Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Final Fantasy VII Rebirth

  • Switch2 75
Rebirth jsem vzal zevrubně. Hrál jsem jej na Switchi 2 a vlastně mi zabral akorát přesně na den celý měsíc.
Často jsem ho ukusoval v noci, protože jindy to moc nešlo (navíc tradiční zářijové sklizně ovoce, transporty a zavařování). Hru jsem si velmi užil. Dopředu jsem byl zvědavý na minihry, jejichž přítomnost je nedílnou součástí série. Mnozí kritizují i open world a tempo hry, ale já si taktéž užil obojí. V příběhu nastaly další odchylky a tady se přiznám, že jsem úplně nepochytil, co přesně to mělo znamenat, a jelikož se jedná o prostřední díl, tak si nechám zhodnocení příběhu až po zakončení trilogie.  

Myslím, že vlastní hra mi zabrala z celkového času kolem 30-40% a zbytek jsem věnoval vedlejším aktivitám a minihrám. Hra vypadá z mého pohledu krásně (opět nastalo časté cvakání screenshotů). Hudba je po dlouhé době něco, co bych si rád pouštěl opakovaně, opravdu mě uchvátila a téměř v každém regionu jsem ji rád poslouchal. Když jsme u těch regionů, tak asi pralesní Gongaga se mi líbila nejvíce (a navíc se tam objevila jistá osůbka, kterou jsem již dříve obdivoval v Crisis Core: Reunion - inu, přece Cissnei ).  

Hrál jsem se skvělým japonským dabingem (hlasově zcela vyčnívá zábavná Yuffie) a naprosto prachbídným anglickým překladem, jenž mi takřka na každém kroku znepříjemňoval herní zážitek. Překlad má být překlad a ne vlastní autorské dílo, které si mění význam vět i charakterů postav podle toho, co zrovna komu přelítne přes nos. Nechápu, že si to Square neohlídá. Takže za toto hlavně strhávám body a opravdu se zlobím. Minule jsem to ještě toleroval, ale víc už ne. Takhle pokazit tak pěknou hru (a to osobně znám jenom nejnutnější základy japonštiny, prosím pěkně).  

Soubojové mechaniky jsou zase zábavné, hrál jsem na normální obtížnost bez bonusů a jen občas jsem zvyšoval na těžší, když se mi nedařilo včas plnit bojové podmínky v soubojích. A protože jsem na akční souboje lama, tak jsem občas i opakoval jisté náročnější bojůvky. Avšak tradičně mě používání a kombinování materií dost bavilo.  

No a minihry. A Chadleyho challenges. To je kapitola sama o sobě a v post game jsem věnoval další nezměrné úsilí, abych si vyplnil Johnnyho „nákupní seznam“ Treasure Trove. Nicméně nakonec mi v něm jedna jediná kolonka bohužel chybí, a to za hru na piano, protože skladba Cinco de Chocobo je na Switchi 2 zabugovaná a nejde splnit. Několik konkrétních tónů vůbec nechce registrovat jakýkoliv input a vede je jako „missed.“ A to jsem zkoušel různá nastavení, druhý pár joyconů, původní Switch Pro controller, dock, handheld, změnu postavy, regionů i změnu obtížnosti podle rad v diskuzích, ale výsledek je vždy stejný a na bugy to zřejmě nemá vliv. Takže strhávám další body a pokud to někdy spraví, tak zase zvýším a zkusím to ještě znovu dojet. Je teda fakt, že skladbu Two Legs osobně nedávám, ale kvůli těm bugům v předchozí skladbě už jsem se ani nepokusil ji trénovat jako ty ostatní.

Brutální a legendární challenges jsem si taky užil, tam už jsem musel jet podle návodů a dohromady jsem se tím prokousával asi týden. Jen jisté duo Cloud a Zack mi zabralo čtyři dny tréninku, než jsem se ten celý řetěz dokázal naučit. Největší problémy mi dělali dva poslední bossové v řadě a trvalo to, než jsem je konečně zlikvidoval dřív, než oni mě. Další řetěz Cloud a Sephiroth už byl jednoduchý a jakmile jsem se naučil v prvním kole používat jakž takž tu druhou postavu, tak už jsem zbytek pak dal hned na první pokus s již nacvičeným Cloudem. Takže povedlo se, je to komplet a tady mám ze sebe radost právě i kvůli svým lamáckým neschopnostem.  

Co další minihry? Tohle si spíš píšu pro sebe. Bavila mě Queen’s Blood a příběh za ní ukrytý (úplné finále mě donutilo změnit dosavadní funkční strategii) a zkompletoval jsem sbírku karet. Tentokrát mě bavily i všemožné chocobo závody, ale zdály se mi nějak moc jednoduché. Fort Condor super, na hard obtížnost jsem se už zapotil. Cactuarové mi dali pěkně zabrat a jsem rád, že je mám za sebou, stejně tak pouštní tahovka Gears and Gambit, ale obojí na hard hotovo.
Docela mě bavila žabí verze Hry na Oliheň - první část jsem dal asi za tři hodiny tréninku, moc mi nešla, ale druhá část byla za chvilku hotova. Létání na chocobech v poušti jsem si rovněž dost užil, akorát finální štace mě potrápila. Delfíní závody jsem nakonec dal, ale klidně bych se bez nich obešel. Přehlídka v Junonu asi ok, musel jsem se tam vrátit v post game a napravit skóre.
Costa del Sol byla celá miniherní co do spokojenosti tak půl na půl a třeba u střílení do kartonových panáků jsem skřípal zuby. Fočus s Nanakim mě bavil hodně. Focení cactuarů bych oželel. Jízdu na vozítku po Costě jsem si odbyl z nutnosti a stejně tak cviky s Julesem.
Gold Saucer je další kapitola… Motorky zase chtěly cvik, arénový 3D Brawler bych normálně nedal, ale taky nakonec padl, šílenost. Vesmírná střílečka ve stylu Star Foxu na chvíli zabavila. Likvidaci krabic už nikdy v životě potřebovat nebudu. Divadlo Loveless nakonec celkem příjemné překvapení, vracel jsem se tam dvakrát. Musclehead Colosseum a Prison Tourney komplet. Mooglové taky komplet a už je nechci vidět. No a všechny vedlejší aktivity, sbírání věcí v otevřených regionech, focení a podobně, taky komplet. Takže škoda té hry na piano.
  

Hru jsem si velmi užil a bavila mě. Nakonec tedy dávám nižší hodnocení kvůli té mizerné lokalizaci a jedné zabugované skladbě. Uvidíme, jestli se to někdy spraví. Jinak jsem na těch minihrách zničil gumovou páčku na levém joyconu, jak jsem do toho občas ryl nehtem, celá spodní část se urvala.
Protože je tohle prostřední díl, tak napjatě čekám na závěrečnou část, a zároveň mám z ní obavy.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 230+ hodin
Johnnyho Treasure Trove: 87/88 (chybí piano)
Genji armor set komplet
Všechny kartičky komplet
Všechny vedlejší úkoly a regiony komplet

Pro: Grafika; hudba; prostředí; minihry

Proti: Lokalizace; buglá skladba na piano; minihry

+14