Dvakrát jsem tuhle strategii rozehrál a dvakrát jsem jí málem nedohrál a to vždycky takřka ve stejném bodě a to ve chvíli, těsně před finálním soubojem za dobro. Naštěstí jsem se se při druhém pokusu překonal a po menší přestávce konečně vyprášil Sauronovi kožich.

Když jsem Bitvu o Střdozem zapnul poprvé, tak jsem byl mírně v šoku, protože jsem byl navyklý na klasické RTS, ovšem herní postupy tady se docela lišily. Možnost stavět základny jen na předem zvolených místech a jejich dosti omezené možnosti rozvoje, spíš než o to vyrobit hafo jednotek a pak s nimi totálně zničit nepřítele, bylo nutné postupným dobýváním mapy a udržováním dobytých území protivníka postupně zdolat. A do toho ještě hrdinové, kteří si sami nezřídka kdy dokázali poradit s celou nepřátelskou armádou a klasické jednotky byly spíš do počtu. Asi jako spousta lidí jem si oblíbil hlavně roahnskou jízdu, která dokázala zválcovat vše, co jí při postupu stálo v cestě.

Celá hra je dosti linerání a vcelku věrně kopíruje filmovou předlohu a jediné co může hráč ovlivnit sám je postup při dobývání okrajových území. Ovšem, nevidím to jako zápor. Snad jen ke konci už mi to připadalo trochu moc stereotypní a nebýt úžasných momentů během hry, jako byla například obrana Helmova Žlebu, nebo bitva u Minas Tiris (?) tak bych hru asi tak po půlce odložil.

Bitva o STředozem pro mě byla mírným překvapením, nejsem nějaký horlivý a nekritický fanoušek Tolkiena, abych zahrání považoval za povinnost, takže to, že jsem se bavil muselo být částečně způosbeno i kvalitami samotné hry :)