DT je takový barevnější Quake na piku a přestože dávám přednost civilnějších střílečkám pro starouše, chytnul mě více, než bych čekal.
Hektická hratelnost je založená na pohybu, rychlosti, přesnosti a vylepšování zbraní. Nechybí rychlý skok (dash), bullet-time, na headshotech záleží a zbraně se dají rychle kombinovat, pro řetězení útoků. Z nalezených run je možno si vytvořit vlastní arzenál preferovaných laufů, které získávají až démonické schopnosti a buffy. Z postavy templáře setaxtává nezastavitelná drtička démonů... Nepřátel je spíše méně, ale čas od času se objeví větší skupinka, se kterou už se dá dirigovat slušný a chytlavý masakr.
Po vzoru Quake je možno, už v tréninkové místnosti, aktivovat Nightmare obtížnost, která má spolu s Hell obtížností jednu nevýhodu - lékárničky jsou k dispozici pouze v secretech. Těch je tady sice celá hromada, ale i tak se jedná o dost velký handicap, který je, ve spojení s větší výdrží monster, docela hardcore. Na začátku je to ještě relativně hratelné, ale později už jsem se potil i na Hard. S kombinací omezeného ukládání pouze na vyhrazených místech a se sporadickým autosave, jsou vyšší obtížnosti zadělávka na pořádný průser v pozdějších částech.
Kromě klasických secretů jsou k dispozici i super secrety, pro které je potřeba semotamo vyřešit nějakou tu hádanku a jako bonus je možno se vydat do nepovinné části levelu, pro sesbírání věciček pro upgrady. Je tu hromada parádních easter eggů a metalický soundtrack je hodně hutný a úderný, ale v rámci levelu se rychle oposlouchá.
Důvod, proč DT nemůžu tak úplně doporučit, jsou levely samotné. První dvě epizody se ještě relativně dobře drží, ale od třetí už to začne skřípat, geometrie se zjednodušuje, detaily ubývají a jednotlivé úrovně jsou laděny do křiklavých barev, ze kterých mi místy krvácely oči. V jednu chvíli padám přes okraj, v druhé narážím do neviditelné zdi a často jsem se, při honitbě za secrety, zašprajcoval nebo rovnou propadnul skrz texturu něčeho, co vypadalo, že se na to dá stoupnout - díky zmiňovanému omezenému systému ukládání to není úplně fér.
Několik pokusů o uložení k ledu nebylo úspěšných, chytlavá akce mě pokaždé vlákala zpět. Přesto už jsem ten konec tlačil dost na sílu...
Hodnocení: ✰
Hektická hratelnost je založená na pohybu, rychlosti, přesnosti a vylepšování zbraní. Nechybí rychlý skok (dash), bullet-time, na headshotech záleží a zbraně se dají rychle kombinovat, pro řetězení útoků. Z nalezených run je možno si vytvořit vlastní arzenál preferovaných laufů, které získávají až démonické schopnosti a buffy. Z postavy templáře setaxtává nezastavitelná drtička démonů... Nepřátel je spíše méně, ale čas od času se objeví větší skupinka, se kterou už se dá dirigovat slušný a chytlavý masakr.
Po vzoru Quake je možno, už v tréninkové místnosti, aktivovat Nightmare obtížnost, která má spolu s Hell obtížností jednu nevýhodu - lékárničky jsou k dispozici pouze v secretech. Těch je tady sice celá hromada, ale i tak se jedná o dost velký handicap, který je, ve spojení s větší výdrží monster, docela hardcore. Na začátku je to ještě relativně hratelné, ale později už jsem se potil i na Hard. S kombinací omezeného ukládání pouze na vyhrazených místech a se sporadickým autosave, jsou vyšší obtížnosti zadělávka na pořádný průser v pozdějších částech.
Kromě klasických secretů jsou k dispozici i super secrety, pro které je potřeba semotamo vyřešit nějakou tu hádanku a jako bonus je možno se vydat do nepovinné části levelu, pro sesbírání věciček pro upgrady. Je tu hromada parádních easter eggů a metalický soundtrack je hodně hutný a úderný, ale v rámci levelu se rychle oposlouchá.
Důvod, proč DT nemůžu tak úplně doporučit, jsou levely samotné. První dvě epizody se ještě relativně dobře drží, ale od třetí už to začne skřípat, geometrie se zjednodušuje, detaily ubývají a jednotlivé úrovně jsou laděny do křiklavých barev, ze kterých mi místy krvácely oči. V jednu chvíli padám přes okraj, v druhé narážím do neviditelné zdi a často jsem se, při honitbě za secrety, zašprajcoval nebo rovnou propadnul skrz texturu něčeho, co vypadalo, že se na to dá stoupnout - díky zmiňovanému omezenému systému ukládání to není úplně fér.
Několik pokusů o uložení k ledu nebylo úspěšných, chytlavá akce mě pokaždé vlákala zpět. Přesto už jsem ten konec tlačil dost na sílu...
Hodnocení: ✰
Silent Hill: The Short Message