Na první pohled se Fuk jeví jako příjemná oddechová freewarovka pro chvíle, kdy máte několik minut volna a chcete se odreagovat. Pro několik šílenců naopak představuje výzvu k dosažení co nejvyššího skóre, se kterým se následně budou prsit v highscore tabulce na netu, ale těch věru není mnoho.

Po chvíli vypouštění plynů z tělních otvorů skřítka (nebo co to je) totiž většina hráčů zjistí, že laťka zábavnosti je mnohem níž, než se zprvu zdálo. Ve výsledku je člověku nakonec "fuk" zda hru hrál nebo ne. Důvodem je především podivné nutkání autorů frustrovat hráče pouze jediným životem skřeta, což znamená konec hry s prvním zásahem kakance, který vás trefí. Pokud se v tomto ohledu v pozdějších fázích hry něco mění mi není známo, dál než do čtvrtého kola jsem se nedostal. Situaci nijak významně nezachraňují pestrobarevná peříčka či různě veliké a rychlé prdy/krky. Pro mě je na celé hře nejlepší úvodní melodie.