Znáte ten pocit, kdy jste v baru a Luigi po vás chce, aby jste doprovodili Sáru domů a potom přijde Paulie a chce jít na jedno tak s ním jdete "na jedno" a potom nad ránem přijdou Morelliho lidi a ráno se probudíte s rukama od krve a kocovinou a máte pocit, že jste si večer sice užili, ale zároveň máte pocit, že jste mohli strávit večer jinak? Tak podobně je to u Hero of the Kingdom.

Obvykle české a slovenské hry obhajuju, ale tohle je čiré zlo. Měl jsem v plánu na nedělní odpoledne si zase přečíst kousek Lovecrafta, dát si dvě políčka ruštiny v Duolingu, projít si další část tutorialu v C++, otestovat další část překladu na kterém pracuju, před spaním shlédnout film Everest a jít spát brzy, abych byl svěží do pracovního procesu. Místo toho jsem se proklikal ke konci v Hero of the Kingdom.

Bavilo mě to? Ano.