Beautiful and pointless. Sucker punch naservíroval podruhé úplně to stejné, protože pod dojmem extrémně kladných hodnocení Cušimy si řekli, že to stačí. Jenže ani Ghost of Tsushima není tak neprůstřelná hra, jak si myslí, ale u něj jde hromada věcí omluvit, ať už cílením na předchozí generaci nebo nedostatkem zkušeností. A stejně je to lepší hra, než Yotei.
Co si budem, sice na vás UIčko nebliká všemi barvami a deseti fonty písem, ale v jádru jsou obě hry Open World: The Game ubisoftího střihu. Šablonovitý gameplay, kde jedna barva odděluje kampaňové mise od ostatních, šplhání na něco, sbírání něčeho, za co pak kupujete a vyrábíte něco jinýho, zabíjení někoho na férovku nebo stealth, toto už jsme viděli dávno v jiných hrách. Cušima ale drží v rukávu eso v podobě příběhu a hlavního hrdiny.
Jin Sakai byl samuraj a ať už máme nějaké romantizované představy, co to vlastně samuraj je, tak je velmi dobře zdokumentováno, jaké měli postavení ve společnosti, jaký byl jejich účel a jakých přísných pravidel se celý život drželi. U něj dává mnohem větší smysl se honit za liškama a klanět se na vrcholku svatyň, protože v jeho životě mají nějaký význam. A díky tomu jasnému historickému ohraničení a jasně definované postavě na vás v GoT prostě promlouvá jakási japonská atmosféra, ať už to znamená cokoliv a máte radost tam trávit čas a všechnu tu atmošku nasávat. Najednou tomu samuraji vpadne na ostrov obří moderní armáda mongolů v čele s děsivým Chánem, který si nehraje na japonské tradice. Jin řeší morální dilema, jestli si zachová čest jako samuraj nebo se vydá zavrženíhodnou cestou vraha, schovávajícího se ve stínech.
O pár stovek let později tu máme Acu, která se vydala na cestu pomsty. Bývalý samuraj Sajto a jeho kumpání ji zabili rodinu a ona věčně nasraná, chovající se někdy jak totální kráva, chodí od jednoho místa ke druhýmu a pomalu čistí hordy nepřátel, aby si odškrtla svůj bucket list. A to je vše, o co tu jde. Pokud mám takto primitivní přímočarý námět, je potřeba, aby byl dostatečně stylový anebo aby byly postavy jó dobře napsaný. Jenže ani jedno tu není. Netušíte, jak se naučila být terminátorem feudálního Japonska, radši neřešíte, jak se jako žena dostala do velkých samurajských bitev a jak je vlastně přežila. Sama samuraji pohrdá, ale vtipně se potom oblíká do nabušených samurajských zbrojí, protože je autoři vymysleli jako jedny z nejlepších ve hře. Twisty, ať už je odtušíte nebo ne, nic ve výsledku nemění a nijak vás nezasáhnou. Doprovodný problém je, že tento příběh lze bez problému transplantovat do jakékoliv jiné doby, kultury i místa a vůbec nic se na něm nezmění. Klidně to mohla být nějaká Mary Elizabeth ve viktoriánské Anglii, Petr v Brně, nebo třeba nevěsta, co chce killnout Billa.
Zbytek aspektů hry je fakt kopírka prvního dílu. Jo, máte tu víc zbraní pro boj na blízko, ale reálně jsou to jenom jinak rozanimované postoje s katanou, gameplay-wise je to stejná mechanika. Mapa je trochu menší, což vítám, ale počet všelijakých point of interest, je tu stejný, takže jsou kolikrát naňahňaný na sobě tak, že ani není třeba sedat na koně, stačí prostě popojít pár metrů a žlutej pták vás zase zdrží o dalších pár minut od důležitějších věcí.
Grafika je naprosto odzbrojující, dokud se díváte na přírodu za světla. Bez legrace ta hra kolikrát kouzlí scenérie, že co záběr, to screenshot, kterým se chcete chlubit. Jenže potom zalezete do stínu nebo do sněhu nebo do jeskyně a najednou je ta hra hnusná, jakože tak, že začnete rychle fasttravelovat sem a tam, abyste posunuli čas a něco se na té scéně změnilo. Cutscény jsou ve hře "pěkné", které jsou filmově zpracované a rozpohybované, jako v jediných nějak funguje mimika na obličejích a jako jediné můžete z nějakého důvodu přeskakovat. Potom jsou "wtf hnus", kde místo performance capture koukáte na sadu asi pěti strnulých animací se statickou kamerou a mimikou na úrovní NPCček z Half-Life 2. Tyto bohužel přeskočit nejdou, i když byste to dělali rádi, protože jde většinou jenom o nějaké generické žvatlání kolem generických side questů. K pravěkým animacím se semtam přilepí špatný skripty a někdy koukáte na hodně blbou parodii, až se nechce věřit, že hrajete tříáčkovou Sony produkci. Poměr "hezké" a "wtf hnus" je asi 20:80 a disproporce v jejich kvalitě je propastná.
Tak proč že jsem tu hru hrál bezmála 50 hodin? No protože souboják. Toto se prostě neomrzí a vydržel bych to klidně dalších 50 hodin. Máte stovky způsobů, jak se s nepřítelem vypořádat, různé možnosti zbrojí a talismanů, z kterých si děláte buildy a kombinování všech statů se samotným bojem je fakt skvělá zábava.
No a proč o tolik horší hodnocení, než Cušima? Protože ta sprostá, do nebe volající lenost vývojářů na té hře cokoliv vylepšit s tuctovým nezajímavým příběhem. Prostě nejde jenom přeskinovat pět let starou hru a myslet si, že to zase projde. Stejně ale nemůžu říct, že bych se nebavil. Já jsem celkem odolnej na šplhání čehokoliv v open world hrách, rád se koukám na virtuální přírodu, rád si kupuju nový barvičky na zbroje a hledám lepší klobouky. A přijít na nějaký outpost a prosekat se třeba 30 enemáky bez umření mi dělá radost. Ve výsledku mám chuť si znovu zahrát Ghost of Tsushima. O nic se neochudím, jenom si znovu prožiju zajímavější setting. Ghost of Yotei je pěkná hra, ale nic by se nestalo, kdyby nebyla.
Co si budem, sice na vás UIčko nebliká všemi barvami a deseti fonty písem, ale v jádru jsou obě hry Open World: The Game ubisoftího střihu. Šablonovitý gameplay, kde jedna barva odděluje kampaňové mise od ostatních, šplhání na něco, sbírání něčeho, za co pak kupujete a vyrábíte něco jinýho, zabíjení někoho na férovku nebo stealth, toto už jsme viděli dávno v jiných hrách. Cušima ale drží v rukávu eso v podobě příběhu a hlavního hrdiny.
Jin Sakai byl samuraj a ať už máme nějaké romantizované představy, co to vlastně samuraj je, tak je velmi dobře zdokumentováno, jaké měli postavení ve společnosti, jaký byl jejich účel a jakých přísných pravidel se celý život drželi. U něj dává mnohem větší smysl se honit za liškama a klanět se na vrcholku svatyň, protože v jeho životě mají nějaký význam. A díky tomu jasnému historickému ohraničení a jasně definované postavě na vás v GoT prostě promlouvá jakási japonská atmosféra, ať už to znamená cokoliv a máte radost tam trávit čas a všechnu tu atmošku nasávat. Najednou tomu samuraji vpadne na ostrov obří moderní armáda mongolů v čele s děsivým Chánem, který si nehraje na japonské tradice. Jin řeší morální dilema, jestli si zachová čest jako samuraj nebo se vydá zavrženíhodnou cestou vraha, schovávajícího se ve stínech.
O pár stovek let později tu máme Acu, která se vydala na cestu pomsty. Bývalý samuraj Sajto a jeho kumpání ji zabili rodinu a ona věčně nasraná, chovající se někdy jak totální kráva, chodí od jednoho místa ke druhýmu a pomalu čistí hordy nepřátel, aby si odškrtla svůj bucket list. A to je vše, o co tu jde. Pokud mám takto primitivní přímočarý námět, je potřeba, aby byl dostatečně stylový anebo aby byly postavy jó dobře napsaný. Jenže ani jedno tu není. Netušíte, jak se naučila být terminátorem feudálního Japonska, radši neřešíte, jak se jako žena dostala do velkých samurajských bitev a jak je vlastně přežila. Sama samuraji pohrdá, ale vtipně se potom oblíká do nabušených samurajských zbrojí, protože je autoři vymysleli jako jedny z nejlepších ve hře. Twisty, ať už je odtušíte nebo ne, nic ve výsledku nemění a nijak vás nezasáhnou. Doprovodný problém je, že tento příběh lze bez problému transplantovat do jakékoliv jiné doby, kultury i místa a vůbec nic se na něm nezmění. Klidně to mohla být nějaká Mary Elizabeth ve viktoriánské Anglii, Petr v Brně, nebo třeba nevěsta, co chce killnout Billa.
Zbytek aspektů hry je fakt kopírka prvního dílu. Jo, máte tu víc zbraní pro boj na blízko, ale reálně jsou to jenom jinak rozanimované postoje s katanou, gameplay-wise je to stejná mechanika. Mapa je trochu menší, což vítám, ale počet všelijakých point of interest, je tu stejný, takže jsou kolikrát naňahňaný na sobě tak, že ani není třeba sedat na koně, stačí prostě popojít pár metrů a žlutej pták vás zase zdrží o dalších pár minut od důležitějších věcí.
Grafika je naprosto odzbrojující, dokud se díváte na přírodu za světla. Bez legrace ta hra kolikrát kouzlí scenérie, že co záběr, to screenshot, kterým se chcete chlubit. Jenže potom zalezete do stínu nebo do sněhu nebo do jeskyně a najednou je ta hra hnusná, jakože tak, že začnete rychle fasttravelovat sem a tam, abyste posunuli čas a něco se na té scéně změnilo. Cutscény jsou ve hře "pěkné", které jsou filmově zpracované a rozpohybované, jako v jediných nějak funguje mimika na obličejích a jako jediné můžete z nějakého důvodu přeskakovat. Potom jsou "wtf hnus", kde místo performance capture koukáte na sadu asi pěti strnulých animací se statickou kamerou a mimikou na úrovní NPCček z Half-Life 2. Tyto bohužel přeskočit nejdou, i když byste to dělali rádi, protože jde většinou jenom o nějaké generické žvatlání kolem generických side questů. K pravěkým animacím se semtam přilepí špatný skripty a někdy koukáte na hodně blbou parodii, až se nechce věřit, že hrajete tříáčkovou Sony produkci. Poměr "hezké" a "wtf hnus" je asi 20:80 a disproporce v jejich kvalitě je propastná.
Tak proč že jsem tu hru hrál bezmála 50 hodin? No protože souboják. Toto se prostě neomrzí a vydržel bych to klidně dalších 50 hodin. Máte stovky způsobů, jak se s nepřítelem vypořádat, různé možnosti zbrojí a talismanů, z kterých si děláte buildy a kombinování všech statů se samotným bojem je fakt skvělá zábava.
No a proč o tolik horší hodnocení, než Cušima? Protože ta sprostá, do nebe volající lenost vývojářů na té hře cokoliv vylepšit s tuctovým nezajímavým příběhem. Prostě nejde jenom přeskinovat pět let starou hru a myslet si, že to zase projde. Stejně ale nemůžu říct, že bych se nebavil. Já jsem celkem odolnej na šplhání čehokoliv v open world hrách, rád se koukám na virtuální přírodu, rád si kupuju nový barvičky na zbroje a hledám lepší klobouky. A přijít na nějaký outpost a prosekat se třeba 30 enemáky bez umření mi dělá radost. Ve výsledku mám chuť si znovu zahrát Ghost of Tsushima. O nic se neochudím, jenom si znovu prožiju zajímavější setting. Ghost of Yotei je pěkná hra, ale nic by se nestalo, kdyby nebyla.
