První setkání s touto adventurou proběhlo v mém dětství a ačkoli jsem byl příznivce spíše akčních stříleček, byl jsem uchvácen audiovizuálním zážitkem. Samozřejmě, v oné době jsem byl jen divákem, na pokoření této záležitosti jsem jistě neměl.

S odstupem času jsem ale pocítil nutkání navrátit se do tohoto světa a konečně celé dobrodružství absolvovat.

Ruku na srdce, Atlantis nepatří k dlouhým hrám. Často spíše než hádanky, natahuje herní dobu nelogický postup. Zde opravdu platí nutnost neustálého zkoušení, neustálého vyptavaní, které konečně vede k posunu. Nezřídka se objeví jako jediná možnost absolutně nepředstavitelný paskvil. Hrdina Seth hodí po vojákovi vázou, kterýžto ji chytá a nemůže bojovat. Což často působí vtipně. Výborné jsou autosavy s nápovědou, která hráče navádí.

Jak už jsem zmínil, audiovizuální stránka hry je stále dechberoucí, bohužel ale v některých místech postrádá jasnější kontury, které by hráče navedly. Typický Carbonek, absolutně nenápadná studánka, která vede do jeskyní A tak je to někdy spíše o nahodilém kmitání kurzorem, čekání kde se objeví další cesta.

Z celkového hlediska je to ale super. Zajímavý děj, logické hádanky, které jsou stále výzvou. Z mého pohledu je Atlantis atraktivní záležitostí i pro hráče, kteří žánru adventur neholdují.