Shannara má pro mě stejně jako každá hra, která se objevila na obálce SCORE během zlatých časů ICE/Andrew, výjimečnou nostalgickou hodnotu. Shodou okolností jsem se k ní ovšem dostal až nyní, přesto dokázala moje očekávání předčit.

Jedná se o naprosto typickou legenďáckou adventuru z období přechodu od klasických textovek k regulérnímu point-and-clicku (do tohoto období patří třeba i vynikající Mission Critical):
- Hra je poměrně krátká a jednoduchá, což je ovšem vykoupeno opravdu maximální intenzitou zážitku. Příběh kupředu valí jako lokomotiva, zvrat střídá zvrat a hráč se opravdu byť na chvíli nenudí.
- Z grafických adventur si bere překrásné technické zpracování (úžasná kreslená grafika a podmanivá hudba).
- Z textových adventur si naopak odnáší hutné dialogy a další texty.

Toto prolnutí dvou opačných filozofií mě hluboce oslovuje, protože stejně jako třeba Realms of Arkania III: Shadows over Riva dokáže Shannara jak potěšit oko, tak ponechat slovním popisem většiny provedených akcí dostatečný prostor pro moji bujnou fantazii.

Poněkud kontroverzní namíchání RPG prvků do adventurního žánru se mi velmi líbilo také. Je výjimečně vtahující, pokud mám k ruce partu, se kterou mohu probírat aktuální situaci. Legendu se povedlo vdechnout už tak zajímavým postavám život a neustále mě mistrně posouval přesně do pozice, kde mi mohl brnkat na emoce (v čele s dojemnou smrtí jednoho z hlavních hrdinů).

Mnohými vyčítaný soubojový systém, který svojí jednoduchostí dává vzpomenout na sérii Quest for Glory, mi ani v nejmenším nevadil. Proč také. Drtivé většině řadových potyček se lze s trochou opatrnosti vyhnout a zbytek vyžaduje chytřejší přístup k udolání silnějšího protivníka - tedy skrytý kousek adventury je obsažen i zde. Je nicméně pravda, že hra by se bez soubojů celkem v pohodě obešla.