FIFA 11 je první FIFOU, která na mne působí opravdu fotbalovým dojmem, tedy tak, že si ji mohu po skončení "El Clásico" pustit bez pocitu, že se jedná o neumnou náhražku toho, co jsem právě viděl. Nehrál jsem zdaleka všechny díly, ale oproti FIFĚ 08, která na tom byla z mnou hraných doposud nejlépe, se jedná o značný pokrok.

V dávných dílech dění na hřišti sestávalo z většího či menšího počtu šablon, do nichž byl hráč chtě nechtě vměstnán. Tento mechanismus se z podstaty věci nejspíše jen tak nevytratí, nicméně dnes působí fyzikální modely postav a míče, včetně jejich interakcí, natolik realisticky, že je jen na hráči, co s nimi provede: každá herní situace skýtá spoustu možností, každá přihrávka je jiná, stejně tak střela či souboj, žádný herní přístup není oproti skutečnému fotbalu významně z(ne)výhodněn. Hra sama je pak krásně ladná a přirozená, poněvadž na sebe jednotlivé animace zcela plynule navazují.

Jedinou významnou slabinou samotných zápasů je umělá inteligence spoluhráčů, kteří si hlavně při rychlých protiútocích nenabíhají zdaleka optimálně, o nemožnosti nápadité kombinace ani nemluvě. Tragédií je pak chování brankářů, kteří při samostatných únicích zpravidla jen stojí v malém pokutovém území a čekají na střelu. Osobně mě též mrzí postupné ubývání možností starání se o chod klubu v kariérním módu. Trochu paradoxní přitom je, že v hloubce mimozápasové částí manažerského módu počítačová verze tu konzolovou, jejíž hratelnost je ještě o poznání lepší, stále předčí. A při pohledu na letošní ročník konzolové NHL je mně v tomto ohledu vyloženě smutno.