Je celkem příjemné sledovat, že - pozor, fráze - vývoj jde kupředu a že to platí i o českých adventurách. Což ovšem neznamená, že by se autoři (tým Agawa, distribuce JRC) poučili z předchozích neúspěchů (nikoli jen svých), pouze postupují vpřed. A nebo jak se to vezme.

Swigridova kletba je další z "pohádkové" linie, kterou započalo už Ramonovo kouzlo a která pokračovala přes Dračí historii až ke Gookovi. Kromě samotného námětu za to může i vzhled (o který se tentokrát postarala Zdena Jasanovská). Známých jmen se tu ostatně nedočkáme na žádném místě titulků, viz zajímavosti. Namluvení Swigrida je "luxusní."

Malinko zaráží skutečnost, že v intru nepadne o hlavním protagonistovi Robinovi ani slovo - poté, co Swigrid ukradne roh na přivolávání jara, následuje střih a jsme rovnou na pastvě. Kromě toho, že je to pasáček ovcí a bydlí v chalupě se o něm nedozvíme vůbec nic (pokud to nebylo v manuálu, který nemám). Ani proč s ním nemluví trhovkyně Magdalénka na trhu. A co víc, nedozvíme se ani, jak se dostal ze Swigridova hradu, protože likvidací padoucha hra končí, aniž by nastalo nějaké outro, byť textové (Dvě věty "I Swigridův hrad navštivilo jaro. A Robin? Kdo ví" za outro nepovažuji).

Naštěstí se tu neprovádějí skopičiny typu strkání psa do zásuvky a řešení hádanek je víceméně logické (i když dveře do klenotnice by zakryté být nemusely a předměty obecně by mohly být lépe viditelné. Sbírání předmětů z hodovní tabule taky není zrovna intuitivní). Ohromně zábavné je lákání modrého ptáka na špek (tak ale ptáci lůj žerou a ani to nemusí být supi, že). Být hnidopich, poukážu ještě na měkké I v alchymistickém receptu (vikřiknout).

Musím se zmínit ještě o jednom zajímavém nápadu - hrdina při přechodu do nové části hry "ztratí" nepotřebné předměty (kterých se jinak nejde zbavit) a humorně to okomentuje...

Čekáte-li můj verdikt ve smyslu, jestli má cenu si tuto hru dnes zahrát, musím říct, že ani ne...