Na trojku jsem byl zprvu celkem zvědavý, protože mě zajímalo, jakým způsobem se naváže nebo nenaváže na minulý díl v sérii. Nakonec si tedy od dvojky udržuje asi dvousetletý příběhový odstup, což je nejspíše dobře. Předchozí postavy zmizely v dějinách historie, aby je nahradily zcela nové (byť jedno důležité cameo se přeci jen našlo). Přibylo pár nových monster (údajně z hlavní série, ale zas tak moc jich není, snad ani ne 10) a silnějších variant, několik vylepšených funkcí a drobné mechaniky navrch, nicméně jinak se zajetý model hratelnosti nijak neliší od zbytku série a většina zůstává při starém.  

Asi největší změnou je nový svět k průzkumu. Graficky vypadá zhruba přijatelně, avšak poměrně často jsem narážel na neviditelné zdi. Pokud se na příkrých skaliscích nevyskytovala plošina, do kopce jsem se nedokázal vyšplhat. Mobilita je tedy zase poměrně dost omezená. Na dracích se dá pouze glidovat, o opravdovém létání nemůže být řeč (ke stoupání se mohou využít větrné víry, ale ty jsou jenom někde). Asi nejzásadnějším upgradem v mobilitě je tu pejsek Canyne, ke kterému jsem přišel až později díky postupu v příběhu. Tento tvoreček je na zemi úžasně rychlý, dokáže šplhat na určené kolmé stěny, a také se prohrabávat děrami v podzemí. Ke stávajícím „HMkům“ je vhodné přidat ještě nějakou potvoru na plavání, lávové oblasti tu (aspoň zatím) nejsou. Svět je poměrně pestrý a mimo domovské hradiště hlavní postavy hra nabízí celkem čtyři lokace (na můj vkus by měly být ještě větší, než jsou) a několik krátkých dungeonů.  

Na začátku jsem si vytvořil hlavní postavu prince (z výběru kluk/holka), v jehož kůži jsem hru dohrál (a kupodivu to není tichý protagonista). V podstatě se tu řeší hlavně existenční hrozba pro dvě sousedící království. Kromě toho našeho (Azuria) je tu království Vermeil, které se v případě nouze nebojí uchýlit k agresivní politice. Nicméně z něj pochází princezna, která je rozumnější než všichni ostatní dohromady.
Svět je ohrožen tajemnou krystalizací, která postihuje krajinu a vše živé v ní, přičemž zrovna Vermeil to odskákal dost brutálně, takže má pádné motivy ke svému nevybíravému jednání. Jedno vede k druhému a protože princ je zároveň monstie rangerem, tak se kolem něj vytvoří skupinka přátel a posléze vyrážejí do světa (vždy jeden z volitelných přátel dělá asistenta v boji). Aby toho nebylo málo k řešení, tak je tu ještě zmizelá princova matka, jeden napůl odpadlý kamarád a dračí dvojčata, z nichž jedno má právě princ (Ratha z traileru), což bokem podsouvá jakousi osobnější zápletku.  

Boje probíhají tahovým způsobem, který je identický s předchozími díly. Tři různé typy útoků, kdy jeden má výhodu i nevýhodu proti těm ostatním a v soubojích se navzájem přebíjejí. A samozřejmě nabíjení silnějších kinship útoků, kdy postava vyleze na hřbet svého monstra. Jako parťáka jsem měl takřka permanentně bojovnici Koru, jíž jsem si rychle oblíbil ze dvou důvodů. Jednak rychle přebírá aggro, čímž mě mnohokrát ochránila před silnými útoky, a jednak jako jediná dokáže jediným explozivním šmahem efektivně zničit i všechny odolné barelové felynes najednou (expy, expy, ňam ňam).  

Celé bitevní jádro i mechaniky se pochopitelně točí kolem monster, mlácení monster a kradení vajec z doupat. Tady je teď nově šance na doupata s dvěma hnízdy, což poměrně usnadňuje sběr a kompletování sbírky. Kromě normálních monster jsou tu i silní bossové (krystalizovaná feral monstra) a invasive monstra, jejichž porážením se odemykají další druhy monster, a samozřejmě Elder Dragons v end game (každá lokace má nějaké své a zejména jisté duo potvor ve společném souboji mi dalo hodně zabrat).  

Přibyla i novinka v podobě jednoduchého vylepšování statistik monster, což vítám (zůstalo i genové inženýrství s tím, že je to snadnější a dárci genů dokonce zůstávají ve stáji). A taky záchrana ekosystémů, kdy se do přírody vracejí vzácná monstra, a ona se pak podle ranku objevují v doupatech silnější, případně v příšerkových alternativních variantách. Je to docela zajímavé, ale po chvíli dost únavné, protože to vyžaduje farmení mnoha vajec. Proto asi jako jediná věc, co mi ve hře nakonec chybí, jsou ještě nějaké ty vedlejší varianty některých monster.  

Hra nabízí celou řadu vedlejších úkolů (téměř všechny zahrnují mlácení příšerek) včetně „větších“ úkolů plněných individuálně s princovými parťáky. Tyto úkoly se objevují v příběhových předělech a pokračuje se s nimi přes několik „kapitol.“ Ale jsou za ně i dobré posilovací odměny nebo upgrady právě pro parťáky. Obsah těchto vedlejších úkolů raději nehodnotím. Jo, a vrátilo se hledání 100 prasat, které jsem nemusel dřív a nemusel jsem je ani tady. Nicméně se mi to nakonec povedlo (posledních pár podle návodu), spolu s tím jsem udolal všechny endgame „superbosse“ v každé lokaci, většinu svých draků jsem měl po změně týmu na levelech 90-99 a všechny vedlejší úkoly mám splněné (taky jsou velmi dobrým zdrojem zkušeností). Zajímavé je, že úplně zmizel multiplayer.  

Monster Hunter Stories 3 je zhruba průměrnou mainstreamovou zábavou, která neurazí, ale těžko zaujme něčím novým, a když už, tak je toho jen velmi málo. V podstatě jsem měl v mnoha momentech pocit déja vu.
U finálního příběhového bosse celkem poskočila náročnost, musel jsem se na něj ještě poměrně dlouho připravovat (v podstatě téměř úplně vyměnit svůj původní tým za nový) a občas i v postupu hrou bylo znát, že musím někde něco nagrindovat. Nicméně postavy jsou docela sympatické, pořád se něco děje a všichni spolu mluví, je přítomen i příjemný japonský dabing.
Na Switchi 2 hra jede celkem dobře, jen je vidět na animacích monster v dálce, že se pohybují trhaně, aby se ušetřilo na snímcích. A taky mi vadí, že hra vyšla fyzicky celá jako GKC.
Hru jsem dohrál za 90 hodin. Kdo má rád draky a jízdu na potvorách, tak tady má celkem dobrou příležitost. Ale mám pocit, že téhle sérii ty tři díly bohatě stačily a další už ani moc nepotřebuji, protože je to vlastně stále to samé se stejnými monstry.  

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 90 hodin
Všechny vedlejší úkoly
Všichni Elder Dragons poraženi
Hledání Poogies komplet 100/100