Rayman Legends jsem od jeho vydání hrál mnohokrát, teď jsem se k němu po dlouhých letech znovu vrátil s odhodláním jej konečně dohrát na 100%. Těžko soudit jestli to stálo za to rozčilování se v průběhu, ale dnes už ani jinak hrát hry neumím.
Hra nabízí 5 různých světů se spoustou jednotlivých úrovní, které vás svou nápaditostí nepřestanou bavit a i po jejich prvotním dohrání jste motivováni se do nich vracet pro nové časové úrovně, které se postupně odemykají. Každý svět je pak zakončen bonusovou hudební úrovní, která se celá odehrává v rytmu nějaké skladby. Všechny tyto aspekty mají naprosto vycizelovanou hratelnost a je radost jimi procházet a probíhat.
Hratelnost je velmi očividně stavěná spíše pro ovladač než pro klávesnici a tady nastal můj první a asi největší problém. Na ovladači moc často nehraju a tak jediný, který doma mám se připojuje pomocí bluetooth. A hrát cokoliv co je dost často založené na přesnosti ovládání na něčem co má občas strašlivou odezvu opravdu nebyl dobrý nápad. Mnohokrát jsem se v průběhu sám sebe ptal proč si to dělám. Proč to prostě radši nevypnu a nevrátím se až si pořídím lepší ovladač. Odpovědi jsem se sice nedobral, ale hlavní kampaň jsem i tak zdárně dokončil.
A v tu chvíli přišel můj druhý problém, který byl pro mne pocitově ještě horší než můj ovladač. V průběhu hraní postupně odemykáte světy a levely z předchozího dílu a tady je důležité poznamenat že mé hodnocení se vztahuje pouze k světům z hlavní kampaně. Protože poté co jsem dohrál ty byl opravdu velký šok přijít k světům z Back to Origins, které jsou svým level designem a systémem checkpointů mnohem slabší než to co jsem měl možnost hrát až do této chvíle. Zde už tedy opravdu nastoupila jen má zatvrzelost a OCD s potřebou dosáhnout plného dohrání. A dokázal jsem tak i přes mnohé rozčilování se projít všemi pěti světy a úspěšně si tak odškrtnout jeden ze svých dlouholetých restů.
Pokud si tak chcete dát pohodovou velmi povedeně navrženou skákačku tak lze Rayman Legends vřele doporučit. Jen se asi opravdu raději vyhněte úrovním ze sbírky Back to Origins.
Hra nabízí 5 různých světů se spoustou jednotlivých úrovní, které vás svou nápaditostí nepřestanou bavit a i po jejich prvotním dohrání jste motivováni se do nich vracet pro nové časové úrovně, které se postupně odemykají. Každý svět je pak zakončen bonusovou hudební úrovní, která se celá odehrává v rytmu nějaké skladby. Všechny tyto aspekty mají naprosto vycizelovanou hratelnost a je radost jimi procházet a probíhat.
Hratelnost je velmi očividně stavěná spíše pro ovladač než pro klávesnici a tady nastal můj první a asi největší problém. Na ovladači moc často nehraju a tak jediný, který doma mám se připojuje pomocí bluetooth. A hrát cokoliv co je dost často založené na přesnosti ovládání na něčem co má občas strašlivou odezvu opravdu nebyl dobrý nápad. Mnohokrát jsem se v průběhu sám sebe ptal proč si to dělám. Proč to prostě radši nevypnu a nevrátím se až si pořídím lepší ovladač. Odpovědi jsem se sice nedobral, ale hlavní kampaň jsem i tak zdárně dokončil.
A v tu chvíli přišel můj druhý problém, který byl pro mne pocitově ještě horší než můj ovladač. V průběhu hraní postupně odemykáte světy a levely z předchozího dílu a tady je důležité poznamenat že mé hodnocení se vztahuje pouze k světům z hlavní kampaně. Protože poté co jsem dohrál ty byl opravdu velký šok přijít k světům z Back to Origins, které jsou svým level designem a systémem checkpointů mnohem slabší než to co jsem měl možnost hrát až do této chvíle. Zde už tedy opravdu nastoupila jen má zatvrzelost a OCD s potřebou dosáhnout plného dohrání. A dokázal jsem tak i přes mnohé rozčilování se projít všemi pěti světy a úspěšně si tak odškrtnout jeden ze svých dlouholetých restů.
Pokud si tak chcete dát pohodovou velmi povedeně navrženou skákačku tak lze Rayman Legends vřele doporučit. Jen se asi opravdu raději vyhněte úrovním ze sbírky Back to Origins.
Dead Space
Pro: Hlavní světy, Hudební levely, Nadčasová grafika
Proti: Back to Origins