Trackmania je zběsilá autíčkovaná ve stylu starých Stunts, tedy jednoho z praotců všech arkádových závodů - stejně jako v ní jde tedy v první řadě o co nejrychlejší projetí trati plné nejrůznějších skoků, loopingů, zatáček na kolmých stěnách, tunýlků a jiných podivných překážek - ne nepodobných těm na jakých si snad každý kluk v dětství drandil s angličáky.
Takový kluk když odroste má ovšem v reálném světě se svou vášní smůlu, za hraní si s angličáky by mu manželka koupila jednosměrný lístek do Bohnic, a pokud by zkoušel obdobným způsobem řádit i se skutečným autem, tak by si ho velmi rychle změnil na abstraktně vypadající oplechovanou kouli s najemno rozmixovanou a na bílkoviny bohatou kaší uvnitř... takže mu nezbývá než se vybijet virtuálně, v Trackmanii.
A ve chvíli kdy v ní sedne do rychlého sporťáku a vyrazí na start, tak je to vybití se vskutku velezábavné - tratě jsou řádně šílené, rychlost s jakou se na nich pohybuje se blíží rychlosti zvuku a několik set metrové skoky nejsou vyjímkou, propuknutí závislosti jménem "ještě o pět vteřin lepší čas a jdu spát" tedy hrozí velmi akutním způsobem.
Jenže problém Trackmanie: Sunrise je v tom že tuto freneticky herní idylu sama velice často záměrně naruší tím, že hráči z pracek vezme superrychlý sporťák a dá mu superagilní SUVčko, a aby si moc nevyskakoval i superneohrabaný buldozer (který vypadá trochu jako McLaren SLR).
Jízda v SUVčku není až tak špatná, místo bourání rychlostních rekordů a jízdy po stropě v něm dostává přednost kličkování mezi překážkami a krkolomné skoky na krátkou vzdálenost, závisející spíše na technice a akrobatické zručnosti než rychlosti, ale omrzí se mnohem rychleji a o kdovíjakou herní nirvanu tedy nejde.
Skutečný průser nastává při jízdě v maskovaném buldozeru - pomalý a neovladatelný je až hrůza, na silnici plave jako by silnici ve slunném Karibiku někdo náhle vyměnil za zmrzlé pláně Grónska, a uzoučké tratě na kterých jezdí taky příliš zábavnosti nepobraly. Frustrace a nuda skrz naskrz, jenže "huš nebohý hráči, chceš li si otevřít další trať v onom sporťáčku, tak nejdřív musíš vyhrát závod s touhle odporností" a tak hráč nadává a jezdí... dokud hru nevypne a neuteče na pár dní pryč.
A protože jde o celou třetinu hry tak taky musí jít hodnocení celou třetinu dolů... a nepomůže jí ani povedený editor tratí, ani pěkná a svižná grafika. O rok později ostatně přišla Trackmania: Nations která přinesla sice o dost nudnější vizuální zpracování a dle mého také o dost slabší tratě, ale zas hráče nenutila do otravného odemykání "zábavných" tratí skrze ty "nezábavné", necpala mu na počítač virus jménem Starforce, a k tomu byla zdarma a s masivní hráčskou komunitou.
Takový kluk když odroste má ovšem v reálném světě se svou vášní smůlu, za hraní si s angličáky by mu manželka koupila jednosměrný lístek do Bohnic, a pokud by zkoušel obdobným způsobem řádit i se skutečným autem, tak by si ho velmi rychle změnil na abstraktně vypadající oplechovanou kouli s najemno rozmixovanou a na bílkoviny bohatou kaší uvnitř... takže mu nezbývá než se vybijet virtuálně, v Trackmanii.
A ve chvíli kdy v ní sedne do rychlého sporťáku a vyrazí na start, tak je to vybití se vskutku velezábavné - tratě jsou řádně šílené, rychlost s jakou se na nich pohybuje se blíží rychlosti zvuku a několik set metrové skoky nejsou vyjímkou, propuknutí závislosti jménem "ještě o pět vteřin lepší čas a jdu spát" tedy hrozí velmi akutním způsobem.
Jenže problém Trackmanie: Sunrise je v tom že tuto freneticky herní idylu sama velice často záměrně naruší tím, že hráči z pracek vezme superrychlý sporťák a dá mu superagilní SUVčko, a aby si moc nevyskakoval i superneohrabaný buldozer (který vypadá trochu jako McLaren SLR).
Jízda v SUVčku není až tak špatná, místo bourání rychlostních rekordů a jízdy po stropě v něm dostává přednost kličkování mezi překážkami a krkolomné skoky na krátkou vzdálenost, závisející spíše na technice a akrobatické zručnosti než rychlosti, ale omrzí se mnohem rychleji a o kdovíjakou herní nirvanu tedy nejde.
Skutečný průser nastává při jízdě v maskovaném buldozeru - pomalý a neovladatelný je až hrůza, na silnici plave jako by silnici ve slunném Karibiku někdo náhle vyměnil za zmrzlé pláně Grónska, a uzoučké tratě na kterých jezdí taky příliš zábavnosti nepobraly. Frustrace a nuda skrz naskrz, jenže "huš nebohý hráči, chceš li si otevřít další trať v onom sporťáčku, tak nejdřív musíš vyhrát závod s touhle odporností" a tak hráč nadává a jezdí... dokud hru nevypne a neuteče na pár dní pryč.
A protože jde o celou třetinu hry tak taky musí jít hodnocení celou třetinu dolů... a nepomůže jí ani povedený editor tratí, ani pěkná a svižná grafika. O rok později ostatně přišla Trackmania: Nations která přinesla sice o dost nudnější vizuální zpracování a dle mého také o dost slabší tratě, ale zas hráče nenutila do otravného odemykání "zábavných" tratí skrze ty "nezábavné", necpala mu na počítač virus jménem Starforce, a k tomu byla zdarma a s masivní hráčskou komunitou.
