Duke Nukem 3D je pro mě první FPS hra, která (a teď se omlouvám fanouškům Wolfíka a Dooma) se opravdu dala hrát a byla zábavná. A když vyšel v roce 2011 dlouho očekávaný Forever a já hru ihned jako puberťák zahrál, tak zklamání bylo velké, ale zase ne takové, že bych hru považoval za úplný odpad jako někteří skalní fanoušci. Dlouhých 14 let jsem měl hru uloženou v hlavě jako klasikou 6/10 hru. Po letech jsem si na hru vzpomněl a hru reinstaloval. Dohráno po 6.5 hodině. A určitě znáte ten pocit při hraní pecky, kdy se nemůžete odtrhnout od obrazovky a dojedete jí na jedno sezení? Ano? No, Duke Nukem Forever to rozhodně není, byla to jedna z nejnudnějších her, co jsem tento rok hrál, a že jsem jich hrál opravdu hodně.

Celé pozlátko je zastaralé, je vidět dlouhý vývoj. Mně je sice grafika ukradená, ale občas to vypadá jak hra z éry PS2, ale vlastně ta fyzika v enginu je docela fajn. Příběh není žádný, Duke je vtipný prvních deset minut, pak mi začal lézt svou infantilností na nervy. Žádné významné vedlejší postavy ani záporák. Interakce s NPC není, protože Duke na ně nereaguje, neodpovídá, ale přitom je dost ukecaný a jede svoje trapné hlášky jak na běžícím páse. Zachovány interakce s prostředím a vlastně nejzábavnější levely jsou ty, kde se nestřílí (úvod, Strip Club, jízda v monster trucku), což je docela u střílečky průšvih, protože střelba je nezáživný a to je arzenál vcelku velký, ale zmenšovač a zmrazovač jsou zábavný asi jen první minutu. Boss fighty byly otravné a zdlouhavé. Otevřené segmenty a levely čerpající z Half Life 2 jsou mnohem zábavnější než ty hnusné generické koridory v první a poslední třetině hry.

Sečteno podrženo: raději bych si zahrál to nejhorší Call of Duty, nebo nějaký koridor od City Interactive protože Forever už never more.