Tak předně, než začnu hru hodnotit, chci říct, že jsem po vydání někde četl, že je to kratší než jednička a dvojka. Nějak mi v hlavě zůstalo zafixováno, že je to takový kratší Octopath tak na 30-40 hodin. Mno, po 117 hodinách chci tedy ostatní varovat, že ta hra je parádně dlouhá :-) Za tu dobu jsem ovšem dohrál hru na platinovou trofej prakticky se vším, co v té hře vůbec lze udělat, včetně všech vedlejších questů, všech truhliček, 100/100/100 Power/Wealth/Fame, všech interakcí se všemi postavami, všeho (kromě postav samotných) na maximálních levelech, druhého tajného konce a dokonce i nepovinného super bosse - k tomu se pak ještě vrátím.
Začnu nejprve tím, co se úplně nepovedlo a kvůli čemu nedávám 100% hodnocení, abych se pak zbytek příspěvku mohl rozplývat nad tím skvělým. Na jednu stranu je fajn, že si člověk konečně může vytvořit vlastní postavu a k ní mít úplně jiný vztah než k postavě připravené od tvůrců, ale ta daň za to byla v tomto případě prostě až příliš vysoká. Hlavní protagonista je celou hru němý a hrozně to nabourává vyprávění příběhu, vtažení do děje a výsledný zážitek. Je až vtipné, ale samozřejmě herně hodně rušivé, neustále pozorovat, jak se s tímto problémem museli tvůrci při vyprávění příběhu popasovat - je tu v tomto ohledu snad vše, co lze vůbec vymyslet. Od banálních triků, kdy druhá postava řekne něco jako: "Takže ty říkáš tohle?", až po sofistikovanější finty, kdy je v mnoha kapitolách hlavním aktérem vlastně někdo úplně jiný a protagonista ho jakoby jen doprovází. Ano, nezní to dobře ani na papíře a není to dobré ani ve hře.
Další negativum je určitá roztříštěnost příběhu, kdy na sebe některé části hodně zvláštně navazují a často má hráč pocit, jako kdyby scénáře různých kapitol psali různí lidi. Atmosféra, styl vyprávění a dialogů, dávkování atd., to všechno se hodně mění a působí to trochu zvláštně. Stejně jako to, že dohrajete 3 dlouhé kapitoly, načež hrajete kapitolu nazvanou Finale, po které se i dočkáte obrazovky s názvem Konec, ale vlastně to žádné finále a konec není a máte dobrých 80 hodin před sebou :-) Závěrečné titulky jsem v různých fázích hry taky viděl dohromady snad 3x...
Úplně poslední zápor je obtížnost, která je tady pro veterány z jedničky a dvojky prostě až příliš nízká a je hrozná škoda, že ve hře není nějaké nastavení obtížnosti, aby si ji člověk mohl zvýšit a mít trochu větší challenge. Takto je ve hře obtížných soubojů, co by na prstech jedné ruky člověk spočítal, a 90 % random encounterů jsem vyřešil jediným AoE útokem svého hrdiny. Prostě začne souboj, moje postava je první na řadě, 1x boostnu, zakouzlím AoE kouzlo a všichni nepřátelé jsou mrtví. A takhle vypadají stovky, ne-li tisíce, soubojů.
A teď konečně to dobré :-) Příběh, i přes negativa psaná výše, mě tu vtáhl mnohem víc než jednička a dvojka. Je výrazně epičtější, rozmáchlejší a taky brutálně temnější a drsnější (zvlášť v porovnání s lehce infantilní jedničkou). Některá místa byla opravdu hardcore a až bych řekl, že ta hra snad ani není určená pro dětské publikum. Věci jako Sophiina volba, zabití vlastního dítěte, týrání lidí jen pro vlastní vytržení z nudy, přetrhané vztahy, smrt partnera/partnerky - s tím vším se tu setkáte. Přesto tohle tvůrci dokázali vyvážit optimistickými poselstvími, vztahy mezi postavami, ojedinělým (ale fakt dobrým) humorem a vůbec takovým důrazem na vybudování něčeho lepšího na troskách zničeného a nadějí.
Hudba je skvost, snad ještě víc než v jedničce a dvojce. Přestože většina melodií je recyklovaná z předchozích dílů, já jsem i přesto strašně často zastavoval a jen poslouchal... Těším se, až bude soundtrack k dispozici na Spotify.
Budování vlastní osady je taky hodně fajn prvek, člověk k ní má opravdu vztah. A i když jsem díky tomu zjistil, že už asi vážně nejsem hračička, protože jsem celou osadu stavěl hrozně účelně a nikdy se nedonutil si k tomu třeba večer sednout a jen si s tou vesnicí hrát a dělat ji pěknou (a že těch možností a různých ozdob jsou fakt neskutečná kvanta), hodně mě bavilo si ji postupně vylepšovat, obsazovat obyvateli a tím vším postupně získávat různé quality of life vylepšování, jako třeba zlepšení fast travelu nebo ukazatel truhliček a nepovinných bossů pro každou lokaci. S tím lehce souvisí i to, že na rozdíl od jedničky a dvojky jsou tu vedlejší questy splnitelné konečně bez návodu a náhody, hra hráče mnohem víc vede za ruku a ukazuje mu, kam má jít a co má dělat.
Kladně taky kvituju fakt, že konečně hraje člověk s 8 postavami naráz, což je tady vyřešeno opravdu výborně, takže teď je to fakt Octopath Traveler :-) Bohužel to teda ale i přispívá k té nižší obtížnosti, protože možnost prohodit dvě postavy je opravdu ultimátně silná a hrozně abusovatelná (např. polomrtvá postava se prostě prohodí se zdravým parťákem). A samozřejmě když člověk break bosse správně načasuje, aby ho breakla hned první postava na tahu, tak má pak 7 postav, které mohou mít našetřené BPs a ultimátky a dát za ta necelá dvě kola úplně mega damage.
Přestože jsem si na začátku myslel, že mi to celkové množství (30+) postav, ze kterých si člověk rekrutuje partu 8 postav, bude vadit, nakonec to taky vnímám jako velký klad. Dává to opravdu obrovskou variabilitu, strašně moc možností odemykání a přesouvání různých skillů atd., RPG fajnšmekři si tu vážně vyhrají. Navíc tvůrcům se povedlo, že i s takto obrovským množstvím postav se vám nepletou, ke každé máte nějaký vztah, děláte jejich osobní questy, velmi často máte interakce různých postav mezi sebou a vážně dobře to celé funguje. Velmi mile potěšil i fakt, že tu člověk nabere postupně všechny postavy z jedničky.
Co říct závěrem - mě ta hra neskutečně vtáhla a bavila mě snad ještě o stupeň víc než jednička a dvojka a to je co říct. Užíval jsem si každou minutu, dokázal se u té hry úplně ztratit a ke konci jsem zvolnil tempo a pomalu a hodně nechtěně se s Octopathem loučil (velký rozdíl oproti většině her, kdy mám ke konci vždycky už jen velkou touhu to konečně dohrát a odinstalovat). Na rozdíl od západních her ti Japonci navíc prostě neodfákávají závěr a endgame je tu to nejlepší v celé hře.
S tím souvisí i závěrečný nepovinný super boss, který je tady neskutečně drsný a jsem popravdě vážně hrdý na to, že jsem ho dokázal porazit a to bez jakýchkoli návodů nebo cheesových strategií z YouTube videí. Stálo to ale pár hodin grindu, abych si ještě trochu zvýšil levely (končil jsem na lvl 79 a hodně pomohlo, že na konci hry si na farmě člověk může zasadit oříškovníky na trvalé zvyšování statů :-)) a několik pokusů, kdy jsem po každém nezdaru přicházel na další a další optimalizace. Ten závěrečný pokus jsem zahrál bez jediné chybičky a přítelkyně se až lekla, jak jsem vyskočil z křesla a šťastně zakřičel na celý byt :-D
Pro mě je Octopath Traveler po jedničce a dvojce splněné přání, tu sérii zbožňuju a vážně doufám, že se dočkáme v budoucnu dalších dílů. Pro mě bude jakékoli další pokračování insta buy.
Začnu nejprve tím, co se úplně nepovedlo a kvůli čemu nedávám 100% hodnocení, abych se pak zbytek příspěvku mohl rozplývat nad tím skvělým. Na jednu stranu je fajn, že si člověk konečně může vytvořit vlastní postavu a k ní mít úplně jiný vztah než k postavě připravené od tvůrců, ale ta daň za to byla v tomto případě prostě až příliš vysoká. Hlavní protagonista je celou hru němý a hrozně to nabourává vyprávění příběhu, vtažení do děje a výsledný zážitek. Je až vtipné, ale samozřejmě herně hodně rušivé, neustále pozorovat, jak se s tímto problémem museli tvůrci při vyprávění příběhu popasovat - je tu v tomto ohledu snad vše, co lze vůbec vymyslet. Od banálních triků, kdy druhá postava řekne něco jako: "Takže ty říkáš tohle?", až po sofistikovanější finty, kdy je v mnoha kapitolách hlavním aktérem vlastně někdo úplně jiný a protagonista ho jakoby jen doprovází. Ano, nezní to dobře ani na papíře a není to dobré ani ve hře.
Další negativum je určitá roztříštěnost příběhu, kdy na sebe některé části hodně zvláštně navazují a často má hráč pocit, jako kdyby scénáře různých kapitol psali různí lidi. Atmosféra, styl vyprávění a dialogů, dávkování atd., to všechno se hodně mění a působí to trochu zvláštně. Stejně jako to, že dohrajete 3 dlouhé kapitoly, načež hrajete kapitolu nazvanou Finale, po které se i dočkáte obrazovky s názvem Konec, ale vlastně to žádné finále a konec není a máte dobrých 80 hodin před sebou :-) Závěrečné titulky jsem v různých fázích hry taky viděl dohromady snad 3x...
Úplně poslední zápor je obtížnost, která je tady pro veterány z jedničky a dvojky prostě až příliš nízká a je hrozná škoda, že ve hře není nějaké nastavení obtížnosti, aby si ji člověk mohl zvýšit a mít trochu větší challenge. Takto je ve hře obtížných soubojů, co by na prstech jedné ruky člověk spočítal, a 90 % random encounterů jsem vyřešil jediným AoE útokem svého hrdiny. Prostě začne souboj, moje postava je první na řadě, 1x boostnu, zakouzlím AoE kouzlo a všichni nepřátelé jsou mrtví. A takhle vypadají stovky, ne-li tisíce, soubojů.
A teď konečně to dobré :-) Příběh, i přes negativa psaná výše, mě tu vtáhl mnohem víc než jednička a dvojka. Je výrazně epičtější, rozmáchlejší a taky brutálně temnější a drsnější (zvlášť v porovnání s lehce infantilní jedničkou). Některá místa byla opravdu hardcore a až bych řekl, že ta hra snad ani není určená pro dětské publikum. Věci jako Sophiina volba, zabití vlastního dítěte, týrání lidí jen pro vlastní vytržení z nudy, přetrhané vztahy, smrt partnera/partnerky - s tím vším se tu setkáte. Přesto tohle tvůrci dokázali vyvážit optimistickými poselstvími, vztahy mezi postavami, ojedinělým (ale fakt dobrým) humorem a vůbec takovým důrazem na vybudování něčeho lepšího na troskách zničeného a nadějí.
Hudba je skvost, snad ještě víc než v jedničce a dvojce. Přestože většina melodií je recyklovaná z předchozích dílů, já jsem i přesto strašně často zastavoval a jen poslouchal... Těším se, až bude soundtrack k dispozici na Spotify.
Budování vlastní osady je taky hodně fajn prvek, člověk k ní má opravdu vztah. A i když jsem díky tomu zjistil, že už asi vážně nejsem hračička, protože jsem celou osadu stavěl hrozně účelně a nikdy se nedonutil si k tomu třeba večer sednout a jen si s tou vesnicí hrát a dělat ji pěknou (a že těch možností a různých ozdob jsou fakt neskutečná kvanta), hodně mě bavilo si ji postupně vylepšovat, obsazovat obyvateli a tím vším postupně získávat různé quality of life vylepšování, jako třeba zlepšení fast travelu nebo ukazatel truhliček a nepovinných bossů pro každou lokaci. S tím lehce souvisí i to, že na rozdíl od jedničky a dvojky jsou tu vedlejší questy splnitelné konečně bez návodu a náhody, hra hráče mnohem víc vede za ruku a ukazuje mu, kam má jít a co má dělat.
Kladně taky kvituju fakt, že konečně hraje člověk s 8 postavami naráz, což je tady vyřešeno opravdu výborně, takže teď je to fakt Octopath Traveler :-) Bohužel to teda ale i přispívá k té nižší obtížnosti, protože možnost prohodit dvě postavy je opravdu ultimátně silná a hrozně abusovatelná (např. polomrtvá postava se prostě prohodí se zdravým parťákem). A samozřejmě když člověk break bosse správně načasuje, aby ho breakla hned první postava na tahu, tak má pak 7 postav, které mohou mít našetřené BPs a ultimátky a dát za ta necelá dvě kola úplně mega damage.
Přestože jsem si na začátku myslel, že mi to celkové množství (30+) postav, ze kterých si člověk rekrutuje partu 8 postav, bude vadit, nakonec to taky vnímám jako velký klad. Dává to opravdu obrovskou variabilitu, strašně moc možností odemykání a přesouvání různých skillů atd., RPG fajnšmekři si tu vážně vyhrají. Navíc tvůrcům se povedlo, že i s takto obrovským množstvím postav se vám nepletou, ke každé máte nějaký vztah, děláte jejich osobní questy, velmi často máte interakce různých postav mezi sebou a vážně dobře to celé funguje. Velmi mile potěšil i fakt, že tu člověk nabere postupně všechny postavy z jedničky.
Co říct závěrem - mě ta hra neskutečně vtáhla a bavila mě snad ještě o stupeň víc než jednička a dvojka a to je co říct. Užíval jsem si každou minutu, dokázal se u té hry úplně ztratit a ke konci jsem zvolnil tempo a pomalu a hodně nechtěně se s Octopathem loučil (velký rozdíl oproti většině her, kdy mám ke konci vždycky už jen velkou touhu to konečně dohrát a odinstalovat). Na rozdíl od západních her ti Japonci navíc prostě neodfákávají závěr a endgame je tu to nejlepší v celé hře.
S tím souvisí i závěrečný nepovinný super boss, který je tady neskutečně drsný a jsem popravdě vážně hrdý na to, že jsem ho dokázal porazit a to bez jakýchkoli návodů nebo cheesových strategií z YouTube videí. Stálo to ale pár hodin grindu, abych si ještě trochu zvýšil levely (končil jsem na lvl 79 a hodně pomohlo, že na konci hry si na farmě člověk může zasadit oříškovníky na trvalé zvyšování statů :-)) a několik pokusů, kdy jsem po každém nezdaru přicházel na další a další optimalizace. Ten závěrečný pokus jsem zahrál bez jediné chybičky a přítelkyně se až lekla, jak jsem vyskočil z křesla a šťastně zakřičel na celý byt :-D
Pro mě je Octopath Traveler po jedničce a dvojce splněné přání, tu sérii zbožňuju a vážně doufám, že se dočkáme v budoucnu dalších dílů. Pro mě bude jakékoli další pokračování insta buy.
Pro: Hratelnost, příběh, hudba, opravdu hodně moc RPG prvků a kombinací, stavění vesničky
Proti: Němý protagonista, způsob vyprávění příběhu, příliš nízká obtížnost