Pokračování VII Serpent Isle jsem hrál hned po Black Gate, jako u předchozího dílu jsem hrál s Exultem a tak neporovnám úplně všechny aspekty hratelnosti, protože si nejsem jistý, jaké prvky přišly prvním dílem, jaké ve druhém a jaké až Exultem. Největším rozdílem tak u mě byly digitalizované portréty postav u rozhovorů (docela fajn, rád jsem si četl, kdo byl takto zvěčněn) a klíčenka z datadisku (už člověk nemusel používat x klíčů, stačilo používat klíčenku). Neaplikoval jsem ani žádné další neoficiální patche, které jsem později kvůli mírným příběhovým zádrhelům (vyléčení Cantry) objevil a díky Tarhielovi v zajímavostech jsem se vyhnul game breaking bugům. Velkou překážkou pro mě byla absence té krásné interaktivní mapy světa, bez které jsem v Black Gate nedal ani ránu.

Na druhou stranu s navigací je ve hře daleko menší potíž, což je dané však především linearitou a menší členitostí kontinentu. Zatímco v prvním díle jste prakticky hned za bukem našli létající koberec, se kterým už dopravování jinými prostředky odpadlo, tady musíte pořád šlapat. Proto jednou z velkých věcí je sbírání hadích zubů, které vám pomohou cestovat mezi hadími bránami prostorem. Samotný portálový ikonický "rozcestný" systém je dost zdlouhavý, našlapáte u něj taky dost (kdo má těmi cestičkami prázdnotou pořád pajdat a pamatovat si co kam vede). Popravdě, koberec jsem měl radši a nějaké dialogové řešení portálů bych uvítal. Tady jsem byl zase nucen vytáhnout poznámkový bloček. I vaše parta je sevřenější (stálé společníky máte hned na začátku, ti ostatní jsou víceméně dočasní a nabírat je na stálo je spíš komplikace navíc)

Jak je cestování lineárnější a obtížnější, tak ekonomický systém je dost zrádně fragmentovaný. V každém městě je totiž odlišná měna. Každý město má svého směnárníka, ale všichni v průběhu buď zradí nebo zemřou, trénovat jde jenom v prvním městě na začátku a hadí zub do této lokace dostanete až ve druhé polovině hry. Měl jsem tak na konci hry truhly zlatých cihel, drahokamů, šperků a měn, ale neměl jsem je s kým směnit, měl jsem pár dovednostních bodů, no neměl jsem kde trénovat, zbýval mi nákup hromady kouzel, no zrovna měny Moonshade jsem měl málo a těch prodejců taky moc nezbylo. Měl jsem z toho takový dojem, že tu byly větší plány s volnějším cestováním, ze kterých nakonec sešlo. Zajímavý prvek je nutnost teplého oblečení v zimní krajině. To mě dost otravovalo, protože člověk buď oželel své krásné zbroje nebo byl pořád na kraji smrti. Určitě mi scházelo nějaké oteplovací kouzlo nebo předmět, které by to neustálé převlíkání a nutnost nosit podřadné vybavení odstranilo.

Je to dané také tím, že Serpent Isle je příběhově mnohem drsnější než jednička. Ano, v minulém díle byly rituální vraždy pár jednotlivců, ale tady v průběhu hry zemře devět desetin lidí a to rukou vašich společníků. Příběh do té doby celkem odsýpal, potom jsem se sice těšil na konfrontaci prokletých chaosu, ten hrad byl skvělý, tohle bych chtěl v dnešních RPG… no potom už se ze hry nějak ztratili záporáci a tak to příběhově i herně ztratilo tah na branku, finále je zase o šlapání mezi portály… mnohé věci, které byly vytýkány Ultimě VII mi v Black Gate nijak nevadili a skoro jsem si jich nevšimnul (respawn nepřátel, souboje), no tady už jsou pasáže kdy zabijete skupinu nepřátel a ona se vám respawnuje za zády. Serpent Isle tak hodnotím o stupínek níž než Black Gate, nicméně pořád jsem se většinu hry bavil, pořád jsou tu momenty, které v jiných RPG nezažijete a na které budete vzpomínat.