Tohle jsem teda nečekal. Aquaria, která mě původně příliš nelákala, se pro mě stala příjemným překvapením. Chtěl jsem jí jen na chvíli vyzkoušet. Díky pomalému rozjezdu trvalo déle, než si mě tahle kouzelná hra opravdu získala, ale nakonec se stalo a já se nadšeně pustil do prozkoumávání rozsáhlého světa.

Hra operuje se zvláštním kontrastem. V hávu krásné až pohádkové grafiky dřímá akční hratelnost. Svět a život v něm hrají barvami a je radost se na to vše dívat, ale zároveň je nutná obezřetnost, protože většina z toho, co žije v Aquarii, vám usiluje o život. Každé setkání s novým živočichem vyžaduje opatrné zkoumání, jestli a jak je nebezpečný. To, co je ještě nad samotnou akční složkou hratelnosti, je právě prozkoumávání. Objevování různorodých lokací a odhalování jejich minulosti, získávání nových užitečných receptů, sbírání specielních pokladů, kterými si Naija vyzdobuje svůj domov a mnoho dalšího. Už dlouho se mi nestalo, abych s chutí prozkoumával herní svět do každého jeho zákoutí a shromažďoval všechny specielní předměty ukryté v obtížně odhalitelných úkrytech. Aquaria na rozdíl od mnoha jiných her ve mně vyvolávala dojem, že to má smysl, že nejde jen o stokrát viděná herní schémata. Přestože o to pochopitelně jde.

Není pochyb, že jde o hru především pro typ hráče Explorer Killer. Hráče, který rád objevuje nová místa a jejich obyvatele. A ty pak masakruje. Ale abyste si hru skutečně užili, musí vás zároveň chytnout její neobvyklá rozporuplná atmosféra. A to se nepochybně nestane každému hráči. Aquaria má své chybky. Neustálý boj s nepřáteli může vyvolat pocit stereotypu. Občas se hůř rozeznává objekt na pozadí od blokujícího objektu na popředí. Daly by se jmenovat další. Pokud však Aquaria zahraje právě na tu vaší strunu, nebudete takové věci vnímat a prostě se necháte pohltit.