblíbíte a budete se k nim rádi vracet.

Prakticky každý aspekt hry je světě Morrowindu originální a rozmanitý: příběh, architektury jednotlivých společenstev, fauna, historie světa, knihy a nápisy, úkoly, všechny stránky herního systému, deník, vztahy s každým NPC.

Někomu mohou kazit radost exploity, mluvím především o systému "zlepšuje se mi ta vlastnost, kterou často používám". V Morrowindu a datadiscích jsem strávil odhadem sto dní čistého času. Na půl roku se z něj stal můj druhý domov. V mých očích žádný z otevřených světů dosud Morrowind nepřekonal.

-- Má Balmoro, rád bych zase ulehl ve tvých zdech.
-- Warm sand for your feet frrrrrriend!