Hra Cocoon mě hned na začátku nadchla svou atmosférou. V kůži jakéhosi hmyzího humanoida se ocitáme ve zvláštním mimozemském světě, na oranžové poušti plné různých struktur a plošinek a snažíme se dostat dále. Jenže co zde děláme a co je naším posláním? Další otázky přibydou když zjistíme, že tento svět je uložen v malé sféře ve formě kuličky. A že takových světů je více a můžeme mezi nimi skrz portály přeskakovat.
Samotné sféry můžeme navíc nosit a v tu chvíli můžeme využít jejich dané schopnosti - oranžový svět nám například zobrazí silové pole na určitých místech, po kterém můžeme přejít když sféru neseme. Skvělé na hře je, jak pracuje s hráčem. Bez jakékoliv nápovědy ihned víte, jak hra funguje a co máte dělat. Nejdřív jde o jednoduchý krok, ke kterému se po chvíli přidá další. Na konci hry již kombinujete různé schopnosti sfér a vždy alespoň rámcově víte co jak funguje. Což ale neznamená, že se nezaseknete. Hádanky v pozdější části hry už vyžadují náročnější kombinace a je opravdu snadné se ztratit v tom co děláte a proč to děláte.
Cocoon je hra, ve které není žádný vypravěčův hlas ani žádný text. Vše záleží na hráčově interpretaci. A jak hra postupuje, rozhodně se vaše orientace v příběhu nezlepší, spíše naopak. Jestli je to klad či zápor je otázka. Atmosféra neznáma je skvělá, ale žádné pořádné zadostiučinění po konci příběhu se nedostavilo a spíše položilo další otázky.
Hra obsahuje boss fighty. Což mi v čistě logické hře přijde zvláštní. Nejsou zde jiní nepřátelé, jen pár bossů, se kterými se musíme utkat. Nejsou nároční a vyžadují jen naučit se vyhnout jejich útokům. Jsou to také tak trošku puzzly. Navíc hráč nemůže zemřít a v případě zásahu jej boss jen odhodí z arény zpět do portálu. Já osobně mám z bossů v této hře spíš rozporuplný pocit.
Ve výsledku jde však o velice chytrou a propracovanou hru se skvělými mechanikami a hádankami. Design světa je fantastický a atmosféra pohlcující. Když k tomu přidáme příjemný vizuál občas doplněný skvělou hudbou, musí se Cocoon doporučit každému milovníkovi logických her.
Samotné sféry můžeme navíc nosit a v tu chvíli můžeme využít jejich dané schopnosti - oranžový svět nám například zobrazí silové pole na určitých místech, po kterém můžeme přejít když sféru neseme. Skvělé na hře je, jak pracuje s hráčem. Bez jakékoliv nápovědy ihned víte, jak hra funguje a co máte dělat. Nejdřív jde o jednoduchý krok, ke kterému se po chvíli přidá další. Na konci hry již kombinujete různé schopnosti sfér a vždy alespoň rámcově víte co jak funguje. Což ale neznamená, že se nezaseknete. Hádanky v pozdější části hry už vyžadují náročnější kombinace a je opravdu snadné se ztratit v tom co děláte a proč to děláte.
Cocoon je hra, ve které není žádný vypravěčův hlas ani žádný text. Vše záleží na hráčově interpretaci. A jak hra postupuje, rozhodně se vaše orientace v příběhu nezlepší, spíše naopak. Jestli je to klad či zápor je otázka. Atmosféra neznáma je skvělá, ale žádné pořádné zadostiučinění po konci příběhu se nedostavilo a spíše položilo další otázky.
Hra obsahuje boss fighty. Což mi v čistě logické hře přijde zvláštní. Nejsou zde jiní nepřátelé, jen pár bossů, se kterými se musíme utkat. Nejsou nároční a vyžadují jen naučit se vyhnout jejich útokům. Jsou to také tak trošku puzzly. Navíc hráč nemůže zemřít a v případě zásahu jej boss jen odhodí z arény zpět do portálu. Já osobně mám z bossů v této hře spíš rozporuplný pocit.
Ve výsledku jde však o velice chytrou a propracovanou hru se skvělými mechanikami a hádankami. Design světa je fantastický a atmosféra pohlcující. Když k tomu přidáme příjemný vizuál občas doplněný skvělou hudbou, musí se Cocoon doporučit každému milovníkovi logických her.
