Jsem velký fanoušek příběhových her, ale čas od času mě přepadne neodolatelná chuť na něco úplně jiného. Něco specifického, co běžně vůbec nevyhledávám a k čemu nemám žádný hlubší vztah. Jednou mě to táhne k něčemu z "opatství", jindy zase k logické hře na přemýšlení, občas na hudební zážitek ve VR… a pak často přijde chuť na tahovky. Ale co se pravidelně vrací celý můj život, je potřeba hrát něco, kde bráním svůj malý kousek světa. Svoje území. Své hnízdo. Fascinuje mě to odjakživa. Tehdy to asi odstartoval Stronghold, ale časem jsem zjistil, že tohle téma zpracovávají výborně jiné, často indie hry. Jeden z mých oblíbenců? FTL: Faster Than Light.
A právě tahle chuť mě zase jednou přepadla. Musím přiznat, že to většinou nepřijde jen tak – spouštěčem bývá trailer. A často ne ani na hru, kterou si nakonec zahraju. Stačí jiskra. Tentokrát to odnesl právě Dome Keeper.
Hry tohoto typu vás často nechají s pocitem nenaplnění. Systém není přesně to, co jste doufali, že bude. Ale Dome Keeper, přestože si razí vlastní cestu a kombinuje různé žánry, dokáže tenhle specifický chtíč naplnit téměř dokonale. Stylizace tomu určitě pomáhá, ale hlavní zásluhu mají herní mechaniky. Dokážu si představit, jaká radost musela být je vymýšlet, testovat a ladit. A je to zábava i z druhé strany – z pozice hráče.
Hru poměrně brzy dohrajete, ale to není konec. Naopak – začíná zkoušení nových Dómů, postav (postavy), vylepšení a jejich kombinací. Objevujete strategie, o kterých jste ani netušili, že mají takový potenciál. Věci, které vypadají jako “jen do počtu”, vás najednou překvapí.
Shrnuto a podtrženo: Dome Keeper pro mě není herní klenot, není to titul, který by se vryl do mé příběhové paměti. Ale můj žánrový hlad ukojil naplno. Navíc má dost obsahu na to, abych se ke hře mohl vracet, kdykoli ta chuť znovu přijde. Pokud tedy jako "obsah" počítáte různé další varianty a režimy. Samotný "svět" jako taková k objevování neexistuje a smysl hry je pořád stejný.
O to víc se teď těším na nový projekt od stejných vývojářů s naprosto výstavním názvem: PVKK: Planetenverteidigungskanonenkommandant
A právě tahle chuť mě zase jednou přepadla. Musím přiznat, že to většinou nepřijde jen tak – spouštěčem bývá trailer. A často ne ani na hru, kterou si nakonec zahraju. Stačí jiskra. Tentokrát to odnesl právě Dome Keeper.
Hry tohoto typu vás často nechají s pocitem nenaplnění. Systém není přesně to, co jste doufali, že bude. Ale Dome Keeper, přestože si razí vlastní cestu a kombinuje různé žánry, dokáže tenhle specifický chtíč naplnit téměř dokonale. Stylizace tomu určitě pomáhá, ale hlavní zásluhu mají herní mechaniky. Dokážu si představit, jaká radost musela být je vymýšlet, testovat a ladit. A je to zábava i z druhé strany – z pozice hráče.
Hru poměrně brzy dohrajete, ale to není konec. Naopak – začíná zkoušení nových Dómů, postav (postavy), vylepšení a jejich kombinací. Objevujete strategie, o kterých jste ani netušili, že mají takový potenciál. Věci, které vypadají jako “jen do počtu”, vás najednou překvapí.
Shrnuto a podtrženo: Dome Keeper pro mě není herní klenot, není to titul, který by se vryl do mé příběhové paměti. Ale můj žánrový hlad ukojil naplno. Navíc má dost obsahu na to, abych se ke hře mohl vracet, kdykoli ta chuť znovu přijde. Pokud tedy jako "obsah" počítáte různé další varianty a režimy. Samotný "svět" jako taková k objevování neexistuje a smysl hry je pořád stejný.
O to víc se teď těším na nový projekt od stejných vývojářů s naprosto výstavním názvem: PVKK: Planetenverteidigungskanonenkommandant
Pro: návykové; vyladěné; stylový audiovizuál
Proti: bez příběhu (kdo ho tam hledá)