Aby mě hra založená čistě na logických úlohách zaujala (a udržela do konce), musí splňovat hned několik věcí. Jednak se na to musí dát dívat, musí se to dát nějak pohodlně ovládat a také nabídnout alespoň trochu nějaké té variability. To vše Opus Magnum celkem v pohodě splňuje, takže už základ je vcelku slušný. Dále je tu koncept automatizované výrobní linky, což je mi i profesně blízké, takže jsem si připadal jako doma. Hra mě bavila po celou dobu hlavní příběhové linky a nakonec jsem se hecnul i do nějakých těch bonusových úkolů pro 100 % achievementů.

Celkově si odnáším velmi pozitivní dojmy. Jedinou výjimkou je asi občasný bolehlav, který mi způsobilo lidskému mozku trochu nepřirozené pomyslné otáčení hexagonálních obrazců po 60° škále. Příběh není zrovna důležitý, ale neurazí. Pomocná hříčka Sigmar's Garden je fajn koncept. Obtížnost se mírně zvedá a sedla mi tak akorát. Zajímavě se to pak vyhrotí v Epilogu, kdy řešíte sice koncepčně to samé, ale na drasticky omezeném prostoru. Doporučuji všem, co mají občasnou zálibu v logických hříčkách.