Takže další herní rest splněn, o to více klidnější spánek přinese dokončení dobrodružství ze světa upírů, kdy ještě nevypadali jak buzeranti a nevisely na plakátech zdí náctiletých fanynek.
Přesto zde nebudu hlásat další příchod herního mesiáše, a vynášet hru do absolutního hodnocení. Do toho stavu má přeci jen daleko. Ale začnemě tím skvělým. Díky volbě klanu se zde nabízí velká znovuhratelnost, a rozdílnost jejich vlastností a povahových rysů je vskutku dobře odvedená práce. Jen je škoda že hráč ve hře nepozná více do hloubky svůj klan, nenajde tu žádné klanové sídlo a na členů stejného bratrstva narazí jen vzácně.
Postavy a charaktery které se zde vyskytují se zaryjí do paměti opravdu hluboko, díky své šílenosti, humoru nebo originalitě. O to více zamrzí že po sdělění informace k posunutí vašeho dějě už Vám nic neřeknou, a jejich 5 minut slávy končí ve zpomínce na jejich brilantní výkon. Od toho se taky odvíjí úkoly, některé jsou skutečně dechberoucí a zanechají mrazivý pocit v zádech, jiné jsou jen o tupém vyčištění lokací které jsou nejméně zábavné.
Základen akce je boj a některé situace prostě jinak řešit nelze což zamrzí, při nahlédnutí do vývoje postavy. Z toho se prostě hráč nevyvlékne ať své zkušenosti narve do čeho chce. A v tom vidím největší kámen úrazu. V každém městě prostě příjde hlavní mise která Vás hodí do lokace čekajících nepřátel, kdy z bodu A do bodu B je musíte buďto zabít střelbou či kontaktními zbraněmi nebo potichu se jim přiblížit za záda a zabít je. Takto projdete několik úrovní až dorazíte k bossovi kterého v místnosti uběháte a ustřílíte/umlátíte. Problém je ale z pocitu toho boje, střelba působí prostě divně, navíc postava moc ran nevydrží, mlácení nepřátel zblízka působí občas až komicky kdy létají přes místnost jako bálonky napuštené héliem. A zabíjení ze zálohy potichu, ze začátku nadche, po padesáté stejná viděná poprava už nudí. Výběr střelných zbraní je alespoň pestrý.
Boje mi prostě v tomto podání a provedení ukrutně nesedli, ale hlavní potenciál Vampire vidím někde úplně jinde. Kouzlo hry tkví v postavách, atmosféře kterou dokáží vyvolat noční města a lokace, v rozhovorech a zkoumání tohoto temného místa. A v originálních a netradičních misí. Navíc to vše podtrhuje skvělý soundtrack a dabing. Takže tento výlet do světa nemrtvých sem si vychutnal, ale dlouho se tam nevydám kvůli nemilým vzpomínkách na akční vložku hry. Za dohrání ale určitě stojí.
Přesto zde nebudu hlásat další příchod herního mesiáše, a vynášet hru do absolutního hodnocení. Do toho stavu má přeci jen daleko. Ale začnemě tím skvělým. Díky volbě klanu se zde nabízí velká znovuhratelnost, a rozdílnost jejich vlastností a povahových rysů je vskutku dobře odvedená práce. Jen je škoda že hráč ve hře nepozná více do hloubky svůj klan, nenajde tu žádné klanové sídlo a na členů stejného bratrstva narazí jen vzácně.
Postavy a charaktery které se zde vyskytují se zaryjí do paměti opravdu hluboko, díky své šílenosti, humoru nebo originalitě. O to více zamrzí že po sdělění informace k posunutí vašeho dějě už Vám nic neřeknou, a jejich 5 minut slávy končí ve zpomínce na jejich brilantní výkon. Od toho se taky odvíjí úkoly, některé jsou skutečně dechberoucí a zanechají mrazivý pocit v zádech, jiné jsou jen o tupém vyčištění lokací které jsou nejméně zábavné.
Základen akce je boj a některé situace prostě jinak řešit nelze což zamrzí, při nahlédnutí do vývoje postavy. Z toho se prostě hráč nevyvlékne ať své zkušenosti narve do čeho chce. A v tom vidím největší kámen úrazu. V každém městě prostě příjde hlavní mise která Vás hodí do lokace čekajících nepřátel, kdy z bodu A do bodu B je musíte buďto zabít střelbou či kontaktními zbraněmi nebo potichu se jim přiblížit za záda a zabít je. Takto projdete několik úrovní až dorazíte k bossovi kterého v místnosti uběháte a ustřílíte/umlátíte. Problém je ale z pocitu toho boje, střelba působí prostě divně, navíc postava moc ran nevydrží, mlácení nepřátel zblízka působí občas až komicky kdy létají přes místnost jako bálonky napuštené héliem. A zabíjení ze zálohy potichu, ze začátku nadche, po padesáté stejná viděná poprava už nudí. Výběr střelných zbraní je alespoň pestrý.
Boje mi prostě v tomto podání a provedení ukrutně nesedli, ale hlavní potenciál Vampire vidím někde úplně jinde. Kouzlo hry tkví v postavách, atmosféře kterou dokáží vyvolat noční města a lokace, v rozhovorech a zkoumání tohoto temného místa. A v originálních a netradičních misí. Navíc to vše podtrhuje skvělý soundtrack a dabing. Takže tento výlet do světa nemrtvých sem si vychutnal, ale dlouho se tam nevydám kvůli nemilým vzpomínkách na akční vložku hry. Za dohrání ale určitě stojí.
Pro: Temný svět upírů, klany, města a lokace a jejich pochmurná atmosféra, soundtrack a dabing, charaktery postav
Proti: Soubojová část mohla být kvalitnější a lépe provedena, občasné bugy a čistě zabíjecí mise