Tale of Tales mají skvělé a originální nápady, ale zatím se jim z nich nepodařilo udělat také skvěle se hrající hru. Když jsem se dozvěděl, že další jejich hra se má odehrávat v prostředí mé oblíbené prázdninové destinace, nemohl jsem odolat.

Představoval jsem si velký hřbitov plný rodinných hrobek a starých krypt, jejichž architekturu budu zasněně obdivovat. Tisíce jmen mrtvých vyrytých do černého mramoru, která mě budou svým zlatavým odleskem hypnotizovat. Těšil jsem se na dlouhé procházky mezi hroby, návštěvu urnového háje nebo piknik na rozptylové louce. Hřbitovní kvítí a hmyz. Na nic takového jsem však ve hře nenarazil. Ani jeden čerstvě vykopaný hrob, u kterého by se dala nasávat esence smrti, ve hře není. Prostě nic. Místo toho jedna stará babice a na konci cesty lavice. Pozitivní na celém tom funerálním mátožení alespoň je, že babizna na konci svého sezení zemře. Oko labužníka ještě potěší černobílá stylizace a pár krásných náhrobků, ale to je asi tak vše. Zbytek příliš neoslní. O herních mechanismech ani nemluvě. Žádné nejsou.

The Graveyard dokáže pěkně navnadit, ale morbidní choutky zůstanou neukojeny. Nelze se proto divit, že hodnocení hráčů bez vztahu k nosnému tématu hry, je ještě nižší. Sám jsem si hned musel spravit náladu opětovným vžitím se do role Caleba a před náhrobkem Erica Dravena ho nechal několik hodin opakovat „nevermore“.