Normálně si novodobé hry na Game Boy nepořizuji, protože téměř výhradně (a zhruba pravidelně) na něm hraji dokola ty samé staré hry (čti: pokeše), nicméně tentokrát jsem neodolal a pořídil jsem z kickstarteru čerstvě upečenou survival hru Luft Gears, která mi přišla i s pěknou sběratelkou. Čestmírovu předchozí hru Year 2031 jsem zatím nehrál, takže toto bylo moje první seznámení s jeho tvorbou.
Hra působí na první pohled poněkud minimalisticky, v intru se střídají pěkné statické ilustrace a zvuková stránka je kromě jedné melodie omezena na ty nejzákladnější pípavé a hrčivé zvuky. Z boku ovládaná postavička má jen pár černých pixelů, ale na druhou stranu prostředí na planetách a v jeskyních v kombinaci s cizími plavidly estetický dojem výrazně vylepšuje. Mapa vesmíru pak vlastně docela dobře zobrazuje samotu a nicotu, kterou je postavička po celou dobu obklopena, zatímco pátrá po záhadném signálu, jenž se postupně přibližuje a sílí.
Panáček je přímo ovládán skrze pohyb tlačítek. Většinu doby stráví na palubě své lodi, kde má základnu. Hlavní nástroj spočívá v palubním PC, kterým skenuje okolí a intenzitu signálu. Pomocí něj získává obraz o okolním prostředí. PC je vtipně závislé na akumulátorové baterii, kterou je nutno stále dokola nabíjet pákovým narážedlem na stropě, kam panáček musí opakovaně vyskakovat. Stejným způsobem se nabíjí i lodní kanón (pokud je to zrovna takový typ kanónu), a jelikož ten zase po jednom žere a odpaluje nábojnice, tak se během bitev stává paluba lodi totálním chaosem, kdy panáček zběsile běhá sem a tam, aby stihl nepřítele zničit dřív, než mu nepřítel svými zásahy odrovná jakoukoli techniku uvnitř.
A rozhodně pomáhají lodní upgrady, avšak najít nějaký takový je docela vzácnost. Obvykle se však ani nevyplatí do lodních přestřelek vstupovat, protože to často znamená významnou ztrátu těžce vydobytého materiálu – ať už munice, nebo náhradních dílů určených pro opravu lodi. Souboje jsem se tedy snažil nakonec přeskakovat vypnutím a zapnutím hry, protože se tím mění náhodně generovaná políčka na trase.
Je třeba si hlídat i stav nádrže s black dieselem, nicméně se mi nikdy nestalo, že bych ji kompletně vyprázdnil a zůstal viset ve vzduchoprázdnu. Nádrž se plní z hvězd rozesetých po trase, i skrze bonusy nalezené v opuštěných troskách vesmírných stanic a plavidel, kdy jsem ale nejvíc toužil po tom, abych nalezl materiál pro všechny lodní upgrady a nafutroval zásobník maximem náhradních dílů a munice, protože jak jsem brzy zjistil, v zákeřném finále bych se bez toho neobešel.
A musím říct, že mě hra i v takovém základním režimu jednoduchého rozhraní Game Boye dost bavila. Dal jsem tomu nejdříve jedno odpoledne, naučil jsem se hrát, načež jsem vlastním hloupým omylem smazal uloženou pozici, takže jsem začal znovu a asi za tři večery jsem hru odehrál (musel jsem dvakrát uměle odsunout závěrečné setkání se zdrojem signálu nuceným úprkem do jiné části galaxie, než jsem byl dostatečně připraven).
Úplně se mi nechce hře něco jen tak vytýkat, ale stejně si musím postěžovat na velmi časté překlepy a občasné hrubky jak v češtině, tak v angličtině; český font je bez diakritiky a v jednom případě jsem zaznamenal i záměnu jazyka (místo češtiny angličtina), což by v opravené verzi raketově zlepšilo můj celkový dojem. Ke konci už se hra hrála poněkud repetitivně, a taky se až moc často vyskytovaly opakovaně nalézané planety, kde se nedá přistávat pro sběr materiálu. A po dohrání jsem nedostal pořádné zakončení příběhu, nýbrž jen jakousi statistiku a skóre, což je takové meh, ale zase v duchu doby.
Jinak chválím možnost vzájemné podpory mezi hráči skrze Link cable (získání bonusového materiálu). Škoda, že jsem neměl šanci to vyzkoušet, protože sehnat dneska kámoše na hraní na Game Boyi je už asi nemožné. Ale nakonec se mi podařilo získat všechny ty upgrady i maximum materiálů a střel, za což jsem rád.
Poznámka na závěr: děkuji Čestmírovi, že mi poslal hru znovu poté, co mi pošta balíček nedoručila, neposlala oznámení a následně jej vrátila zpět odesílateli. A každopádně se mi kufříček i s vytištěnými bonusy moc líbí, má to velmi příjemnou retro estetiku a hra se hraje svižně, večer po práci jsem se na ni vždy těšil a zachumlal se s ní pod peřinu jak malej :)
Hra působí na první pohled poněkud minimalisticky, v intru se střídají pěkné statické ilustrace a zvuková stránka je kromě jedné melodie omezena na ty nejzákladnější pípavé a hrčivé zvuky. Z boku ovládaná postavička má jen pár černých pixelů, ale na druhou stranu prostředí na planetách a v jeskyních v kombinaci s cizími plavidly estetický dojem výrazně vylepšuje. Mapa vesmíru pak vlastně docela dobře zobrazuje samotu a nicotu, kterou je postavička po celou dobu obklopena, zatímco pátrá po záhadném signálu, jenž se postupně přibližuje a sílí.
Panáček je přímo ovládán skrze pohyb tlačítek. Většinu doby stráví na palubě své lodi, kde má základnu. Hlavní nástroj spočívá v palubním PC, kterým skenuje okolí a intenzitu signálu. Pomocí něj získává obraz o okolním prostředí. PC je vtipně závislé na akumulátorové baterii, kterou je nutno stále dokola nabíjet pákovým narážedlem na stropě, kam panáček musí opakovaně vyskakovat. Stejným způsobem se nabíjí i lodní kanón (pokud je to zrovna takový typ kanónu), a jelikož ten zase po jednom žere a odpaluje nábojnice, tak se během bitev stává paluba lodi totálním chaosem, kdy panáček zběsile běhá sem a tam, aby stihl nepřítele zničit dřív, než mu nepřítel svými zásahy odrovná jakoukoli techniku uvnitř.
A rozhodně pomáhají lodní upgrady, avšak najít nějaký takový je docela vzácnost. Obvykle se však ani nevyplatí do lodních přestřelek vstupovat, protože to často znamená významnou ztrátu těžce vydobytého materiálu – ať už munice, nebo náhradních dílů určených pro opravu lodi. Souboje jsem se tedy snažil nakonec přeskakovat vypnutím a zapnutím hry, protože se tím mění náhodně generovaná políčka na trase.
Je třeba si hlídat i stav nádrže s black dieselem, nicméně se mi nikdy nestalo, že bych ji kompletně vyprázdnil a zůstal viset ve vzduchoprázdnu. Nádrž se plní z hvězd rozesetých po trase, i skrze bonusy nalezené v opuštěných troskách vesmírných stanic a plavidel, kdy jsem ale nejvíc toužil po tom, abych nalezl materiál pro všechny lodní upgrady a nafutroval zásobník maximem náhradních dílů a munice, protože jak jsem brzy zjistil, v zákeřném finále bych se bez toho neobešel.
A musím říct, že mě hra i v takovém základním režimu jednoduchého rozhraní Game Boye dost bavila. Dal jsem tomu nejdříve jedno odpoledne, naučil jsem se hrát, načež jsem vlastním hloupým omylem smazal uloženou pozici, takže jsem začal znovu a asi za tři večery jsem hru odehrál (musel jsem dvakrát uměle odsunout závěrečné setkání se zdrojem signálu nuceným úprkem do jiné části galaxie, než jsem byl dostatečně připraven).
Úplně se mi nechce hře něco jen tak vytýkat, ale stejně si musím postěžovat na velmi časté překlepy a občasné hrubky jak v češtině, tak v angličtině; český font je bez diakritiky a v jednom případě jsem zaznamenal i záměnu jazyka (místo češtiny angličtina), což by v opravené verzi raketově zlepšilo můj celkový dojem. Ke konci už se hra hrála poněkud repetitivně, a taky se až moc často vyskytovaly opakovaně nalézané planety, kde se nedá přistávat pro sběr materiálu. A po dohrání jsem nedostal pořádné zakončení příběhu, nýbrž jen jakousi statistiku a skóre, což je takové meh, ale zase v duchu doby.
Jinak chválím možnost vzájemné podpory mezi hráči skrze Link cable (získání bonusového materiálu). Škoda, že jsem neměl šanci to vyzkoušet, protože sehnat dneska kámoše na hraní na Game Boyi je už asi nemožné. Ale nakonec se mi podařilo získat všechny ty upgrady i maximum materiálů a střel, za což jsem rád.
Poznámka na závěr: děkuji Čestmírovi, že mi poslal hru znovu poté, co mi pošta balíček nedoručila, neposlala oznámení a následně jej vrátila zpět odesílateli. A každopádně se mi kufříček i s vytištěnými bonusy moc líbí, má to velmi příjemnou retro estetiku a hra se hraje svižně, večer po práci jsem se na ni vždy těšil a zachumlal se s ní pod peřinu jak malej :)
Pro: Příjemná estetika; hratelnost; upgrady; vesmír
Proti: Spíše textové chybky