Atmosferická jednohubka, která má sice hezký umělecký výraz a odvypráví docela zajímavý příběh na pozadí občanské války z pohledu uklízečky. A toho uklízení, přenášení, umývání, utírání je docela dost, až zjistíte, že vlastně není ani moc důležité plnit úkoly, nejpodstatnější část hry se odehrává v jediném křesle. Posadit se můžete kamkoli, nebo si i třeba lehnout do zimní zahrady a poslouchat gramofon. V jednom konkretním křesle přehozeném bílým prostěradlem si ale hlavní postava píše diář. Tady bych ocenil nějaké urychlení zobrazeného textu. Už tak vlekoucí se hra se vleče ještě víc koukáním do země a čtením pomalu se vykreslujícího textu. V něm se rozkrývá celkem zajímavý příbeh a hra má i své velice zvláštní lynchovské momenty a tvůrci hry mají rozhodně v oblibě jenom napovídat, detaily si musíte domýšlet samy. No a příběh samotný - inu, čekal jsem mnohem víc. Ale jako vizuální novela jde svým neotřelým způsobem. Rozhodně bych rád od tvůrců viděl další věci, ale myslím, že studio se rozpadlo, protože hra neměla uspěch.