Podzim je pro mně jednou z nerozporuplnějších her, kterou jsem v poslední době hrál, přičemž nejde o titul, který by byl jakýmkoli způsobem kontroverzní. Co si myslet o hře, na které mě ruší právě její klady?
Mohl bych začít tím, že Podzim je klasickým příkladem vizuálního románu se vším, co k tomu patří, strukturou i kvalitou zcela srovnatelný se zahraniční produkcí, navíc s citelným použitím japonských reálií. Dosud žádná česká / česky psaná hra tohoto žánru se nedostala na takovou úroveň. A zároveň se musím ptát, jestli je bezduché okopírování postupů tou nejlepší cestou, a pokud ano, proč s tím mám problém (a čtenář zase může namítnout, jestli je to problém můj, nebo té hry).
Po formální stránce vlastně nemám co vytknout, hra navíc mění barevné ladění podle toho, o kterou z dívek se hráč zajímá (a pokud neumíte japonsky, tak vám určitě nedojde, že jméno minimálně dvou z dívek odpovídá i barvě okna poté, co se s danou dívkou seznámíte - i to mi došlo úplnou náhodou den poté, co jsem Podzim dohrál). Hra na některých obrazovkách obsahuje i scrolling nebo jednoduché ozvučení (tím teď nemyslím hudbu), což se u českých her v RenPy hned tak nevidí. Hra nijak nezaostává ani množstvím konců (viděl jsem jich sedm a je jich minimálně devět). I psaní je na velmi vysoké úrovni.
Mým druhým problémem se hrou je samotný příběh, respektive jednotlivé dívky. Neodvažuji se posoudit, nakolik se zde jedná o archetypy či stereotypy žánru, nicméně mě při hraní neskutečně rušilo, jak moc emocionálně poškozená každá z dívek je - každá jinak, ale všechny pořádně a interakce s nimi je občas jedno velké WTF.
Vítězství na Anime Festu 2009 je přes výše zmíněné kritizování zcela zasloužené...
Mohl bych začít tím, že Podzim je klasickým příkladem vizuálního románu se vším, co k tomu patří, strukturou i kvalitou zcela srovnatelný se zahraniční produkcí, navíc s citelným použitím japonských reálií. Dosud žádná česká / česky psaná hra tohoto žánru se nedostala na takovou úroveň. A zároveň se musím ptát, jestli je bezduché okopírování postupů tou nejlepší cestou, a pokud ano, proč s tím mám problém (a čtenář zase může namítnout, jestli je to problém můj, nebo té hry).
Po formální stránce vlastně nemám co vytknout, hra navíc mění barevné ladění podle toho, o kterou z dívek se hráč zajímá (a pokud neumíte japonsky, tak vám určitě nedojde, že jméno minimálně dvou z dívek odpovídá i barvě okna poté, co se s danou dívkou seznámíte - i to mi došlo úplnou náhodou den poté, co jsem Podzim dohrál). Hra na některých obrazovkách obsahuje i scrolling nebo jednoduché ozvučení (tím teď nemyslím hudbu), což se u českých her v RenPy hned tak nevidí. Hra nijak nezaostává ani množstvím konců (viděl jsem jich sedm a je jich minimálně devět). I psaní je na velmi vysoké úrovni.
Mým druhým problémem se hrou je samotný příběh, respektive jednotlivé dívky. Neodvažuji se posoudit, nakolik se zde jedná o archetypy či stereotypy žánru, nicméně mě při hraní neskutečně rušilo, jak moc emocionálně poškozená každá z dívek je - každá jinak, ale všechny pořádně a interakce s nimi je občas jedno velké WTF.
Vítězství na Anime Festu 2009 je přes výše zmíněné kritizování zcela zasloužené...
Lesokraj