Pamatuju, když jsem si poprvé, v relativně útlém věku, přečetl preview o Painkillerovi v Levelu, neskutečně se na něj natěšil a rodiče mi pak zakázali si hru opatřit. Musel jsem počkat pár let, dovršit 15. roku věku a až poté si hru zahrát.

Hra ve své době měla neskutečně působivou grafiku, nadměrnou brutalitu a za vypíchnutí stojí i fyzika připichování nepřátel inovativní zbraní - kolíkometem. Když už hovořím o zbraních, těch ve hře nebylo mnoho (5), ale každá měla primární a sekundární palbu, což teoreticky zvyšuje počet zbraní dvojnásobně.

Zajímavý je i systém sbírání zlata pro používání tarotových karet (a také jejich odemykání skrze menší challenge v každé misi).

Atmosféra jednotlivých misí byla pohlcující, imerzivní, stejně tak jako variabilita nepřátel, jejich design a nápaditost. Levely s bossy jsou také velmi pěkné a pokaždé nutí hráče měnit taktiku a trochu zapřemýšlet.

Musím ovšem zmínit i nějaká negativa. Painkiller trpěl menšími technickými nedodělky a s tím související občasná nestabilita. AI se někdy zasekne, ale vzhledem k tomu, že jde o hordy tupých příšer, které se valí na hráče ze všech stran, nejde o zásadní problém.

Sečteno a podtrženo - Painkiller je hra, ke které se ve svých nostalgických cyklech rád vracím a co pár let ji oprašuju a hraju znovu, i přes některé menší technické resty. Myslím, že i dnes by mohla některým hráčům sednout a pohltit je, jako mě poprvé v mých nácti letech. :)