Paradoxně jsem o Mass Effect v době vydání neměl žádný zájem a ještě jsem si říkal, co že to Bioware popadlo, že vydali sci-fi střílečku. Ještěže mám sestru, která je v některých věcech progresivnější než já (a taky má lepší počítač).
ME je totiž úžasný. Pohlcující příběh tvářící se skoro jako film, průzkum planet, jízda v tanku/roveru, odkazy na sto a jeden sci-fi film, úžasná hudba. Ale našlo by se i pár věcí, které mě docela deptaly.
Ze začátku jsou boje i na nejlehčí obtížnost celkem náročné a v momentě, kdy jsem mohl postoupit díky použití biotických sil jsem byl nahraný. Nikde jsem neloadoval tak moc jako v půlce Eden Prime na nádraží. A od té doby jsem na své postavě tyhle schopnosti nepoužil a hrál jsem v kombu pistole + medigel. A jelikož v mé sestavě byla stabilně jen Ashley a Garrus, soustředil jsem se především na palebnou sílu. A udělal jsem dobře, neboť od tohoto momentu mě už nikdo nezabil. Jen má vlastní blbost/neobratnost (a tresher mawy).
Co se ovládání Maka týče, udivovala mě jeho schopnost vyjet skoro kolmé svahy (abych pak nadával, že nevyjede jen o pár stupínků příkřejší). Ono špatné ovládání vzniká díky extrémní přilnavosti kol k povrchu, které právě umožňuje vyjet ony prudké svahy (i když přiznám se, když jsem se pět minut škrábal do vrchu a pak objevil z druhé strany proraženou silnici, měl jsem chuť něco rozsekat). Do lávy jsem nespadl snad nikdy, spíš ze skyway. A pokusně jsem si rovněž ověřil, že jako batyskaf Mako taky nebyl určený.
Assignments po pravdě nejsou příliš pestré, cykluje se zde jen pár lokací typu důl/budova/kosmická loď, ale to mi příliš nevadilo - ostatně, v Baldur's Gate to bylo zrovna tak a nikdo si nestěžoval. Co se týče questů jako takových, hodně záleží na tom, jestli vám sedly reference na filmy, kterými se vývojáři inspirovali - mně sedly, takže jsem si všeho užíval vrchovatě.
Minihry - ze začátku i bavily, pak jsem ještě rád obětoval omnigel na jejich přeskočení. V případě artefaktů a prospektování rud se to bohužel nedá - ale poctivě jsem vyzobal všechno. Někdy hned napoprvé, jindy na desátý pokus.
Často čtu nářky na výtahy. To, že v nich postavy nemají zbraně, i když v patrech, které spojují, se nachází silný nepřátelský odpor, je k pousmání. Jízdy jako takové mi však nijak otravné nepřišly, zvláště na Citadele byly prokládány zprávami o mé činnosti, byť v některých případech nepřesné (cenzura?!). Co mě deptalo maximálně byly návraty z Citadely na Normandy. Nechutně dlouhá loadovací sekvence ukrytá za dekontaminaci. Brr, tady aby si člověk šel dělat kafe.
Aby mohlo být hodnocení ještě vyšší, musela by se vzít v potaz i míra znovuhratelnosti. Vzhledem k tomu, že Mass Effect 2 pracuje s jinými pravidly a jen minimum vlastností postavy se přenese dále (oproti velkému množství rozhodnutí a akcí, které uděláte), v tuto chvíli to už asi nemá moc smysl, ale třeba si hru ještě rád někdy zopakuji. Uvidíme. A teď šup na dvojku.
ME je totiž úžasný. Pohlcující příběh tvářící se skoro jako film, průzkum planet, jízda v tanku/roveru, odkazy na sto a jeden sci-fi film, úžasná hudba. Ale našlo by se i pár věcí, které mě docela deptaly.
Ze začátku jsou boje i na nejlehčí obtížnost celkem náročné a v momentě, kdy jsem mohl postoupit díky použití biotických sil jsem byl nahraný. Nikde jsem neloadoval tak moc jako v půlce Eden Prime na nádraží. A od té doby jsem na své postavě tyhle schopnosti nepoužil a hrál jsem v kombu pistole + medigel. A jelikož v mé sestavě byla stabilně jen Ashley a Garrus, soustředil jsem se především na palebnou sílu. A udělal jsem dobře, neboť od tohoto momentu mě už nikdo nezabil. Jen má vlastní blbost/neobratnost (a tresher mawy).
Co se ovládání Maka týče, udivovala mě jeho schopnost vyjet skoro kolmé svahy (abych pak nadával, že nevyjede jen o pár stupínků příkřejší). Ono špatné ovládání vzniká díky extrémní přilnavosti kol k povrchu, které právě umožňuje vyjet ony prudké svahy (i když přiznám se, když jsem se pět minut škrábal do vrchu a pak objevil z druhé strany proraženou silnici, měl jsem chuť něco rozsekat). Do lávy jsem nespadl snad nikdy, spíš ze skyway. A pokusně jsem si rovněž ověřil, že jako batyskaf Mako taky nebyl určený.
Assignments po pravdě nejsou příliš pestré, cykluje se zde jen pár lokací typu důl/budova/kosmická loď, ale to mi příliš nevadilo - ostatně, v Baldur's Gate to bylo zrovna tak a nikdo si nestěžoval. Co se týče questů jako takových, hodně záleží na tom, jestli vám sedly reference na filmy, kterými se vývojáři inspirovali - mně sedly, takže jsem si všeho užíval vrchovatě.
Minihry - ze začátku i bavily, pak jsem ještě rád obětoval omnigel na jejich přeskočení. V případě artefaktů a prospektování rud se to bohužel nedá - ale poctivě jsem vyzobal všechno. Někdy hned napoprvé, jindy na desátý pokus.
Často čtu nářky na výtahy. To, že v nich postavy nemají zbraně, i když v patrech, které spojují, se nachází silný nepřátelský odpor, je k pousmání. Jízdy jako takové mi však nijak otravné nepřišly, zvláště na Citadele byly prokládány zprávami o mé činnosti, byť v některých případech nepřesné (cenzura?!). Co mě deptalo maximálně byly návraty z Citadely na Normandy. Nechutně dlouhá loadovací sekvence ukrytá za dekontaminaci. Brr, tady aby si člověk šel dělat kafe.
Aby mohlo být hodnocení ještě vyšší, musela by se vzít v potaz i míra znovuhratelnosti. Vzhledem k tomu, že Mass Effect 2 pracuje s jinými pravidly a jen minimum vlastností postavy se přenese dále (oproti velkému množství rozhodnutí a akcí, které uděláte), v tuto chvíli to už asi nemá moc smysl, ale třeba si hru ještě rád někdy zopakuji. Uvidíme. A teď šup na dvojku.
XING: The Land Beyond