Turok se drží přesně stylu, který byl v kurzu v roce 2008 a okolo. Stylu, který nejvíce zpopularizovala hra Call of Duty. Není důležité lámat si hlavu s postupem v před. Cestu vždycky najdete. Není důležité se stresovat u těžkých boss fightů, hledat klíče nebo dokonce zamyslet se nad nějakou hádankou. Důležité je hlavně ten správný pocit ze střelby. Aby to bylo akční. Aby to nenechalo hráče vydechnout celou dobu hraní. Turok všechno splňuje. Je esencí toho, co mám na FPSkách rád. I když to o pár let později začalo být v některých intelektuálních kruzích nepopulární.

Ač tomu tak dříve nebývalo, jsem velký zastánce autohealu. Přijde mi, že díky tomu hry mnohem lépe odsýpají. Člověk nemá tendence ukládat po každém zabití a hra se nekouskuje. Ne, že by v Turokovi vůbec quick save byl. V nabídce je, ale nefunguje. Port z konzole se nezapře. Naštěstí jsou checkpointy dostačující. Turokova slabina je přítomnost quick-time eventu při soubojích zblízka. Není to moc seriózní ovládání. Je to celkem nepřesné a je to fakt jen o zběsilém mačkání požadovaných tlačítek. Dovršené do absurdna v jednom z hlavních soubojů ke konci.

Český dabing je skvělý. Teď nemyslím skvělý jako, že by byl kdovíjak profesionální. Moc hlasů v něm neslyšíte a někdy je trochu k pousmání. Dneska to ale vypadá jako menší zázrak, že se vůbec někde objevil nebo objeví. Ať je jeho kvalita jakákoliv. Špatní angličtináři si alespoň mohou naplno vychutnat krásně triviální příběh. Který nemá s předchozíma Turokama nic společného. Od fantasy se posunul spíše do sci-fi. Což mi ve střílečkách víc vyhovuje. Hlavně kvůli potencionálnímu zbraňovému arzenálu.

Zbraně jsou vyvedeny na jedničku. Žádně fantasmagorické zbytečnosti. Z konvenčníma zbraněmi se stejně bojuje nejlíp. A tady můžete mít navíc samopal v jedné ruce a brokovnici v druhé. Co víc si přát? Turok si na nic nehraje. Je to akce a nic víc. Celou dobu mě to bavilo. Vůbec mi nevadilo, že jsem tím na střední obtížnost projel jako nůž máslem (párkrát jsem umřel). Je to nejlepší díl ze série.