Hollow Knight: Silksong dorazil po letech očekávání jako pokračování legendy, ale výsledná hra bohužel nedokáže naplnit standard, který nastavil původní Hollow Knight se skvělou vybalancovanou obtížností. Po audiovizuální stránce je Silksong bezchybný – prostředí je nádherně stylizované, animace plynulé a hudba skvěle dokresluje atmosféru. Jakmile však přijde na samotnou hratelnost, objevují se problémy, které dokážou zkazit jinak působivý zážitek.
Silksong působí, jako by se snažil být obtížný za každou cenu. Nepřátelé mají nepřiměřeně vysokou výdrž i poškození. Namísto dynamického stylu, který by Hornet přirozeně měla umožňovat, se souboje často mění v únavné výměny. Rušivý je i fakt, že každé úspěšné parry na okamžik zpomalí čas, což narušuje rytmus jinak rychlého soubojového systému.
Bossové trpí podobnými problémy, jejich souboje jsou zdlouhavé a často rozdělené do čtyř až pěti fází, což působí spíše jako test vytrvalosti. Jejich vysoké poškození a rychlé útoky mohou být frustrující i ve chvílích, kdy má hráč patterny dobře naučené. Co tomu navíc nepomáhá, je neuspokojivá odměna za jejich poražení – často hráč nedostane nic jiného než možnost pokračovat dál, bez jakéhokoliv odměny či zlepšení.
Technická stránka je naštěstí relativně stabilní. Za více než čtyřicet hodin hraní jsem zažil pouze jediný pád, takže nejde o zásadní problém. Zamrzí jen to, že není možné pohodlně namapovat Tools na separátní tlačítko, což je u hry postavené na přesných reakcích zbytečné omezení.
Příběh nabízí několik silných momentů a díky Hornet působí osobněji než v původním Hollow Knightovi. Jenže ani výborné audiovizuální zpracování a povedené emotivní chvíle nedokážou skrýt, že Silksong brzdí špatně vyvážená obtížnost a mechaniky působící spíše jako umělé natahování herní doby než jako promyšlené designové rozhodnutí.
Silksong je nádherná, ale nevyvážená hra. Atmosférou i hudbou patří na vrchol žánru, jenže přepálená obtížnost, zdlouhavé souboje a špatné odměny z bossů způsobují, že se příliš často hraje hůř, než by měla. Výsledkem je pokračování s obrovským potenciálem, které ho však ne vždy dokáže proměnit.
Silksong působí, jako by se snažil být obtížný za každou cenu. Nepřátelé mají nepřiměřeně vysokou výdrž i poškození. Namísto dynamického stylu, který by Hornet přirozeně měla umožňovat, se souboje často mění v únavné výměny. Rušivý je i fakt, že každé úspěšné parry na okamžik zpomalí čas, což narušuje rytmus jinak rychlého soubojového systému.
Bossové trpí podobnými problémy, jejich souboje jsou zdlouhavé a často rozdělené do čtyř až pěti fází, což působí spíše jako test vytrvalosti. Jejich vysoké poškození a rychlé útoky mohou být frustrující i ve chvílích, kdy má hráč patterny dobře naučené. Co tomu navíc nepomáhá, je neuspokojivá odměna za jejich poražení – často hráč nedostane nic jiného než možnost pokračovat dál, bez jakéhokoliv odměny či zlepšení.
Technická stránka je naštěstí relativně stabilní. Za více než čtyřicet hodin hraní jsem zažil pouze jediný pád, takže nejde o zásadní problém. Zamrzí jen to, že není možné pohodlně namapovat Tools na separátní tlačítko, což je u hry postavené na přesných reakcích zbytečné omezení.
Příběh nabízí několik silných momentů a díky Hornet působí osobněji než v původním Hollow Knightovi. Jenže ani výborné audiovizuální zpracování a povedené emotivní chvíle nedokážou skrýt, že Silksong brzdí špatně vyvážená obtížnost a mechaniky působící spíše jako umělé natahování herní doby než jako promyšlené designové rozhodnutí.
Silksong je nádherná, ale nevyvážená hra. Atmosférou i hudbou patří na vrchol žánru, jenže přepálená obtížnost, zdlouhavé souboje a špatné odměny z bossů způsobují, že se příliš často hraje hůř, než by měla. Výsledkem je pokračování s obrovským potenciálem, které ho však ne vždy dokáže proměnit.
Red Dead Redemption
Pro: Audiovizual, Příběh
Proti: Obtížnost