Kvalitních čistě kooperačních příběhovek pro dva hráče je na trhu jako šafránu a mám pocit, že nebýt Josefa Farese, žánr by snad vyhynul. Pokud jste hráli It Takes Two a bavilo vás to, u Split Fiction si porci nápadů a obsahu vynásobte tak dvakrát až třikrát.

Svižný mix fantasy a sci-fi vás chytne od prvních minut a nepustí až do závěrečných titulků. Hra bere osvědčený základ ze svého předchůdce a nabaluje na něj tolik dalších mechanik, že působí neuvěřitelně pestře. Místy sice tempo hraničí s lehkým chaosem a přeplácaností, ale v rámci příběhu to dává perfektní smysl a jako nadšený hráč jsem hltal každý detail.

Skvělé je, že titul funguje jako ideální vstupní brána pro naprosté nehráče. Neustále střídá žánry i styly ovládání, takže slouží jako takový zábavný videoherní průvodce. Hrál jsem hru s přítelkyní, což je přesně ta ideální kombinace zkušenějšího hráče a nováčka. Hra solidně prověří váš vztah, trpělivost i schopnost táhnout za jeden provaz. Obtížnost skáče od banálních hádanek až po pasáže, které dokážou potrápit i ostříleného hráče, ale design vás vždy nenápadně navede správným směrem, takže zásek nehrozí.

Hledat výrazné mínusy je těžké, protože grafika, příběh i hratelnost šlapou na jedničku. Jediné úskalí vidím v samotném zasazení: pokud jeden z dvojice nemusí sci-fi nebo fantasy, může v určitých pasážích trochu trpět. Paradoxně to ale může pomoct vcítit se do hlavních hrdinek, které si k preferencím té druhé také teprve hledají cestu.

Josef Fares opět dokázal geniálně zaplnit díru na trhu a naservíroval poctivý kooperační klenot, který v této podobě nemá konkurenci. Nemůžu se dočkat, s čím jeho tým přijde příště.

Hodnocení: 95 %