Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Daniel Palička • 17 let • ČR - kraj Zlínský

Komentáře

< >

Alchemy Mysteries: Prague Legends

  • PC 40
Herní výzva 2018
Kategorie: Válka periferií (Light verze)


Tak tohle byl tedy šílený úlet! Moje první hidden object hra ve výzvě a rovnou to musí být takhle špatně odvedená práce. To jsem opravdu nečekal! Ale teď raději trochu seriózněji. Když jsem se dozvěděl o existenci této hry, řekl jsem si, že do desáté kategorie ji zkusím. Byla mi navíc doporučena uživatelem jménem leebigh, takže proč si to nezkusit, že? Když to je v kulisách Prahy, určitě to bude stát za to. A co se nakonec stalo? Dostal jsem dost špatnou záležitost.

Grafika není hrozná, byť o žádný převrat se taktéž vůbec nejedná. Hůř na tom dopadl příběh, který je tak laciný, že by se za tohle nemusel stydět ani Uwe Boll. Hrajete za mladou dívku, která jednoho dne dorazí do Prahy, kde bude následně muset vyřešit jednu mysteriózní záhadu, která se týká císaře Rudolfa II. A aby toho nebylo málo, přijde chvíle i na milostnou linku, kterou si nikdo nepřál.

Námět na první pohled nemusí znít vůbec špatně, jenže jeho provedení je naprosto otřesné. Hraje se to sice stejně jako jiné hidden object hry, avšak zde (na rozdíl třeba od Na stopě zločinu) mě vůbec nebavilo dělat logické hádanky, které místy do příběhu absolutně nepasovaly. To samé se dá říct i o milostné lince, která je tam napasovaná jenom proto, že to k takovým příběhům patří. Jenže zde to je dotáhnuté do extrému toho nejhoršího stupně, protože vy sami milostné lince vůbec nevěříte.

Velká výtka patří i k českému překladu. Sice vůbec nevím, kdo ten překlad dělal, ale takhle hrozné jsem to opravdu nečekal. Gramatické chyby, chybějící interpunkce a hrubky o sto šest. Někdy se mi dokonce stalo, že se mi český jazyk přepl na anglický. Název jednoho předmětu při hledání se mi totiž zobrazoval v angličtině. Nevím, zda to byla i chyba překladatele, nebo zda to byla nějaká chyba ve hře samotné, ale i tak to nemůžu odpustit.

Alchemy Mysteries: Prague Legends nedoporučuji. Mimochodem, v názvu sice máte Prahu, ale její kulisy se zde prakticky vůbec neobjevují. Žádný Karlův most, není zde ani Pražský orloj, ani žádné další památky či místa. Jediné, co tato hra má společné s Prahou, je zápletka kolem Rudolfa II. a jednoho dalšího stvoření, které si určitě domyslíte. Jinak nic víc neočekávejte.

Za mě velký palec dolů! Tohle je asi ten nejhorší zážitek za celý rok. Nečekal jsem sice nic převratného, ale takhle špatné jsem to už vůbec nečekal.

Pro: Slušná grafika, Dobrý námět...

Proti: …, který je ale velmi špatně provedený, Milostná linka, Český překlad s tunou chyb, Prahu nečekejte, Nudné logické hádanky

+10

Angry Birds

  • PC 90
Herní výzva 2018
Kategorie: Nejen PC živ je člověk (Light verze)

Angry Birds, mobilní fenomén, který má své příznivce po celém světě. Dočkal se velkého plnohodnotného pokračování, mnoha spin-offů a jak seriálového, tak filmového zpracování v animované podobě. Nicméně, zde to začalo. Tady se ukázal nápad s ptáky, které střílíte z praku na stavby zlých prasat.

Když jsem tuto hru hrál, byl to pro mě okamžik, kdy jsem se mohl vrátit do doby, kdy jsem kdysi stihl hrát hlavní příběh, kde se ptáci snaží dostat ke svým ukradeným vajíčkům. Ta je i dodnes opravdu legendární. Nicméně, úspěšně jsem zdolal i další světy, které byly někdy výrazně lepší jak první dobrodružství, jiné byly o něco málo horší, ale i přesto stále nezaostávaly.

Musí se uznat, že každý svět je svým způsobem jiný a přináší jiné výzvy. To je věc, která celé hře přidává na výrazné obtížnosti, ale kromě toho také na originalitě mnoha úrovní. Máte zde klasické oblasti, lokace na ptačím ostrově, dobrodružství na farmě, experimentování s šílenými vědci, obranu hnízda před nájezdy, technicky vyspělá vozidla, narozeniny…prostě všechno, co vás napadne. A to jsem ani nezmínil fanouškovské úrovně, kde je i jedna od člověka z České republiky.

Počin je to na hodně dlouho. A to je jenom dobře, protože o to více se budete bavit. Pokud by vám to navíc nestačilo, kromě klasických úrovni zde také najdete možnost soupeřit proti ostatním hráčům v žebříčku skóre, kde jde hlavně o to, v náhodně vybraných úrovních nasbírat co největší skóre, abyste se mohli umístit na co nejvyšší příčce žebříčku. Nutno však podotknout, že primární roli hraje první osvědčená klasika, byť i online byste si měli párkrát zahrát (to vám dávám jako dobrou radu).

Pestrá je i hratelnost, která sice může působit totálně obyčejně, ale z praktického hlediska je opravdu super. Mě osobně šíleně bavilo na nepřátele vypalovat jednotlivé ptáky, ať už šlo o Reda, Chucka, Stellu, Hala, Bomba, Blues a mnohých dalších, kteří se vždycky výrazněji lišili (a to nejenom zbarvením). Tu doplňuje i hravá grafika, která se mi svým stylem opravdu zamlouvala. Takže zde bych prakticky neměl výtky.

Já celkově nevím, co bych mohl vytknout. Snad jenom pár free-to-play potíží bych zde našel, ale jinak nic výrazně hrozného. Tohle je jednoduše povinnost pro hráče, co chce vědět, proč je trend Angry Birds tak populární. Rozhodně nebudete litovat. Na mobilech to je opravdu skvělý zážitek!

Pro: Hratelnost, Grafika, Design úrovní, Rozdílnost postav, Zábavnost

Proti: Pár free-to-play problémů, Méně zajímavý online režim

+11

Sherlock Holmes and the Hound of the Baskervilles

  • PC 75
Herní výzva 2018
Kategorie: Sousedy si nevybereš (Light verze)

Má třetí hidden object hra, která, podle mého názoru, ze všech, které jsem za tento rok hrál (hlavně tedy v letošní Herní výzvě), se tato podařila nejvíce, byť je za ní v těsném závěsu Na stopě zločinu, což je počin, který mě velmi příjemně překvapil. Avšak Sherlock byl v některých ohledech výrazně zajímavější. Možná za to také může fakt, že jde o přepracovaný příběh Pes baskervillský do herní podoby, kdy ne všechno je stejné jako v knize.

Až na pár drobných změn je zápletka stejná. Sherlock Holmes se spolu s Watsonem dozví o záhadě kolem kletby rodiny Baskervillů a kolem neobjasněné záhady rodinného sídla. Proto se společně vydají k onomu místu, které budou muset postupně prozkoumávat, aby zjistili, co je zde špatně. A kromě toho také budou muset řešit věci kolem toho, jak se to má se samozvaným Psem baskervillským a o pověsti kolem něj.

Překvapilo mě, že dějově to sice je předělání stejnojmenného příběhu od Sira Arthura Conana Doyla pro herní průmysl, ale nebojí se si tam dát i své vlastní prvky, které se od původní verze liší. V knižní předloze kupříkladu nebyla záležitost okolo drahokamů, kterou tady raději nebudu nějak výrazněji popisovat. A to samé ostatně platí i o cestování mezi minulostí a přítomností, věci, jež pro příběh hraje dost podstatnou roli při vyšetřování.

Jde o detektivní záležitost, takže atmosféra je mnohem vážnější a temnější. O to více potom vynikne pěkná grafika. Prostředí je proto správně pochmurné, různé kouty jsou černé jako temnota a vy sami jste zvědaví, jak to vlastně celé dopadne. Musím navíc ocenit snahu o to držet se původního pojetí Sherlocka a jeho interakce mezi ním a Watsonem. Tohle dokáže mnohé fanoušky velmi potěšit.

Konec bych možná trochu upravil, protože ten mi přišel dost jednoduchý a přímočarý (a oproti původní knížce není natolik zajímavý, aby vás jakkoliv překvapil). A někdy mi některé použití jednotlivých předmětů přišlo docela zvláštní a podivné (to samé platí u pár miniher). Ale jinak jsem naplno spokojený.

Pro: Příběh, Ztvárnění Holmese, Atmosféra, Grafika

Proti: Zakončení, Některé použití předmětů bylo podivné (stejně tak logické hádanky)

+7

Batman: Arkham City

  • PC 80
Herní výzva 2018
Kategorie: Nervy z oceli (Light verze)

Tak mám za sebou druhý díl Batmana od Rocksteady s podtitulem Arkham City, který přinesl nezměrné množství změn. Abych to uvedl na pravou míru, hraje se to prakticky stále stejně. Souboje jsou podobné jako v Arkham Asylum. Rozdíl ovšem přichází ve chvíli, kdy se podíváme na rozsah samotného města. K tomu se však dostaneme později.

Příběhově se ocitáme jeden rok po událostech předchozího dílu. Chystá se plán s projektem jménem Arkham City, za kterým stojí Quincy Sharp, člověk, co stál za blázincem pro psychopaty, šílené hrozby pro město a zločince, a nynější starosta Gothamu, který má vše pojištěné s Hugo Strangem. A po celý příběh zde potom sledujeme osud Batmana, kterého v Arkham City čekají poměrně krušné časy, během nichž bude čelit nespočtu hrozeb. Kromě starých známých, ať už Jokera, Harley Quinn nebo Poison Ivy, zde také dojde na pár nováčků, kteří ale jsou v lidském podvědomí velmi známí. Toť jest třeba Two-Face, Deadshot a mnoho dalších. A pravá jízda tak může začít!

Vaše pískoviště teď je mnohonásobně větší a uzavřené prostory blázince nahradilo rozsáhlé město, které můžete během hraní postupně prozkoumávat a plnit v něm všemožné vedlejší mise. Ty jsou výraznou novinkou, která se mi i teď dost zamlouvá, protože to, jakým způsobem byly jednotlivé mise provedené, vůbec nebylo špatné. Ať už šlo o Shot in the Dark, Identity Theft nebo Fragile Alliance, vždy jde o pěknou sbírku aktivit, jež dokážou zabavit a zaujmout.

To, že je nyní město výrazně otevřenější, mi nevadí. Naopak mi to celkově připadá výrazně otevřenější a mnohem přehlednější. Za tohle může i fakt toho, že pokud máte zadaný určitý úkol, na oblacích vám bude svítit symbol s logem netopýra. Tím budete mít přesně dané, kam máte letět a nemusíte se hloupě přepínat na mapu. A když už se na ni chcete přepnout, je to z toho důvodu, abyste si nastavili svůj Custom Waypoint, který vás následně bude vést k lokaci, kam si přejete letět vy. Podle mého názoru opravdu super věc a je to něco, co v Arkham Asylum chybělo (byť sám nevím, jakým způsobem by něco takového samotní autoři mohli do něčeho takového dát).

Nechybí samozřejmě ani tuna nových udělátek, starý známý bojový systém, který je v Arkham City mnohem vyspělejší a vylepšený v mnoha ohledech, několik nových nepřátel, proti kterým budete bojovat, a tuna parádně zpracovaných boss fightů, byť na těžkou obtížnost místy docela jednoduchých oproti předchozímu dílu. Ono celkově se prakticky dá říct, že City je o něco málo snadnější než jeho předchůdce (a to i přesto, že si nastavíte úplně tu nejtěžší volbu obtížnosti), ale zážitek je to stále stejný.

Stále zde najdete parádní postavy, mezi nimiž najdete i Catwoman, za kterou si užijete v její samostatné dějové lince, parádní hratelnost a příběh, který je oproti komornímu a více na atmosféru působicímu Asylum více epičtější a velkolepější ve všech směrech, což je na jednu stranu dobře, protože atmosféra beznaděje a prázdnoty města funguje pěkně, přičemž bossové díky tomu lépe zapůsobí, ale zároveň to místy doplácí na několik scénáristických berliček. Paul Dini to jakožto hlavní scénárista sice zvládá ukočírovat, ale nemůžu mu odpustit, že do celého plánu Huga Strange byl zapleten i Ra's s celou jeho bandou Ligy asasínů, a že Jokerovi, který ve hře pomalu a jistě umírá s Batmanem, Hugo celou dobu dodával zbraně (promiň, Dini, ale spolu se závěrečnou deus ex machinou na samotném konci, jež byla částečně docela předvídatelná, to bylo docela dost povrchní). V některých částech to je docela předvídatelné. Nemění to ale nic na tom, že celková zápletka je mnohem více promyšlená jak v Asylum, kde ji navrch zvedali hlavně záporáci (a pár dalších věcí).

Ve výsledku mám z Arkham City mnohem lepší pocity jak z Arham Asylum, byť stále si myslím, že větší výzvou bylo jednoznačně Asylum, které i tak má hodně faktorů, kvůli nimž si mě získalo v srdci. Když jsem rozmýšlel, zda mám dát 80 nebo 85, musel jsem přemýšlet docela dlouho. Ale nakonec jsem se rozhodl o kompromis. Dal jsem lepších 80, kdy je zde šance toho, že se můj názor může ještě výrazně změnit. Ale nemění to nic na tom, že já jsem velmi spokojený.

Pro: Otevřené město, Vedlejší mise, Atmosféra, Záporáci, Epičtější a propracovanější příběh...

Proti: ..., který je ale místy předvídatelný, Finální deus ex machina, Pár podivných momentů, Lehčí jak předchůdce

+12

Zup! 2

  • PC 70
Herní výzva 2018
Kategorie: Hru nezastavíš! (Light verze)


Zde víceméně platí to samé, co jsem zmínil u komentáře k prvnímu dílu (odkaz), (akorát úrovně jsou místy výrazně složitější a herní čas je o něco málo delší), takže místo toho, abych se jenom opakoval, zmíním jednu věc, co nebyla řečena. Pokud patříte do skupiny lidí, co zbožňuje sbírání achievementů ve hrách, pak je tento kousek přímo pro vás, jelikož těch zde najdete opravdu hodně. A to nepřeháním!

Pro: Oddechové

Proti: Nic víc nečekejte

+4

Thomas Was Alone

  • PC 70
Herní výzva 2018
Kategorie: Lidem vstup zakázán (Light verze)


Najít hru, kde nehrajete za postavu podobnou člověku. Do těžké varianty jsem sice měl vybraného svého adepta (co jsem si zvolil se můžete dozvědět zde), takže tady nebyl problém, ale těžší to paradoxně bylo s jednodušší variantou. Uživatel leebigh nakonec vše vyřešil. Sám mi poradil, abych si zvolil Thomas Was Alone, protože to není moc dlouhé a požadavky to splňuje. Neodolal jsem tedy a vrhl se do akce.

Na první pohled se to sice vůbec nemusí zdát, ale hra má příběh. Já sám bych dokonce neřekl, že to rozhodně není jenom obyčejný příběh bez nějaké větší hloubky. Naopak mi připadá, jako by se autoři snažili udělat něco, co místy dokáže zapůsobit na lidskou strunu. Máme zde Thomase, červenou krychli, která zpočátku začíná prozkoumávat svět úplně sama. Pak ovšem začíná potkávat další bytosti, které jsou sice podobné jako on, ale jsou zároveň v mnoha ohledech jiné. Mají jinou povahu, odlišné zbarvení, jiný tvar a mnoho unikátních schopností, co Thomas nemá. Postupem času tak začne vznikat větší skupinka, jejímž cílem je, postupně se dostávat přes různorodě stylizované lokace z bodu jedna do bodu dva. A tohle děláte po celou dobu hraní.

Během hraní by si sice někdo mohl říci, že může dojít k poměrně velkému stereotypu, ale to se mýlíte. Pokud se do toho ponoříte hlouběji, zjistíte, čím Thomas Was Alone dokáže zapůsobit. Každá úroveň je dělaná jinak, takže se nudit nebudete. A pokud vám tohle nestačí, tak vždycky bude potřeba použít vaši logiku. Bez ní se totiž na vaší cestě neobejdete. Když jsem hru hrál já, mnohdy jsem si říkal, jak moc jsou některé úrovně komplexně vyřešené. Máme zde sice mnohé, které vás tolik nezdrží, avšak pak je zde tuna těch, jež vás dokážou šíleně potrápit a razantním způsobem tak navýšit váš srdeční tlak. Za zmínku například stojí jeden z posledních levelů, kde všechny dosavadní postavy musíte dosadit na správné části mapy.

Jak jsem již stihl zmínit, postupně se dostáváte k mnoha různorodým postavičkám, což je faktor, který titulu velmi dobře prospívá. Kromě Thomase, jenž vyniká svými středními skoky, zde pak máme tunu dalších. Je zde třeba John, hubená postavička s velkými skoky, Claire, velká dívka, která má tak velké tělo, že umí plavat ve vodě, a mnoho dalších. Ta rozmanitost je zde znát. Jde to až do takové míry, kdy každičkou postavu poznáte i z osobního hlediska. V příběhu totiž dojde i na úrovně, které zkoumají osobní pocity, takže zde dojde na pocity lásky, samoty, vychloubání se i na mnoho dalších.

Když jsem Thomas Was Alone dohrál, byl jsem na jednu stranu rád, že už to mám za sebou, protože někdy to byla velká frustrace (to myslím v dobrém smyslu slova), ale zároveň jsem byl i docela smutný z toho, že má cesta skončila. Já osobně bych si klidně dal pár dalších úrovní navíc, jelikož to, jakým způsobem byl příběh odvyprávěn, se mi opravdu zamlouvalo. Je ovšem pravda, že některé pasáže a dějové linky byly výrazně natahované, jiné zase byly docela zbytečné (a pro mě znamenaly ryzí várku iritace). A někdy mi také připadalo, jako kdyby se na některých úrovní nestihlo zapracovat, jelikož jsem v nich došel k pár chybám technického rázu. Nic hrozného to však nebylo.

Za mě se jedná o dobrou záležitost. Na nezávislou skákačku to je opravdu povedený počin, byť si myslím, že tomu ve výsledku chybí něco, díky čemu bych mohl dát podstatně více. Nedá se to přesně na sto procent popsat. Ale i přesto si myslím, že jde o dobrou skákačku, kterou můžu vřele doporučit. Pokud přežijete vypravěče, který byl někdy docela dost otravný (ale měl dobrý hlas), určitě nebudete zklamaní.

Pro: Příběh, Překvapivá propracovanost postav, Dobré úrovně, Vypravěč

Proti: Pár technických chyb, Některé příběhové úseky, Ve výsledku toho nenabídne více, Vypravěč

+6

Life is Strange: Before the Storm - Episode 3: Hell Is Empty

  • PC 75
Herní výzva 2018
Kategorie: Krize identity (Light verze)


Hodnotím kvalitu hry jako celku, takže mé dojmy se týkají všech dosavadně vydaných epizod.
Po Life is Strange přišel čas na další hru ze světa mladé Max Caulfieldové. Tentokrát jsem se pustil do prequelu Life is Strange: Before the Storm, který, jak již název napovídá, se odehrává před událostmi kolem příchodu tornáda a řešení záhady ohledně schopnosti s vracením se v čase. Tentokrát však budeme hrát za Chloe, kamarádku Max, se kterou prožila hodně okamžiků v dětství.

V Before the Storm sledujeme Chloe v době, kdy nemá možnost se potkávat s budoucí maniačkou přes fotografování. Kromě toho, že si musí procházet jednou životní ztrátou, si zároveň také musí řešit své osobní potíže. Sama už totiž začala být výrazně samostatná, tudíž se nebojí si například vyrazit během jednoho večera na koncert své oblíbené kapely. Ale nemění to nic na tom, že si prochází menší krizí, se kterou jí sice nepomůže její vlastní maminka, ale její kamarádka Rachel Amber. S tou prožívá různá dobrodružství a nebojí se s ní trávit svůj čas. A celá hra je prakticky plnohodnotným dobrodružstvím těchto dvou děvčat, které se však neobejde bez vážnějších témat.

Pokud jste hráli původní Life is Strange a nebyli jste rádi z toho, že jste museli používat nadpřirozenou schopnost, pak tady budete naprosto šťastní, což je způsobeno hlavně akčnějším, paradoxně však více lidštěji laděným příběhem. Původní Life is Strange sice byl hodně založený na emocích a na esenci vztahů mezi lidmi, ale tady mi na to přišel výrazně větší důraz. Jde ostatně i o to, že nehrajete za nějakého “nadčlověka” se superschopností, takže se vše může držet při zemi. Nicméně, to nemění nic na tom, že Chloe má jednu dovednost. Pokud jí to vychází, umí vyhrát dialogový konflikt pomocí dobře vybraných argumentů. A právě tuto dovednost musíte dobře ovládat, abyste se například dostali z nějaké velmi špatné situace.

Podle mého názoru hře v některých ohledech výrazně prospělo vymazání jakýchkoliv schopností, protože díky tomu mnohem více vynikne civilnější linka a nemusí se po celou dobu dění řešit jenom cestování v čase, vracení času a co všechno to může mít za následky. Kromě toho zde pak mnohem více vyniknou nové postavy, jež jsou ve většině případů hrozně zajímavé postavičky. V příběhu sice dojde na setkání se starými známými, které znáte již z původní hry, ale s tím rozdílem, že tentokrát mají jiného dabéra/dabérku. Noví dabéři odvádějí skvělou práci, což platí hlavně u dabingu hlavní hrdinky. U Chloe mi překvapivě nový hlas nevadil, přestože to byla od Ashly Burch velmi výrazná změna.

Pokud bych se měl ještě vrátit k samotnému příběhu, tak ten je místo pěti epizod rozdělen do tří. To na jednu stranu sice výrazně prospívá tempu, kdy se nemusí řešit zbytečné dějové linie a může se jít kupředu v hlavní části, ale na druhou stranu to místy doplácí na volby, které zde roli nehrají vůbec. Je sice pěkné, že při rozhodování nejde dát vrátit zpět, takže pěkný výsledek ne vždycky máte pojištěný, ale nic (až na pár výjimek) nehraje žádnou větší roli. Tady se to dá v podstatě chápat, protože jde o prequel, takže částečně odpouštím, ale na krutém faktu to opravdu nic nemění. Když jde navíc o prequel, tak zde prakticky ani autoři nemůžou budovat žádné výraznější dějové linky, na což také občas příběh v některých směrech doplácí.

Pokud bych měl zmínit ještě nějakou věc, která mi ve hře úplně neseděla, tak to je neustálá potřeba postav mi říkat, co mám udělat. Nevím, jak to bylo u vás, ale mnohdy se vůči mě ostatní chovali jako k číšníkovi či sluhovi. Když bylo potřeba něco přinést, měl jsem zajít pro tohle. To samé při chystání stolu. Chápu, proč to tady je, ovšem co je moc, to je moc, přičemž jistý pocit iritování se po chvíli musel dostavit. I v původním Life is Strange toho nebylo tolik v takové míře, což je svým způsobem zvláštní, na druhou stranu však také velmi paradoxní.

Za zmínku stojí i Rachel, která mě jako postava hodně bavila. Jsem neskutečně rád, že zde poprvé dostáváme jasnou představu o tom, kdo to je, jak to je s její rodinou a jaký ke Chloe má vztah. Pokud jsou zde čistě náhodou tací, kteří si chtějí hru pořídit proto, aby se dozvěděli, co se vlastně stalo s Rachel mezi Before the Storm a děním v Life is Strange, pak vás zklamu. Sice ji tady budete mít v plné kráse, hraniční most s mnoha otázkami však stále zůstává otevřený. Ale nemění to nic na tom, že Rachel dokázala v mnoha ohledech velmi pozitivně zaujmout.

Na samotný závěr bych se ještě jednou podíval na příběh, tentokrát však na jeho celkovou kvalitu. V první epizodě se toho tolik nestane, až v průběhu dvou dalších se to rozjede mnohonásobně více, načež vše naplno vygraduje ve třetí epizodě, která je asi tím nejkvalitnějším, co svět Life is Strange vůbec nabídl. A to si teď nedělám legraci. Nicméně, z celkového hlediska věci je pro mě velkým otazníkem, co je lepší, jestli Before the Storm nebo první dobrodružství s Max. Já osobně bych to shrnul následovně. Každá z her má svá pozitiva i negativa. A svým způsobem se to místy porovnává hodně špatně, protože někdy není úplně jednoduché srovnat hru se třemi epizodami s hrou, co jich má pět. Ale svým způsobem by to v tomto případě asi dopadlo remízou. Kdybych si ale přece jenom měl vybrat vítěze, bylo by to původní Life is Strange. To však nemění nic na tom, že i Before the Storm mě bavilo a dokázalo mě zaujmout. Deck Nine odvedl dobrou práci.

Pro: Nové postavy, Noví dabéři, Rachel, Žádné schopnosti za cenu ryze civilnější linky

Proti: Volby bez větších následků, Otravný přístup postav ala “číšník/sluha”, Omezenost dějových linek

+10

Call of Juarez: Gunslinger

  • PC 90
Herní výzva 2018
Kategorie: Tehdy to začalo (Light verze)

Musím narovinu přiznat, že Call of Juarez: Gunslinger není nejlepší hrou, ale asi tím největším překvapením v letošní Herní výzvě, která sama o sobě byla velmi rozmanitě navržena. Takový kousek jsem opravdu nečekal.

Přiznejme si to, westernový žánr na herním trhu moc využívaný není. Máme zde třeba Red Dead Redemption od Rockstar Games nebo právě již zmíněný Call of Juarez, ale to by se dalo označit za takové dvě velmi významné výjimky, jež výrazně vybočují z proudu. Jako ano, Juarez nebyl vždycky western, protože třeba Cartel se odehrával v moderní době, ale to není úplně podstatné. Důležitou myslenkou je, že westernu je na herní scéně prostě šíleně málo. Ale když už se objeví, dokáže v nás vzbudit opravdové kovboje.

Příběh je vymyšlený velmi zajímavým způsobem. Starý kovboj přijede na koni do jednoho městečka, kde si ihned zajde do baru. A jakmile zasedne ke stolu, všichni lidé zbystří. Mělo by totiž jít o významného kovboje a lovce odměn, jenž toho prožil opravdu hodně. Kvůli tomu by chtěli vědět o jeho výpravách a dobrodružstvích více. A tak začne jedno velké vyprávění. Vy se jakožto úplný nováček vrháte do akce, přičemž sami začínáte zjišťovat, co od vás hra obnáší. Chce to hlavně tvrdou přesnost!

Tohle nezmiňuji jenom tak pro legraci, protože přesní musíte být jako sokolí pohled. Vaší hlavní náplní totiž po celou dobu hraní je, postupně se přesunovat přes různé lokace, kde na vás číhají nepřátelé. Ty budete muset zabít pomocí vašich dovedností se zbraněmi. Začínáte sice s obyčejným revolverem, ale postupem času se dostáváte i k dalším kouskům do vašeho arzenálu. A postupem času se také dostáváte přes dějově kapitoly, které jsou vyprávěny titulním hrdinou Silasem Greavesem. Vzhledem k tomu, že je vypravěčem, tak zároveň je i hlavním hybatelem děje. On sám totiž dokáže všechno odvyprávět tak dobře, že občas nešťastnou náhodou něco poplete nebo pozmění. A to se projevuje i na hratelnosti. Když něco bylo jinak, odehrajete si určitou pasáž ješte jednou, ale s jiným průběhem. Někdy zase nemusí dojít k ničemu z toho, o čem se povídá.

Tohle je jedna z nejlepších věcí na celé hře. Silas je nadabován velmi dobře, takže jeho povídání (spolu s případnými otázkami ze strany jeho posluchačů) vás bude nesmírně bavit. A to samé prakticky platí i o gameplayi, protože ten je parádní. Tím, že hra je v první osobě, hodně vyniká atmosféra a celkový pocit z přestřelek, jež jsou naprostým labužnickým snem. Odehrávají se navíc v rozmanitých lokalitách, které se ještě ke všemu vůbec neopakují, takže o to více z toho máte skvělý pocit. A pokud čekáte procházku růžovým sadem, jste na špatném místě. Jde totiž o regulérní výzvu.

Kromě klasických přestřelek jsou zde i klasické duely, které obvykle proběhnou po poražení bosse. To je záležitost, kterou jsem sice totálně nezvládal, protože jsem místy nepobíral, jak se to má vlastně dělat, ale někdy se mi úspěšně podařilo zabít mého nepřítele při přesném zásahu při férovém zabití. A někdy jsem si dal pár nečestných, díky kterým jsem však nedostal body zkušeností.

Na závěr musím zmínit boss fighty, kde bojujete proti reálným lidem, co existovali (to jsou taková esa jako Butch Cassidy, Jesse James a tuna dalších). Ty jsou vymyšlené opravdu parádně. Každý je dělaný jiným způsobem, takže ne vždycky vám vyjde taktika “jdi a bezhlavě střílej”. Někdy je opravdu potřeba využít i strategické myšlení, jež je při mnoha situacích dost potřeba. A někdy je občas potřeba si jenom najít ideální krytí.

Call of Juarez: Gunslinger je boží westernové dobrodružství. Já tento počin dohrál na těžkou obtížnost a nelituji, protože místy to vážně byla neskutečná zábava a menší test mých nervů. Naprostá spokojenost.

Pro: Hratelnost, Příběh, Zajímavý styl vyprávění, Atmosféra, Dynamické prostředí

Proti: Duely (aspoň z mého hlediska), Nezdá se to, ale uteče to strašně rychle

+15

Cuphead

  • PC 90
Herní výzva 2018
Kategorie: Válka periferií (Hardcore verze)


S hrou Cuphead a mou osobou to opravdu bylo velmi zajímavé. Když jsem ji viděl a slyšel na ni všude kolem mě názory ze strany hráčů a recenzentů, říkal jsem si, že bych této cartoonové záležitosti měl dát šanci. Tak jsem si ho zahrál a musel jsem konstatovat, že to je opravdu těžkou záležitostí. Bodejť by ne, když o tom všichni mluvili jako o hardcore klenotu. Hněval jsem se u toho jako Hellboy při kosení monster, ale i přes tento faktor jsem stále pokračoval dál. Dál. A dál. A dál. A dál, až jsem to nakonec dohrál i přes mé časté rozčilování a výbuchy vzteku při hraní. Naštěstí jsem to úspěšně přežil.

Jenže zde dochází k té nejlepší části. Původně jsem vůbec nechtěl dávat Cuphead do desáté kategorie. Můj úplně první plán byl si dát tento počin do “Nervů z oceli”. A aby to nestačilo, tak jsem si to chtěl dát ještě do Hardcore verze. Sami si tím pádem dokážete udělat obrázek o tom, jaké to bylo. Tato idea však nakonec upadla do hloubi dějin, neboť se mi opravdu nechtělo všechny úrovně projíždět na tu nejtěžší možnou obtížnost. Abych si tím pádem usnadnil práci a moje utrpení, dal jsem ji nakonec sem. Tím náš příběh končí.

Už vám asi došlo, jaké to pro mě bylo, když jsem tento parádní počin hrál. Musím uznat jednu věc. Tohle bylo pro mě asi to nejtěžší, co jsem za celý rok hrál. Nic ze všech titulů se Cupheadovi nerovná ani po kotníky. Ani o sebemenší velikost palce na noze. Jde o to, že Cuphead je jedinečný. Svou krásnou stylizací v hráči vzbuzuje dojem hratelnosti, ale v momentě, kdy dojde na parádní hratelnost, zjistíte, co vás vlastně ve skutečnosti bude v několika následujících momentech čekat.

Hra z již zmíněné stylizace ždímá co nejvíce to jde, což se primárně podepisuje na celkové kvalitě. Prostředí vypadá naprosto úžasně, takovým způsobem by se daly popsat i jednotlivé úrovně a bossové, proti kterým bojujete. Když už jsme u těch bossů, hodí se zmínit, že na každého platí jiná strategie, takže je někdy opravdu těžké některé nepřátele porazit. A i ta hratelnost je opravdu parádní. Když už nebojujete proti velkým nepřátelům a jste pouze v obyčejných úrovních, můžete se kochat tím, jakým způsobem je vše pěkně propracované a jakým způsobem jsou propracovaní pěšáci, kteří proti vám jdou ze všech sil, aby vás porazili.

Tohle byla opravdu jízda. Může se zdát, že pěji chválu, ale oprávněně, protože tento počin si to neskutečně zaslouží. Jsem hodně zvědavý na plánované DLC, které má vyjít během příštího roku, jelikož jakmile vyjde, tak se na něj s otevřenou náručí vrhnu. Jen budu doufat, že to zvládnu.

Pro: Parádní hratelnost, Skvělá grafika a stylizace, Náročnost, Různorodí nepřátelé

Proti: Pro někoho až moc náročné na nervy

+14

State of Mind

  • PC 65
Herní výzva 2018
Kategorie: Nerozbalený dárek (Hardcore verze)

State of Mind je hra, která měla potenciál. Ve výsledku však nabídla pouze dobrý zážitek, kterému by určitě neuškodilo vylepšit pár důležitých bodů. Takto se jedná se o dobrou adventuru, ale zároveň také o žádný převrat v žánru. Více v mé recenzi.
+5

Ghost Files: The Face of Guilt

  • PC 75
Herní výzva 2018
Kategorie: V zemi nikoho (Hardcore verze)


Hodnocení se týká pouze hlavní části kampaně. Bonusový příběh, který byl součástí Sběratelské edice, raději ignoruji, protože to byl totální odpad. To jenom tak zmiňuji na začátku. Nyní se vrhněte na čtení.

Moje první přidaná hra na Databázi her a má druhá hidden object hra v rámci Herní výzvy 2018. Co více si přát, že? Nicméně, jaký je můj výsledný dojem z Na stopě zločinu?

Asi bych měl předem vyjádřit můj názor k takzvaným “klikačkám”, jak jim mnozí lidé říkají. Žánr samotný moc nemusím. Nejsem člověk, co by to nějak výrazněji vyhledával. Ano, v mnoha ohledech to má co nabídnout, protože dokáže skvěle potrénovat vaši pozornost, logické myšlení a případně vaše dedukční schopnosti. Někdy vám to dokonce může výrazně rozšířit vaši slovní zásobu (jak v češtině, tak v angličtině), protože občas narazíte na výrazy, které třeba tak úplně neznáte. A i přesto, že tyto hry mají většinou jednoduchou zápletku, dokážou člověka zabavit. Přesně tohle se Na stopě zločinu podařilo.

Hraní za detektivku Emily Meyerovou bylo velmi příjemné. Možná to je způsobeno i tím, že jsem si nedával nějakou extra velkou obtížnost, protože nejsem tak moc velký expert na tento typ hříček, ale nemění to nic na tom, že to byla velmi příjemná záležitost, co mě dokázala zaujmout nejen zápletkou, ale i hlavní hrdinkou. Na co doplácí? Na záporáka, který byl vážně špatně vymyšlený. A trochu je zde problém i s pár částmi v jedné nejmenované říši (jde o Limbo, svět mezi životem a smrtí), kde mi místy neseděly jednotlivé pasáže a úkoly.

Ale výsledný dojem je veskrze pozitivní. Bylo to pohodové a dost mě překvapilo, jakým způsobem mě to nakonec pohltilo (dokonce tak moc, že jsem s radostí dělal logické hádanky). Za sebe dávám příjemný palec nahoru. Pokud hledáte odpočinkový zážitek, je Na stopě zločinu určeno přímo pro vás.

Pro: Příjemná hratelnost, Příběh, Hlavní hrdinka

Proti: Hlavní záporák, Pár podivných částí

+6

Pinball FX3

  • PC 90
Herní výzva 2018
Kategorie: Sousedy si nevybereš (Hardcore verze)


Přiznejme si to narovinu. Pinball (podobně jako western) ve hrách tak moc často spatřit nemůžeme. Ale i zde platí jedno nepsané pravidlo. Ve většině případů jde vždycky o pořádné kousky, které si zaslouží přízeň lidí. A tohle by se prakticky dalo říct i o Pinball FX3.

Mnozí z vás si pravděpodobně budete pamatovat Pinball FX2, kde jste měli možnost si zahrát nespočet různorodých stolů, jež vždycky mohly nabídnout něco jiného. Prakticky se v každičkém případě jednalo o ryzí unikát. Ať už to bylo v případě stolů od Marvelu, vlastních stolů od Zen Studios, Star Wars stolů a mnohých dalších. A v případě Pinball FX3 prakticky platí úplně to samé.

Pokud bych to měl uvést na pravou míru, jde o vylepšenou verzi jeho předchůdce. Máte zde všechny staré stoly, které jsou ve vaší sbírce z původní hry, protože se vám automaticky přeportují, a k tomu tunu nových, aby vás dokázali zaujmout. Máte zde kupříkladu dobrodružstvím řeckého hrdinu Herkula, zápletku ze zábavního parku nebo řadu filmových stolů podle kultovních filmových sérií.

Ve zkratce se to dá shrnout následujícím způsobem. Tohle je pinballové nebe! Pokud máte rádi tento žánr her, pak je tento titul pro vás. Je jenom škoda, že za jednotlivé stoly si musíte připlatit nemalou sumu. A kromě toho zde také chybí dva skvělé stoly, co byly v původním Pinballu opravdu skvělé. Konkrétně jde o Plants vs. Zombies a Ms. Splosion Man, což je dvojice, za jejíž ztrátu moc rád nejsem. Na druhou stranu to chápu, protože autoři pravděpodobně ztratili práva na značku (a teoreticky za to může trochu i to, že chtěli dát prostor jiným, mnohem zajímavějším stolům). Ale tohle jsou pouze dvě malé výtky. Jinak můžu s klidným srdcem doporučit. Pokud vám tohle nestačí, pak věřte, že si užijete i různé bonusové materiály (modely, výzvy) a různé speciální turnaje.

Pro: Má to vše, co má správný pinball mít, Každý stůl je unikát, Bonusy

Proti: Stoly si musíte kupovat (nejsou zdarma)

+10

Batman: Arkham Asylum

  • PC 80
Herní výzva 2018
Kategorie: Nervy z oceli (Hardcore verze)

Zde začal zrod jednoho z nejlepších titulů na poli komiksových her!
Batman: Arkham Asylum znamenal pro hry podle komiksů hodně, což si nemyslím jenom já, ale i mnoho dalších. Proto jsem si řekl, že by bylo ideální, kdybych si tuto hru dal do Herní výzvy. Přece jenom, očekával jsem záležitost, co nebude tak jednoduchá, jak by se mohlo nakonec zdát. A to jsem nakonec při hraní na nejtěžší obtížnost úspěšně dostal.
Děj začíná poměrně klasicky. Batman si jede ve svém Batmobilu do Arkham Asylum, kam chce úspěšně dostat svého arcinepřítele Jokera. Jakmile dorazí na místo určení, už si šaška přeberou a vedou ho tam, kam patří. Jenže něco se pokazí. A rázem dochází k situaci, kdy se v celém blázinci začnou dít podivné věci. Je jenom na vás, abyste úspěšně zamezili těmto neobvyklým věcem a zamezili ďábelskému plánu, který se chystá ze strany padouchů.

Příběhově se to sice může na první pohled jevit jako šíleně nezajímavá záležitost, ale opak klame. Ve výsledku jde o opravdu povedenou záležitost, které napomáhá hlavně fakt, že s Batmanem nepobíháte po velkém otevřeném městě, ale v komorněji laděném Arkham Asylum, kde nikdy pořádně nevíte, kde by na vás mohl vybafnout nějaký blázen. Tohle je na jednu stranu sice super, bohužel se s tím pojí i jedna velká výtka. Pokud máte zadaný úkol a musíte jít na konkrétní lokaci, budete muset několikrát přepínat mezi hrdinou a mapou. Nikde totiž nemáte svítící symboly s netopýrem, které by vás naváděly. Proto se někdy budete výrazně ztrácet (podobně jako já). Já chápu, že nejsme v otevřeném městě, ale i přesto by neuškodil nějaký ukazatel, jenž by vás mohl nějak navést. Takhle se akorát můžete zbytečně ztratit a tím se i výrazně frustrovat.

S tím se pojí i mínus, které mám k prostředí. Ano, lokace jsou opravdu super, vypadají opravdu pěkně. Jenže po celou dobu jsem si občas říkal, že mimo venkovní prostranství jsou různé vnitřní prostory a chodby takové nevýrazné a někdy i zmatečné. Dost často přijde na momenty, kdy třeba někam skočíte, ale nakonec zjistíte, že skáčete úplně špatně na stranu, kde vůbec být nemáte. A pokud se vám tohle děje často, začne vás to občas dost vytáčet. Nicméně, takových situací naštěstí není tolik, kolik by se mohlo zdát.

Když se ovšem budu dívat pouze na příběh, tak ten je na jednu stranu místy docela přímočarý a svým způsobem jednoduchý, ale jeho zpracování je opravdu na velmi dobré úrovni. Ta temná atmosféra tomu napomáhá hodně. A to ani nezmiňuji záporáky, kteří i jednoduchý příběh dokážou vytáhnout do výšin. Ať už jde o Jokera dabovaný Markem Hamillem, Scarecrowa a jeho jízda ve světě strachu, Harley Quinn, co se nebojí ublížit obyčejným strážníkům, a mnoho dalších. Nechybí ani Riddler neboli Hádankář se svými výzvami a hádankářskými trofejemi, které se zde hledají dost jednoduše (na rozdíl třeba v dalších dílech, kde různé hádanky jsou dělané mnohem složitějším způsobem). Díky tomu si celou hlavní linii budete užívat. Jen je škoda, že samotné finále, kde vás čeká finální souboj, je trochu překombinované.

Hlavní dominantou celé hry je soubojový systém, který je sám o sobě velmi zdařilý. Boje s nepřáteli jsem si vysloveně užíval a byla radost pohledět na to, jakým způsobem jsem je kosil (nebo jak oni kosili mě, což se stávalo dost často). Vzhledem k tomu, že jsem hrál na nejtěžší možnou obtížnost, bylo potřeba se hodně snažit. Když na vás totiž nepřátelé útočí, neukazuje se vám, kdy přesně máte dát protiúder, abyste se ubránili útoku. O to více je složitější bojovat proti obyčejným nepřátelům, kteří by za nižších obtížností nebyli tak těžcí na poražení. Proto jsem u některých úseků poměrně trpěl. Nic se však nevyrovná boji, kde proti vám vyrazil svalnatý záporák Bane. Na tohle mám i teď špatné vzpomínky. Asi nejtěžší boss fight v celé hře.

Batmana mám splněného a můžu se rovnou vrhnout na další díl. Zážitek to byl super. Sice se v některých odstavcích mohlo zdát, že mnohdy až moc kritizuji, ale můj dojem je i přes tyto faktory pozitivní. Uvidíme, co přinese další díl, který bude výrazně otevřený.

Pro: Soubojový systém, Atmosféra, Úžasní záporáci, Prostředí, které je uzavřené...

Proti: ..., ale někdy přehnaně zmatečné, Jednoduše působící zápletka, Žádný ukazatel

+12

Zup!

  • PC 70
Herní výzva 2018
Kategorie: Hru nezastavíš! (Hardcore verze)

Když jsem hledal hru, která by mi v rámci Herní výzvy přišla naprosto ideální do kategorie Hru nezastavíš (jak na Hardcore, tak Light verzi), musel jsem bedlivě přemýšlet. Když tu náhle jsem projížděl vody internetu, dozvěděl jsem se o existenci hry Zup!. A když jsem následně zkoumal její délku, jež byla pro hráčský účel naprosto adekvátní, řekl jsem si, že tohle je ten titul, který na jeden zátah stihnu úspěšně dohrát. A to se ostatně splnilo.

K hře samotné se toho prakticky moc napsat nedá, protože jde pouze o velký sled úrovní, pojmenovaných podle písmen v abecedě, kde je vaším cílem úspěšně dostat modrou krychli pomocí několika různých interakcí na zelený povrch. Jakmile tohle splníte, odemknou se vám modré dveře, vy sami se dostanete do další úrovně a to je prakticky všechno. Nic víc zde neočekávejte.

Pokud chcete rychlý počin na odreagování, případně také na použití logického myšlení, které je místy dost potřeba, Zup!, který na Steamu spolu s jeho dalšími díly můžete najít za velmi nízké ceny, je pro vás naprosto ideální. Ostatní nad ním mohou v klidu mávnout rukou. Ale za sebe musím přiznat, že jsem se při hraní poměrně bavil. To ale bylo pravděpodobně způsobeno pouze časovým omezením výzvy, jinak by mé pocity byly trochu jiné.

Pro: Rychlé, za ideální cenu a odpočinkové…

Proti: …, ale ve výsledku nic víc

+6

Rock of Ages

  • PC 70
Herní výzva 2018
Kategorie: Lidem vstup zakázán (Hardcore verze)


Nevím, jak jste na tom vy, ale historie má pro člověka docela důležitý význam. Objevilo se v ní nespočet významných lidí, došlo k událostem, které měly vliv na celý svět, došlo k výrobě mnoha významných vynálezů, zemřelo nespočet lidí během konfliktů a mnoho věcí si prošlo výraznými změnami. Někdy jsou dějiny super i v tom, že se v nich můžeme poučit z chyb minulých. A někdy jsou dobré natolik, že může vzniknout hra, která historii bere z humorného hlediska. Toť Rock of Ages aneb Šílená výprava se šťastným balvanem.

Na první pohled to může působit naprosto bizarně. Vytvořit hru, kde spojíte historii s balvanem? To je hloupost! Ale ve výsledku byl nakonec vytvořen hodně zábavný titul, který může zaujmout hlavně hratelností.

Příběh začíná se Sisyphusem, jehož cílem je dotlačit kámen na vrch kopce. Jenže na scéně se objeví Chronos a ten mu tuto práci ztíží. Dělá to tak dlouho, dokud si nakonec neřekne, že celá tato práce je totálně na nic. Napadne ho však nápad. Zkusí utéct. To se mu nakonec podaří díky balvanu, což bych úplně za spoiler nepovažoval. On sám se však potom musí vydat po cestě napříč celým světem a postupně procházet různými místy, kde se utkáte s významnými osobnostmi světových dějin. Postupně je porážíte, abyste mohli dojít na samotný závěr.

Jakým způsobem hrajete? Jsou dvě odlišné strany, které musí využít jejich balvan ke zničení nepřátelské brány a následnému převálcování samotného nepřítele. Každá strana má svůj vlastní balvan a bránu, přičemž pokud chce, může si každá koupit ve speciálním menu jeden z několika unikátních balvanů. Ať už to je ohnivý, s křídly nebo s rádoby brněním, každý z nich dokáže velmi ovlivnit hru. Je ovšem také důležité zmínit, že každý z nich zároveň může být poškozen, v některých případech dokonce kompletně zničen. Proto se musíte co nejvíce vyhýbat překážkám, zátarasům, zvířatům a různým budovám, dělům, vzducholodím a dalším nástrahám.

Vy sami, pokud tedy se svým balvanem nejezdíte na dráze, se snažíte znepříjemnit protivníkovi cestu tím, že stavíte překážky. Valnou většinu jsem tady zmínil, takže stačí jenom dodat, že na začátku začínáte se začátečnickou výbavou. Postupem času se vám však další mechanismy budou odemykat, takže nemusíte zoufat. Jen si budete muset lépe spravovat vaši finanční kapsu, protože vás pokročilejší záležitosti budou stát mnohem více peněz.

Hra podle mého názoru není vůbec špatná, ať už po stránce hratelnosti či příběhu, který si z historie dělá velmi dobře legraci (a dokáže mnohé informace skvěle podat humornou formou). Už od doby, kdy se prezentovala poprvé, bylo jasné, že se nebude jednat o něco průlomového, ale bude to spíše zábavná hříčka, co bude ideální na odreagování. A z tohoto hlediska to funguje dobře. Pokud jste navíc fanoušky historie, je tento počin určený přesně pro vás.

Nehraje se to vůbec špatně, přičemž za zmínku určitě stojí, že pro multiplayerově zaměřené hráče zde poté jsou ještě různé aktivity pro více hráčů a samostatné výzvy na plnění. Z tohoto hlediska si hra zaslouží palec nahoru. Je ovšem trochu škoda, že příběh dohrajete docela rychle. A ještě ke všemu není vůbec těžký (je naopak místy strašně jednoduchý, což se potvrzuje hlavně ke konci, kde to autoři nějak nedomysleli s UI či co).

Pro: Dobrá hratelnost, Informace prostřednictvím humorné formy, Bonusové aktivity, Příběh, který je povedený...

Proti: …,ale ne moc dlouhý, lehká obtížnost (hlavně ke konci)

+7

Life is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 75
Herní výzva 2018
Kategorie: Krize identity (Hardcore verze)


Hodnotím kvalitu hry jako celku, takže mé dojmy se týkají všech dosavadně vydaných epizod.

O adventuře Life is Strange jsem toho během jejího největšího rozmachu mezi lidmi uslyšel docela dost. Všude jsem viděl samé chvály, vysoce pozitivní recenze a hodně vysokých známek ze strany recenzentů a hráčů. Nikdy jsem si ale neřekl, že mám nějaký výraznější důvod se ke hře dostat. Pak ale jedná má kamarádka, která samotnou hru naprosto zbožňuje, mi ji doporučila. Tak jsem neodolal a zkusil ji. Když je tento rok ta Herní výzva, musím si to tam dát. A co na to říct? Já osobně jsem z výsledku spokojený. Rozhodně mi tento kousek zůstane schovaný v mém hráčském srdíčku, ale mám k tomu jisté výhrady. Ale to zbytečně předbíhám.

Life is Strange je hra patřící mezi populární žánr interaktivních adventur, které jsou typické tím, že v nich naleznete všemožné volby, které by měly ovlivnit příběh. Slovo měly nepíšu jenom tak, protože každý hráč, který má zkušenosti hlavně s hrami od Telltalu, asi ví, na co konkrétního se naráží. Sledujeme příběh mladé Max, studentky, kterou nesmírně baví fotografování. Jednoho dne však získá nadpřirozenou schopnost, konkrétně vracení času během jakékoliv situace, kdy jí to připadá nějideálnější. Ta si teď bude muset projít docela složitou cestou, protože po získání schopnosti to vypadá, jako kdyby se proti ní postavil celý svět. Pomalu se totiž začnou dít podivné události a mladá Max je v centru dění, aby zjistila, co že se to vůbec děje.

Rovnou se přiznám k jedné věci. Interaktivní novely, jak tomu někteří vtipně říkají, mám rád. A pokud mě příběh dokáže nadchnout, nebojím se udělit vysokou známku. Jak však hodnotit Life is Strange? To je docela složité.

Neobvykle zmíním grafiku, která v porovnání s ostatními faktory nehraje tak velkou roli, ale i přesto stojí za zmínění. Podle mého názoru není úplně špatná. Rozhodně nečekejte něco opravdu převratného, ale to ničemu víceméně nevadí, protože k celkovému ladění hry to dobře pasuje.

A teď se dostáváme k tomu nejobtížnějšímu, tedy k příběhu, na kterém to všechno stojí. Dlouho jsem přemýšlel, jak to udělám, až jsem se nakonec rozhodl, že děj musím zhodnotit bez obalu, takže se spoilery a detailně. Následující řádky tak proto čtěte pouze ve chvíli, když jste dohráli celý příběh. A dávám ještě menší varování. Pokud to čistě náhodou budou číst obrovští fanoušci této hry, co jí dali známky neskutečných rozměrů, pak se můžete bát některých mých subjektivních názorů. Vím totiž, jak to dopadlo posledně :-). Byli jste varováni!:

Jako první bych se pozastavil nad tím, jestli je kvalita příběhu vůbec dobrá, ne-li “spektakulárně úžasná”. Ano, svým způsobem dobrá je, protože sází hodně na osobní drama a na vážnější záležitosti, ale rozhodně bych neřekl, že to je tak super natolik, že to nemá chyby. U toho se však ještě pozastavím.

Prvním důležitým faktorem je cestování v čase. To je věc, která zde není nic špatného. To, jakým způsobem tím třeba můžete zachránit vaši spolužačku před zásahem míčem, či dokonce před zastřelením zbraní na záchodě, což třeba platí u Chloe, je něco hodně zajímavého. A ono se to sice na první pohled mohla zdát jako jednoduchá záležitost, ale když jsem nad tím přemýšlel, ta schopnost je složitá. Nechápejte mě špatně, vím, jak ta schopnost funguje, ve hře to je vysvětleno dobře, ale místy jsem si třeba říkal, jak by ta schopnost například fungovala, kdyby se stala jiná okolnost, Max by byla na jiné oblasti v příběhu a všechno by směřovalo jiným směrem. Ale tohle jsou spíše věci, které jsou “co by kdyby” rázu, takže to tolik řešit nebudu.
Chci se ovšem pozastavit u cestování prostřednictvím fotek, asi té druhé největší scénáristické berličky, jaká v ději byla. K první se ještě dostaneme. Nevím, čím to je, ale tohle mi z dnešního pohledu přijde na jednu stranu jako věc, která ve finálním produktu ani nemusela být, na druhou stranu si myslím, že to autoři využili poměrně slušně (hlavně tedy k narušení celého časového kontinua, protože nějak si život zachránit musíte). Takže tohle ve výsledku tolik hrozné není, byť v některých situacích byla tato záležitost až přehnaná.

Jako druhou věc zde máme postavy, druhý nejdůležitější aspekt. Já mám Max rád, ale mnohem více jsem si zamiloval Chloe, která je asi mou nejoblíbenější postavou. Hodně rád mám ale i Davida, protože mě dokázal zaujmout. Paradoxní je, že při konfliktu Chloe a Davida jsem byl na jeho straně, takže patřím do výrazné menšiny. Rodinný konflikt jsem jednoduše udělat nechtěl.
I ostatní však nezaostávali. Hodně jsem si dokázal oblíbit Maxiny spolužáky a spolužačky a i dost postav mimo školní prostory. Když se nad tím tak zamyslím, v tomhle hra vyniká nejlépe. Každá postava si něčím projde (ať už psychicky či fyzicky), působí lidsky a zároveň se s některými můžete ztotožnit. V některých dokonce můžete vidět mnoho lidí, které třeba znáte že svého osobního života (tohle platí třeba u mě, kdy jsem u mnoha postav viděl ve všech ohledech reálné protějšky). Tomu tak trochu nahrávají do karet i emoce, protože někdy na vás mnoho věcí dokáže silně zapůsobit. Některé životní epizody studentů mnohdy také byly poměrně pestré.

Ve třetím bodu se vrátím k příběhu. Jak říkám, špatný není, je dobrý, ale není dokonalý. Vadí mi na něm několik věcí. První je, že i přes počet epizod je děj místy hodně roztažený. Opravdu mi přišlo, že se to někdy neskutečně vleklo. Dost velkou výtku mám i k celému rozřešení záhady kolem Rachel, jejíž vypracování bylo na jednu stranu emotivní a nečekané, na druhou stranu poměrně zvláštní. Jako ano, autoři, zapůsobilo to na mě, jenže celá ta věc kolem ní se tam řešila nehorázně dlouho. A ve výsledku jsme ani přesně nevěděli, co se s ní stalo. Jistě, zemřela tak, jak zemřela, a byla zde jistá vodítka kolem toho, co se s ní vlastně dělo, jenže ve výsledku to mohlo být využito lépe.
Menší výtku bych ještě měl k menšímu nevyužitému potenciálu s alternativní realitou, kde Chloe je na vozíčku. Autoři to mohli využít mnohem více, protože tento odlišný svět mě zaujal. Problém ovšem byl, že v tak velké míře tam nebyl, tudíž jsme ho ani nemohli pořádně poznat, což je šílená škoda a tak trochu promarněná šance. Ale i přesto si myslím, že tato návštěva byla dobrá (a také dost emotivní).

A posledním bodem je věc, za kterou mě všichni fanoušci ukamenují. Jde o tu největší scénáristickou berličku v celé hře. Tou jsou konce, které prakticky vše, co jste dělali po dobu hraní čtyř epizod, spláchnou v páté epizodě až na pár výjimek do záchodu. Trochu soucítím s názorem, který napsal Walome, protože jsem měl podobný pocit jako on. Prakticky máte na výběr:
a) Zachránit město, abyste mohli vše “zrestartovat” a vrátit do původní podoby, kdy si nikdo nevzpomene na všechny patálie kolem
b)Zachránit Chloe, abyste následně odjeli ze zničeného města, kde prakticky již nikdo nebude.

Díky tomuto problému prakticky všechny věci, které byly do posledního detailu v rámci voleb promyšlené, nemají žádný význam. Mají ho sice do čtvrté epizody, ale díky páté prakticky vůbec nehrají roli. Je prakticky jedno, zda Kate dokážete zachránit nebo ne. Nezáleží na tom, jak se zachováte k Frankovi a jeho psovi. Není vůbec důležité, zda jste někoho zachraňovali během páté epizody, nebo zda jste před tím podepsali nějakou smlouvu. A už vůbec nezáleží na tom, zda si vezmete peníze z ředitelny. Tohle vše na konci skoro vůbec nehraje roli. Proč skoro vůbec? Protože volby v alternativní realitě vám nikdo nevezme, byť ty také neměly na hlavní kontinuitu vliv, a rozhodnutí s Chloe jsou relativní pouze při loučení na konci a případném útěku z města. To je celé. Jak již navíc bylo zmíněno, všechna rozhodnutí z páté epizody ve výsledku nic neovlivní.
Zase na druhou stranu, nejsem člověk, co by čistě kvůli tomu tuto hru odsuzoval. Navíc, když se na oba dva konce podívám detailněji, tak si myslím, že účel plní a jsou dobré. Navíc, je otázkou, zda někdo dokázal uniknout spárům bouře. Takže asi takhle by se to dalo shrnout.


Teď ale něco mimo spoilery. Je důležité si odpovědět na následující otázky.
Je Life is Strange dobrá hra? Rozhodně ano.
Je to nejlepší hra na světě? To bych neřekl, ale má hodně skvělých faktorů, kvůli kterým si zaslouží pozornost hráče.
Má to hlubší myšlenku? To je dost sporné, protože hodně záleží na člověku.
A teď ta závěrečná: Jsem rád, že jsem to mohl hrát? Ano, protože i přes mé výhrady je Life is Strange povedenou hrou. Dlouho jsem uvažoval, zda dát 75 nebo 80 procent, ale nakonec jsem udělil lepších 75 procent. Nebýt těch chyb, bylo by to jednoznačně 10 procent navíc.
+13

Deadpool

  • PC 80
Herní výzva 2018
Kategorie 1: Tehdy to začalo (Hardcore verze)


Deadpool je komiksová postava, která to za dobu své existence měla poměrně složité. Od doby, kdy se objevila v devadesátých letech, se na této postavě stihlo vystřídat neskutečné množství tvůrců, přičemž jeho postava si prošla velmi solidním vývojem, ať už vstříc směrem lehkovážné komedii, nebo naopak cestou osudné tragiky. Jeden z mnoha autorů, Daniel Way, se k Deadpoolovi dostal a udělal z něj blázna, co místy dokáže udělat tunu hloupostí, které mu mnohdy dokážou ve výsledku zachránit krk. Proč jej zrovna zmiňuji? Protože je jeden z několika lidí, co se podíleli na scénáři k hernímu Deadpoolovi od Activisionu a studia High Moon Studios. A právě toho jsem si zvolil, protože v roce 2013 to tady se mnou a mým profilem, jenž byl v tehdejší době totální skládkou, úspěšně začalo.

Já Deadpoola mám rád. Jako postava mi nevadí a jeho existenci v Marvelu chápu. A když si s ním něco přečtu, jsem vždycky rád. Víceméně nesejde na tom, zda jde o starou nebo novou věc, ale spíše o to, jak se tento hrdina uchopí, což vyjde jak kterým lidem. Když jsem se ale dostal k hernímu zpracování, byl jsem zvědavý. Po dohrání musím říct jediné. Tohle byla naprosto šílená záležitost.

Dějově se tento počin popisuje špatně, protože někdy dějová linka sahá až do největších hlubin absurdnosti, bláznovství a neobvyklého chování člověka v jednom. Ale shrnout by se to dala následovně. Wade Wilson, hlavní protagonista celé hry, si jenom tak sedí ve svém bytě, když tu náhle se za určitých okolností musí popasovat se složitou cestou, na níž kromě svých věrných mutantských přátel potká i tunu záporáků, kteří jsou spíše méně známí. Prožijete tak jedno velké dobrodružství, kde ve výsledku bude více mrtvých než živých.

Deadpool by se dal popsat jako taková akční hříčka, která exceluje hlavně po stránce humoru. Ten zde funguje naprosto bravurně a nebojí se zajít až do takových extrémů, kdy si začne dělat velkou legraci z žánru akčních her. A to až tak daleko, že k vám Wade promlouvá skrz takzvané bourání čtvrté zdi, otočí se na kameru a bude vás oslovovat označením “hráči”. To, co tady vypisuji, sice může působit docela podivně na poli akční hry, ale v praxi tohle všechno funguje naprosto parádně.

Příběh sice není nic výrazněji propracovaného do hloubky, ale svůj účel prakticky plní. Ale příběh bych osobně nepovažoval za tu nejdůležitější část celé hry. Místo toho zde máme jako dominantu toho všeho akci, která je šílená na plné čáře. Když si navíc postupem času budete odemykat i všemožné další zbraně, díky čemuž kromě obyčejných mečů a dvojice pistolí budete rázem moci používat i saie, kladiva, zbraň, která místy připomíná BFG z Doomu, brokovnice a tunu další výbavy, budete se na bojišti parádně bavit. To vše je navíc doplněno dialogy mezi Deadpoolem a jeho dvěma hlasy v jeho hlavě, které vtipně doplňují různé situace (to víte, Daniel Way má co říkat).

Menší výtka určitě patří k hlavnímu záporákovi. Vím, že do příběhu, který není důležitý a hraje druhé housle, se sice nějaká velká hrozba dává opravdu těžce, avšak za celou dobu hraní mě záporák, kterým je samotný Mister Sinister, vůbec nezajímal. Jeho motivace nebyla vůbec rozvinuta a vždycky, když se objevil na scéně, působil jako nepřítel, na jehož místo by autoři klidně mohli dát sebeznámějšího či méně známějšího záporáka, protože se vsadím, že výsledek by dopadl úplně stejně nudně. Tohle bych prakticky mohl říct i o zbytku zločineckého ansámblu, ale zde je to pochopitelné, protože jde převážně o panáky na mlácení. A výtka by mohla jít i ke grafice. Ta sice není špatná, ale zároveň na vás nijak výrazněji nezapůsobí.

Jestli máte rádi Deadpoola, ať už díky filmu či jeho komiksovým příběhům od Marvelu, kde pravidelně vystupuje, a hledáte zábavnou střílečku, která vás však může občas dobře potrápit (jakožto hráč, který hrál na střední obtížnost, mě překvapilo, jak některé části jsou solidním oříškem), jste na správném místě, protože tento počin je přímo pro vás. Já si ho nesmírně užil a určitě bych se k němu někdy chtěl ještě jednou vrátit.

Pro: Humor, Zábavná a šílená hratelnost, Působivá akce

Proti: Příběh, Hlavní záporák, Ne moc zajímavá grafika

+9

Assassin's Creed Chronicles: India

  • PC 70
Herní výzva 2018
Kategorie: V zemi nikoho (Light verze)

Herní výzva 2018 je v plném proudu. Zatímco většina hráčů, kteří se do této velkorysé akce zapojili, už mají napsanou poměrně slušnou várku komentářů, já se musím spokojit s tím, že jsem v tuto chvíli napsal pouze jeden jediný, který je ještě k tomu všemu ke hře, která na Databázi her neměla žádný komentář. Abych byl upřímný, když jsem tuto kategorii viděl poprvé, říkal jsem si, co si nakonec zkusím zahrát za titul. Z toho, co jsem viděl, mě moc věcí nezaujalo, ale jakmile jsem se podíval na Assassin's Creed Chronicles: India, což je druhý díl z asasínských plošinovek od Ubisoftu, které vyšly pod taktovkou stejnojmenné série, tak má volba byla jistá. Nicméně, sám jsem se trochu obával kvalit samotné hry, jelikož ze strany ostatních hráčů jsem slyšel všemožné názory. Někteří Chronicles měli rádi, jiní ho naopak odsuzovali.

Budu k vám na rovinu upřímný. Assassin's Creed mě nikdy nelákalo. Jistě, pro někoho může být opravdu skvělý zážitek být člověkem s kapucí, který musí své cíle likvidovat nepozorovaně pomocí mnoha různých technik, jenže vždycky, když byl ohlášený nový díl, tak pro mě to byla nic neříkající zpráva, která ihned vyšuměla do nicoty. Časy se nicméně razantně mění. Herní svět asasínů mě začal zajímat mnohem více. O to více mě lákalo nějaký díl zkusit, jenomže nikdy nedošlo na chvíli, kdy jsem si mohl ideálně nějakou z her zahrát, protože vždycky jsem měl v záloze jiné kousky, jež mě tou dobou zajímaly více. Naštěstí konečně přišel den, kdy jsem spustil mou historicky první hru z Assassin's Creed. A tím bych mnohé z vás chtěl poprosit, abyste respektovali to, co zde v mém komentáři napíšu. Jedná se o mou první zkušenost s Ubisoftskými asasíny, takže mnohé věci berte s rezervou.

Po tomto docela dlouhém úvodu je načase vrhnout se na zhodnocení Assassin's Creed Chronicles: India. A ihned musím konstatovat jeden důležitý fakt. Příběh je nemastný neslaný. Máme zde konflikt mezi kapucemi - tedy pardon, asasíny - a templáři, což ovšem není nic, co by pro fanoušky nebylo nic neobvyklého. Aspoň já si to tedy myslím, protože přesně tohle se prý v mnoha dílech řešilo. Ale zpátky k věci. Máme zde hrdinu jménem Arbaaz. Kromě toho, že má docela půvabnou přítelkyni, se kterou by nejraději strávil tisíc nocí v posteli, má také slušnou dávku výcviku. Právě on se musí vydat na výpravu, při které musí získat artefakt, jehož se zmocnili jeho nepřátelé, kteří ho chtějí co nejdříve využít ke svým zlým úmyslům. Převelice originální, že? Ne, originalitu zde opravdu nehledejte. Spíše zde očekávejte tunu klišoidních momentů, které jste už pravděpodobně viděli milionkrát.

Takže děj je nezajímavý. A to v podstatě platí i o postavách, protože z velké části se jedná pouze o ploché a jednoduché archetypy bez nějaké větší hloubky. Arbaaz je další z řady všemožných hrdinů, jejichž osobnost není jakkoliv zajímavá. Jedná se prostě o člověka, který má cíl a ten se snaží úspěšně splnit. To je celé. Má sice zajímavého dabéra a poměrně zajímavé hlášky, ale i přesto mi připadá jako další panák bez výraznějšího vývoje. Možná kvůli tomu jsem občas jeho jméno dost často zapomínal. Jeho přítelkyně sice v příběhu má roli, což například potvrzuje závěr, kde je unesena hlavními záporáky, se kterými si to nakonec Arbaaz úspěšně rozdá ve finální bitvě, ale ve výsledku je jinak dost zapomenutelná, což se projevilo i na tom, že si její jméno vůbec nedokážu vybavit. A poté jeho kamaráda Hamida, který tam je důležitý pouze v pár situacích a jedné misi, kdy ho musíte zachránit, aby nebyl popraven. Z hlediska postav to tak trochu zachraňují záporáci, ale opravdu jenom trochu. K těm ovšem až později.

Zatím se vám může zdát, že jsem v tuto chvíli pouze hodnotil příběh s postavami, avšak o gameplayi a hratelnosti jsem toho moc nenapsal. Ano, máte pravdu. Až teprve teď se dostáváme k části, kde budu mnohem pozitivnější. Vzhledem k tomu, že hrajete za asasína, tak zde máte dva různé styly hraní. Kromě typického stealthu, jenž může být pro mnohé lidi zajímavý, tady máte bojový systém. Jako první začnu stealthem, protože ten je mnohem působivější a propracovanější. Sami totiž budete šplhat po stěnách všelijakých budov, skrývat se v úkrytech před nepřáteli, aby vás nezpozorovali, skákat z velkých budov, potichu zabíjet a snažit se plížit, abyste neudělali příliš velký ruch. Vaši nepřátelé, které najdete na každém koutu, totiž mají speciální indikátor ostražitosti. Ten má tři fáze. V první, která je typická bílou barvou, jež je stylizovaná do stříbrného odstínu, je ještě všechno v pořádku. Nikdo nemá pocit nebezpečí, takže si může například v klidu hlídat danou oblast, kterou zrovna stráží. Jakmile ovšem dojde k fázi druhé, znamená to, že něco není v pořádku, takže ihned začnete slyšet požadavek od vašich protivníků, kteří chtějí, abyste se (aspoň podle toho, co si tak z hlavy vzpomínám) identifikovali. Strážci se tedy postupně začnou dívat a rozhlížet po okolí, aby případně zjistili, co je za problém. Pak tady máme třetí fázi, kterou poznáte podle červené barvy. Zde se asi nemusím výrazněji rozepisovat, jelikož si určitě dokážete představit, co něco takového vůbec znamená.

Když už jsme u toho, tak nepřátelé jsou poměrně rozmanití. Ze začátku zde máte pouze užvaněné bojovníky s mečem, ale postupně přibývají další unikátní hrozby. Postupně se dočkáte jednotek se střelnými zbraněmi, těžce ozbrojených jednotek a mnoha dalších protivníků. Díky tomu si například myslím, že gameplay není pořád jenom o zabíjení druhořadých poskoků, kteří vás třeba ani neumějí trefit svou vlastní zbraní. Některé pasáže jsou proto například docela obtížné. A tohle se rozhodně cení.

Ale abyste si čistě náhodou nervali vlasy z vaší hlavy, tak zde jsou čtyři různé druhy speciálních triků, které vám mohou výrazně usnadnit vaše herní dobrodružství. Tím prvním je Píšťalka, kterou narozdíl od všech ostatních pomůcek můžete používat neomezeně. Jak už název napovídá, tak po aktivování můžete do vámi určené vzdálenosti zapískat, abyste přilákali někoho, kdo zrovna jde okolo, protože jakmile k vám přijde, přičemž vy se tou dobou nacházíte v nedalekém úkrytu, můžete vyskočit a váš cíl zabít. Dále tady jsou Šakramy, vrhací dýky, které jsou užitečné nejenom na házení proti nepřátelům, kteří ihned potom mohou spustit okamžitý poplach, ale také k přetnutí různých lan či provazů, která jsou ve hře zvýrazněny jasně červenou barvou. Dále tady jsou Dýmovnice, jež jsou ideální na likvidování různých nepřátel v hromadné skupince. Jakmile je hodíte, jsou tou dobou všichni v okolí na omezenou časovou dobu omráčení a zcela zranitelní, tudíž je ihned poté můžete ubodat k smrti. Dle mého názoru se jedná o nejsilnější pomůcku. Mnohdy vám totiž dokáže úspěšně zachránit život. A na závěr zde máme poslední předmět, který ani nevím, co to má vlastně být, protože jsem ho během hraní vůbec nepoužíval. Ve zkratce ho můžete hodit na nějaké místo, ke kterému následně budou nalákáni okolní protivníci.

Když bych to měl nějak ve zkratce zhodnotit, tak stealth je opravdu skvělý. Jedná se víceméně o alfu a omegu celkového titulu, což jde na celkovém výsledku opravdu znát. A upřímně, dle mého názoru je tohle faktor, na němž si autoři dali nejvíce záležet, protože sám o sobě funguje opravdu skvěle. Dokonce i přesto, že Assassin's Creed Chronicles: India je ryzí plošinovka, tak to tady nepůsobí jako ta největší zbytečnost. No pak tady ale máme obyčejné souboje na blízko, kdy za vašeho hlavního hrdinu musíte uhýbat různým střelám a úderům, dělat protiútoky, bránit se, kutálet se všude možně, skákat na nepřátele a cokoliv dalšího, co vás může v hlavě napadnout. Tohle je oproti tichému zabíjení docela slabší prvek, ale rozhodně není špatný. Ovšem mně přijde, že to není věc, jež by mohla nutně sednout každému. Zase na druhou stranu, jak jsem již zmínil, není to špatné. A samotné souboje vás mohou bavit, byť jsou tedy občas docela zdržující, občas i výrazně frustrující, což platí převážně o šarvátkách s většími skupinkami. To například platilo u mně. Já sám jsem totiž při takových konfliktech dost často umíral. Abych tedy byl přesnější, byl jsem neustále desynchronizován, jestliže bych tedy měl používat terminologii samotné hry.

Dále stojí za zmínku grafická stránka, jelikož to je další věc, která je na Assassin's Creed Chronicles: India naprosto super. Prostředí samo o sobě vypadá povedeně. Příběh se odehrává převážně v Indii, takže zde převažuje zejména oranžová s občasnými prvky červené a žluté. Najdete zde i různé další oblasti, z nichž například musím podotknout jeskyně, které v příběhu hrají velkou roli, protože v nich kromě záporáků najdete také Pasti Předchůdců, které jsou v mnoha případech vaší zárukou na odchod do propasti smrti, což myslím metaforicky, jež vypadají opravdu parádně. A to samé platí například o vnitřních prostorách budov, nebo taktéž o velkolepých pevnostech a věžích. Dokonce i okolní příroda působí dost působivě. Některé rostliny a břečťany sice působí docela zvláštním dojmem, protože vypadají jako vystřižené obrázky z časopisu, ale jinak nemám z grafického hlediska co vytknout. Jako bonus bych možná mohl vypíchnout ještě animované scénky, které mnohdy působí jako obrázky z indické knížky povídek pro děti, což nemyslím ve zlém, protože když se na to podíváte, tak si uvědomíte, jak moc pěkně to vypadá.

Kromě toho dále stojí za zmínku stojí pár speciálních pasáží, které nebudu nijak zvlášť popisovat, protože to bychom tady byli nadlouho. Ty najdete zejména ve druhé polovině celé hry, kterou já osobně považuji za opravdu skvělou podívanou. Nechci tím nijak kritizovat první část, ale když se na ni podívám jako celek, tak je spíše taková úvodní a roztahanější přičemž tempo vyprávění je pomalejší. V porovnání se zbytkem je zde velký rozdíl, neboť jde o velkolepý akční spektákl, v němž dojde na mnoho parádních sekvencí, které jsou opravdu výborné. A tohle všechno je doplněno nejenom atmosférou, která je skvělá hlavně v částech, kdy jste v jeskyni nebo v paláci, kde se odehraje finální bitva. Ale také skvělými záporáky. Jak už jste postřehli, postavy (aspoň tedy z těch kladných) nejsou nic, co by výrazněji stálo za zmínku. Záporáci jsou na tom ale o něco málo lépe. Sice také nejsou dokonalí, avšak u nich mi aspoň přišlo, že v rámci scénáře byli aspoň docela slušní. Je jenom škoda, že nedostali více prostoru, protože v nich šel vidět větší potenciál. Ohledně toho bych se ale chtěl věnovat separátně v samostatném odstavci, který bude ve spoilerech:

Rozhodně si myslím, že Sleeman a Burns nebyli špatní. Hlavně druhý jmenovaný mě dokázal zaujmout. Zajímavé na něm bylo kromě vzhledu i to, že dal Arbaazovi dal nabídku, kterou by mu za normálních okolností obyčejný protivník nedal. Ta nabídka zněla, že se s ním porve v boji na život a na smrt. Pokud vyhraje, může přežít a odejít s čistým štítem, protože součástí nabídky také bylo to, že pokud Arbaaz zvítězí, nebude se o něj Burns už zajímat. Ale pokud naopak prohraje, tak zemře. Já osobně si třeba myslím, že jestliže by se Burns zachoval obyčejným stylem, nabídka by neobsahovala šanci na získání čistého štítu. Byl by to jednoduše klasický souboj mezi dvěma silnými protivníky. Prostě nic víc. A tohle mi přišlo docela působivé. Jen je docela škoda, že po porážce se Burnse již nedočkáme, protože on sám v příběhu přiznává, jak ho už potom v té konkrétní lokaci, kde došlo k souboji, nic nezajímá, jelikož chce co nejdříve zmizet. A poté tady máme Sleemana, který je docela zajímavý i přesto, že není jakkoliv originálním zlosynem. Ale musí se uznat jedna věc. Jeho dialogy jsou docela slušné, zejména tedy při finále, kde u sebe tou dobou drží přítelkyni hlavního hrdiny.

Na závěr ještě musím dát palec nahoru za bonusový materiál, který najdete v menu, konkrétně tedy pod kolonkou “Databáze Animu”. Zde najdete kromě seznamu informací o gameplayi také všelijaké profily postav, mezi nimiž třeba najdete také informace o významných osobnostech z historie, lokace a svitky, které můžete nalézt při pátrání po všemožných oblastech v rámci příběhového režimu. Tohle je celkově skvělá věc, protože si všechny takové spisy můžete pročítat, přičemž se z nich můžete dozvědět mnoho působivých informací. Když k tomu ještě připočteme fakt, že zde jsou i separátní složky, ve kterých se třeba píše o Alexandru Velikém a dalších jménech, o kterých jste pravděpodobně párkrát slyšeli, tak je to příjemné zpestření. A pokud vlastníte Uplay, tak rozhodně stojí za zmínku jedna důležitá věc. Za zlaťáky, které získáváte za úspěšné splnění achievmentů, si můžete odemknout speciální odměny, jež za normálních okolností dostat nemůžete. Díky tomu tak například můžete obdržet kupříkladu koncepty postav, speciální kostým a různé další bonusy, které vás jednoznačně mohou potěšit. Tohle však zmiňuji pouze jako bonus navíc.

Jak tedy hodnotit Assassin's Creed Chronicles: India? Je to docela oříšek. Já osobně jsem se při hraní bavil (hlavně tedy v druhé polovině). Pokud pominu fakt, že děj a hrdinové jsou těmi slabšími stránkami hry, přičemž i bojový systém by mohl být o něco málo lepší (někdy mi totiž příšlo, že postava místy dost podivně reagovala při své obraně). tak jsem dostal příjemnou plošinovku, která jako první setkání s herní sérií, ve které hrají primární roli asasíni, funguje docela dobře. Není to sice žádná ultra pecka, avšak svůj účel to plní. Rozhodně to není věc, která je tak špatná, že si zaslouží maximální množství kritiky, a už vůbec to není věc, která by mě nedokázala navnadit nejenom na další dva díly skákaček z Chronicles, tedy China a Russia, ale kromě toho také na další díly z Assassin's Creed, protože si myslím, že jednotlivé tituly rozhodně mají co nabídnout. Ve výsledku tedy příjemný palec nahoru. Bavil jsem se, což je hlavní, a samotné sérii dám šanci.

Mimochodem, jedna bonusová zpráva navíc. Na konci je potitulková scéna, takže seďte u obrazovek vašich nadupaných strojů až do konce.

Pro: Výborný stealth, Grafická stránka, Bonusy, Záporáci

Proti: Slabší příběh a postavy hrdinů, Klišé, Bojový systém, který není špatný, ale také ne perfektní, Slabší první polovina

+12