Just Cause 3: Nekonečná omalovánka s explozemi od Michaela Baye.
Mohu s jistotou říct, že hraní Just Cause 3 byla dlouhá cesta – dlouhá a pustá, pouze s občasnými odbočkami a ohlédnutím za hezkým výbuchem. Pokud hledáte sandbox, kde se chcete jen akčně vyblbnout a užít si úžasnou demoliční fyziku (možná jednu z nejlepších vůbec), jste na správném místě. Pokud ale hledáte hlubší a kompaktní zážitek, nemá cenu hru ani zkoušet.
Příběh a stereotypní peklo.
Hra se nebere vůbec vážně a uvědomuje si to. Příběhovou nutnost si odbyde jen proto, aby tam nějaká byla (příběh 1/5 ). Hlavní gró spočívá v poletování po ostrovech Medici, likvidování všeho možného a postupném osvobozování. A tady nastává kámen úrazu. Republika Medici je obrovská, ale posetá základnami a městečky, které jsou jako přes kopírák. Prakticky veškeré úkoly jsou naprosto identické – přiletět, rozstřílet, obsadit. Z obrovské mapy to bohužel dělá stereotypní peklo. Místo zadostiučinění si připadáte, jako byste vybarvovali nekonečnou omalovánku tou samou barvou. Výsledkem je jednobarevné nic. I samotné hlavní mise jsou často jedno a to samé. Je až komické, že nejzáživnější a nejosvěžující misí v celé hře byl obyčejný převoz sudů s vínem pro Maria – bylo to zkrátka lepší než po desáté ničit podobnou základnu stejným způsobem.
Fyzika a hratelnost.
Velkým plusem je již zmíněná úžasná a realistická fyzika, která repetitivnost alespoň trochu vyvažuje tím, že je to vizuálně velmi lákavé (grafika a destrukce 5/5 ). Rico navíc může mimo klasických zbraní využít svůj přitahovací hák a nově i wingsuit, se kterými se dá nesmírně kreativně vyhrát.
Výzvy a vylepšování postavy
Dalším malým, ale příjemným plusem jsou vedlejší výzvy, které se vám po mapě postupně odemykají. Ať už jde o kaskadérské průlety s wingsuitem, závody nebo čistě destrukční minihry, jejich plnění vám dodává potřebné body k odemykání schopností a vylepšování vaší postavy i výbavy. Tento systém progrese funguje jako fajn motivace k tomu, abyste na chvíli polevili z nekonečného ničení stejných základen a hratelnost si alespoň trochu oživili.
Závěrečný verdikt.
Pokud chcete vypustit páru, vypnout mozek a užít si pár výbuchů ve stylu Michaela Baye, určitou zábavu si ve hře najdete. Pokud by vás ale napadlo hrát Just Cause 3 kvůli příběhu nebo rozmanitosti, můžete ho s klidem vynechat. Hra je zbytečně nafouklá, ale jako destruktivní pískoviště nakonec obstojí.
Celkové hodnocení: 60 %
Mohu s jistotou říct, že hraní Just Cause 3 byla dlouhá cesta – dlouhá a pustá, pouze s občasnými odbočkami a ohlédnutím za hezkým výbuchem. Pokud hledáte sandbox, kde se chcete jen akčně vyblbnout a užít si úžasnou demoliční fyziku (možná jednu z nejlepších vůbec), jste na správném místě. Pokud ale hledáte hlubší a kompaktní zážitek, nemá cenu hru ani zkoušet.
Příběh a stereotypní peklo.
Hra se nebere vůbec vážně a uvědomuje si to. Příběhovou nutnost si odbyde jen proto, aby tam nějaká byla (příběh 1/5 ). Hlavní gró spočívá v poletování po ostrovech Medici, likvidování všeho možného a postupném osvobozování. A tady nastává kámen úrazu. Republika Medici je obrovská, ale posetá základnami a městečky, které jsou jako přes kopírák. Prakticky veškeré úkoly jsou naprosto identické – přiletět, rozstřílet, obsadit. Z obrovské mapy to bohužel dělá stereotypní peklo. Místo zadostiučinění si připadáte, jako byste vybarvovali nekonečnou omalovánku tou samou barvou. Výsledkem je jednobarevné nic. I samotné hlavní mise jsou často jedno a to samé. Je až komické, že nejzáživnější a nejosvěžující misí v celé hře byl obyčejný převoz sudů s vínem pro Maria – bylo to zkrátka lepší než po desáté ničit podobnou základnu stejným způsobem.
Fyzika a hratelnost.
Velkým plusem je již zmíněná úžasná a realistická fyzika, která repetitivnost alespoň trochu vyvažuje tím, že je to vizuálně velmi lákavé (grafika a destrukce 5/5 ). Rico navíc může mimo klasických zbraní využít svůj přitahovací hák a nově i wingsuit, se kterými se dá nesmírně kreativně vyhrát.
Výzvy a vylepšování postavy
Dalším malým, ale příjemným plusem jsou vedlejší výzvy, které se vám po mapě postupně odemykají. Ať už jde o kaskadérské průlety s wingsuitem, závody nebo čistě destrukční minihry, jejich plnění vám dodává potřebné body k odemykání schopností a vylepšování vaší postavy i výbavy. Tento systém progrese funguje jako fajn motivace k tomu, abyste na chvíli polevili z nekonečného ničení stejných základen a hratelnost si alespoň trochu oživili.
Závěrečný verdikt.
Pokud chcete vypustit páru, vypnout mozek a užít si pár výbuchů ve stylu Michaela Baye, určitou zábavu si ve hře najdete. Pokud by vás ale napadlo hrát Just Cause 3 kvůli příběhu nebo rozmanitosti, můžete ho s klidem vynechat. Hra je zbytečně nafouklá, ale jako destruktivní pískoviště nakonec obstojí.
Celkové hodnocení: 60 %
Fable: Anniversary