Nemilosrdná multiplayerová řež zahalená do hávu jižanské gotiky.
Zatímco se zpočátku může zdát, že jde primárně PvE akci, opak je pravdou. Zpočátku jsou totiž střety s ohavnými démony a monstry v louisianských mokřadech docela i náročné. Střety s ostatními hráči navíc jsou na nižších levelech aspoň v mé zkušenosti poměrně vzácné a velmi rychlé (rozuměj smrtící). Několikrát se vám stejně jako mně může stát, že dokonce najdete pomocí clues jednoho ze dvou bossů na mapě, sami ho udoláte a mapu opustíte, aniž byste viděli živáčka.
Vše se ale velmi brzy změní a je nad slunce jasné, že Hunt je hlavně o soubojích mezi hráči. Naučíte se lépe poslouchat zvuky okolí, které jsou absolutně zásadní pro přežití a hra je de facto na nich postavená. Vzdálené výstřely, štěkající psi, praskající větve nebo vylekané vrány a kachny jsou tu od toho, abyste aspoň základně dokázali číst situaci kolem vás. Nádherně zpracované louisianské bayous totiž jsou vše, jen ne přehledné a pokud se rozhodnete hrát hru bez sluchátek, je to v podstatě jako byste jiné střílečky hráli s vypnutým monitorem.
A protože jsou zvuky až takhle důležité, Crytek na nich zamakal. A upřímně, lepší zvukovou stránku jsem ve hře snad nezažil. Zvuky zbraní jsou jednoduše excelentní: jsou nejen velmi realistické, ale také velmi, velmi hlasité. Každá zbraň zní jako řádný vraždící nástroj a ne nějaké callofdutyovské plivátko, takže každá zbraň budí respekt. A blízko zaznivší výstřely z pušky na lov slonů dokonce budí i hrůzu. Nemusíte mít dokonce ani zvuk naplno, aby výstřely i z vaší zbraně byly i vám trochu nepříjemné. To vše ale jen podtrhuje další faktor: jak jsou zbraně zvládnuté.
Klasické colty, winchesterovky, mosiny, dvouhlavňové brokovnice, mausery...všechny střílí velmi realisticky, s parádně zvládnutým zpětným rázem i rychlostí nabíjení. Střílet v Huntu je prostě radost a Cryteku se podařilo najít přesnou zlatou střední cestu mezi realismem/autenticitou a zábavou.
Systém permanentní smrti vašich lovců a jejich vybavení vytváří neustálý pocit napětí, protože je také neustále o co hrát. Při smrti ztrácíte i vybavení vašeho lovce a musíte ho pak dalšímu nakoupit (a některé zbraně jsou velmi drahé). S tím se váže i velice dobrý proces postupného odemykání zbraní. Zatímco leveluje váš lovec, za což si může pořídit různé traity (lékarničky léčí dvakrát tolik zdraví atd.) váš celkový level jako hráče odemyká další a další zbraně, nástroje a traity.
Ztráta vymazleného lovce s řádnou výzbrojí a i 14 traity tak jednoduše hodně zamrzí. Ale pozor! Není to tak, že s novým lovcem, úplným zelenáčem, si ani neškrtnete. Přestože například nemá žádné traity a hra za něj je tedy trochu těžší, představuje stále velmi smrtelné nebezpečí. Protože traity sice hodně ulehčují život, ale přestřelky nerozhodují ani omylem. Proto se hráč necítí frustrovaný, když jde s novým lovcem opět na lov. Víte, že vaše šance jsou stále dost vysoké a ti borci s levelem 50 jsou stejně zranitelní jako vy: stačí jim jedna chyba a jsou vaši.
A co rozhoduje přestřelky? Taktika, přesná muška a v případě lovu ve dvou i spolupráce. Hunt není tak rychlý jako třeba Call Of Duty, ale ani pomalý jako třeba Arma. takřka každá přestřelka či přepadení jsou zážitkem, o kterém stojí za to psát domů.
Někdy je dokonce i zajímavé to, že se nic nestane. Jako jednou, kdy jsme s Bodkinem čekali u námi skoleného démona, až se dokončí jeho zaklínání a my budeme moci se vydat na cestu z mapy. Kombinace asi dvou vzdálených výstřelů, podivného chování zombie před stodolou a snad i špatně interpretovaných zvuků kolem nás dostala do velmi paranoidního stavu, že se nějací debilové pohybují kolem nás a chtějí nám naši odměnu sebrat a nás zabít.
Leč po chvíli se ukázalo, že jsme na mapě opravdu sami a nikde nikdo není. Bylo to až znepokojivé, protože jsme byli opravdu přesvědčení, že někdo je kolem nás a pro některé věci a zvuky neměli jiné vysvětlení. Brrr.
Přidejte si do toho ještě velmi hustou atmosféru jižanské gotiky se všemi jejími temnými stránkami (Deliverence meets Supernatural), fantastický smysl pro detail, příslib minimalisticky a enviromentálně vyprávěného lore v hotové verzi a fantastickou herní komunitu a vyjde vám nejlepší multiplayerová střílečka současnosti. Která ale není pro plebejce a sedláky.
Zatímco se zpočátku může zdát, že jde primárně PvE akci, opak je pravdou. Zpočátku jsou totiž střety s ohavnými démony a monstry v louisianských mokřadech docela i náročné. Střety s ostatními hráči navíc jsou na nižších levelech aspoň v mé zkušenosti poměrně vzácné a velmi rychlé (rozuměj smrtící). Několikrát se vám stejně jako mně může stát, že dokonce najdete pomocí clues jednoho ze dvou bossů na mapě, sami ho udoláte a mapu opustíte, aniž byste viděli živáčka.
Vše se ale velmi brzy změní a je nad slunce jasné, že Hunt je hlavně o soubojích mezi hráči. Naučíte se lépe poslouchat zvuky okolí, které jsou absolutně zásadní pro přežití a hra je de facto na nich postavená. Vzdálené výstřely, štěkající psi, praskající větve nebo vylekané vrány a kachny jsou tu od toho, abyste aspoň základně dokázali číst situaci kolem vás. Nádherně zpracované louisianské bayous totiž jsou vše, jen ne přehledné a pokud se rozhodnete hrát hru bez sluchátek, je to v podstatě jako byste jiné střílečky hráli s vypnutým monitorem.
A protože jsou zvuky až takhle důležité, Crytek na nich zamakal. A upřímně, lepší zvukovou stránku jsem ve hře snad nezažil. Zvuky zbraní jsou jednoduše excelentní: jsou nejen velmi realistické, ale také velmi, velmi hlasité. Každá zbraň zní jako řádný vraždící nástroj a ne nějaké callofdutyovské plivátko, takže každá zbraň budí respekt. A blízko zaznivší výstřely z pušky na lov slonů dokonce budí i hrůzu. Nemusíte mít dokonce ani zvuk naplno, aby výstřely i z vaší zbraně byly i vám trochu nepříjemné. To vše ale jen podtrhuje další faktor: jak jsou zbraně zvládnuté.
Klasické colty, winchesterovky, mosiny, dvouhlavňové brokovnice, mausery...všechny střílí velmi realisticky, s parádně zvládnutým zpětným rázem i rychlostí nabíjení. Střílet v Huntu je prostě radost a Cryteku se podařilo najít přesnou zlatou střední cestu mezi realismem/autenticitou a zábavou.
Systém permanentní smrti vašich lovců a jejich vybavení vytváří neustálý pocit napětí, protože je také neustále o co hrát. Při smrti ztrácíte i vybavení vašeho lovce a musíte ho pak dalšímu nakoupit (a některé zbraně jsou velmi drahé). S tím se váže i velice dobrý proces postupného odemykání zbraní. Zatímco leveluje váš lovec, za což si může pořídit různé traity (lékarničky léčí dvakrát tolik zdraví atd.) váš celkový level jako hráče odemyká další a další zbraně, nástroje a traity.
Ztráta vymazleného lovce s řádnou výzbrojí a i 14 traity tak jednoduše hodně zamrzí. Ale pozor! Není to tak, že s novým lovcem, úplným zelenáčem, si ani neškrtnete. Přestože například nemá žádné traity a hra za něj je tedy trochu těžší, představuje stále velmi smrtelné nebezpečí. Protože traity sice hodně ulehčují život, ale přestřelky nerozhodují ani omylem. Proto se hráč necítí frustrovaný, když jde s novým lovcem opět na lov. Víte, že vaše šance jsou stále dost vysoké a ti borci s levelem 50 jsou stejně zranitelní jako vy: stačí jim jedna chyba a jsou vaši.
A co rozhoduje přestřelky? Taktika, přesná muška a v případě lovu ve dvou i spolupráce. Hunt není tak rychlý jako třeba Call Of Duty, ale ani pomalý jako třeba Arma. takřka každá přestřelka či přepadení jsou zážitkem, o kterém stojí za to psát domů.
Někdy je dokonce i zajímavé to, že se nic nestane. Jako jednou, kdy jsme s Bodkinem čekali u námi skoleného démona, až se dokončí jeho zaklínání a my budeme moci se vydat na cestu z mapy. Kombinace asi dvou vzdálených výstřelů, podivného chování zombie před stodolou a snad i špatně interpretovaných zvuků kolem nás dostala do velmi paranoidního stavu, že se nějací debilové pohybují kolem nás a chtějí nám naši odměnu sebrat a nás zabít.
Leč po chvíli se ukázalo, že jsme na mapě opravdu sami a nikde nikdo není. Bylo to až znepokojivé, protože jsme byli opravdu přesvědčení, že někdo je kolem nás a pro některé věci a zvuky neměli jiné vysvětlení. Brrr.
Přidejte si do toho ještě velmi hustou atmosféru jižanské gotiky se všemi jejími temnými stránkami (Deliverence meets Supernatural), fantastický smysl pro detail, příslib minimalisticky a enviromentálně vyprávěného lore v hotové verzi a fantastickou herní komunitu a vyjde vám nejlepší multiplayerová střílečka současnosti. Která ale není pro plebejce a sedláky.
Pro: sound design, zbraně, atmosféra, grafika, prostředí, smysl pro detail, komunita, hudba, krystalicky čistá hratelnost
Proti: někdy síťové problémy