TL;DR: Dobrý rogue-like s ca 30 minutovými běhy, kde se vypracujete z toho, kdo se v dungeonu bojí v toho, kdo v dungeonu rozsévá strach.
Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše
Nemám Rogue-like rád, stejně u nich často zůstanu hodiny. Hades mě loni stál mnoho hodina ani jsem netušil jak k tomu došlo. Children of Morta je v tomto ohledu pro mě ideální varianta žánru. Mezi běhy je jakýsi pocit klidu, odpočinku a návratu do domova rodiny Bergsonů, který z toho pro mě dělal méně adiktivní záležitost v tom dobrém slova smyslu. Navíc jeden běh zabere ca 30 minut, ideál.
Hra obsahuje teď již dvě varianty. Hlavní je asi příběhová verze, kdy sledujete události z perspektivy rodiny "démonobijců" a růst dovedností jejích členů je ůžasný. Pamatuji si, že jsem v prvních úrovních několikrát zemřel, ale postupně, jak se postavy vylepšovali, stávaly se postrachem podzemí naopak ony samy. Výborný je zde i efekt rodinné provázanosti, kdy postup jedné postavy vylepšuje i ostatní členy rodiny specificky podle daného člena rodiny.
Druhou variantou jsou family trials, kde se můžete vrhat do bojů v různých prostředích a zkoušet se probojovat co nejdále a pokořit různé výzvy (např. pobít najednou 30 nepřátel).
Rodina Bergsonů i protivníci pro mě měli ideální směsici a rozpětí variability. Naučíte se protivníky číst, některé i nenávidět. U členů rodiny se zase musíte přizpůsobit různému stylu a hra vás i později bude nutit zkusit hrát i za vícero členů než jen pořád za toho jednoho.
Celý tento myslím dobře vystavěný mechanismus rogue-like je zahalen jak do skvělého grafického tak dobrého příběhu hávu. Příběh mě, pravda, tolik nevtáhl jak bych čekal, avšak zároveň mě přecijen provázal s rodinou a motivoval hru dohrát ne pro to, abych zjistil rozuzlení příběhu, ale abych viděl svou fiktivní rodinu v pořádku a šťastnou. Geniální v tomto ohledu bylo, že se příběh (příliš) nemotá do samotného běhu, ale s ohledem na to, co jste udělali/potkali, se příběh i třeba po vícero dějových linkách posune až se vrátíte do rodinného sídla.
Zmiňovaná grafika je jednoduše výtečná ukázka vypiplaného pixelartu. Je neuvěřitelné, kolik emocí vybudí hrubě pixelované postavy pomocí řeči těla a naopak jak překrásné dokáží být složité ornamenty tvořeny i linkami tloušťky jednoho pixelu.
Jediné co se mi občas stalo a naštvalo bylo, že jsem ve velké změti nepřátel (což boj v hordě nepřátel je mnoha mechanismy hry podporován) přehlédl nějaký významný prvek a následně zemřel. Avšak je to jen maličkost v porovnání s tím, jak jsem si zbytek hry náramně užil. Trochu mě také mrzelo, že hudba neměla tolik zapamatovatelných tónů. U zmiňovaného Háda mám OST stále rád i po dohrání. Na druhou stranu, ve hře samotné hudba funguje dobře na podmalování atmosféry a vypravěč je stále poutavý.
Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše
Nemám Rogue-like rád, stejně u nich často zůstanu hodiny. Hades mě loni stál mnoho hodina ani jsem netušil jak k tomu došlo. Children of Morta je v tomto ohledu pro mě ideální varianta žánru. Mezi běhy je jakýsi pocit klidu, odpočinku a návratu do domova rodiny Bergsonů, který z toho pro mě dělal méně adiktivní záležitost v tom dobrém slova smyslu. Navíc jeden běh zabere ca 30 minut, ideál.
Hra obsahuje teď již dvě varianty. Hlavní je asi příběhová verze, kdy sledujete události z perspektivy rodiny "démonobijců" a růst dovedností jejích členů je ůžasný. Pamatuji si, že jsem v prvních úrovních několikrát zemřel, ale postupně, jak se postavy vylepšovali, stávaly se postrachem podzemí naopak ony samy. Výborný je zde i efekt rodinné provázanosti, kdy postup jedné postavy vylepšuje i ostatní členy rodiny specificky podle daného člena rodiny.
Druhou variantou jsou family trials, kde se můžete vrhat do bojů v různých prostředích a zkoušet se probojovat co nejdále a pokořit různé výzvy (např. pobít najednou 30 nepřátel).
Rodina Bergsonů i protivníci pro mě měli ideální směsici a rozpětí variability. Naučíte se protivníky číst, některé i nenávidět. U členů rodiny se zase musíte přizpůsobit různému stylu a hra vás i později bude nutit zkusit hrát i za vícero členů než jen pořád za toho jednoho.
Celý tento myslím dobře vystavěný mechanismus rogue-like je zahalen jak do skvělého grafického tak dobrého příběhu hávu. Příběh mě, pravda, tolik nevtáhl jak bych čekal, avšak zároveň mě přecijen provázal s rodinou a motivoval hru dohrát ne pro to, abych zjistil rozuzlení příběhu, ale abych viděl svou fiktivní rodinu v pořádku a šťastnou. Geniální v tomto ohledu bylo, že se příběh (příliš) nemotá do samotného běhu, ale s ohledem na to, co jste udělali/potkali, se příběh i třeba po vícero dějových linkách posune až se vrátíte do rodinného sídla.
Zmiňovaná grafika je jednoduše výtečná ukázka vypiplaného pixelartu. Je neuvěřitelné, kolik emocí vybudí hrubě pixelované postavy pomocí řeči těla a naopak jak překrásné dokáží být složité ornamenty tvořeny i linkami tloušťky jednoho pixelu.
Jediné co se mi občas stalo a naštvalo bylo, že jsem ve velké změti nepřátel (což boj v hordě nepřátel je mnoha mechanismy hry podporován) přehlédl nějaký významný prvek a následně zemřel. Avšak je to jen maličkost v porovnání s tím, jak jsem si zbytek hry náramně užil. Trochu mě také mrzelo, že hudba neměla tolik zapamatovatelných tónů. U zmiňovaného Háda mám OST stále rád i po dohrání. Na druhou stranu, ve hře samotné hudba funguje dobře na podmalování atmosféry a vypravěč je stále poutavý.
Pro: Možnost kooperace, variabilita hrdinů, menší návykovost, grafika
Proti: Někdy nepřehlednost, nevýrazná hudba