Shatter je velice jednoduchá až prosťoučká hra na pochopení, ale její zvládnutí chce čas. Spousty času. Díky bohu, tahle hra se hraje skoro sama. Velkou zásluhu na to má asi právě hudba, na které si dal její autor opravdu záležet. Ne že by to byly nějaké složité mistrovské kousky, jsou to v zásadě docela jednoduché melodie, které často připomínají stařičké oldschoolovky, ale do této hry sednou jako ulité.

Výborný nápad je ovlivňováni trajektorie pomocí tlačítek myši, díky němuž se můžete dostat do situace, kdy vyprázdníte celý level, aniž by jste se dotkli míčku plošinkou. Stejně tak ale můžete míček jednoduše nasměrovat na poslední cihličku, která zbývá pro ukončení levelu. Další hodně osvěžující vychytávkou byly pro mě kruhové úrovně. Míček je v nich mnohem nepředvídatelnější a když k tomu přidáte pohybující se cihličky je o zábavu a napnuté nervy postaráno.

Bossové jsou v zásadě stejní a přece zcela rozdílní. Vždy jde o to trefit to správné místo několikrát po sobě, ale nejdříve musíte přijít na to, jak tuto achylovou patu zpřístupnit.