RICO je mňamka pro milovníky stříleček se zpomalením času, jako je třeba F.E.A.R. Jedná se o „simulátor“ vykopávání dveří a následného vystřílení místnosti ve zpomaleném záběru.
Hrajete za policistu, toho správného poldu, který střílí po všem, co se hýbe. Ocitáte se v procedurálně generovaných úrovních, kde vyrazíte dveře a ve slow-motionu kosíte jednoho padoucha za druhým. Nepřátelé mají navíc skvělou zpětnou vazbu a ragdoll fyziku. Moje neurony aktivovány.
Celé je to zabalené v grafickém kabátku připomínajícím hru XIII. Zbraně jsou solidně zpracované a nabízejí možnost úprav, přestřelky ve zpomaleném režimu fungují skvěle, vyražení dveří přímo do obličeje padouchovi a následné headshoty ze skluzu pro jeho nejlepší kámoše neomrzí ani po hodině hraní.
Jeden průchod zabere zhruba hodinu, pokud se tedy nezdržujete vedlejšími aktivitami. Vaším hlavním úkolem je posbírat usvědčující dokumenty a následně se probojovat k výtahu. Jestli ale chcete získat víc bodů na nákup lepších zbraní a vybavení, můžete zkusit kompletně vyčistit celou úroveň, zničit servery, zneškodnit bomby nebo se zaměřit na občasné bonusové výzvy.
Hra funguje jako roguelike. To znamená, že po smrti čusík busík a prostě začínáte nanovo. Já to ze začátku nevěděl a hra mi z nějakého důvodu navíc automaticky nastavila obtížnost hard. Po dvou pokusech jsem umřel a musel obtížnost snížit na Easy. Ta je ale zase až moc lehká. Zlatou střední cestou je tedy druhá obtížnost, která je správně vybalancovaná a zábavná.
Mapy se opakují podle několika témat s procedurálním designem levelů. Některé mapy jsou slabší, jiné lepší. Na některých funguje i destrukce prostředí, což je bohužel znát na občasném poklesu FPS.
K mínusům patří jen menší drobnosti. Jde o zmiňovaný pokles snímků na určitých mapách, poměrně příšernou hudbu a fakt, že postava při sprintu spíše klouže po zemi. Dost mi vadilo také to, že střelba přes mířidla je skoro nepoužitelná, každý výstřel totiž kvůli záblesku z hlavně kompletně oslepí celou obrazovku.
Sranda. Hrajte. Muffin approves.
Hrajete za policistu, toho správného poldu, který střílí po všem, co se hýbe. Ocitáte se v procedurálně generovaných úrovních, kde vyrazíte dveře a ve slow-motionu kosíte jednoho padoucha za druhým. Nepřátelé mají navíc skvělou zpětnou vazbu a ragdoll fyziku. Moje neurony aktivovány.
Celé je to zabalené v grafickém kabátku připomínajícím hru XIII. Zbraně jsou solidně zpracované a nabízejí možnost úprav, přestřelky ve zpomaleném režimu fungují skvěle, vyražení dveří přímo do obličeje padouchovi a následné headshoty ze skluzu pro jeho nejlepší kámoše neomrzí ani po hodině hraní.
Jeden průchod zabere zhruba hodinu, pokud se tedy nezdržujete vedlejšími aktivitami. Vaším hlavním úkolem je posbírat usvědčující dokumenty a následně se probojovat k výtahu. Jestli ale chcete získat víc bodů na nákup lepších zbraní a vybavení, můžete zkusit kompletně vyčistit celou úroveň, zničit servery, zneškodnit bomby nebo se zaměřit na občasné bonusové výzvy.
Hra funguje jako roguelike. To znamená, že po smrti čusík busík a prostě začínáte nanovo. Já to ze začátku nevěděl a hra mi z nějakého důvodu navíc automaticky nastavila obtížnost hard. Po dvou pokusech jsem umřel a musel obtížnost snížit na Easy. Ta je ale zase až moc lehká. Zlatou střední cestou je tedy druhá obtížnost, která je správně vybalancovaná a zábavná.
Mapy se opakují podle několika témat s procedurálním designem levelů. Některé mapy jsou slabší, jiné lepší. Na některých funguje i destrukce prostředí, což je bohužel znát na občasném poklesu FPS.
K mínusům patří jen menší drobnosti. Jde o zmiňovaný pokles snímků na určitých mapách, poměrně příšernou hudbu a fakt, že postava při sprintu spíše klouže po zemi. Dost mi vadilo také to, že střelba přes mířidla je skoro nepoužitelná, každý výstřel totiž kvůli záblesku z hlavně kompletně oslepí celou obrazovku.
Sranda. Hrajte. Muffin approves.
