Když si vzpomenu na Die by the Sword, ukápne mi nostalgická slza. Ano, tohle je první plná hra, kterou jsem pařil na svém počítači. Pamatuji si, když jsem jí s Levelem dostal k vánocům s máminým komentářem, že na druhé straně časopisu píšou, jaký hra slibuje úžasný zážitek.

Úvodní animace ukazuje únos rytířovy slečny u táboráku. Nejspíš na středověkém rande. Rytíři nezbývá nic jiného, než tasit meč, a zcela bez přípravy se pustit za únosci do podzemí. Originality příběh moc nepobral, ale svoje brutální kouzlo má. Zvlášť, když si představíte, že hrdina neví kam jde a co ho tam čeká.

Hra se vyznačuje dokonalou středověkou atmosférou shnilých sklepení. Každé vrznutí spouštěcího lana, každé rozseknutí ztrouchnivělého sudu. Je to hodně sirové. Prostě paráda. Už od začátku budete muset používat hlavu, protože hra obsahuje překvapivě dost hádanek. Především si ale užijete vynikajících soubojů s Kobolty, Prasaty, s přerostlými Kundlankami (z jejich nehybné mimiky, trhající se hlavy a především zabijácké síly, jde děs) a jiné verbeže.

Obtížnost hry se dost odvíjí podle toho, jak dobře se naučíte hru ovládat. Ovládání je hodně těžké. Chce to hodně trpělivosti. Nejlépe se učí v aréně. Bohužel, vysoká obtížnost je korigována krátkostí hry. Pokud si dobře pamatuji, tak hra obsahuje nějakých šest úrovní. Sice těžkých, až hodně těžkých. Některé úseky budete často opakovat, ale ne tak často aby nebyla hra rychle dohraná.

Grafika a fyzika se mi moc líbily. Na protivnících je vidět poškození. Můžete jim usekat končetiny. Meč má takovou sílu, jak se vám podaří švihnout (většinou lechtání). Svým způsobem je to taková bojovka, ve které ale máte hodně volnosti v ovládání meče. Ze začátku je potřeba mít hodně trpělivosti, ale když to vydržíte, hra se Vám bohatě odmění. Nabídne skvělý herní zážitek.