Uf. Uf uf uf… tak to se teda nepovedlo. Bohužel, na druhém dílu Broken Sword je horší snad vše, co mohlo být. Vůbec si z toho neodnáším dobrý pocit, naopak jsem rád, že to mám za sebou.

Pryč jsou roztomilé přízvuky, excentrické postavy spíš nudí, hlavní hrdinové – tentokrát pořádně hratelní oba – nemají žádnou osobnost. Dabérka Nicole se moc nevyvedla, francouzský přízvuk docela fláká. Hlavně že jí poskakujou kozy když pochoduje. Priority!

Ovládání je nekonzistentní. Věci typu – provaz leží na zemi, kliknu na něj a postava ho sama uváže. Podruhý leží jiný provaz na zemi, a já mám pátrat k čemu ho uvázat. Nebo když jsou dvě postavy v místnosti, a řešení problému by bylo, aby mi druhá pomohla – nelze. O chvíli později to ale najednou lze. A zastínit čidlo výtahu? Ano, mám sice v kapse tolik mrdu, že i Hermionina bezedná kabelka by se protrhla, ale nejlepším řešením je přece odtlačit velkou krabici! Bože…

Příběh tam je. Ano, to bezesporu. Pochválil bych snad jen to, jak ho autoři „elegantně“ posouvají dopředu přeskakováním mezi postavami. Část příběhu se vždy odehraje na pozadí, abychom se mohli snáz přenést do další lokace. Na první pohled to působí trochu zkratkovitě, nakonec jsem za to ale byl rád. Naopak jsem nebyl rád za situace, které herní dobu uměle natahovaly. Jako třeba cestování po džungli nebo puzzle s kamennými koly.

Remaster byl očividně dělaný pro tablety, protože bubliny s textem jsou nesmyslně velké. Jinak je technický stav hry skvělý, nepadá, podporuje alt-tab, do hry se dostanu bleskurychle. Vypnutí naopak vyžaduje dvojité potvrzení.

Minimálně pocitově je hra výrazně kratší než jednička. Díky bohu.

Neříkám, že nemá cenu si hru zahrát, ale po těch oslavných recenzích, které jsem našel na internetu, bych čekal něco lepšího. Jasné, hodnotím hru vydanou v minulém tisíciletí, tenkrát se mohlo jednat o naprostou pecku. Z dnešního pohledu mi to, co nabízí, už bohužel nestačí. Ale co, na GOGu jsem si celou sérii koupil za finanční ekvivalent šupiny z kapra.