Tak jak tady už někdo psal, ze hry kde skutečně cítit, jako by byla takovou herní verzi Band of Brothers. Příběh je minimalisticky vyprávěn skrze vzpomínky seržanta Bakera. Vypráví nám o pekle, které zažil za 8 dní tvrdých bojů v Normandii. O tom jak je těžké ztratit ve válce své kamarády. Bohužel hra je velmi krátká na to, aby ztráta některého z hrdinů vyvolala nějakou emoci.

Jako velitel družstva( nebo 2 pěchotních družstev/ nebo tanku a pěchoty) rozdáváte rozkazy svým vojákům. Možností zde není mnoho. Vojáci mohou útočit, kryt se za překážkou, vést umlčovací palbu, útočit a následovat hráče. Ovládání je jednoduché. Pomocí pravého tlačítka myši a shiftu. Možná bylo ovládání zjednodušeno až příliš, protože se  mi téměř v každé misi povedlo omylem poslat jednotku na smrt. 
Spolubojovníci jsou zde totiž z masa a kostí a neumírají jenom v cutscénách. O své vojáky můžete v přestřelce přijít velmi snadno. Ani hráč není kdovíjaký Rambo a vyplatí se spíš pomalý taktický postup za pomoci  příkazů, vydávaných svému družstvu. Střelba působí velmi nepřesně, ale je to proto, aby hráče nesváděla k sólo postupu.

Dosud jsem tuhle sérii měl spíše za chudšího příbuzného Call od Duty a jen díky DH jsem zjistil, že je to vcelku originální hra. Škoda, že celou dobu na mě působila nějak osekaně, zbytečně krátce.