Celá Quake manie pro mě začala až s Quake 3 Arenou, kterou jsem paradoxně nějaký čas hrál jen s boty a na "živého" protihráče jsem si nikdy nevystřelil a skončila s dílem čtvrtým, o kterém bude koment. Ač jde o sérii takřka kultovní, ve mě nějaký úžasný dojem nezanechala.

Celý Quake 4 mi po celou dobu hraní připomínal převlečený Doom 3, o němž valné mínění nemám, takže ani z Q4 jsem odvázaný nebyl, ale tenkrát se ke mě tahle placka nějakým záhadným způsobem dostala, tak jsem to zkoušel chvíli hrát. Paradoxně mě to bavilo o malinko víc, než bratříček Důůům, asi i proto, že si hra na nic nehrála a hned od začátku jasně dávala najevo - nečekej ode mě nic, než hloupé střílení. Pár hodin jsem to vydržel, ale pak jsem to vzdal.