Na Split Fiction jsem se těšil, It Takes Two byla první hra, co jsme dohráli s manželkou (nehráčkou). Byla tam fajn vybalancovaná obtížnost, aby to zvládli projít i casual hráči (někdy za pomoci předání controlleru), a tak jsem doufal, že to bude fungovat podobně. A myslím, že se to povedlo.
Základ hry, mechaniky ovládání, v tom je dost cítit rukopis autorů a v tomhle ohledu je to do jisté míry více toho samého, i když bych řekl, že je to všechno trochu víc responzivní. Třeba na testovacím vzorku, nehráčce, bylo vidět, že oproti It Takes Two, kde jsem zkrátka párkrát musel pomoct přeskákat určitou pasáž plošin a dostal jsem ovladač do ruky, se to v případě Split Fiction stalo tuším snad jen jednou za celý průchod. A nemyslím si, že by to bylo tím, že je SF méně obtížné, ba naopak, skoro bych řekl, že je to o trochu větší výzva. Nicméně ovládání je plynulejší, a tak to obecně i méně zkušení hráči podle mě paradoxně budou zvládat líp.
Prostředí a vyprávění je zase skvělé, úplně jiné, než tomu bylo v It Takes Two. V tomhle ohledu si podle mě vývojáři dobře poradili, aby to nebylo to stejné v jiném kabátku. Tentokrát se zápletka týká spíše přátelství, ale dramat a takových poučných momentů je zde opět spousta. Samozřejmě se ale nemůžu ubránit porovnávání s It Takes Two - a co to umělo lépe, bylo příběh dávkovat. Tady mi úplně chyběly takové ty vtipné, odpočinkové pasáže; za celou hru si vybavím jen dvě a ani ty nebyly tak rozlehlé, zajímavé a zábavné. Stejně tak je zde mnohem méně těch soutěžních miniher. Kvůli absenci klidných pasáží bylo každé „sezení“ kratší než v případě It Takes Two, manželka zkrátka nezvládala to hektické tempo nekonečné akce, bylo to vysilující. V podstatě je to ale jediná výtka, co u Split Fiction mám.
Zase to byl výborný zážitek. Je to perfektně pojmuté, hudební doprovod, střídání dvou světů/osobností a kreativita hlavních hrdinek funguje krásně. A stejně jako v předchozím komentáři se musím opakovat, že mě mrzí, že takových her nevzniká víc. Vzhledem k tomu, že hra už prodala přes 4 miliony kopií, je vidět, že zájem hráčů o podobné tituly tu je a nemyslím si, že by nebyl prostor pro další podobné hry, než jedna za čtyři roky.
Základ hry, mechaniky ovládání, v tom je dost cítit rukopis autorů a v tomhle ohledu je to do jisté míry více toho samého, i když bych řekl, že je to všechno trochu víc responzivní. Třeba na testovacím vzorku, nehráčce, bylo vidět, že oproti It Takes Two, kde jsem zkrátka párkrát musel pomoct přeskákat určitou pasáž plošin a dostal jsem ovladač do ruky, se to v případě Split Fiction stalo tuším snad jen jednou za celý průchod. A nemyslím si, že by to bylo tím, že je SF méně obtížné, ba naopak, skoro bych řekl, že je to o trochu větší výzva. Nicméně ovládání je plynulejší, a tak to obecně i méně zkušení hráči podle mě paradoxně budou zvládat líp.
Prostředí a vyprávění je zase skvělé, úplně jiné, než tomu bylo v It Takes Two. V tomhle ohledu si podle mě vývojáři dobře poradili, aby to nebylo to stejné v jiném kabátku. Tentokrát se zápletka týká spíše přátelství, ale dramat a takových poučných momentů je zde opět spousta. Samozřejmě se ale nemůžu ubránit porovnávání s It Takes Two - a co to umělo lépe, bylo příběh dávkovat. Tady mi úplně chyběly takové ty vtipné, odpočinkové pasáže; za celou hru si vybavím jen dvě a ani ty nebyly tak rozlehlé, zajímavé a zábavné. Stejně tak je zde mnohem méně těch soutěžních miniher. Kvůli absenci klidných pasáží bylo každé „sezení“ kratší než v případě It Takes Two, manželka zkrátka nezvládala to hektické tempo nekonečné akce, bylo to vysilující. V podstatě je to ale jediná výtka, co u Split Fiction mám.
Zase to byl výborný zážitek. Je to perfektně pojmuté, hudební doprovod, střídání dvou světů/osobností a kreativita hlavních hrdinek funguje krásně. A stejně jako v předchozím komentáři se musím opakovat, že mě mrzí, že takových her nevzniká víc. Vzhledem k tomu, že hra už prodala přes 4 miliony kopií, je vidět, že zájem hráčů o podobné tituly tu je a nemyslím si, že by nebyl prostor pro další podobné hry, než jedna za čtyři roky.
Clair Obscur: Expedition 33
Pro: opět perfektní coop zážitek, prostředí a zpracování, za mě příjemnější a jednodušší ovládání
Proti: méně klidných pasáží, příliš vysoké tempo