Dohrál jsem dosud nejen (o trochu slavnější) Automatu, ale i většinu přecházejících Drakengardů (1 a 3). Originálního NieRa jsem si zahrál už co by PS3 hru kdysi před lety a od prvních minut hraní jsem cítil, že ho naprosto zbožňuju. Od „vylepšené verze“, jak ji nazývá sám Yoko Taro, jsem úplně nevěděl, co očekávat. Povede se, nebo mě jako zarytého fanouška originálu zklame? Přesto jsem neváhal učinit okamžitou předobjednávku a připravit se na své dojmy! A protože mám hru už (několikrát) odehranou, můžeme se do nich pustit! A BEZ SPOILERŮ.
Co si mě v první řadě nejvíc získalo, je příběh, který se může z prvního pohledu jevit podivně. Netolik vzdálená budoucnost, bratr (Nier) a sestra (Yonah) na pokraji bezmoci, podivné stvůry a sníh v létě? Najednou... skok o víc než tisíc let kupředu, objevuje se stejný bratr se sestrou a i když se vše zdá v pořádku, Yonah trpí podivnou nemocí zvanou Black Scrawl, která se šíří po světě a své nositele pomalu zabíjí. Nier se ale nehodlá vzdát naděje, že na nemoc existuje lék a proto se vydává na výpravy, které ho mají postupně zavést k zdánlivému řešení. Jenže svět není bezpečný, pohybují se po něm podivná a hlavně agresivní monstra zvaná Shades, která neváhají zaútočit na každého, kdo se k nim jen přiblíží!
K Nierovi se naštěstí postupem času přidají společníci, kteří mu na jeho cestě za záchranou sestry pomohou. Bude jím třeba mluvící magická kniha Grimoire Weiss; Emil - chlapec proměňující vše, na co pohlédne, v kámen; a nakonec i prostořeká Kaine, jejíž tělo a mysl je ovšem posedlé Shadem. Povedená partička, nemyslíte?
Abych pravdu řekl, dokud nevíte, co se okolo děje a následujete jen hrdinova přesvědčení, máte se rozhodně na co těšit! Nic není takové, jaké to na první pohled vypadá a jakmile zjistíte veškeré skutečnosti o světě a postavách, věci už nikdy nebudou jako dřív. Cokoliv bych řekl nebo naznačil, by mohl být spoiler, proto se raději přesunu k další skvělé části - budování světa.
Svět si zde navzdory tomu, že jde o vzdálenou budoucnost, zachovává středověkou estetiku - kromě rozbořených moderních budov, ocelových mostů, továren, nebo skrytých laboratoří, zajímavě kryje veškeré sci-fi elementy a ničím nenarušuje kořenové fantasy ladění. Zkrátka výtečně pracuje se svým prostředím!
Kromě několika kobek, kde se budete prosekávat zástupy nepřátel, vás čeká výprava do řady rozmanitých lokací. Ať už je to přímořské město Seafront, kde budete řešit příběh ženy žijící v majáku; pouštní Facade, jehož obyvatelé musí být od hlavy po paty zahaleni a uznávat desítky tisíc králem daných pravidel; či vyšinuté město Aerie postavené na okraji propasti, kde nikdo nevychází ze svých plechových příbytků. Svět zde není největší a zdaleka se nemůže rovnat tomu, co prezentovala sequelová Automata, ale je plný života - ať se v minulosti stalo cokoliv, život jde prostě dál.
Na své výpravě si budete muset v první řadě vystačit s meči (a později kopími), čemuž hoví svižný a neskutečně zábavný soubojový systém. Ten hodně staví na uhýbací taktice a zaměřování nepřátel, takže to není jen o nekonečném mačkání jednoho tlačítka. Samozřejmě máte volnou ruku k použivání magie, jíž zastává již zmíněná mluvící kniha a nabízí hned několik druhů, kde se mně osobně nejvíc zavděčil Dark Blast - kontinuální metání střel, které možná nedávají moc velké poškození, ale pomohou eliminovat alespoň většinu nepřátelských červených orbů (jež i v pozdější fázi hodně ubírají na životě).
Souboje zde obecně nejsou vůbec těžké, záleží jen na tom, jak dobře se budete vyhýbat útokům nepřátel a jak budete zásobeni léčivými prostředky. Samozřejmě vám hra nabízí 3 obtížnosti, ale ani v té nejtěžší není tak přísná, jako to bylo v případě podle mě až příliš obtížné a nekompromisní Automaty.
Magii a zbraně lze vylepšovat nejen postupným levelováním, ale i přiřazováním takzvaných „slov“ získávaných z nepřátel. Každé slovo má jiný účinek a můžete je libovolně kombinovat (předchůdce mikročipů z Automaty). Používání zbraně vám tak například může maličko doplňovat zdraví, nebo zvýšit šanci na získávání vzácných předmětů.
Herní styly se na určitých místech mění. Jednou hrajete klasické RPG z třetího pohledu, podruhé si zaskáčete jako v plošinovce a potřetí se přepnete do isometrického pohledu a hra se změní v diablovku. A to ani nemluvím o pasáži, kde si třeba zahrajete variaci staršího Resident Evilu. Je to něco originálního a mimo tuto sérii nevídaného.
Na poli questů se toho obecně moc vymyslet nedá - pořád budete dostávat za úkol někam doběhnout, něco přinést, atd. ALE... NieR tohle dělá velice fikaně! Během těchto na první pohled stereotypních výprav poznáte o něco lépe svět a lidi v něm žijící. Mnohdy narazíte na fakt, který byste bez splnění daného úkolu nikdy nezjistili. Mimo to, že většina příběhů s questy spojených je opravdu zajímavá a mnohdy budete muset učinit i celkem těžká morální rozhodnutí. Ta možná nezmění váš osud, ale rozhodně se dotkne postav, jíž se daná věc týkala. Takže i „hloupé“ zabití deseti ovcí může zahrnovat nečekaný příběhový zvrat, který vás obohatí.
Samozřejmě si můžete plnění úkolů ulehčit, většina předmětů se dá zakoupit za herní měnu, ale osobně jsem měl větší radost, když jsem dané předměty sám nasbíral, případně ulovil, nebo i vypěstoval. Ano, pokud budete chtít, můžete zde i celé hodiny rybařit, nebo se vrhnout do primitivnějšího farmaření. A že já toho řádně využil! Pokud budete chtít hru splnit na 100 %, připravte se, že právě rybaření a farmaření bude jedním z těch nejzákeřnějších a nejnáročnějších úkolů (hlavně tedy časově).
Ve všem vás přitom doprovází opravdu úžasná muzika, která se mezi sebou grandiózním způsobem prolíná. Zejména později narazíte na pasáže, kde se z tajemné skladby pomalu stane epická melodie, která jasně naznačí, že teď už jde opravdu do tuhého. Má cenu dodávat, že neznám úžasnější soundtrack, než co je v NieRovi?
Vizuály oproti staré verzi taky ušly ohromnou cestu. Zachovaly si mírně vyblitější barvy, ale vykreslily vše do nejmenšího detailu. Tady není co dodávat, je to pastva pro oči!
Navzdory všem skvělým věcem má hra pár menších neduhů. Tím hlavním je fakt, že hra není stavěná na hraní na klávesnici. Opravdu ne. I když jsem si pohrál s nastavením, měl jsem co dělat, abych prsty nějak zkroutil a někdy si je nevylámal. Rozhlížení se myší je sice fajn, ale za to utrpení to nestojí - vysoce doporučuji použití jakéhokoliv ovladače. První hru jsem z výzvy dohrál na klávesnici, ale poté jsem velice rád sáhl po svém PS3 ovladači, na němž se mi hrálo jedna báseň!
Také se mi stávalo, že jsem při vypjatých soubojích místy narazil na nižší snímkovou frekvenci. Mou sestavou to rozhodně není, ta nemá problém rozjet jakoukoliv novou hru na nejvyšší detaily, ale podezřívám zkrátka fakt, že hra občas nestíhá množství objektů, které se je v jednu chvíli schopno na obrazovce objevit. Ale tohle nebylo nic, co by se dělo neustále - v 99 % času hra běžela naprosto skvěle bez jediného záseku.
Nevěřil jsem, že tento „update“ předčí originální verzi, ale stalo se. Kde jsem původně hodnotil 10/10, zde bych nejraději udělil 12/10. Jde o úžasný kousek, který zachovává vše dobré, ale zároveň přidává řadu vylepšení. Postavy jsou stejné, ale zde ještě víc vynikají, příběh je ještě o něco silnější srdceryvnou jízdou, která si mě opět získala od prvních okamžiků a hratelnost je o dost zábavnější a vyladěnější.
Jasně, ovládání na klávesnici stálo za starou belu a občas mi hru znepříjemnil menší pokles snímkovací frekvence, ale jinak? Excelentní hra, u které nelituju jediné koruny, kterou jsem za ni dal.
Co si mě v první řadě nejvíc získalo, je příběh, který se může z prvního pohledu jevit podivně. Netolik vzdálená budoucnost, bratr (Nier) a sestra (Yonah) na pokraji bezmoci, podivné stvůry a sníh v létě? Najednou... skok o víc než tisíc let kupředu, objevuje se stejný bratr se sestrou a i když se vše zdá v pořádku, Yonah trpí podivnou nemocí zvanou Black Scrawl, která se šíří po světě a své nositele pomalu zabíjí. Nier se ale nehodlá vzdát naděje, že na nemoc existuje lék a proto se vydává na výpravy, které ho mají postupně zavést k zdánlivému řešení. Jenže svět není bezpečný, pohybují se po něm podivná a hlavně agresivní monstra zvaná Shades, která neváhají zaútočit na každého, kdo se k nim jen přiblíží!
K Nierovi se naštěstí postupem času přidají společníci, kteří mu na jeho cestě za záchranou sestry pomohou. Bude jím třeba mluvící magická kniha Grimoire Weiss; Emil - chlapec proměňující vše, na co pohlédne, v kámen; a nakonec i prostořeká Kaine, jejíž tělo a mysl je ovšem posedlé Shadem. Povedená partička, nemyslíte?
Abych pravdu řekl, dokud nevíte, co se okolo děje a následujete jen hrdinova přesvědčení, máte se rozhodně na co těšit! Nic není takové, jaké to na první pohled vypadá a jakmile zjistíte veškeré skutečnosti o světě a postavách, věci už nikdy nebudou jako dřív. Cokoliv bych řekl nebo naznačil, by mohl být spoiler, proto se raději přesunu k další skvělé části - budování světa.
Svět si zde navzdory tomu, že jde o vzdálenou budoucnost, zachovává středověkou estetiku - kromě rozbořených moderních budov, ocelových mostů, továren, nebo skrytých laboratoří, zajímavě kryje veškeré sci-fi elementy a ničím nenarušuje kořenové fantasy ladění. Zkrátka výtečně pracuje se svým prostředím!
Kromě několika kobek, kde se budete prosekávat zástupy nepřátel, vás čeká výprava do řady rozmanitých lokací. Ať už je to přímořské město Seafront, kde budete řešit příběh ženy žijící v majáku; pouštní Facade, jehož obyvatelé musí být od hlavy po paty zahaleni a uznávat desítky tisíc králem daných pravidel; či vyšinuté město Aerie postavené na okraji propasti, kde nikdo nevychází ze svých plechových příbytků. Svět zde není největší a zdaleka se nemůže rovnat tomu, co prezentovala sequelová Automata, ale je plný života - ať se v minulosti stalo cokoliv, život jde prostě dál.
Na své výpravě si budete muset v první řadě vystačit s meči (a později kopími), čemuž hoví svižný a neskutečně zábavný soubojový systém. Ten hodně staví na uhýbací taktice a zaměřování nepřátel, takže to není jen o nekonečném mačkání jednoho tlačítka. Samozřejmě máte volnou ruku k použivání magie, jíž zastává již zmíněná mluvící kniha a nabízí hned několik druhů, kde se mně osobně nejvíc zavděčil Dark Blast - kontinuální metání střel, které možná nedávají moc velké poškození, ale pomohou eliminovat alespoň většinu nepřátelských červených orbů (jež i v pozdější fázi hodně ubírají na životě).
Souboje zde obecně nejsou vůbec těžké, záleží jen na tom, jak dobře se budete vyhýbat útokům nepřátel a jak budete zásobeni léčivými prostředky. Samozřejmě vám hra nabízí 3 obtížnosti, ale ani v té nejtěžší není tak přísná, jako to bylo v případě podle mě až příliš obtížné a nekompromisní Automaty.
Magii a zbraně lze vylepšovat nejen postupným levelováním, ale i přiřazováním takzvaných „slov“ získávaných z nepřátel. Každé slovo má jiný účinek a můžete je libovolně kombinovat (předchůdce mikročipů z Automaty). Používání zbraně vám tak například může maličko doplňovat zdraví, nebo zvýšit šanci na získávání vzácných předmětů.
Herní styly se na určitých místech mění. Jednou hrajete klasické RPG z třetího pohledu, podruhé si zaskáčete jako v plošinovce a potřetí se přepnete do isometrického pohledu a hra se změní v diablovku. A to ani nemluvím o pasáži, kde si třeba zahrajete variaci staršího Resident Evilu. Je to něco originálního a mimo tuto sérii nevídaného.
Na poli questů se toho obecně moc vymyslet nedá - pořád budete dostávat za úkol někam doběhnout, něco přinést, atd. ALE... NieR tohle dělá velice fikaně! Během těchto na první pohled stereotypních výprav poznáte o něco lépe svět a lidi v něm žijící. Mnohdy narazíte na fakt, který byste bez splnění daného úkolu nikdy nezjistili. Mimo to, že většina příběhů s questy spojených je opravdu zajímavá a mnohdy budete muset učinit i celkem těžká morální rozhodnutí. Ta možná nezmění váš osud, ale rozhodně se dotkne postav, jíž se daná věc týkala. Takže i „hloupé“ zabití deseti ovcí může zahrnovat nečekaný příběhový zvrat, který vás obohatí.
Samozřejmě si můžete plnění úkolů ulehčit, většina předmětů se dá zakoupit za herní měnu, ale osobně jsem měl větší radost, když jsem dané předměty sám nasbíral, případně ulovil, nebo i vypěstoval. Ano, pokud budete chtít, můžete zde i celé hodiny rybařit, nebo se vrhnout do primitivnějšího farmaření. A že já toho řádně využil! Pokud budete chtít hru splnit na 100 %, připravte se, že právě rybaření a farmaření bude jedním z těch nejzákeřnějších a nejnáročnějších úkolů (hlavně tedy časově).
Ve všem vás přitom doprovází opravdu úžasná muzika, která se mezi sebou grandiózním způsobem prolíná. Zejména později narazíte na pasáže, kde se z tajemné skladby pomalu stane epická melodie, která jasně naznačí, že teď už jde opravdu do tuhého. Má cenu dodávat, že neznám úžasnější soundtrack, než co je v NieRovi?
Vizuály oproti staré verzi taky ušly ohromnou cestu. Zachovaly si mírně vyblitější barvy, ale vykreslily vše do nejmenšího detailu. Tady není co dodávat, je to pastva pro oči!
Navzdory všem skvělým věcem má hra pár menších neduhů. Tím hlavním je fakt, že hra není stavěná na hraní na klávesnici. Opravdu ne. I když jsem si pohrál s nastavením, měl jsem co dělat, abych prsty nějak zkroutil a někdy si je nevylámal. Rozhlížení se myší je sice fajn, ale za to utrpení to nestojí - vysoce doporučuji použití jakéhokoliv ovladače. První hru jsem z výzvy dohrál na klávesnici, ale poté jsem velice rád sáhl po svém PS3 ovladači, na němž se mi hrálo jedna báseň!
Také se mi stávalo, že jsem při vypjatých soubojích místy narazil na nižší snímkovou frekvenci. Mou sestavou to rozhodně není, ta nemá problém rozjet jakoukoliv novou hru na nejvyšší detaily, ale podezřívám zkrátka fakt, že hra občas nestíhá množství objektů, které se je v jednu chvíli schopno na obrazovce objevit. Ale tohle nebylo nic, co by se dělo neustále - v 99 % času hra běžela naprosto skvěle bez jediného záseku.
Nevěřil jsem, že tento „update“ předčí originální verzi, ale stalo se. Kde jsem původně hodnotil 10/10, zde bych nejraději udělil 12/10. Jde o úžasný kousek, který zachovává vše dobré, ale zároveň přidává řadu vylepšení. Postavy jsou stejné, ale zde ještě víc vynikají, příběh je ještě o něco silnější srdceryvnou jízdou, která si mě opět získala od prvních okamžiků a hratelnost je o dost zábavnější a vyladěnější.
Jasně, ovládání na klávesnici stálo za starou belu a občas mi hru znepříjemnil menší pokles snímkovací frekvence, ale jinak? Excelentní hra, u které nelituju jediné koruny, kterou jsem za ni dal.
Dragon's Dogma: Dark Arisen