Jóó, s touhle věcičkou jsem si užil mega zábavy. Nostalgicky zatlačím slzu když si vzpomenu, jak jsem bratrovi, dělíce se o jednu obrazovku i klávesnici, sestřeloval balónky na motokáře a v případě jednotlivých závodů porážel toho zatraceného čipmanka nebo veverku (titulního Skunnyho), který měl první pozici jaksi předplacenou ´no matter what´. A pokud se nedařilo, klávesnice úpěla pod mými údery a sousedi prchali před strašlivým rykem (nesoucí se v duchu sloganů o z**rvené kuně).

Nejradši jsem jezdil za krokodýla, ale zkoušel jsem i hrocha, který mi trochu špatně bral zatáčky. Otázka je, jestli nešlo o optický klam, protože se mi zpětně nechce věřit tomu, že by měl každý z motoristických živočichů (záměrně říkám živočichů, protože jedním z jezdců bylo i slunéčko sedmitečné – vidět ty červené krovky před sebou bylo potupné, indikovalo to špatnou, nemedailovou pozici) své specifické nastavení.

Tratě nebyly jen tak na sucho, byly nápadité (tropická dráha, ledový koridor...) dalo se na nich najíždět na skokánky, zrychlovat, skrze projetý fialový budík ubírat čas (a tím lámat rekordy), přes červený jej naopak zhoršovat, chytat smyka na olejové skvrně nebo sbírat rakety a pálit je po soupeřích (nejčastějším terčem byl právě věčně první Skunny).

Jednoduché, skvěle hratelné a výtečné na odreagování. Na hru vzpomínám opravdu rád.